V prosinci 1996 diskutovali v redakci časopiosu Právní rádce notáři a představiteli ČÚZK (K. Večeře, L. Nedvídek). Účastníci besedy hovořili mj. o historii KN, o obtížnosti navázat od r. 1993 na v padesátých letech přetrženou tradici pozemkových knih. V té době byly dvě možnosti. Buď se vrátit k pozemkovým knihám, které však už byly spíše archivním materiálem, nebo pokračovat ve vývoji započatém v r. 1964 tehdejším Střediskem geodezie. Byla přijata druhá varianta a vytvořen katastr nemovitostí, přičemž rozhodovací pravomoci při zápisech do tohoto katastru byly místo soudu svěřeny správním orgánům - katastrálním úřadům. Vzhledem k obrovskému pohybu nemovitostí a práv k nim bylo třeba najít orgán, který je schopen tak velké přesuny zaznamenat. Byl zvolen orgán, který měl řadu zkušených pracovníků v oblasti pozemkové evidence a byla k němu připojena určitá omezená rozhodovací pravomoc v oblasti návrhů na vklady do KN. (podrobněji - časopis 2/97 na s. 7).

Z časopisu Zeměměřič č. 2/97