[Home Page]


OBSAH ČÍSLA
03/2006

Resort ČÚZK

  • Vyhláška, kterou se provádí zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a katastrální zákon...
  • Přechod na výkonnější infrastrukturu DP k ISKN
  • Geoportál ZÚ v anglické verzi
  • VFK přes FTP?
  • Vystavovatelé na veletrhu a posluchači konference Geos 2006 jsou spokojeni

    Katastr nemovitostí

  • Vyhláška, kterou se provádí zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a katastrální zákon...
  • XII. Mezinárodní Česko-Slovensko-Polské geodetické dny
  • Dva nové zákony týkající se zeměměřictví a katastru nemovitostí
  • Přechod na výkonnější infrastrukturu DP k ISKN
  • VFK přes FTP?
  • Osobnosti našeho oboru
  • Vystavovatelé na veletrhu a posluchači konference Geos 2006 jsou spokojeni

    Geodézie

  • XII. Mezinárodní Česko-Slovensko-Polské geodetické dny
  • Dva nové zákony týkající se zeměměřictví a katastru nemovitostí
  • Osobnosti našeho oboru
  • GEODÉZIA A BANSKÉ MERAČSTVO 2006
  • Vystavovatelé na veletrhu a posluchači konference Geos 2006 jsou spokojeni

    Kartografie

  • Geoportál ZÚ v anglické verzi
  • Osobnosti našeho oboru
  • Joan Blaeu: Atlas Maior 1665
  • Kartografie v České televizi
  • Úsměvná zpráva z mezinárodní konference ICC2005
  • TourMap prodloužen
  • Vystavovatelé na veletrhu a posluchači konference Geos 2006 jsou spokojeni
  • Virtuální průlety turistických tras

    Pozemkové úpravy

    GIS

  • VFK přes FTP?

    GPS

  • XII. Mezinárodní Česko-Slovensko-Polské geodetické dny

    DPZ

    Fotogrammetrie

  • Virtuální průlety turistických tras

    Software

    Různé

  • Osobnosti našeho oboru
  • GEODÉZIA A BANSKÉ MERAČSTVO 2006
  • O čem se psalo v týdnu 27/02-05/03
  • O čem se psalo v týdnu 20/02-26/02 v tisku
  • O čem se psalo v týdnu 06/03-12/03 2006 v médiích
  • Hledá se krevní skupina 0 negativní
  • Zeměměřiči na YouTube - Bill Hicks Land Surveyorso

    Školství

  • Projekt CareerMarket na Přírodovědecké fakultě UK
  • Osobnosti našeho oboru
  • GEODÉZIA A BANSKÉ MERAČSTVO 2006
  • G++ aneb vítání prváků G+K z ČVUT již 28. března
  • Test znalostí z Webu Zeměměřiče

    Internet

  • Přechod na výkonnější infrastrukturu DP k ISKN

    Historie

  • Osobnosti našeho oboru
  • Joan Blaeu: Atlas Maior 1665

    Přečtěte si

  • O čem se psalo v týdnu 27/02-05/03
  • O čem se psalo v týdnu 20/02-26/02 v tisku
  • O čem se psalo v týdnu 06/03-12/03 2006 v médiích
  • O čem se psalo v týdnu 13/03-19/03 2006 v tisku

    Zajímavosti

  • O čem se psalo v týdnu 27/02-05/03
  • O čem se psalo v týdnu 20/02-26/02 v tisku
  • O čem se psalo v týdnu 06/03-12/03 2006 v médiích
  • O čem se psalo v týdnu 13/03-19/03 2006 v tisku
  • Test znalostí z Webu Zeměměřiče
  • Zeměměřiči na YouTube - Bill Hicks Land Surveyorso

    Z domova

  • XII. Mezinárodní Česko-Slovensko-Polské geodetické dny
  • Projekt CareerMarket na Přírodovědecké fakultě UK
  • Sjezd Svazu geodetů a kartografů
  • G++ aneb vítání prváků G+K z ČVUT již 28. března
  • Kartografie v České televizi
  • Druhý ples zeměměřičů
  • TourMap prodloužen
  • Vystavovatelé na veletrhu a posluchači konference Geos 2006 jsou spokojeni
  • Virtuální průlety turistických tras

    Ze zahraničí

  • GEODÉZIA A BANSKÉ MERAČSTVO 2006
  • Úsměvná zpráva z mezinárodní konference ICC2005

    ČSGK

  • XII. Mezinárodní Česko-Slovensko-Polské geodetické dny
  • Osobnosti našeho oboru
  • Sjezd Svazu geodetů a kartografů
  • Druhý ples zeměměřičů

    KGK

    NZK

    Úvodník

  • Daj-li medaili…

    Katalog

    Vševědna

  • VFK přes FTP?

    Zeměměřičský věstník

    Zeměměřická oborová rada

    Průvodce číslem

    Sborník rozhodnutí

    Historie novinek

    Archív

    Neplatiči

    Památky

    Informace pro předplatitele

    Používané zkratky - Zkratkovník

    Vševědna

    Diář

    Krádeže

    Volná místa - Z první ruky

    SECOND HAND - Z druhé ruky

    Objednávky

    Píšete nám

    Koncepce oborů zeměměřictví
    a katastru nemovitostí-příspěvky

    Galerie katastrálních map

  • Joan Blaeu: Atlas Maior 1665

    Největší a nejkrásnější atlas, který byl kdy vydán. Úvod a texty napsal Peter van der Krogt. Reprint podle originálu Rakouské národní knihovny ve Vídni s výběrem původních textů Joana Blaeua. Řídil a vydal Benedikt Taschen. Taschen (Köln, London, Los Angeles, Madrid, Paris, Tokyo) 2005. 593 stran, cena váz. 4 700 Kč. (Dokončení z minulého čísla)

    Faksimile Atlasu maior
    Popisovaná faksimilovaná edice Atlasu maior je založena na latinském vydání, které vyšlo v 11 svazcích s 594 mapami v roce 1662. Existuje však pozdější tisk, na jehož titulní stránce je uveden letopočet 1665, a ten je obsažen i na studovaném faksimile. Jeho rozsah je 593 stran, z čehož téměř 100 stran pokrývá doprovodný text. Dílo má rozměry 30 x 45 x 7cm a váží téměř 7 kg.

    Faksimile zachovává rozdělení obsahu na 11 svazků. Na začátku je titulní stránka s označením Geographia, quae est Cosmographiae Blavianae pars prima. Amstelaedami, Labore at Sumptibus Ioannis Blaev, MDCLXV. Následuje obrazový frontispis, na němž andělíčci nesou plátno s nápisem Geographia Blaviana. Teprve pak je zařazen titulní list faksimilované edice s textem Joan Blaeu, Atlas maior of 1665.

    Blaeův celostránkový portrét z roku 1660 předchází Blaeuovu Oslovení čtenáře a Úvodu do geografie a pak je připojen popis historie atlasu a jeho vydavatelské firmy z pera Petra van der Krogta. Vlastní mapová část prvního svazku Atlasu maior začíná dvoustránkovou mapou světa na dvou planiglobech (Nova et accuratissima totius terrarum orbis tabula). Vstupní oddíl nazvaný Arctica obsahuje mapy severní polární oblasti s pozoruhodnými mapami arktických ostrovů, mezi nimiž upoutá zejména Jan Mayen v měřítku 1 : 130 000! Na obrazovém frontispisu nazvaném Arctica je vyobrazen bůh větrů Aiolos uprostřed arktické fauny, kterou sledují tamní lovci. Desátou mapou začíná oddíl Evropa. Vstupní mapa Evropy pochází už z roku 1617 a jako všechny mapy kontinentů má po obou stranách svislé pásy s vyobrazením 10 manželských dvojic příslušníků evropských národů; mezi nimi vidíme i »Bohemi«. Nad horním okrajem mapy je vodorovný pruh s vedutami 9 evropských měst, mezi nimiž je také Praha. Obrazový frontisips Europa ukazuje mytický únos Evropy Diem převtěleným do býka. V čele kartografické Evropy jsou mapy Norska a Dánska. Nemůže zde chybět mapa ostrova Hven, který tehdy patřil Dánsku a na němž měl svou observatoř Tycho Brahe: Wilem Janzoon Blaeu býval totiž jeho žákem. Proto zde najdeme i sérii 15 rytin zobrazujících Tychonovo observatorium Uraniborg a přístroje, jimiž bylo vybaveno.

    Druhý svazek Atlasu maior je věnován Švédsku, Finsku, Rusku, Polsku, východní Evropě a Řecku. Mapy Ruska byly pro evropské kartografy vždy problémem. V atlase je jich devět včetně podrobných plánů Moskvy a Kremlu a jsou dedikovány ruskému carovi. Zajímavý detail najdeme na mapě jižního Ruska čili Moskevska: Volhu u sídla Tzaritsan (Caricyn, pozdější Stalingrad) spojuje s Donem »Foßa Kamouz«. Je to neexistující průplav, pouhý plán Petra Velikého, který se realizoval jako Volžsko-donský průplav až v roce 1952. Na následující podrobné mapě toku Volhy už tento projekt nenajdeme, je zde pouze poznámka Rivulus ex flumine Tanai sive Don, jde tedy o »říčku«. Zařazeny jsou i tři mapy toku Dněpru (Borysthenes); dvě z nich jsou následovně zvětšeny tak, že můžeme sledovat tok řeky na 10 stranách atlasu na téměř třímetrovém pásu od Boryslavi až za Kremenčug v měřítku 1 : 225 000. Najdeme i mapy toku Volhy 1 : 1,2 mil. s ústím u Astrachaně a Severní Dviny 1 : 500 tis. s ústím do Bílého moře. Závěr svazku tvoří mapy Řecka 1 : 1 260 mil., Peloponesu a Kréty.

    Třetí svazek obsahuje mapy Germánie, včetně Rakouska a českých zemí (i se Slezskem). Je to nejobsažnější svazek Atlasu maior. Pokud jde o naše země, Čechy i Morava mají vlastní mapy, České Slezsko je ovšem součástí tehdejšího velkého Slezska. Mapa Čech (Bohemia) je rozdělena na kraje. Názvy lokalit jsou psány německy, česká toponyma, pokud se vyskytují, mají za jménem malý trojúhelník. V levém horním rohu je říšská orlice, v pravém český lev. V textu na rubu mapy se píše: »Krátce řečeno je v Čechách 200 měst, z nichž 42 patří králi a jiným různým pánům. Je tu 308 trhových míst, 258 důležitých zámků nebo malých měst s hradbami, z nichž je 18 majetkem krále, a celkem 2003 farností.«

    Mapa Moravy (Marchionatus Moraviae) je převzata od J. A. Komenského. Nemá krajské hranice ani žádné znaky. Místní názvy jsou německé, pokud jsou připojeny české dublety, stojí před českým názvem písmeno B (Bohemice). Mapu ryl W. Blaeu, originál Komenského vznikl možná už roku 1624. Na severu mapy je celé slezské Opavsko, část Těšínska, Javornicka a Kladska. Text na rubu mapy říká, že celá země je hustě osídlená, půda je neobyčejně úrodná. Dává prý hodně obilí a vína, které se vyváží do Čech a do Slezska, »třebaže je nezdravé a údy těch, kdo je pijí, slábnou, a způsobuje dnu a koliku«.

    Čtvrtý svazek obsahuje mapy Belgie (Belgica regia) a Nizozemska (Belgica foederata). Tomuto území, kde bylo sídlo Blaeuova závodu, je samozřejmě věnována velká pozornost. Jsou tu nejen mapy jednotlivých dílčích území, ale také polderů, které vznikaly vysoušením půdy od 16. století. Na mapě dominia Groningen čteme v zálivu Dollert poznámku, že sem roku 1277 vniklo moře a že při tom vzalo za své 33 obcí. Na skladbě map se odrazil i mír z roku 1648 v Münsteru, jímž skončila třicetiletá válka, a tak se tu zrcadlí rozdělení 17 nizozemských provincií na Republiku Spojeného Nizozemí na severu a na provincie pod španělskou nadvládou na jihu.

    Pátý svazek je věnován Anglii. Je totožný s Atlasem Anglie z Atlasu novus, který byl založen na mapách J. Speeda. Po přehledné mapě Britských ostrovů následuje mapa Anglie a jejích jednotlivých částí. Zajímavá je mapa ostrova Man (Mona) v měřítku 1 : 150 000.

    Mapy šestého svazku na pátý navazují, najdeme zde mapový obraz Skotska a Irska. Také skladba souboru je obdobná. Irsko, pojmenované Hibernia, má celkem šest map. Hlavní mapa má název Hiberia regnum vulgo Ireland.

    Sedmý svazek obsahuje mapy Francie a Švýcarska (Gallia a Helvetia); mapy Francie převažují. Zajímavá je zvětšenina okolí Paříže z mapy L’Isle de France (1 : 150 000), kde vidíme názvy vesnic jako Meudon, Boulogne, Montmartre aj., jež jsou dnes součástí Paříže. Švýcarsko tvoří závěr svazku. Je tu přehledná mapa země a pět map dílčích. Náš pohled padne na Bodamské jezero: Kostnice je popsána jako Costentz a leží »tam na břehu Rýna« na jihozápadním břehu jezera v německém výběžku.

    Osmý svazek je italský. Titulní strana tohoto oddílu je kopií z Mercatorova vydání Ptolemaia z roku 1578 a byla původně zhotovena pro 3. díl Blaeuova Atlasu novus (1640). Vidíme na něm dva glóby, nahoře hvězdný, dole zemský, a po stranách postavy dvou významných starověkých geografů – napravo je Marinos z Tyru držící mapu, nalevo PtoleMaios s armilární sférou.

    Šedesát map osmého svazku je převážně kopírováno z Atlasu Itálie od G. A. Maginiho. Zajímavá je kartuše na úvodní mapě Apeninského poloostrova: sedící »Itálie« má na klíně různé panovnické koruny a také papežskou tiáru. Vpravo od ní je mužská postava symbolizující řeku Pád (vylévá vodu z nádoby do Jaderského moře), nalevo je symbol Tiberu obrácený k Tyrrhénskému moři. Všimneme si ještě dvou zajímavých pohledových map. První z nich zobrazuje ostrovy Tremiti ležící naproti Gargánskému poloostrovu, druhá ostrov Ischia u Neapole.

    V devátém svazku jsou mapy Španělska, Portugalska a Afriky. Titulní stránce dominuje výpravný znak španělského krále Filipa IV. Následující přehledná mapa Pyrenejského poloostrova ukazuje jeho rozdělení na dílčí oblasti, jimž jsou pak věnovány jejich podrobné mapy. Hned za hlavní mapou je perspektivní pohled na Escorial. V doplňkovém textu se uvádí, že jeho stavba stála 12 mil., ne-li 20 mil. tolarů. Tvoří prý jej klášter, kostel, královský palác a kolegium a obsahuje 17 křížových chodeb, 22 vnitřních dvorů, 11 tisíc oken, přes 800 sloupů a neuvěřitelný počet místností a sálů. Escorial se považoval za osmý div světa.

    Závěr svazku tvoří mapy Afriky, jimiž se otevírá zámořský svět. Černý kontinent symbolizuje frontispis, jemuž dominuje ženská postava držící roh hojnosti s rostlinným bohatstvím kontinentu a obklopená exotickou africkou zvířenou; černé děti nesou mohutný sloní kel. Úvodní mapa Afriky už i realistickými kresbami africké fauny ve vnitrozemí kontinentu naznačuje, že informace o této oblasti jsou kusé a ne příliš věrohodné. Nil pramení v jezeře Zaire, na jehož západním břehu je stejnojmenná osada, ale řeka Zaire má v horním toku název Umbra a ta vytéká z jezera Zaire. Řeka Niger vytéká ze stejnojmenného jezera, které je situováno do středu dnešního Konga. Na závěr Afriky jsou zařazeny mapy ostrovů Kanárských a Kapverdských a – kupodivu – také souostroví Malta (Melita) v měřítku 1 : 110 000. Ta má západní orientaci, ale bez zvláštních detailů. Kartuše mapy ukazuje střetnutí maltézského rytíře s tureckým bojovníkem a v moři námořní bitvu, v níž johanité porazili roku 1565 tureckou flotilu Sulejmána Velikého.

    Desátý svazek Atlasu maior je věnován dalšímu kontinentu – Asii. Titulní strana svazku má na vratech, symbolicky otevřených do asijské krajiny, nápis Novus atlas sinensis. Je to proto, že původně byla tato stránka připravena pro 6. díl Atlasu novus, který pod tímto jménem Blaeu vydal roku 1655 podle rukopisných map jezuitského misionáře Martina Martiniho. Ten působil v Číně v letech 1624 – 1651 a při návratu do Evropy přivezl rukopisný atlas čínských provincií od Zhu Sibena. Martini své mapy dopravil do Amsterodamu roku 1654 a podle čínských podkladů sestavil popis Číny, který pak Joan Blaeu v Atlasu novus uveřejnil.

    Svazek otevírá přehledná mapa Asie, jejíž kvalita zřetelně klesá směrem na východ. Popsána a vyznačena je čínská zeď, zatímco nejsevernější japonský ostrov Hokkaido (Jezo) schází a na jeho místě plave v moři velryba. Další mapa představuje rozsáhlou tureckou říši, sahající v Evropě až na Slovensko, k ruskému Taganrogu, k ústí Volhy, zabírá celý Arabský poloostrov a v severní Africe se prostírá daleko na východ podél pobřeží Středozemního moře. Další mapa je věnována Svaté zemi (Terra sancta) čili Palestině, má západní orientaci a měřítko asi 1 : 2 mil. Nápadný je tu záliv dnes zvaný Suezský, který však je pojat jen jako výběžek Rudého moře, zatímco dnešní Akabský záliv je vyjádřen jen náznakem. Sídlo Elath je uvedeno. Na mapě můžeme sledovat biblickou cestu Izraelitů pod vedením Mojžíšovým z Egypta k Rudému moři (zázračný přechod po jeho dně je vyznačen) a pak Sinajským poloostrovem k hoře Sinaj zahalené oblakem. Tábor Izraelitů je v mapě zakreslen půdorysem. Cesta trvající pověstných čtyřicet let končí u hory Nebo v blízkosti řeky Jordán, kde Mojžíš umírá: i to je v mapě uvedeno. Kartuše mapy je vyzdobena postavami Mojžíše, který drží desky Desatera, a Árona, Mojžíšova bratra, který drží kadidelnici. Na mapě Arabského poloostrova má nejsevernější část Rudého moře opět jinou kresbu, než jsme ji viděli na mapě Svaté země. Akabský záliv je naznačen zcela nepatrně, hlouběji ve vnitrozemí je lokalita Agaba, Elat schází. Vodopis poloostrova je nevěrohodný. Svazek je zakončen mapou Japonska, tentokrát s malou částí ostrova Jezo za nadměrně širokým Cugarským průlivem.

    Poslední, jedenáctý svazek Atlasu maior je věnován Americe. Obrazový frontispis představuje polonahou statnou a lukem ozbrojenou jihoamerickou indiánku. V pozadí výjevu je stříbrný důl a na pobřeží kotví plachetní loď. Obrysy Jižní Ameriky jsou reálnější než břehy severoamerické. Vnitrozemí Severní Ameriky je navíc bez mapové kresby. Blaeu měl k dispozici zejména pro oblast Jižní Ameriky nový kartografický materiál, ten však byl prohlášen za tajný (podobná situace jej zaskočila i v případě Asie) a Blaeu proto musel vydat mapy s obsahem v podstatě zastaralým. K výjimkám patří zajímavá mapa misionářských »redukcí« (reducciones) při řekách Paraná, Paraguay a Uruguay. Ta je založena na materiálu samotných jezuitů z roku 1630. Zajímavá je také mapa nazvaná Tabula Magellanica, ukazující Magellanův průliv a Ohňovou zemi (Magellanicu) s mysem Hoorn v její nejjižnější části.

    Na fotografii skříně se všemi svazky Atlasu maior na straně 57 faksimilované edice napočítáme ne 11, ale 12 knih tohoto díla. Tento počet svazků obsahovala jen francouzská verze Blaeuova sobouru, kdežto faksimile, jež zde popisujeme, je odvozeno z jedenáctisvazkové latinské edice.

    Popisovaná edice představuje výjimečný vydavatelský počin, který neprezentuje jen krásu starých map, ale má i charakter pramenný. Navíc je vhodně uzavřena v jediném, vcelku mobilním knižním svazku. Neměla by scházet v žádné mapové sbírce ani velké vědecké knihovně.

    Popisky k obrázkům v časopise:
    Nakladatelství Taschen má přísná pravidla na přetiskování mapek z Atlasu maior (v čísle může být otištěna pouze obálka a maximálně 2 ilustrační mapky o velikosti max. A6). Proto jsme využili fotografie z vánoční pohody v rodině ing. Fr. Janovského z Geosu Litoměřice. Na této fotografii si Janovští bádali nad středověkou Paříží.
    Bůh větrů Aiolos uprostřed arktické fauny, kterou sledují tamní lovci. Každý oddíl atlasu je uveden podobným vyobrazením, které je vyvedeno také v 4x větším vlepeným plakátem. Ten by se už Janovským na stolek nevešel.
    Míšu Janovskou zajímalo, jestli Volžsko-donský průplav postavil car Petr Veliký, ale Fr. Janovský (poučen Někrasovovou Železnoj darogoj a předlistopadovým režimem) ji vysvětlil, že stavbu nepostavil žádný car, ale pracující lid!
    Některé stránky atlasu lze rozložit do dlouhého takřka třímetrového pásu mapy zachycujícího tok Dněpru.
    »Tady jsme lyžovali« ukazoval Jirka Míše známé lyžařské středisko ve Francii.
    A tady na Islandu jsem fotil do své knížky Islandské prázdniny. »Škoda, že ten Island je tu tak malý«, stěžoval si Fr. Janovský naší redakci.
    Až o několik dní později našel zeměměřič František při podrobném průzkumu Atlasu »svůj Island« ve formátu cca 44 x 58 cm a zbytku rodiny ukazoval, kde všude »napráskal svým Nikonem« těch 1 500 fotek za týden do své knihy o Islandu. Právě absence mapky v jeho knize je jedinou naší výtkou ke knize -– viz www.geos.cz.
    Mojžíšova čtyřicetiletá cesta z Egypta k Rudému moři (s vyznačeným zázračným přechodem po jeho dně) a pak Sinajským poloostrovem k hoře Sinaj končí u hory Nebo v blízkosti řeky Jordán, kde Mojžíš umírá; i to je v mapě uvedeno. Štědrovečerní čtení ze Starého zákona vystřídalo loni u Janovských hledání Svaté země v Atlasu maior. »Samá voda, samá voda... Ilonky a všichni ostatní majitelé cca 20 atlasů, které jste v naší redakci zatím zakoupili, Mojžíše musíte hledat na straně 502 – 503.«

    Zeměměřič 3/2006, Strana: 10 - 15, rubrika: KARTOGRAFIE / HISTORIE, vyšlo 1. 3. 2006

    doc. RNDr. Ludvík Mucha,CSc.

    vyvěšeno: 04.03.2006
    ID článku: 1987              Používané zkratky
    další informace:www.zememeric.cz/kartografie
    www.zememeric.cz/objednavky


    Z časopisu Zeměměřič č. 06-03
    [Server] [Pošta]
    vytisknout

    Kartografie

  • Česká kartografická společnost si zvolila nový výbor a bilancovala činnost na členské schůzi
  • Informační systém zeměměřictví
  • Pozvánka na členskou schůzi České kartografické společnosti
  • STARÉ MAPY LIBERECKA A JIZERSKÝCH HOR

    Historie

  • Jak se asi vyměřoval Václavák?
  • XXXVIII. SYMPOZIUM Z DĚJIN GEODÉZIE A KARTOGRAFIE
  • 92. narozeniny dnes oslavil prof. Zbyněk Nádeník
  • XXXVIII. sympozium Z dějin geodézie a kartografie
  • STARÉ MAPY LIBERECKA A JIZERSKÝCH HOR
  • Stabilní katastr 1817 – 2017