16.–18. 10. ´98, Litoměřice: 34. Geodesia rallye aneb GEOS-Opel-Tour ´98 se opět konala v překrásném podzimně zbarveném Českém Středohoří. O této rallye jsme v Zeměměřiči již několikrát psali (Zeměměřič č. 5/97, č. 9/97, č. 9+10/98). Letos na podzim bude jubilejní – již 35. ročník! Proto se celé akci pokusíme věnovat tentokrát trochu více. Z důvodů, aby se s rallye seznámilo velké množství zeměměřičů a zbytečně nechybovali při svém prvním startu, popisujeme podrobně průběh závodů i s ukázkami itinerářů a otázek. Získáte tak lepší představu a v říjnu se rallye určitě zúčastníte. Je příjemné, když firmy dělají i něco navíc, než jen pracují. Litoměřický GEOS pro ostatní dělá dost a je škoda toho nevyužít.
   Pořádající GEOS Litoměřice a Veteran Club Velemín v loňské soutěži navíc připravily také noční jízdu zručnosti a noční etapu. Obojí se jelo páteční večer a noc. Největším chytákem v noční etapě byl jistě průjezd mezi body E, F – křižovatkami libovolně, avšak šipkami vyznačené průjezdy se mohly projíždět při nejkratší trati pouze 1x. Při zadaných propozicích měřil tento úsek trati 21,2 km. Někteří borci však najeli pouze 6 km. Domnívali se, že úkol zní: zvol nejkratší trať a narazíš-li na šipku, můžeš touto křižovatkou projet pouze jednou. Ale to bylo opravdu špatně pochopeno.
   Naše posádka se s tímto úkolem vypořádala velmi zkušeně. Dokonce jsme si zde najeli dalších 10 minut k dobru a vidina 5 km vzdáleného cíle etapy nás nabádala ke zpomalení jízdy. Navíc již několik křižovatek za námi jely 4 vozy, které jsme nemohli "setřást" ze svých zad. Zažertovali jsme a odbočili na polní cestu, která nebyla v itineráři. První dvě vozidla dala znamení k odbočování a málem nás následovala do polí. (Možná dobře, že vozy pouze zpomalily a nakonec pokračovaly správně, neboť na polní cestě se nešlo otočit.) Zastavili jsme až na kraji pole a odsud se kochali pohledem na Litoměřice a nebe plné hvězd. Najednou na nás ze tmy kdosi křičel. Pátrali jsme po dalším soutěžním vozidle, ale jednalo se o nervózního myslivce, kterého projíždějící vozy a naše zastavení rušily na čekané. Cíl noční etapy před budovou GEOSu Litoměřice byl popsán pomocí značkového itineráře, který nedělá naprosté většině posádek žádné potíže. Naše posádka však dokázala 500 m před cílem pořádně "zakufrovat". Stačila nám k tomu poznámka 2xR, což znamenalo dvě křižovatky projeďte rovně. My, oba stavaři, jsme si R spojili s pravým úhlem a 2x zatočili doprava. Po dlouhých šesti minutách bloudění mezi vilkami jsme usoudili, že v itineráři byla nejspíš chyba a pověsili jsme se na jiná vozidla, o nichž jsme předpokládali, že vědí, kde GEOS sídlí. V cíli jsme pořadatele značně pobavili naší interpretací 2xR. Velké veselí po noční etapě vzbudila také jedna posádka, která si neprohlédla obálku se soutěžními pokyny, neboť zaslechla, že obálka obsahuje pouze propagační materiály sponzorů. Posádka zůstala bez mapy a tedy bez možnosti plnit některé úkoly. Do cíle dojela, ale s množstvím trestných bodů.
   Některé posádky využily možnosti ubytování ve sponzorském hotelu Salva Guarde na náměstí, jiné se ubytovaly po penzionech v okolí Litoměřic. Nebe bylo poseto hvězdami a byla opravdu krásná noc. Protože geometři měli vždy blízko k přírodě, našla se i jedna posádka (č. 15), která přespala v ovocné aleji vysoko nad městem.
   Délka noční etapy byla asi 45 km. Denní část soutěže měla 3 etapy o průměrné délce cca 27 km. Pro každou etapu obdržela posádka nový jízdní výkaz, který odevzdala vždy v následující časové kontrole. 65 posádek, z nichž bylo 35 geodetických, obdrželo pro každou etapu itineráře, které vždy obsahovaly délku etapy, průměrnou rychlost, čas na itinerář a úkoly. Z udaných hodnot si během jízdy posádky dopočítaly svůj čas příjezdu do další časové kontroly. Příjezd dříve i později byl se ztrátou bodů. V případě zabloudění byl popsán i cíl etapy také slovně. Každá část také obsahovala několik soutěžních úkolů.
   Samoobslužné soutěžní úkoly (jak patrno) nebyly nikterak těžké. Bylo však nutno skloubit plnění těchto úkolů s průjezdem etapy podle různých itinerářů. Hlavně jste si museli vynulovat počítadlo ujetých km na startu každé etapy. V předloňském závodě se naše posádka musela občas k samoobslužným úkolům vracet. Tím stav tachometru nesouhlasil s itinerářem, takže bylo třeba údaje dopočítávat. Letos jsme už raděli couvali. Jedním z použitých itinerářů byl šipkový. Předloni naše posádka nevěděla o rallye vůbec nic. Itinerář jsme dostali těsně před startem. Přečetli jsme si, kde je cíl, našli ho na mapě a hned byli odstartováni. Vyrazili jsme zbrkle nejkratší cestou k cíli. Nad obrázky jsme přemýšleli až cestou. Loni jsme již reagovali správně. Obrázek se staničením 0,00 km znamená na křižovatce T zahni vpravo, km 0,6 je konec obce, 2,0 je začátek další obce, km 2,6 přejezd přes železnici a km 5,1 znamená bod 1, kde začíná další druh itineráře. Mělo se projet body 1 až 5, které vznikly vynesením několika vzdáleností podle azimutů ze dvou zadaných orientačním bodů. Poznámka v itineráři, že v bodě 5 má má mít auto ujeto 13,5 km některé posádky rozesmála. Naši naštěstí nikoliv. Další itinerář mezi body 5 až 7 byl naznačen průběhem trasy v měřítku 1:50 000. Zde bylo nutno si trasu překreslit na průsvitku a napasovat na mapu. Do cíle 1. etapy se dojelo znovu podle šipkového itineráře. Cestou se stále plnily samoobslužné úkoly a odpovídalo se na soutěžní otázky typu:
      TA 112: Existuje dopravní značka, která není ani kulatá, ani trojúhelníková, ani čtvercová a) ano, b)ne.
   Z druhé etapy vzpomeňme např.
      SÚ 23: km 11,35 - napiš barvu ´´kadibudky´´ u čp. 316 ...
      SÚ 25: km 24,55 - napiš poslední trojčíslí zeleného telefon. automatu.
   Jeden z úseků této etapy byl vyznačen body 9 až 16. Byl znám střed - průsečík os x a y a souřadnice x, y každého bodu. Zajímavým obohacením loňského ročníku rallye byl itinerář výjezdů křižovatek podle fotografií. Cestou posádky potkávaly (i nepotkávaly – to když jely špatně) i tajné kontroly. Většinou byly umístěny vtipně na místech, které při malém opomenutí nebo ulehčením si cesty šlo lehko minout. Zajímavou vložkou byl i rozjezd do kopce bez ruční brzdy. Dojezd do cíle poslední etapy naši posádku zcela zaskočil. Již nás ohlásil sportovní komentátor Vít Suchánek a na dojezdové rampě litoměřického výstaviště jsme takřka odevzdávali úkoly, když si spolujezdec uvědomil, že nemáme odpovězeno na otázky testu poslední etapy (byla to nejrychlejší etapa s průměrem 30 km/hod (což nevypadá na rychlost, že?), ale šipkový itinerář se staničením po 100 metrech nám ve městě zamotal hlavu. Radši jsme si vycouvali z cíle a odpovědi si doplnili. Kdo mátě alespoň trochu povědomí o automobilových soutěžích, víte, že normálně by pro nás závod skončil diskvalifikací. I když rallye má všechny atributy velkých mezinárodních závodů, tak se zde soutěží především pro radost a pro potěšení. Sobotní večer byl kromě vyhlášení výsledků vyhražen tanci a vzájemným společenským i firemním kontaktům. Poznali jsme zde osobně naše čtenáře, inzerenty i autory. Diskutovalo se zde nejen o zážitcích z etap, cestování po světe, ale probíraly se i některé ryze profesní otázky. Jedním z výsledků tohoto večera bylo založení internetové konference k hledání odpovědí na otázky z oboru. Nakonec se z toho vyklubala Vševědna a elektronický informační kanál Z ++. Letošní ročník rallye byl úspěšný po všech stránkách. Velké poděkování patří nadšencům z Geosu Litoměřice a Veterán Car Clubu Velemín. Oproti předloňskému roku, kdy byl start i cíl přímo na Litoměřickém náměstí, byla loňská akce občanům trochu skryta na výstavišti. Byla však prezentována v regionálnímu tisku a rozhlasu. Jistě i proto bylo negeodetických posádek srovnatelně jako posádek z oboru. Letos se vrátí startovací a cílová rampa zpět do středu Litoměřic. Možná by se celá akce dala využít k propagačním účelům třeba systému sledování automobilů pomocí GPS a celou záležitost prezentovat před veřejností a místním tiskem. Vysoká úroveň závodů a příkladné nasazení organizátorů i posádek byly jistě důvody, proč znovu převzal záštitu nad rallye předseda ČÚZK - ing. Jiří Šíma. V závěrečném slovu se vyznal z obdivu nad bravurními výkony posádek, které asi na spleť úzkých silniček v této nádherné, Bohem zapomenuté části Českého Středohoří, dlouho nezapomenou. Parafrázoval i naši národní operu: "Dobrá věc se podařila, láska k sportu zvítězila". Poděkoval také za dobrou reprezentaci zeměměřické profese početným kolegům z podnikatelské sféry, pro které není jízda českou krajinou spojena s realizací svých zakázek, ale příležitostí ke sportovnímu a společenskému vyžití.
   Na shledanou 16. října.               

    posádka č. 15

    Vyvěšeno: 19.7.1999

---

Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/99