[Home Page]

Schinzeug – pět století totálních stanic?

Důlní měřictví (latinsky geometria subterranea) a geodézie (ještě v 19. století praktická geometrie, geometria practica) mají nesporně stejný vědní základ. Odvažuji se tvrdit, že ve středověku udržovalo – alespoň v našem prostoru – zeměměřický obor při životě právě důlní měřictví svými požadavky na přesnost a náročnost měření. (Historické odbočení: Jihlavské horní právo krále Václava I. z roku 1249 vyžadovalo »autorizaci« vytyčení nového díla vytesáním značky měřiče a dvou svědků.) Odlišné vnější a organizační podmínky vedly vedle vyšší vzdělanostní úrovně důlních měřičů i ke konstrukci některých specializovaných přístrojů. Jedním z nich byl tzv. schinzeug (hornický úhloměr), od 16. století používaný podle H. Spickernagela zejména v alpské oblasti. Elegantní, zdobený, modernější exemplář z 18. století je uložen v depositářích NTM v Praze. Schinzeug sloužil k měření (zpravidla volných) polygonových pořadů. Pokusme se na základě popisu jeho funkce posoudit, jak dalece je nadsazen nadpis tohoto článku.

Základem je zdobná tyč z tvrdého dřeva, vhodná pro držení v ruce. Tyč se okovaným bodcem zarazí do počvy (země) nebo opře o stabilizaci bodu (nucená centrace). Do svislice se urovná prostorovým nakláněním tak, aby hrot mosazné olovničky na horním konci směřoval na značku podkladní destičky (dvouosý kompenzátor). Tím je horizontován vodorovný kruh s dělením obvykle na 24 hodin. Na háček ramínka, radiálně se pohybujícího po svislém kruhu nebo jeho segmentu, se zavěsí měřický provazec. Jeho druhý konec je vhodně upevněn na obdobném přístroji, umístěném na opačném koncovém bodě polygonové strany. Vypnutím provazce dojde k pootočení hlavic a ramínek s háčky do směru a sklonu strany (automatické cílení). Úhlové hodnoty se čtou na kruzích pomocí indexu, délka např. přikládáním měřické latě k nasmolenému (pro snížení délkových změn) provazci nebo snad i pomocí jeho dělení, tvořeného uzlíky. Někdy byl vodorovný kruh odnímatelný. Po doplnění vynášecím pravítkem vytvořil polární transportér pro kancelářské zpracování map. Tím byly vyloučena systematické chyba z nepravidelnosti dělení stupnice kruhu. Některé z přístrojů byly doplněny nebo místo vodorovného kruhu opatřeny kompasem, takže se četly magnetické azimuty. V tom případě bylo možno provádět pro zrychlení prací úhlové měření ob bod. Negativně působící vlivy a poruchy však byly ještě počátkem 17. století v praxi neznámé, vliv měření »v železe« dokonce ještě počátkem 18. století.

Doc. Ing. Pavel Hánek, CSc., katedra speciální geodézie FSv ČVUT v Praze

vyvěšeno: 15.03.2004
ID článku: 1086


Z časopisu Zeměměřič č. 04-03
[Server] Historie [Pošta]