[Home Page]


OBSAH ČÍSLA
11/2002

Resort ČÚZK

  • Prozatímní jednací řád KÚ nabyl účinnosti
  • Změna ředitelů na katastrálních úřadech

    Katastr nemovitostí

  • Odborný seminář KATASTR NEMOVITOSTÍ
  • Poslankyně Nedvědová a zeměměřičství
  • Jak dlouho trvá potvrzení GP na jednotlivých KÚ v ČR? - II.
  • Prozatímní jednací řád KÚ nabyl účinnosti
  • Rozhovor s poslankyní PSP ČR ing. Veronikou Nedvědovou
  • Změna ředitelů na katastrálních úřadech
  • Síť virtuálních referenčních stanic by/S@T otestoval VÚGTK i pro torbu bodových polí a pro katastr nemovitostí
  • Dotaz do Vševědny: Otázky zápisu GP na KÚ

    Geodézie

  • Anketa o vstupu UOZI do ČKAIT
  • Co přinese řízení kvality v zeměměřictví?
  • Poslankyně Nedvědová a zeměměřičství
  • Jak dlouho trvá potvrzení GP na jednotlivých KÚ v ČR? - II.
  • POZVÁNKA

    Kartografie

  • Jaký chcete mít obraz světa?

    Pozemkové úpravy

  • Pozvanka HSI na seminar Nove verze SW HSI a Bentley Systems
  • Poslankyně Nedvědová a zeměměřičství

    GIS

  • Praha okem družice na webu
  • Pomocí GPS lze sbírat data pro geografické informační systémy
  • Pozvanka HSI na seminar Nove verze SW HSI a Bentley Systems
  • O GeoIT na letošním INVEXu
  • Rozhovor s poslankyní PSP ČR ing. Veronikou Nedvědovou
  • Setkání s uživateli GEPRO a ATLAS - nejen společenská událost

    GPS

  • By/S@T se představil před třemi roky v Brně
  • Pomocí GPS lze sbírat data pro geografické informační systémy
  • Síť virtuálních referenčních stanic by/S@T otestoval VÚGTK i pro torbu bodových polí a pro katastr nemovitostí
  • THALES na INTERGEO 02

    DPZ

  • Praha okem družice na webu
  • O GeoIT na letošním INVEXu

    Fotogrammetrie

    Software

  • Setkání s uživateli GEPRO a ATLAS - nejen společenská událost

    Různé

  • Léčení v Německu zdarma!
  • Novinky zeměměřické knihovny č. 3/2002 obsahují:
  • Adresář 4600 stavebních firem
  • Geodesia rallye očima patrona

    Školství

    Internet

    Historie

  • Vývoj zeměměřičství v Čechách

    Přečtěte si

    Zajímavosti

  • Praha okem družice na webu
  • Česká a slovenská astronomie ve filatelii (5. díl)

    Z domova

  • Anketa o vstupu UOZI do ČKAIT
  • Veselý překlep.
  • Pozvanka HSI na seminar Nove verze SW HSI a Bentley Systems
  • O GeoIT na letošním INVEXu
  • POZVÁNKA

    Ze zahraničí

    ČSGK

    KGK

    NZK

  • Co přinese řízení kvality v zeměměřictví?
  • Novinky zeměměřické knihovny č. 3/2002 obsahují:

    Úvodník

  • VIP - velmi důležité

    Katalog

    Vševědna

    Zeměměřičský věstník

    Zeměměřická oborová rada

    Průvodce číslem

    Sborník rozhodnutí

    Historie novinek

    Archív

    Neplatiči

    Památky

    Informace pro předplatitele

    Používané zkratky - Zkratkovník

    Vševědna

    Diář

    Krádeže

    Volná místa - Z první ruky

    SECOND HAND - Z druhé ruky

    Objednávky

    Píšete nám

    Koncepce oborů zeměměřictví
    a katastru nemovitostí-příspěvky

    Galerie katastrálních map

  • Vývoj zeměměřičství v Čechách

    O nejstarších zeměměřičích v Čechách nemáme dosud podrobnějších zpráv, ač jejich existenci můžeme z různých skutečností předpokládat.

    Všechna země, pokud nebyla rozdělena mezi svobodné držitele, patřila knížeti a jemu také připadla, když některý rod vymřel, i půda toho rodu. Kníže rozdílel zas půdu svým úředníkům, kněžstvu nebo jiným osobám a taková země musila být alespoň zhruba vyměřena.

    Také zakládání měst od druhé poloviny XIII. do XIV. stol. mělo jistě nemalý vliv na zeměměřičství. Stačí se podívati na půdorysy měst tehdá zakládaných a ihned zpozorujeme, že nebyly domy sázeny jen nazdařbůh, nýbrž vždy je zde patrna určitá soustava, provedená na základě předchozího vyměření. Ale osoby přitom většinou unikají a jen dílo zůstává.

    Konečně teprve koncem XVI. století se setkáváme se zeměměřiči jako s odborníky z povolání, s jejich jmény i s jinými positivními správami o činnosti. Nechtějíce zde však podrobněji opakovati, co jest již odjinud v podstatě známo, přihlédneme v dalším, zejména k působení zeměměřičů, v oboru potřeb správních a organizace soudnictví, neboť po té stránce lze nejlépe doložiti jak značné uplatnění zeměměřičů tak i souvislost prací jimi vykonaných s domácími poměry právními a tím ovšem do jisté míry i s poměry veřejnými vůbec.

    Určitý vliv na stav zeměměřičský mělo již samo zřízení zemské. Stát český stal se státem stavovským, kde král nebyl výhradním držitelem státní moci, nýbrž byli zde již také stavové, kteří v určitých oborech moc královskou omezovali.

    Z toho se také vyvinula soustava podvojné správy v určitých oborech.

    Král byl zásadně svobodným ve věcech zahraničních, vojenských, církevních, lenních, horních, celních, mincovních, nad městy královskými, nad židy, ve věcech regálních apod. Stavové však povolovali daně, byli samostatni ve věcech práva zemského, tvořili zemský soud a byli strážci práv a svobod zemských.

    Podle toho byli také úředníci: dvorští, kteří příslušeli jednak k soudu dvorskému (a tomu podléhali služebníci neboli manové královští se svými manskými statky, pře o odúmrtí, o dlužní listy, léna česká za hranicemi, odvolání z měst a od poddaných církevních, výsledky těchto jednání se zapisovaly do knih dvorských), pak nejvyšší kancléř dvorský, nejvyšší hofmistr, nejvyšší maršálek, nejvyšší číšník a nejvyšší stolník.

    Naproti tomu byli úředníci zemští, kteří byli odpovědní stavovským sněmům a byli to: nejvyšší komorník zemský, nejvyšší sudí zemský, nejvyšší písař zemský. Tito úředníci zasedli na zemském soudu a vedli desky zemské větší, jejich náměstkové pak desky zemské menší. Do zemských desk se zapisovaly věci, týkající se stavů svobodných, šlechtických, pak usnesení sněmů a zemské zákony.

    Tak tedy vidíme měřiče ve službách zemských, tedy stavovských: "Nejvyšší komornictví vede správu nad tím, aby bez porušení zachovávaly se majestát králův i dobrý a náležitý starobylý řád při deskách zemských a pečuje o to, aby komorníci (tj. úředníci zemského soudu) řádně byli vysíláni, když obžalovaní obesílají se před právo, i co vešlo v právo, přikazuje se k vykonání, jakož i aby majetek svárce odsouzeného po ocenění poměrném (naši tomu říkají Odhad) přiřknul se tomu, jenž při vyhrál. Jeho prostřednictvím zjednává se přístup ke králi, komu ho zapotřebí. Tomuto úřadu nejvyššímu podřízen jest a při deskách zemských ... pomáhá místokomorník, dále měřič zemský." Starosta Komornjczj (tj. náčelník komorníkův) a Komornjczy, tj. služebníci soudní počtem dvanácte. "Nejvyšší purkrabství pražské ustanoveno jest takřka v zastoupení krále buď v zemi nepřítomného, neb smrtí sešlého, na odvrácení náhlých nepřítele do země nájezdův a rušitelův pokoje veřejného, krocení práva zpupných přestupníkův a rozsuzování sporů a hranice pří, povstalých ze závazků písemných." - "Úřad Pergmistrovský ... Zřízen pak jest úřad tento, aby jak již řečeno, rozsuzoval rozepře povstalé o vinice, jako i aby o to pečoval, by místa na pěstování révy příhodná, neležela ladem, dále aby všechny vinice, co se jich kolem města nachází, popsal, vyměřil a proti vší myslivosti chránil..." Tedy pro činnosti všech těchto třech úřadů bylo třeba zeměměřičů.

    Z dalších institucí v Čechách známe ještě "českou komoru", tj. úřad, jemuž příslušela správa příjmů panovníkových a s ním ovšem i správa královských (císařských) panství v zemi. Zeměměřiči sloužící této komoře (komorní zeměměřiči) měli titul: "Císařův služebník v umění geometrickém", kdežto měřiči zemští měli titul "Měřič zemský" nebo "Měřič království Českého". Ve službách komory byli zejména Matouš Ornys z Lindperka, který sice byl měřičem zemským, ale r. 1599 složiv příslušnou přísahu, stal se "Císařovým služebníkem v umění geometrickém". Však také na své "Knížce o měrách zemských" (z r. 1617) je podepsán: "od Simeona Podolskýho z Podolí JMC. geometry, toho času měřiče zemského v království Českém".

    O stolicích soudních pojednává Stránský velmi podrobně, soudů bylo několik druhů: "Vyšší, soudily podle práva zemského, pro stavy vyšší, nižší soudily podle práva městského, před tím stáli měšťané a lid obecný... Oba soudy jsou buď pořádné neb postranní (mimořádné). Předkové naši také ustanovili a vyměřili, která jednání kterému soudu se přikazují".

    Pro rovnání hranic byl "Soud mezný", "jenž ač původu dávného, nemá sídla stálého" a teprve císařem a králem Rudolfem II. (roku 1600) z postranního učiněn pořádným, nedlouho potom (r. 1601) od stavův na obecném sněmě schválen jest.

    Spravujeť se pak zvláštními, odpradávna užívanými, ale teprve nedávno Jakubem Menšíkem z Menštejna v pořádek uvedenými zákony, poněkud příliš ostrými a přísnými. "Na jeho odbývání, kdykoli zapotřebí a počasí připouští kancelář královská k žádosti toho, jemuž soused hranice mate, purkrabí hradu Pražského vysílá, aby přibrav si dva přísedící soudu toho a mimoto obeslav na místo dvanáct mužův způsobilých z obou stavů vyšších ze sousedství, spor o hranice dle obyčeje na místě rozsoudil a mezníky buď dávné obnovil, aneb není-li jich znáti, nové ustanovil. Soud odbývá se pod stanem, jejž zákon velí postaviti na poli původu (žalobníka), nejbližším hranic sporných."

    "Třetí stolicí soudův zemských a sice vážností a důstojenstvem všech nejpřednější jest soud, jemuž vůbec říká se Saud Zemsky wietssj. Zasedají v něm král na trůně v rouše královském, anebo správce země (je-li jaký), a u jich nohou, nebo není-li tu ani krále, ani správce, tedy na trůně samém nejvyšší purkrabí, drže hůl na znamení majestátu, jej z obou stran obkličují nejvyšší úředníci a soudcové zemští..." Po právu pak toliko soudu tomuto vyhrazeno jest, vážiti nálezy o urozených, hrdle, cti, majetku a dědictví, o křivdě pohánění těžkého, o přenešení mezníkův, o moci a každém násilí hrubém... a co nejdůležitějšího jest, jemu přináleží činiti rozsudky poslední ve přích všeho druhu, kteréž od ostatních soudních stolic buď pro dalekou cestu krále a jeho v zemi nepřítomnosť, nebo pro zamotanosť působily obtíže a sem byly odkázány. Rozsudky od tohoto vrchovaného soudu učiněné v jakémkoliv jednání veřejném anebo soukromém, čili všecky věci po rozsouzení v moc práva vešlé, po zákonu nemohou se ani znova na přetřes vzíti ani v soukromé radě králově, ani žádným jiným způsobem odvolati.

    Konečně ještě jedna zvláštnost království českého: Soud mlynářský čili pobřežný. Necháme opět mluviti Stránského: ... "Soud mlynářský dostal jméno odtud, že v něm nalézá a soudí se o škodách, sousedům způsobených rozvodněním řek a potopou, mlýny a mosty, vodovody, náhony, hrázemi, vodojmy a ostatními pracemi vodními. Užívá se v soudě tom mlynářů Pražských, pod zvláštní přísahu vzatých, oni pak ve přích toho způsobu na základě řemesla svého předpisův, zkušenosti, práva obvyklého a nálezův dřívějších na místě, kdež udála se novota nějaká, prohlašují, co se jim spravedlivým býti vidí" ... "Toliko nález soudu mlynářského, viděl-li se býti nespravedlivým straně odsouzené, odkazuje se před lavice soudu zemského menšího" ... kdežto při ostatních soudech "bývalo pak u předků našich zvykem, že skoro ze všech měst v zemi z nálezů soudcův domácích odvolávali se k soudní stolici rady Většího Města Pražského, jenom několik měst, jako Litoměřice (Leitmeritz), Louny, Slané, Nymburk, Ústí n/L. (Aussig) s městečky sousedními, dovolávaly se stolice soudní "konšelův Magdeburských". (Soud nad apelacemi byl zřízen na hradě královském v Praze teprve r. 1548.)

    Bylo-li tedy možno z nálezu soudu mlynářského odvolati se k soudu zemskému menšímu, je viděti, že soud mlynářský byl nemalé vážnosti a snad již také proto, že úřad přísežných mlynářů byl pod dohledem úředníků královských. Soud mlynářský pocházel ze XIV. stol. Jeho knihy uloženy jsou v Archivu města Prahy, kde jako první zápis je "O Mlejnech na Loděch weysada Prvnj krále Waczslava Letha 1384..." Práci mlynářů vysvětluje zejména věta: ... "kdež My předloživše sobě nemalou, ale znamenitou potřebu jmenovaného řemesla mlynářského, kterýžto několiko městům tímto slavným Pražským, ale vší zemi Koruny České, buďto mírami na vodách, na jezích, na mlýnech posluhujíce a rozličnými Instrumenty vody na Hrady i k městům dodávajíce, užitky mnohé přinésti i také od budoucích škod, výstržích umějí a znají - netoliko soudným právem, ale pokutami na to vysazeními spravovali..."

    Členy soudu mlynářského nebyli jen mlynáři pražští, nýbrž i venkovští.

    Technická povaha jejich vedla k tomu, že mnozí z nich vynikli i v zeměměřičství, tak na při po jednom u nich, Václavu Josefu Veselém, se nám zachoval plán Starého a Židovského města pražského z r. 1729, uložený v Archivu města Prahy. Veselý také napsal a r. 1734 u Matěje Adama Hogra v Praze vydal: "Gruntovní počátek matematického umění, geometria practica trigonometria plana..." V této objemné knížce podává také návod ke konstrukci geometrovských přístrojů. Pravý roh na mapě vtoku Sázavy do Vltavy z r. 1715 od Matěje Myslivečka.

    Jiný opět, Matěj Mysliveček, přísežný mlynář pražský (otec Josefa Myslivečka, tehdáž nejprve vyučeného mlynáře, později slavného hudebníka, známého v Italii pod jménem "Il divino Boemo" - nebo také "Venatorini"), nakreslil roku 1745 plán stoku Vltavy a Sázavy: "Mapa Wymieržení schazegyczy se Ržeky Wltavy s Sazawou..."

    A ještě jiní se zabývali zeměměřičstvím. Byli to důlní měřiči, markšajdři, kteří své umění důlní přenesli na povrch zemský. Jedním z nich byl Jiřík z Řasné (starší), rodák kutnohorský (zemř. v K. Hoře r. 1599), od svého otce vyučený zlatníkem. Ryl pečeti a řezal kolky pro ražení mincí, kromě toho vykonával práce markšajdrovské v dolech kutnohorských a r. 1569 s trutnovským měšťanem Šimonem Huttlem, malířem, měřil relativní výšku Sněžky nad Obřím dolem.

    Důlní měřiči snad také asi přinesli do zeměměřičství znalost "kompastu", o němž se zmiňuje Šimon Podolský z Podolí ve své "Knížce o měrách zemských z r. 1617".

    Jako další instituci zeměměřičskou nelze neuznati zeměměřiče ve službách venkovské šlechty. Jako příklad uvádím Petra Kašpara Světeckého z Černčic: "ten čas knížat. Švarcenb. zemo-měřiče", jak se podepsal na své knížce "...falešné zemo-měření..." z r. 1738. Že i zeměměřičství provozovali tu i tam různí kumštýři, malíři, vidíme jasný toho příklad na Bartoloměji Beránkovi (1592 - 1612), který pracoval pro Petra Voka z Rožmberka a pro Rudolfa II. Pro tohoto: "Obrýsoval zámek Krumlov i město do 4 stran s těmi vrchy a případnostmi a barvami vymaloval, každou stranu na 1 kusu; na jednom kusu, jak zámek a město 'v kruntu' leží, tak že všecky place a ulice spatřeny býti mohou a při tom položení krajiny ... atd." Ale kromě toho měřili i panští písaři. Městská rada v Třebenicích jedná o pořízení kancionálu. V popředí dvě skupiny zájemců. První osoba skupiny vpravo je prý sám Ornys.

    O geometrech je opět známo, že kromě zeměměřičství pěstovali i jiné obory. Tak hned Ornys byl znamenitý iluminátor, jak dosvědčuje jím malovaný graduál litomyšlský a kancionál třebenický, pro pana Petra Voka na Bechyni připravil s Pavlem, hodinářem z města Litomyšle r. 1585 "nástroje, skrze kteréž mohl v pokoji svém (tj. pan Petr Vok) poznati, kdy který vítr vál" ... Podolský opatroval orloj Starého města Pražského a Samuel Globic (starší) z Bučína byl správcem munice za obležení Prahy r. 1648 od Švédů... "...gsauce w tehdáž Osoba Raddný a magjce neywjce toho, co k ohniwým wěcem náleží, zaopatřiti sobě poručeno, každodenně na rozdílné Possty přicházel, a co se kde dálo, sám Očima svýma spatřoval, w tom také až do poslednýho Odtažení Nepřjtele trwage..."

    O školení zeměměřičů nebylo postaráno, jeden se učil od druhého, Ornys vyučil Podolského, od tohoto pochytil patrně znalosti geometrovské Jan Vilémovský z Lichtenberka, který se stal jeho nástupcem. Klauser byl nejprve pomocníkem Samuela Globice z Bučína a pak teprve až Globic se ze služby poděkoval, stal se Klauser samostatným měřičem komorním. Fabián M. Svoboda (1688 - 1731) se vyučil umění inženýrskému u vídeňského císařského inženýra von Steinhausena.

    Tři roky totiž před zrozením Svobodovým, tj. r. 1685, byla založena v Rakousku první šlechtická akademie, kde se učilo též praktické geometrii. V Čechách byla otevřena stavovská inženýrská škola podle návrhu Willenbergova r. 1718. Jedině v ní musíme viděti začátek soustavného vyučování.

    Šembera ve svém článku: "Bývalá škola inžinirská a ústav technický v Praze" v Čas. Čes. musea, Praha, 1831, píše: "že však stavové čeští léta 1658 s povolením krále Leopolda I. pro mladé panstvo zvláštního učitele jezdectví, tance a šermování ustanovili, tito pak mistři s učitelem inženýrským tentýž účel, přípravu k umění vojenskému, vytknutý měli: zavírati lze, že stolice inženýrství před rokem 1658 sotva byla zřízena. Velflík se ale ve svých "Dějinách učení technického v Praze" domnívá, že se to týká stavů dolnorakouských.

    Na inženýrské stavovské škole za Willenberga se vyučovalo geometrii, fortifikaci, vodním stavbám a mechanice. Po prof. Willenbergovi nastoupil r. 1726 Jan Ferdinand Schor, sám znamenitý technik, který vychoval celou řadu výborných inženýrů a vojáků. Schora vystřídal r. 1767 Frant. Ant. L. Herget. Program školy byl propracován, schválen zemským výborem a vyhlášen veřejně v listopadu 1769. Současně s touto vyhláškou bylo zemským výborem vyhlášeno, že při obsazování míst příštích zemských zeměměřičů bude především přihlíženo k těm, kteří si u Hergeta osvojili znalosti příslušných vědomostí. Herget vychoval celou řadu zeměměřičů pro úpravu daně pozemkové za Josefa II. a všichni krajští inženýři té doby byli odchovanci Hergetovými.

    Tak tedy vidíme vzestup zeměměřičů od Ornyse až k Hergetovi. Ale poněvadž "Omne vivum ex ovo", chtěli bychom poukázati na jednu možnost: O Tadeáši Hájkovi z Hájku (1525 - 1600) víme, že před rokem 1563 měřil Prahu. Práci jak známo nedokončil a nic se z ní nezachovalo. Víme ale o něm, že v r. 1555 začal přednášeti na universitě pražské matematiku, kterou právě tak ovládal jako lékařství a r. 1557 vydal tiskem svou řeč ke chvále geometrie, kterou začal své přednášky o měřictví. Ornysův znak z kancionálu třebenického. Lev nedrží ale krokvici, nýbrž dýku.

    Ornys (1526 - 1600) byl vrstevník Hájkův. Ornys byl z počátku malíř, 1549 byl přijat za mistra, r. 1553 - 1567 držel dům u sv. Jiljí a teprve r. 1570 se stal zemským měřičem. Naskytne se zde domněnka: nenaučil se Ornys měřičství od Hájka? Ovšem i Hájek měl své předchůdce na pražské universitě: Šúdu, Zahrádku, Klatovského, Táborského. Bylo by nemožným, že by Ornys viděl Hájka měřiti a že se mu práce ta zalíbila tak, že se jí věnoval? Ovšem nutno zase uvážiti, že erb udělený v r. 1562 Ornysovi, patrně naráží již na jeho umění měřičské, neboť jeho erbovním znamením je lev, držící v předních nohách pravidlo žluté, jež slove blejšik (Bleischikh), v kterémžto uprostřed jest závaží olověné a tím pravidlem všecky věci rovně působí a dělají..."

    Za Josefa II. byly měřeny již pozemky, ba i celé vesnice, ale nebylo zde souvislosti mezi měřením jednotlivých území. A tak se ukázalo, že když se mělo r. 1792 celé měření dáti dohromady a sestaviti z něho mapa celé říše, že celé měření nejde dohromady a že jako podklad pro mapu celé říše je úplně bezcenné.

    Ale také šlechta nebyla s uspořádáním daně pozemkové spokojena, nechtěla platit tolik, co lid obecný. Proto Leopold II. zmírnil (dekretem ze dne 30. VI. 1792 s platností od r. 1793) poplatky šlechtě (katastr tereziánsko-josefinský), ale spravedlnost přeci nakonec zvítězila a od r. 1817 za Františka I. (patent z 23. XII. 1817) zaveden tzv. katastr stabilní, kde za podklad sloužilo měření, založené na řádné triangulační síti. Měření měli konati zeměměřiči civilní nebo vojenští, teoreticky i prakticky způsobilí. Pro měření byly vydány instrukce (první 1818, tištěná 1820, konečná redakce 1865).

    Ale tou dobou byli zde již absolventi král. čes. stavovského technického učiliště, které zahájilo svou činnost r. 1806. Zde již v programu bylo pamatováno na zeměměřiče praktickými i teoretickými naukami, cvičením v poli i mapováním. Tím získalo zeměměřičství již přesný školní podklad, který se časem zdokonaloval a vyvíjel. Ornysova medaile od Severina Brachmanna. Vlevo: rub s opisem DVRVM PATINT/IA FRANGO 1561. Vpravo: líc s opisem: MATHEVS ORNIS A.: LINDPERGK AETA:38.

    Také životní postavení zeměměřičů dostává dobou pevnější základnu. Tak např. dvorský dekret č. 10103/809 z r. 1834 uznává nutnost potřeby zkoušených a úředně autorisovaných inženýrů vyššího vzdělání nejenom pro potřebu úřední, nýbrž i soukromou. Tento dekret poukazuje na tři kategorie, a to civilních architektů, zeměměřičů a civ. inženýrů, jak jsou zavedeny již od r. 1805 v království lombardsko-benátském a podle toho pak časem ustanoveny byly, nařízením c.k. st. min. ze dne 11. XII. 1860, tyto tři kategorie úř. autorisovaných techniků pro celou říši. Tímto nařízením byl tedy dán základ pro další vývoj instituce zeměměřičů.

    Zdroj: Z vývoje české technické tvorby
    (Sborník vydaný k 75. výročí založení Spolku českých
    inženýrů v Praze, 1940, uspořádal ing. Josef B. Stránský)

    Hon. Doc. ing. Gustav Vejšický

    vyvěšeno: 16.12.2002
    poslední aktualizace: 10.01.2003
    ID článku: 554              Používané zkratky


    Z časopisu Zeměměřič č. 02-11
    [Server] [Pošta]
    vytisknout

    Historie

  • Jak se asi vyměřoval Václavák?
  • XXXVIII. SYMPOZIUM Z DĚJIN GEODÉZIE A KARTOGRAFIE
  • 92. narozeniny dnes oslavil prof. Zbyněk Nádeník
  • XXXVIII. sympozium Z dějin geodézie a kartografie
  • STARÉ MAPY LIBERECKA A JIZERSKÝCH HOR
  • Stabilní katastr 1817 – 2017