Zeměměřič - článek id=1242

John Harrison (1693 - 1776) a jeho chronometry
Přesnost hodin, které sestrojil anglický hodinář John Harrison byla 0 - 1 sec/den. John Harrison se narodil 24. března 1693 v hrabství Yorkshire. V Barrow se začal učit práci se dřevem. První kyvadlové hodiny byly ze dřeva, dokončil je v roce 1713 jako dvacetiletý a jsou zachovány.
Roku 1727 se zaměřil na úkol sestrojit přístroj pro námořní časomíru s cílem dosáhnout ceny za vyřešení problému zeměpisné délky:

20 000 liber za metodu k určení zeměpisné šířky s přesností půl stupně (přibližně 55,6 km),
15 000 liber za metodu k určení zeměpisné šířky s přesností dvě třetiny stupně,
10 000 liber za metodu k určení zeměpisné šířky s přesností na jeden stupeň.

John Harrison vyvinul kyvadlo, vhodné do každého počasí (kombinací dvou různých kovů mosazi a oceli), krokové ústrojí (kobylka, která počítala rytmus hodinového tempa) s vyloučením olejového mazání (naučil se to díky dřevěným hodinám, olej podle teploty mění hustotu).
Hodiny H1 (byly konstruovány v letech 1730 - 1735) - váží 75 liber, měří 4 x 4 x 4 stopy. Mají čtyři ciferníky. Jeden ukazuje hodiny, druhý minuty a třetí sekundy. Poslední udává počet dní v měsíci. Jsou vyrobeny z mosazi, soustrojí je poháněno dřevěnými koly a nemuselo se mazat. H1 jsou v provozu v Národním námořním muzeu v Greenwich a denně se musí natahovat.
H1 měly k udržení správné polohy při pohybu lodi dvě vahadla ve tvaru činek se dvěma vyrovnávacími pružinami. H1 byly jedním z velkých mezníků ve výrobě hodin.
Hodiny H2 z r. 1737 váží 86 liber, hodiny H3, které stavěl 19 let, pak pouhých 60 liber. Namísto vahadel ve tvaru činky s pětilibrovými mosaznými koulemi měly dvě kruhová vahadla montovaná nad sebou, spojená kovovými pásky a ovládaná jednou pružinou.
Hodiny H4 (byly konstruovány v letech 1755 - 1759) se liší od všech předchozích verzí. Hodiny nesou označení John Harrison a syn A.D. 1759. K jejich výrobě použil drahokamy (diamanty a rubíny). Mají průměr 13 cm, váží 1,45 kg a vypadají jako velmi velké kapesní hodinky. První plavbu s H4 uskutečnil jeho syn William Harrison do Západní Indie na lodi Deptford od 18. listopadu 1762 do 19. ledna 1763. Hodiny se zpozdily jen o 5,1 sec. Druhou plavbu podnikl z Barbadosu na Madeiru lodí Tartar od 28. března 1764. Chyba hodin byla po plavbě trvající 47 dní 39,2 sec. - měřily třikrát přesněji, než bylo požadováno. Dokázaly jít 30 hodin. Harrison však dostal jen polovinu odměny, tj. 10 000 liber. Hodiny se nacházejí v londýnském Národním námořním muzeu v Greenwich. Na rozdíl od modelů H1 až H3, hodiny H4 nejdou. Roku 1770 dokončil Harrison model H5. Zadní strana H5 je velmi jednoduchá (je výrazem smutného člověka).
Chronometr K1 od Larcuma Kendalla z roku 1769 byl kopií H4. James Cook jej použil na své 2. a 3. cestě. Komise konstatovala, že K1 a H4 jsou k nerozeznání. H4 měly na rozdíl od K1 na zadní desce (kam Kendall vyryl pouze své jméno) mnohem více vyrytých ornamentů a kudrlinek. James Cook při druhé výpravě roku 1772 vyplul také se třemi podřadnými napodobeninami od Johna Arnolda. Cook při návratu v r. 1775 nešetřil slovy chvály. Hodiny K1 si vzal v r. 1776 i na třetí plavbu. Když v roce 1779 Cook zemřel, podle zvěsti se zastavil i model K1.
Dva roky po K1 byl vyroben model K2, který byl také na lodi Bounty. R. 1774 pak model K3, který byl instalován na lodi Discovery, kde se plavil také Blaigh. Chronometr K3 použil rovněž J. Cook na své 3. plavbě.
První chronometr byl vyroben roku 1737. V roce 1815 počet chronometrů vzrostl na 5 000. Jedna loď měla dva i více chronometrů. Velké lodi měly až 40 chronometrů. Loď Beagle měla v r. 1831 22 chronometrů.
R. 1860 mělo 200 lodí královského námořnictva k dispozici 800 chronometrů. Hodiny se nacházejí v Námořním muzeu v Londýně. H1 se natahují prostřednictvím mosazného řetězu. H2 a H3 se natahují pomocí klíče. H4 jsou mimo provoz a jsou uloženy společně s K1 v průhledné schránce.
Greenwichská observatoř
Měření času bývá spjato s určitým základním poledníkem. V současné době je to poledník, který prochází greenwichskou observatoří (ta už byla detailně popsána v Zeměměřiči č. 3/2002).
Pásmový čas
Pro potřebu dopravy nemohl být brán v úvahu jen místní čas, a tak vznikl pásmový čas po patnácti stupních. Na Zemi je 24 časových pásem. Při přechodu z jednoho pásma do druhého se posunuje čas o jednu hodinu dopředu nebo dozadu.
Pro odborné astronomické účely se používá světový čas (UT), což je místní střední sluneční čas na greenwichském poledníku. Středoevropský čas = světový čas + jedna hodina.
Vizuální a zvukové signály času
U většiny hodin je nějakým způsobem naznačena hodina nebo její čtvrtě. Zpravidla to bývá zvuk zvonu. Existují však i jiné signály, o kterých pojednávají následující dva odstavce.
Greenwichský balón
V roce 1833 byl vztyčen greenwichský časový balón, jeden z prvních vizuálních časových signálů na světě. Balón se nacházel ve 12 hodin 55 minut v polovině stěžně. Od 12 hodin a 58 minut stoupal vzhůru a ve 13 hodin spadl dolů. Pád balónu sloužil ke kontrole námořních chronometrů na Temži. Balón padal ve 13 hodin, protože astronomové pozorovali ve 12 hodin sluneční přechod. Současný balón je datován do roku 1919.
Klementinský signál
Astronomové v Praze určovali pražský čas (Tempus Pragense) podle poledníku procházejícího věží observatoře v Klementinu. Kolem roku 1740 byla jako poledník používána struna natažená na podlaze k protější zdi k okénku s malým otvorem. Když stín struny rozdělil obraz Slunce na poloviny, bylo právě ,pražské poledne". Od roku 1842 bylo z Klementina ohlašováno poledne znamením praporem. Od roku 1891 bylo doprovázeno dělovou salvou. Od roku 1926 je z Klementina dáván časový signál do Radiožurnálu. Od téhož roku (podle jiných pramenů od roku 1928) je ukončeno ohlašování poledne dělovou salvou.
V nedávných dnech vyšla nová česká známka, na níž je astronomická věž v Klementinu se sochou Atlanta a Týnský chrám, kde je pochován Tycho Brahe. Námět známky je inspirován Seifertovými verši o Praze.
Na Staroměstském náměstí je vyznačen poledník v místě, kam padal v pražské poledne stín mariánského sloupu. Sloup byl vybudován v roce 1620 a zbořen v roce 1918.

Hodiny H1
Hodiny H4
Greenwichská observatoř
Časová pásma
Pražské panorama