[Home Page]

Digitální mapy a regionální atlasy na východní Sibiři

Elektronické atlasy jsou perspektivním standardem již téměř po celém světě. V obrovských rozlohách Sibiře (přes 12 miliónů kilometrů čtverečných) se, pravda, pracuje v jiných měřítcích, než na které jsme zvyklí z vlastí českých.

Bajkalské regionální informační výpočetní středisko (Bajkalskij regionalnyj informacionnyj kompjuternyj centr - BRIKC) v Irkutsku, které spadá pod pravomoc Ministerstva přírodních zdrojů Ruské federace, je pověřeno mj. tvorbou „Státního digitálního atlasu Bajkalského přírodního území“. Vedle něj středisko sestavuje další geologické a topografické atlasy. Hlavní pracovní měřítka jsou 1:1 000 000 a 1:200 000. Velkou část topografických podkladů v systému Gauss-Krueger středisko přebírá z centrálních institucí. Menšinu tvoří vlastními zdroji. Klad listů je analogický tomu, který ve stejné projekci používáme u nás. Přesto docela zaujme jejich výčet v řadách písmen od M po Q, což ve srovnání s naším jen „M“ působí značně exoticky. Důvodem je značný rozsah území, které mají místní digitální atlasy pokrýt. Místní středisko zpracovává území nejen Irkutské oblast, ale navíc území Republiky Burjatsko, Čitské oblasti a dvou menších burjatských autonomních okresů. Celkem jde o území skoro 2 mil. km2. Prostor „Bajkalského přírodního území“, což je konvenčně vymezená oblast povodí vlastního jezera a velkého území na návětrné straně povodí, odkud mohou přicházet atmosférické imise, je přece jen o něco menší a zde se také vytvářejí podrobnější mapy s rozlišením odpovídajícím až měřítku 1:10 000. Bajkalu a jeho okolí se věnuje mimořádná péče, neboť se na něj vztahuje speciální federální zákon, nemluvě o jeho roli World Heritage Site.

Státní digitální atlas Bajkalského přírodního území zahrnuje mapy dvou základních rozlišení: na tzv. přehledné úrovni v původním měřítku 1:2 500 000 a v tzv. centrální ekologické zóně v měřítku 1:200 000. Při tvorbě atlasu se uplatňuje snaha využít veškeré dřívější podklady, neboť v bývalém SSSR měl každý region svůj vlastní „papírový“ regionální atlas. Avšak v oněch časech neexistovala jednotná šablona, jak takové atlasy konstruovat, což na jedné stráně dávalo tvůrcům výhodu velké volnosti, na druhé straně lze dostupné podklady nyní jen obtížně sjednocovat do map větších regionálních celků. V daném případě je to obzvlášť patrné, neboť Irkutská oblast disponuje daleko nejbohatším archivem podkladů, Burjatsko je na tom o něco hůře, a Čitská oblast je daty pokryta nejméně. V přehledném měřítku jsou nyní k dispozici digitální mapy (pro část týkající se Irkutské oblasti) administrativního členění, geologická, tektonická, neotektonická, geomorfologická, ložisková, hydrogeologická, povrchového odtoku, zdrojů podzemních vod, inženýrsko-geologická, geokryologická, geotermální, geobotanická, lesnická a mnoho dalších (celkem doposud 38 témat). Pro centrální ekologickou zónu jsou k dispozici topografické mapy, mapy seizmické regionalizace, ložisková, chráněných přírodních objektů (geologických, krajinářských, vodních, botanických, zoologických, přírodně historických), chráněných území přírody (MCHÚ a VCHÚ všech typů). Totéž území je pokryto daty DPZ z družice Resurs-01 pořízenými zařízením MSU-SK pro dvě roční období (jaro a léto). Obě úrovně jsou doplněny různými geofyzikálními mapami a mapami udávajícími postup mapování podle jednotlivých témat. Za každou mapou stojí vlastní databáze, která je napojená na centrální registr atlasu. Vlastní středisko je jedním ze šestice ruských pozemních přijímacích stanic signálů z družic pro výzkum přírodních zdrojů Země. Je vybaveno přijímacími systémy ScanEX, ScanER a Uniscan, umožňující příjem signálů z družic NOAA (ze zařízení AVHRR), OKEAN-O1, Resurs-O1 (MSU-E, MSU-SK), Resurs-F2 (MK-4), Meteor-3M (MSU-E), TERRA (MODIS, ASTER) a IRS (1C, 1D – PAN, LISS-3, WIFS). Zpracovatelská činnost střediska se opírá jak o komerčně a volně dostupné domácí (ScanViewer, IMAGE Transformer, MODIS Processor, IRS Processor, ScanMagic, ScanEX NeRIS aj.) i zahraniční programové vybavení (ESRI ArcView, ERDAS IMAGINE, TNT Mips, ER Mapper, ENVI, GRASS, ImageStation aj.), tak o práci vlastních programátorů a specialistů různých oborů nebo externích spolupracovníků (LESSA). Ministerstvo přírodních zdrojů Ruské federace je obecně považováno za jeden z „nejbohatších“ úřadů Ruska. Dosavadní štědrost se odráží jak v kvalitním technologickém a datovém zabezpečení střediska, tak v jeho velmi vysoké pracovní výkonnosti. Vedle množství každodenních inventarizačních a dokumentačních úkolů v oblasti DPZ, tvorbu atlasů zvládá celkem 15 pracovníků.

Jaromír Kolejka

vyvěšeno: 12.05.2004
ID článku: 1316
další informace:www.EOStation.irk.ru
www.geol.irk.ru
www.mpr.gov.ru

Tento příspěvek zde zveřejnil přispěvovatel Jaromír Kolejka a nemusí vyjadřovat názory a stanoviska redakce


Z časopisu Zeměměřič č. 04-04
[Server]
Kartografie
GIS Internet
[Pošta]