[Home Page]


OBSAH ČÍSLA
12/2002

Resort ČÚZK

  • Jak dlouho trvá potvrzení GP...
  • Jak dlouho trvá potvrzení GP na jednotlivých KÚ v ČR? - V.
  • Když se chce, jde i to, co nejde
  • Bulharští odborníci na katastr nemovitostí na návštěvě ve VÚGTK

    Katastr nemovitostí

  • Dotaz do Vševědny: Vytyčování na soukromých pozemcích
  • Jak dlouho trvá potvrzení GP...
  • Jak dlouho trvá potvrzení GP na jednotlivých KÚ v ČR? - V.
  • Když se chce, jde i to, co nejde

    Geodézie

  • Geodeti ve výstavbě
  • Testování totálních stanic: Nová metoda kompaktního ověření přesnosti

    Kartografie

    Pozemkové úpravy

    GIS

    GPS

    DPZ

    Fotogrammetrie

    Software

    Různé

  • Veletrh památkové péče DENKMAL 2002
  • Kalendář časopisu GEOinformace a časopisu Zeměměřič
  • Když se chce, jde i to, co nejde

    Školství

    Internet

    Historie

  • Zeměměřičství a zeměměřiči v 16. a 17. století

    Přečtěte si

    Zajímavosti

  • Česká a slovenská astronomie ve filatelii (6. díl)

    Z domova

  • Geodeti ve výstavbě

    Ze zahraničí

  • Autonomní region Trentino - Südtirol

    ČSGK

    KGK

    NZK

  • Testování totálních stanic: Nová metoda kompaktního ověření přesnosti

    Úvodník

    Katalog

    Vševědna

  • Dotaz do Vševědny: Vytyčování na soukromých pozemcích

    Zeměměřičský věstník

    Zeměměřická oborová rada

    Průvodce číslem

    Sborník rozhodnutí

    Historie novinek

    Archív

    Neplatiči

    Památky

    Informace pro předplatitele

    Používané zkratky - Zkratkovník

    Vševědna

    Diář

    Krádeže

    Volná místa - Z první ruky

    SECOND HAND - Z druhé ruky

    Objednávky

    Píšete nám

    Koncepce oborů zeměměřictví
    a katastru nemovitostí-příspěvky

    Galerie katastrálních map

  • Zeměměřičství a zeměměřiči v 16. a 17. století

    Od nejstarších dob byla držba pozemková nejen pramenem práv, nýbrž i měřítkem pro povinnosti obyvatel. Stát měl vždycky zájem, aby znal držitele pozemků a věděl, jakou rozlohu pozemku drží ve svém vlastnictví. V historických zemích našich byla jistá rovnoměrnost, neboť veřejná správa v Čechách, na Moravě i ve Slezsku spočívala na stejných zásadách. O měření pozemků vypravuje Hájek, že kníže Oldřich dal všecky "dědiny vorné" v Čechách měřiti na lány a k tomu měření ustanoven byl "měřič knížeti pod velikou přísahou". Z toho se dovídáme též, že lán byla míra plošná pro určování rolí. Jaké bylo řízení při pozemkových sporech, popsal Jakub Menšík z Menštejna, místosudí království českého, později prokurátor a purkrabí hradu pražského, který sepsal o tom knížku, která byla schválena zemským sněmem. Císař Rudolf II. svolil 14. dubna 1600, aby mohl dáti svou knížku v českém jazyku do tisku.

    Celkovou výši a stav českého zeměměřictví možno posuzovati i z toho, že již v XVI. století máme sestrojeny pěkné mapy království českého jako je zajímavá mapa Mikuláše Klaudiana, českobratrského tiskaře z Mladé Boleslavě z r. 1518. Mapa je zachována v biskupském archivu v Litoměřicích (Leitmeritz) a je to výraz snah Českých bratří po pokroku a práci v exaktních vědách, jak i později shledáváme na mapě Moravy provedené Janem Amosem Komenským. List mapy Klaudianovy má velikost 640 x 1250 mm a je bohatě vyzdoben obrázky, vlastní mapa má rozměry 450 x 550 mm a je orientována podle tehdejšího zvyku k jihu. Obvod království je vyznačen lesem, z Prahy vybíhající silnice všemi směry jsou opatřeny tečkami, které asi značí míle. Města pod obojí jsou označena kalichem, ostatní města dvěma zkříženými klíči, celkem je na ní zakresleno 272 jmen měst, obcí a hradů. Kdo ji ryl, neznámo.

    Dále máme mapu Zikmunda z Puchova, vytištěnou Janem Kosořským z Kosoře roku 1554, která je rovněž orientována k jihu o rozměrech 250 x 350 mm, má měřítko německé míle a je ozdobena kolem erby. Luteránský farář, rodilý 1521 v Jáchymově (Joachimsthal), Jan C. Criginger, někdy jmenován Joannes Grigvigerus nebo J. Grigviger, nakreslil a vydal v roce 1568 v Praze mapu Čech, která je zachována v lichtenštejnské knihovně ve Vídni (Wien). Mapa je orientována k severu a opatřena mílovým měřítkem, kromě toho má u jednotlivých měst rozmanité poznámky, jako u Chebu (Eger), že je to rodiště jeho tchána, u Rakovníka, že tam vaří dobré pivo, u Pardubic, že tam dělají meče apod.

    Tuto mapu převzal již roku 1570 Abraham Ortelius v Antverpách do svého atlasu "Theatrum Orbis Terrarum" jako "Regni Bohemiae Descriptio" a přidává poznámku "Hane typicam delineationem sumpsimus ex tabula Joannis Crigengeri Pragae anno 1568 edita." Rozměry tohoto listu jsou 322 x 493 mm a dále je zajímavý tím, že chybou rytce zaneseno Lada místo Kadaň (Kaaden), což se pak v celé řadě přetisků opakuje v jiných atlantech. O něco později zařadil ji též Daniel Cellarius do svého "Speculum Orbis Terrarum", vydaného 1578 v Antverpách s nápisem "Chorographia insignis regni Bohemiae authore Grigvigerus Joannes", v rozměrech 299 x 508 mm, v měřítku asi 1 : 750 000.

    Vedle těchto prací je zaznamenáno několik větších pokusů, z nichž skoro nic se nezachovalo. Mistr Jan Zahrádka začal sestrojovati také mapu Čech, ke kteréžto práci dostal od Ferdinanda I. fedrovací list z 22. února 1545. Podobně Tadeáš Hájek z Hájku začal 1556 měření mapy s okolím, leč nic se z toho nezachovalo. Mistr Martin Bacháček nakreslil mapu Moravy a Uher, kterou daroval roku 1595 arcibiskupovi Zbyňku Berkovi z Dubé.

    Ještě začátkem XVII. století vydává roku 1619 Pavel Aretin z Ehrenfeldu svou mapu "Regni Bohemiae nova et exacta descriptio". Její druhé vydání z roku 1632 si obstaral ještě sám. A konečně Egidius Sadeler, narozený v Antverpách 1570, povolaný císařem Rudolfem II. do Prahy r. 1597, zemřel tu r. 1629, vydal roku 1620 svou "Bohemia in suas partes geografice distineta" v rozměrech 390 x 450 mm s měřítkem. Mapa je ryta do mědi a ozdobena na horním okraji pohledy na města Praga, Egra, Zaslavia, Commona, Lavna, Slana, po levém okraji postavami královny, šlechtičny, kupcové a selky. Kraje v Čechách jsou vyznačeny na mapě tečkovanou čarou. U pramene Labe je připsáno "Fons Albus" a vedle "Mons Giganticum" s výkladem "Montes Gagantum caco demone infesti quem incole Ribenzal vocant de quibus vulgo miranda recensutur". Dále v legendě uvádí: "Nomina que habet triangulum in tine sunt Bohemica". Bohužel třicetiletá válka a těžké následující poměry zabrzdily vůbec další slibný vývoj těchto zeměměřičských prací.

    Vedle toho máme zástupce výkonného měřičství mezi měřiči desk zemských, při této ryze české starodávné instituci. Nemůžeme ještě prokázati od které doby byli ustanovováni měřiči desk zemských, leč máme zachovaný záznam, že Jan z Kelče byl již roku 1534 měřičem zemských desk a že roku 1538 dostal erbovní list. Pak se ztrácí souvislost a dalším zaznamenaným zemským měřičem království českého je Matouš Ornys z Lindperka, leč je o něm velmi málo známo. Narodil se asi okolo roku 1526, jmenoval se asi Pták nebo Ptáček, ale jméno své podle tehdejšího zvyku pořečtil. Vzdělal prý se za hranicemi v matematice a v měřičství a vrátil se asi okolo roku 1550 do Prahy. Svých znalostí využíval k tomu, že sloužil v mezních rozepřích a při vyměřování hranic, prováděl také měřičské práce pro urozené osoby a pro města, čímž se stal oblíbeným mezi šlechtou a dostal se tak až ke dvoru Ferdinanda I., který mu majestátem, vydaným na Pražském hradě roku 1562, udělil erbovní list, aby mohl se psáti z Lindperka. Konečně byl mu svěřen 1570 úřad zemského měřiče v království českém, který zastával až do své smrti. Vykonával nejen práce pro zemské desky, nýbrž i jiné, jako měřil roku 1577 grunty a lesy Kašperských Hor (Begreichenstein), dále měřil pro komoru královskou panství Pardubice, Chlumec, Poděbrady, Kolín, Lysou n. Lab., Brandýs n. Lab. a Benátky, leč z těchto prací také se nic nezachovalo. Zemřel, jak udává Sedláček, 19. ledna 1600. Jeho nástupce Šimon Podolský z Podolí se stal asi za života Ornysova měřičem zemských desk, neboť již 10. prosince 1599 skládá přísahu.

    Podolský byl rodilý z Olomouce, narodil se okolo roku 1562, jaké školy navštěvoval, je neznámo. Víme, že byl vzat roku 1575 za učedníka k panu Matoušovi Ornysovi z Lindperka. Kde a jak se dále vzdělával není povědomo, víme jen, že roku 1590 sestrojil pro pana Petra Voka z Rožmberka mapu, a že v roce 1589 je mu uděleno právo měšťanské na Starém městě pražském, zvaný Renhof, v Soukenické ulici od sirotků po Janu Rutovi z Dirného. Kdy byl povýšen do vládyckého stavu a kdy dostal erb, se rovněž neví, Těšil se jistě dobré pověsti, neboť od roku 1597 byl pověřen správou staroměstského orloje a Sixt Palma Močidlanský připsal mu svůj spis "Rozjímání".

    Svoje měřičské práce zahájil asi za života Ornysova, neboť komora královská nařizuje hejtmanu rakovnickému 22. listopadu 1599, že se bude na rozkaz císaře Rudolfa II. měřiti poloha panství Křivoklátu, Dobříše, Zbiroha, Králova Dvora a Točníku i s okolními sousedními pozemky a lesy cizími, které se mají vykresliti a mapa zhotoviti. K tomu účelu je Simeon Podolský z Podolí na to panství poslán s otevřenými patenty na hejtmany a úředníky, aby tito co potřeba zařídili a jemu asistenci dali. Jeho roční plat z komory královské byl 10 ročních tolarů a denně 1 zlatý, je-li někam poslán v císařských službách.

    Při svých cestách shledal, že nejsou všude dodržovány zemské míry, proto žádal roku 1601, aby sněm ustanovil nové míry zemské, ježto staré míry shořely při požáru Menšího města pražského roku 1541. Na tuto žádost páni stavové na sněmu roku 1609 drženém a roku 1610 zavřeném se usnesli a nařídili Šimonu Podolskému, aby sám, co se zachovalo v ústním podání, sebral, aby všecky míry v knížku uvedl a rozepsal i vysvětlil, jak se těch měr všudy a po království v jednostejném způsobu užívati má. Knížku, když zhotoví, má ji přednésti nejprve soudu zemskému, a když jim bude schválena, má ji tím způsobem jako Jakub Menšík z Menštejna, purkrabí hradu pražského učinil, vytisknouti.

    V této době měřil také Plzeň s okolím a na rozkaz císaře Rudolfa II. začal 20. listopadu 1611 měřiti Staré a Nové město pražské. Také z těchto prací nic se nezachovalo. Dr. Teige soudí, že pro plán na položení vodovodního potrubí, který sestrojili r. 1729 Weselý, přísežný mlynář pražský a geometr, použil za podklad některou tehdy snad zachovanou kopii Podolského plánu. Tento plán je nejstarším plánem Starého města pražského v městském archivu pražském. Podolský vypracoval zprávu r. 1617, předložil ji sněmu, leč v pohnutých dobách následujících k projednávání nedošlo. Brzy nato v srpnu 1617 zemřel Podolský a zanechal 2 syny, Davida a Samuela a dceru Annu.

    Jeho nástupcem se stal 7. října 1617 Jan Vilémovský z Lichtenburka. Kdo byli jeho dalšími nástupci, nemáme zjištěno. Teprve roku 1651 byl za měřiče zemského přijat Samuel Globic z Bučina. Odkud pocházel a kde se narodil, je neznámo. Narodil se asi okolo roku 1618 a jeho mládí spadá do válečné doby a jak sám udává, účastnil se bojů se Švédy. Již 4. února 1653 byl povýšen do šlechtického stavu a patřil mu dům nákladní na Perštýně "U tří koulí". Hned od počátku své činnosti se staral o osud knížky Podolského. Po mnohém vyhledávání shledal, že v roce 1601 byla podána do sněmu žádost o úpravu měr zemských, dále, že stavové na sněmu 1609 držaném na tom se usnesli, co provazec zemský a lán držeti má. Šimon Podolský svou zprávu zhotovil a do rukopisu nakreslil též čtvrt lokte pražského, rozdělenou na 6 palců. Rukopis byl za válečných poměrů zanesen do míšeňské země, kde ji Globic našel a předložil znovu zemskému sněmu roku 1678. Sněm se usnesl, aby na příštím sněmu byla uvážena. Již 14. července 1679 předložili sněmu zprávu Vilém z Kolovrat, František ze Seydlerů a Petr Mikuláš Straka z Nedabylic, k čemuž připojeno prohlášení Tomáše z Čechorodu. Globic žádá nato 2. dubna 1682 o povolení k tisku. V odpovědi z 11. září 1682, podepsané Kolovratem, Slavatou, Wrtbou a Harachem, doporučuje se mu, aby knížku vydal též v německém jazyku. Globic vyhověl a tak 19. září 1683 došlo císařské schválení, v němž se připomíná místodržícím, aby knížka neměla žádné platnosti zákonitého vyměření a pravidla. Globic vytiskl tuto knížku u Jiřího Černocha v Praze roku 1683 svým nákladem, a to jazykem českým i německým.

    Ještě za života Globicova požádal roku 1686 u České komory Ondřej Bernard Klauser, aby byl přijat pro práce komorního měřiče. Komora postoupila žádost Globicovi, aby podal svůj posudek. Globic se přimlouval, aby byl mu dán pomocník, že mu ubývá sil, že by rád měl při službě služebníka kancelářského nebo početního, který by měl chuť k měřičství a jehož by v počtech vyučil. Teprve po nové žádosti v roce 1687 komora oznámila, že bude přijat, aby se Globicovi ulehčilo a vyměřen mu plat 100 zlatých. Klauser pracoval nějaký čas s Globicem a když se Globic poděkoval za služby, stal se měřičem a proto žádá, aby byl mu dán plat, jaký Globic míval. Posudek o této žádosti podával opět Globic, načež mu komora dnem 5. dubna 1691 povolila plat 150 zlatých ročně. Globic se dožil 75 let a byl pohřben 6. prosince 1693.

    (Dokončení příště)

    Prof. Ing. Dr. h. c. J. Petřík

    vyvěšeno: 05.04.2004
    ID článku: 1211              Používané zkratky


    Z časopisu Zeměměřič č. 02-12
    [Server] [Pošta]
    vytisknout

    Historie

  • Jak se asi vyměřoval Václavák?
  • XXXVIII. SYMPOZIUM Z DĚJIN GEODÉZIE A KARTOGRAFIE
  • 92. narozeniny dnes oslavil prof. Zbyněk Nádeník
  • XXXVIII. sympozium Z dějin geodézie a kartografie
  • STARÉ MAPY LIBERECKA A JIZERSKÝCH HOR
  • Stabilní katastr 1817 – 2017