Ing. Jan Bumba

V období před druhou světovou válkou byla civilní zeměměřická služba organizována v rámci pěti ministerstev, několika dalších ústředních resortů a některých významných měst, část zeměměřických činností vykonávala soukromá složka. Pozemkový katastr, polohopisné práce, triangulace, reprodukční práce, dokumentace a archivy byly začleněny do působnosti Ministerstva financí. Souběžně s tím fungovaly i Vojenský zeměpisný ústav a Zeměpisný ústav Ministerstva vnitra.

V průběhu existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava vznikl při Ministerstvu vnitra Zeměměřický úřad, do kterého byly začleněny ty zeměměřické činnosti, které se netýkaly prací pozemkového katastru a souvisejících činností, neboť katastrální měřická služba byla ponechána nadále v Ministerstvu financí. Tato organizační struktura byla narušena až počátkem padesátých let, kdy byla nahrazena organizačním provizoriem bez patřičné legislativní opory. K nápravě organizační nedůslednosti došlo až v roce 1954.

Dnem 1. ledna 1954 byla vytvořena Ústřední správa geodézie a kartografie (dále jen “ÚSGK”), sjednocující všechny civilní zeměměřické činnosti v tehdejším Československu. Po vzniku federálního uspořádání státu byl zákonem České národní rady č. 2/1969 Sb. zřízen Český úřad geodetický a kartografický (dále jen “ČÚGK”) s územní působností v dnešní České republice. Po změně politických, společenských a hospodářských podmínek po roce 1989 v souvislosti s potřebou nového koncepčního řešení zeměměřické a katastrální služby vznikl nový resortní orgán České republiky – Český úřad zeměměřický a katastrální (dále jen “ČÚZK”).

Na první pohled je patrná terminologická nejednotnost v názvech ústředních orgánů i v pojmenování činností. V názvu prvního ústředního orgánu – ÚSGK – šlo o implantaci sovětského vzoru organizace civilní zeměměřické služby do československých podmínek. Zákon ČNR č. 2/1969 Sb. pak ze setrvačnosti v použití pojmů pokračoval. Současný název ústředního orgánu v souladu se současnou náplní činnosti resortu pak představuje návrat k tradičním pojmům zmíněným v prvních třech úvodních odstavcích.

Geodézie: jedna z věd o Zemi, která pomocí geometrických a fyzikálních metod získává o Zemi nebo jejích částech údaje metrického a fyzikálního charakteru; zjišťuje též geometrické údaje pro tvorbu map a pro potřeby jiných oborů; podle rozsahu měřeného území se v geodézii používají různé měřicí přístroje a metody, především výpočetní a zobrazovací; dělí se na základní a technickou geodézii; v  širším smyslu se dnes týká i měření mimo Zemi.

Zeměměřictví pak nejsrozumitelněji definuje komentovaný zákon č. 200/1994 Sb. v § 2 písm. a):

Do doby vydání zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, byla problematika zeměměřictví (resp. podle tehdejší terminologie geodézie a kartografie) pokryta těmito právní předpisy:

· Zákon č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii. (Zrušen zákonem č. 200/1994 Sb.).

Nepodařilo se však zcela jednoznačně dořešit jednu okolnost: u zeměměřických činností ve výstavbě je v kompetenci ČÚZK vydávat oprávnění k ověřování těchto specifických výsledků zeměměřických činností. ČÚZK však není žádným právním předpisem oprávněn stanovovat technologie prací či charakteristiky přesnosti výsledků, ani kontrolovat výsledky (nejedná se o zeměměřické činnosti, jejichž výsledky slouží či mohou sloužit potřebám katastru nemovitostí nebo státního mapového díla). Vyplývá to z dikce ustanovení § 3 zatím platného zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech.

“a) geometrického plánu, kopie geometrického plánu, upřesněného přídělového plánu, nového souboru

geodetických informací katastru nemovitostí a dokumentace o vytyčení hranice pozemku,”

1. Fyzická osoba, která je na základě udělení úředního oprávnění k ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro správu a vedení katastru nemovitostí a pro státní mapová díla či ve výstavbě oprávněna ověřovat takovéto výsledky (dále jen “oprávněná osoba”), může od účinnosti novely ověřovat i kopie geometrických plánů. Tuto možnost zatím měly pouze katastrální úřady (neměly ji dokonce ani orgány, které jinak mohou ověřovat správnost opisu či kopie s originálem např. rodného listu, nabývacího titulu apod.). Oprávněné osoby mohou ověřovat kopie geometrických plánů jak z hlediska osoby původního ověřovatele, tak z hlediska časového (pokud byl geometrický plán vyhotoven způsobem, který odpovídá požadavkům současných katastrálních předpisů), tzn., že může ověřit kopie geometrických plánů, jejichž prvopisy (či podle dřívějších předpisů stejnopisy):

· oprávněná osoba dříve sama ověřila,

· byly původně ověřeny jinou oprávněnou osobou,

¨ byly ověřeny po účinnosti zákona č. 120/2000 Sb., tedy po 1. září 2000,

¨ byly ověřeny po účinnosti zákona č. 200/1994 Sb., tedy po 1. lednu 1995,

¨ byly ověřeny po účinnosti zákona č. 344/1992 Sb., tedy po 1. lednu 1993,

¨ byly ověřeny po účinnosti směrnice býv. ČÚGK č. 4000/1975-22, tedy po 1. lednu 1976.

Ověřením na sebe oprávněná osoba přejímá všechny případné důsledky z porušení právních předpisů

souvisejících s ověřováním geometrických plánů.

2. Nově bylo stanoveno, že oprávněná osoba může ověřovat i upřesněný přídělový plán, který ve specifických situacích může nahradit geometrický plán. Formu upřesněného přídělového plánu stanovuje prováděcí předpis k novelizovanému katastrálnímu zákonu.
3. Zcela zásadní je pak další část novelizovaného § 13 odst. 1 písm. a), podle které může oprávněná osoba ověřovat i nový soubor geodetických informací katastru nemovitostí, neboli výsledek obnovy katastrálního operátu. Obnovený katastrální operát, ať už k obnově došlo na podkladě nového mapování nebo přepracováním dosavadního operátu, představuje mimořádný výsledek zeměměřických činností co do významu i rozsahu. Jako každý jiný výsledek zeměměřických činností využitelný pro katastr nemovitostí nebo pro státní mapové dílo musí být ověřen způsobem stanoveným právním předpisem. Tato specifická okolnost zatím fungovala o obnovy katastrálního operátu na podkladě pozemkových úprav. U obnovy prováděné katastrálními úřady byla zatím praktikována nedůsledně.

1. V písm. d) se rozšiřuje rozsah bodových polí o body výškového a tíhového bodového pole.
2. Za písm. d) se vkládá nové písm. e), definující měřickou značku bodu bodového pole. Tím dochází i ke změně v označení dalších písmen.
3. Zrušuje se písm. l) [ dosud písm. k)] o správci značky, neboť tato záležitost je nově přesunuta do obsahu § 8.

1. V odst 1 se zjednodušuje název bodových polí. Důvodem je přiblížení obsahu právního předpisu běžné praxi.
2. V odst. 2 se pro zjednodušení v dalším textu zavádí pro ústřední orgán označení Úřad.

1. Obdobně jako v § 3 odst. 1 se v odst. 1 písm. a) zjednodušuje název bodových polí, dále se do tohoto ustanovení přesouvá obsah ust. dle písm. b).
2. V souvislosti se zrušením ust. dle písm. b) se nově označují další body [ písm. c) až k)] .

1. V odst. 2 se v souladu se změnou obd. jako v § 3 odst. 1 zjednodušuje označení pro bodová pole.
2. Na rozdíl od spíše formálních předchozích úprav dochází v odst. 2 písm. b) k podstatné změně: osobám oprávněným vykonávat zeměměřické činnosti se stanovuje povinnost poskytnout orgánům státní správy zeměměřictví a katastru doklady prokazující přesnost výsledků na rozdíl od dosavadní dikce podklady nezbytné pro posouzení přesnosti.

Toto ustanovení se týká vstupu na nemovitosti. Po získání zkušeností s aplikací dosavadní úpravy, které nebyly právě pozitivní, doznala  novelizovaná podoba v porovnání s předchozí úpravou několika významných změn:

• Nová úprava nerozlišuje vstup na oplocené či neoplocené pozemky, neboť pro obě kategorie zavádí jediné omezení po předchozím oznámení; dřívější striktní omezení vstupu na oplocené pozemky se souhlasem vlastníka nebo oprávněného uživatele znamenalo neodůvodnitelné zvyšování nákladů na měřické činnosti zatěžujících objednatele prací a mnohdy i přímo znemožnění měřických činností, pokud vlastník či oprávněný nebyl k zastižení.
• Možnost vstupu pouze po předchozím souhlasu je nově stanovena výlučně pro stavby.
• Nová úprava dále umožňuje vstup na nemovitosti i pro pomocný měřický personál; nová právní praxe se tím vrací k pojetí platnému za účinnosti katastrálního zákona z roku 1927 a jeho prováděcích předpisů.
• Významné je ustanovení, že vlastník nebo oprávněný uživatel pozemku nesmí osobám oprávněným vykonávat zeměměřické činnosti bránit ve vstupu a vjíždění na pozemek. I toto ustanovení znamená jistý návrat k osvědčeným praktikám fungujícím za působnosti předchozích evidenčních nástrojů a nepochybně zlepší pozici osobám oprávněným vykonávat zeměměřické činnosti.

Dochází pouze k drobné formální změně: místo pojmu správce základního bodového pole se zavádí zjednodušení na správce značky.

Zkrácené označení úředního oprávnění, které v předchozích částech dosavadního znění nebylo podrobně vysvětleno, se upřesňuje zněním pro ověřování výsledků zeměměřických činností (dále jen “úřední oprávnění”).

1. Označení orgánů udělujících úřední oprávnění se přesouvá do prvního odstavce.
2. Obsah odst. 2 (dříve odst. 1), týkající se osoby žádající o úřední oprávnění, se mění takto:

• vypouští se státní příslušnost žadatele (občan České republiky); dosavadní požadavek je v současné době již neaktuální,
• mění se označení s titulem inženýr na označení alespoň magisterského studijního programu; změna je v souladu se zněním zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb.,
• sjednocuje se potřebná délka praxe pro oba typy oprávnění na 5 let,
• zavádí se nový institut zkouška odborné způsobilosti, které je žadatel povinen se podrobit.

1. Zavádí se lhůta pro vydání úředního oprávnění po úspěšném vykonání zkoušky (10 dnů).
2. Novela umožňuje získání úředního oprávnění každému občanu členského státu Evropské unie, pokud splňuje tyto podmínky:

• je držitelem oprávnění obdobného úřednímu oprávnění dle § 13 zeměměřického zákona,
• je plně způsobilý k právním úkonům a bezúhonný,
• úspěšně složil srovnávací zkoušku odborné způsobilosti, nebo
• vykonal v České republice tříletou praxi v zeměměřických činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění.

1. Mění se dosavadní negativní vymezení bezúhonnosti (se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen) na

vymezení pozitivní (se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen).

2. Novela umožňuje získání úředního oprávnění i fyzické osobě, která absolvovala vysokoškolské studium

mimo území České republiky, pokud absolvování prokáže osvědčením příslušného orgánu.

Paragraf 14a:

Nově vložený § 14a se týká zkoušky odborné způsobilosti. Jeho obsahem jsou tyto okolnosti:

• odkaz na některá ustanovení předchozího § 14,
• lhůta pro konání zkoušky před odbornou komisí po doručení písemné žádosti (nejvýše 6 měsíců),
• povinnost skládat zkoušku v českém jazyce,
• složení odborné zkušební komise a způsob jmenování jejích členů,
• rámcový obsah zkoušky odborné způsobilosti (podrobnější informace jsou předmětem prováděcí vyhlášky),
• režim opakování zkoušky při jejím nesložení v řádném termínu.

Paragraf 15:

Obsah § 15 se mění celkem v šesti podrobnostech. Za pozornost stojí především dvě změny:

1. V odstavci 3 se zrušují slova které se týká náležitostí nebo přesnosti ověřovaných výsledků zeměměřických činností; důvodem je zařazení nového oddílu šestého o porušení pořádku na úseku zeměměřictví, který tuto problematiku obsahuje (viz dále).
2. Dosavadní obsah odst. 5 (kromě drobných stylistických úprav) se rozšiřuje o možnost odejmutí úředního oprávnění i samotným Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním z vlastního podnětu bez písemného návrhu příslušného inspektorátu.

Ostatní změny se týkají drobných stylistických úprav nebo přečíslování odstavců v souvislosti s úpravami předchozích částí zákona.

Paragraf 16:

1. V odst. 1 písm. e) se upřesňuje způsob vedení evidence výsledků ověřených příslušnou fyzickou osobou, který umožňuje lepší orientaci v evidenci.
2. Odst. 1 se rozšiřuje o písm. f) a písm. g), ukládající fyzickým osobám s úředním oprávněním další povinnosti. Vzhledem k závažnosti je jejich obsah potřeba uvést doslova:

6. potvrdit vykonanou praxi osobě žádající o udělení úředního oprávnění, pokud tato osoba praxi pod

jejím vedením vykonala,

7. oznámit změny údajů uvedených v žádosti o udělení úředního oprávnění tomu orgánu státní správy, který oprávnění vydal.

Porušení těchto povinností je porušením pořádku na úseku zeměměřictví (viz dále oddíl šestý), takže jejich

plnění je pod sankcí. Mimořádný ohlas vzbudí u zeměměřické veřejnosti zcela jistě obsah písm. f), neboť

potvrzování praxe mohlo doposud svádět k jistým spekulacím.

Paragraf 17:

V odst. 2 dochází ke zpřesnění ve vztahu ke koordinaci a správě změnových informací pro aktualizaci obsahu státních mapových děl; tato problematika je obsahem vládního nařízení.

Oddíl šestý – Porušení pořádku na úseku zeměměřictví

Celý tento oddíl je do zeměměřického zákona nově zařazen. Porušení pořádku na úseku zeměměřictví bylo doposud obsaženo v zákoně č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. K převedení do zeměměřického zákona dochází proto, že obsah tohoto oddílu organicky souvisí spíše se zeměměřictvím než s organizací zeměměřické a katastrální služby.

Nový oddíl šestý zeměměřického zákona však neznamená pouze převedení problematiky porušení pořádku z jednoho zákona do druhého. Nová koncepce má proti dosavadnímu režimu poněkud odlišnou filozofii a řeší souhrn problémů s podstatně větší razancí.

Oddíl šestý člení předmět zájmu na dvě zásadní části: přestupky a jiné správní delikty. Toto rozdělení ukončilo několik let trvající nejistotu v zařazení pachatelů deliktů do příslušné skupiny a tím i ke stanovení výše sankce. Nová koncepce také ukončila problémy s posuzováním doby rozhodné pro možnost uplatnění postihu.

Paragraf 17a:

Toto ustanovení se zabývá přestupky na úseku zeměměřictví. Podle dikce § 17a s přihlédnutím k obsahu následujícího § 17b se může tohoto přestupku dopustit fyzická osoba, která není podnikatelským subjektem.

1. V odst. 1 jsou specifikovány jednotlivé typy přestupků na úseku zeměměřictví. Přestupku se dopustí ten, kdo:

• neoprávněně znemožňuje nebo ztěžuje výkon zeměměřických činností, které mají být využívány pro katastr nemovitostí České republiky nebo základní státní mapové dílo, kontrolu zeměměřických činností nebo dohled na ověřování jejich výsledků,
• zničí, poškodí nebo neoprávněně přemístí značku nebo neoznámí změnu a zjištěnou závadu v geodetických údajích:

1. bodů geodetických základů,

2. zhušťovacích bodů a bodů podrobného bodového pole,

• poruší povinnosti stanovené pro chráněné území bodu geodetických základů,
• neoprávněně využívá nebo rozšiřuje výsledky zeměměřických činností,
• vykonává zeměměřickou činnost, aniž je k tomu odborně způsobilý.

První čtyři body jsou převzaty z dosavadního § 7 zákona č. 359/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu § 7 zákona č. 359/1992 Sb. nebyly do § 17a odst. 1 novely zeměměřického zákona převzaty přestupky týkající se neposkytnutí výsledků zeměměřických činností příslušným orgánům a nepředložení geodetické části dokumentace; tyto přestupky jsou nově součástí § 17b (viz dále). Nad rámec dřívějšího obsahu § 7 zákona č. 359/1992 Sb. byl do obsahu § 17a zařazen přestupek týkající se výkonu zeměměřických činností bez odborné způsobilosti.

1. V odst. 2 je stanovena maximální výše pokuty, kterou za přestupek mohou Zeměměřický úřad, Zeměměřický a katastrální inspektorát nebo Ministerstvo obrany uložit (25 000,- Kč).
2. V odst. 3 jsou pak stanoveny lhůty, do kterých je možno uložit pokutu za přestupek (1 rok, resp. 3 roky).

Paragraf 17b:

Paragraf 17b se zabývá jinými správními delikty. Pachatele deliktů rozděluje do tří skupin:

• fyzická osoba při výkonu své podnikatelské činnosti (jakékoli, zákon nestanovuje žádné podrobnosti) nebo právnická osoba,

• osoba (fyzická nebo právnická) oprávněná vykonávat zeměměřické činnosti,
• fyzická osoba, které bylo uděleno úřední oprávnění.

1. Fyzická podnikající osoba nebo právnická osoba spáchá jiný správní delikt, dopustí-li se jednání, které je

uvedeno v ust. § 17a odst. 1 a které u nepodnikajících fyzických osob je považováno za přestupek.

2. Osoba oprávněná vykonávat zeměměřické činnosti spáchá jiný správní delikt, pokud:

• neposkytne příslušným orgánům státní správy bezplatně výsledky zeměměřických činností využívaných ve veřejném zájmu,
• na vyzvání nepředloží příslušným orgánům státní správy k nahlédnutí, popřípadě k využití geodetickou část dokumentace skutečného provedení stavby,
• neoznámí změny a zjištěné závady v geodetických údajích bodových polí orgánu zeměměřictví a katastru, který údaje poskytl, ve lhůtě 30 dnů po zjištění této skutečnosti.

3. Fyzická osoba s úředním oprávněním spáchá jiný správní delikt, pokud dále:

• nedodržuje podmínky nebo povinnosti stanovené tímto zákonem pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí České republiky nebo základní státní mapové dílo,
• odmítne potvrdit praxi osobě žádající o udělení úředního oprávnění, která pod jejím vedením praxi vykonala,
• neohlásí změny údajů uvedených v žádosti o udělení úředního oprávnění,
• ověří výsledek zeměměřické činnosti vykonaný osobou, která není k této činnosti odborně způsobilá.

1. V odst. 2 je stanovena maximální výše pokuty, kterou může Zeměměřický úřad, Zeměměřický a katastrální inspektorát nebo Ministerstvo obrany za spáchání jiného správního přestupku uložit (250 000,- Kč).
2. V odst. 3 je uvedena lhůta do které lze jiný správní delikt projednat (1 rok po zjištění, 5 let po spáchání).
3. Další odstavce se zabývají obvyklými režimovými záležitostmi.

Paragraf 17c:

V odst. 1 je definován pojem opakované porušení pořádku na úseku zeměměřictví, odst. 2 pak stanovuje způsob placení pokuty uložené za porušení pořádku na úseku zeměměřictví.

Paragraf 20:

Zmocňovací ustanovení k vydání prováděcí vyhlášky se (kromě dvou drobných stylistických úprav dosavadního textu) rozšiřuje o dva body:

• stanovení obsahu a způsobu provádění zkoušky odborné způsobilosti,
• stanovení obsahu a způsobu provádění srovnávací zkoušky odborné způsobilosti (u fyzických osob, které jsou občany členského státu Evropské unie).

 

ČÁST DRUHÁ

Touto částí se mění zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby byl v souladu s novelou zeměměřického zákona.

 

ČÁST TŘETÍ

obsahuje zmocnění předsedy vlády k vydání úplného znění.

ČÁST ČTVRTÁ

se pak týká účinnosti novely zeměměřického zákona.

 

Závěrečná poznámka:

Úplné znění zákona č. 200/1994 Sb., jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 120/2000 Sb. a zákonem č. 186/2001 Sb., vyšlo jako zákon č. 289/2001 Sb.

 

 

Doporučená literatura: Zákon č. 289/2001 Sb.

---

Z časopisu Zeměměřič č. 11/2001