[Home Page]

VÚGTK v první polovině 90. let minulého století překonal snad největší krizi své existence

Na počátku 90. let minulého století vznikalo přesvědčení, že kdo se »na trhu« sám neuživí, nemá právo na existenci. Názorem většiny tehdejších vedoucích představitelů pak navíc bylo, že vše inovované si pořídíme ve »vyspělém světě«, vlastní výzkum a vývoj (VaV) není potřebný, a proto investice do vlastního VaV jsou nerentabilní. Podpora VaV přestala téměř existovat, VaV byl na indexu. Téměř 80 % dosud existujících organizací, které se věnovaly VaV, zaniklo. Pouze osvícení lidé si uvědomovali, že taková cesta vede ke vzniku tzv. »banánové republiky« a k masové ztrátě »mozků«. Jen několik nadšenců založilo např. celostátní Asociaci výzkumných organizací, jejímž cílem bylo (a je) zachránit v oblasti VaV, co se dá, a zvrátit ošidnou realitu na tomto poli.

Rovněž v našem resortu geodézie a kartografie byla v té době zpracována nová koncepce oboru, která zahrnovala i oblast VaV. Předpokládala, že v rozmezí let 1991 až 1992 bude VÚGTK jako vědeckovýzkumná základna oboru zrušen. Toto rozhodnutí poplatné době předznamenávalo řadu těžkostí pro VÚGTK. Existenci ústavu v té době zpochybnil svým prohlášením v tisku i představitel významné, tehdy již privátní firmy v severních Čechách. Ústav zařadil mezi zkameněliny a požadoval jeho zrušení, avšak již za měsíc po zveřejnění svého názoru pořídil pro zmíněnou firmu u VÚGTK nový software (SW) INFORMACE pro zpracování informací z datové báze tehdy evidence nemovitostí (katastrální zákon ještě nenabyl právní moci).

Naštěstí v té inkriminované době VÚGTK získal díky prozíravosti tehdejších ministrů obrany, hospodářství a financí a předsedy cedulové banky prostředky na státní VaV projekt na obnovu katastru nemovitostí a inovaci státních geodetických bodových polí. Tito ministři pochopili nezastupitelnou roli katastru nemovitostí (KN) pro přechod k právnímu státu a význam geodetických základů na cestě k návratu naší společnosti do Evropy. Jejich přesvědčení nezvrátilo ani tvrzení zástupce centrálního orgánu našeho resortu, odpovědného za řízení VaV, že by takovou »fantasmagorii« nikdy nefinancoval. Zástupcům VÚGTK to sdělili pracovníci ministerstva hospodářství, kteří zmíněný VaV projekt řídili. Existence státního VaV projektu umožnila ústavu realizovat nové investiční vybavení, potřebné zejména pro přechod k ovládání datových bází resortu technikou personálních počítačů (PC), a to okamžitě po ukončení předchozího embarga. Umožnila také snížit do té doby plnou závislost ústavu na tehdy ještě nedostatečných zdrojích resortu. Tím však těžkosti, které provázely VÚGTK v dalším období přechodu na podmínky tržního hospodářství, zdaleka nekončily.

Jak se ukázalo, největší obtíže následovaly zejména v oblasti financování VaV. Již v roce 1991 nebyla vinou administrativy tehdejší státní správy uzavřena smlouva na dlouhodobý projekt prací badatelského charakteru zabezpečovaný na geodetické observatoři Pecny (GOPE). K uzavření smlouvy došlo až v následujícím roce. Neinvestiční prostředky schválené na řešení státního VaV projektu byly ústavu převedeny ze stejného důvodu až počátkem listopadu tohoto roku, přestože podle projektu bylo řešení zahájeno hned na jeho počátku. VÚGTK, který tehdy zaměstnával přes 80 pracovníků, měl tedy pro práce GOPE, útvar inženýrské geodézie, vývojové dílny, standardizaci a laboratoř metrologie, útvar VaV geodézie, mapování, katastru a kartografie, pro činnost odvětvové knihovny (ODIS), pro administrativní, ekonomický a zabezpečovací aparát prostředky ve formě příspěvku na provoz v objemu cca 4 miliony Kč. Aby bylo možné pro zaměstnance udržet minimální mzdy, musel ústav požádat banku o úvěr, tehdy s ročním termínem splatnosti a 23% navýšením. Byla to nesmírně napjatá situace a někteří zaměstnanci nevydrželi a rozvázali pracovní poměr.

Vedení ústavu intenzivně hledalo změny systému řízení a novou ekonomickou strategii. Kolektiv zaměstnanců se musel adaptovat na variabilní podmínky tržního mechanismu. Na úseku VaV byl zaveden alespoň částečný management, a to i v podmínkách hospodaření formou příspěvkové organizace (PO). Byl přijat model »inovačních parků« s relativní ekonomickou samostatností jednotlivých VaV týmů, nově seskupených striktně podle řešených úkolů. Přestože tato adaptace zaměstnanců probíhala relativně pomalu, dokázal se VÚGTK s nastalou ekonomickou situací vyrovnat a zaměstnanci v této obtížné první zkoušce obstáli. VÚGTK dosáhl vyrovnaného hospodářského výsledku. I věcné úkoly se podařilo splnit. Vázlo jen dokončování propracované filosofie řešení nových projektů jako pevného rámce jejich koordinovaného naplňování a průběžné realizace jejích výsledků. Bohužel jen platy zaměstnanců se nepodařilo patřičně upravit. Ukázalo se, že pro budoucnost to byla značná zátěž.

Ani v roce 1992 se celkové společenské klima pro VaV nezměnilo. Státní správa neprojevila zájem o VaV, snažila se řešit hlavně krátkodobé problémy s minimálními riziky a náklady. Také neustálé změny legislativních a ekonomických pravidel (i v průběhu kalendářního roku!) nevytvářely podmínky pro podporu kvalitního VaV. Změny velice znesnadňovaly permanentní hledání nové ekonomické strategie ústavu. Při kladení požadavků na zabezpečení i operativních úkolů byla PO brána jako organizace rozpočtová, která jakoby měla všechny náklady hrazené ze státního rozpočtu, při zabezpečování svých potřeb byla PO brána jako organizace hospodářská, která si všechno zabezpečí sama. To přispívalo k určité nestabilitě a oslabování perspektiv PO. Vedlo to zejména k obtížím při zabezpečování personální stability organizace. VÚGTK se tyto těžkosti dařilo překonávat zejména díky existujícím projektům. Podařilo se zvýšit objem realizovaných výkonů až na hodnotu 15 milionů Kč a nakonec bylo dosaženo pozitivního hospodářského výsledku. Jen úpravy mezd nebylo opět možné realizovat, protože byl od státní správy pro PO prosazován mzdový limit v objemu podle předcházejícího roku. Mezi nejvýznamnější výstupy řešení tehdy patřilo dokončení vývoje počáteční verze SW INFORMACE (PC) k obsluze datové báze evidence nemovitostí, který byl zaveden na všech příslušných pracovištích resortu. Tyto výsledky tehdy opravňovaly pro období následujícího roku k mírnému optimismu. Avšak vzápětí přišly opět těžkosti.

Ministerstvo financí (MF) vydalo v roce 1993 výnos, kterým bylo zakázáno z neinvestičních prostředků VaV projektů a grantů dotovaných ze státního rozpočtu hradit mzdové náklady řešitelů. Platy vrcholových VaV pracovníků bylo možné hradit jen u tržeb drobných prací ústavu, které byly většinou zabezpečovány jen technickým personálem. Hospodářská činnost nebyla tehdy VÚGTK ještě ze strany centrálního orgánu resortu povolena. Výnos MF přinesl velmi negativní dopady nejen ekonomické, ale i morální. Začalo se tradovat, že technici vydělávají na výzkumné a vědecké pracovníky. Paralelním rozhodnutím MF bylo stanoveno, že neinvestiční prostředky na řešení státem dotovaných VaV projektů nebudou považovány za tržby státních zakázek, ale budou pro PO přesunuty do příspěvku na provoz. To prakticky znamenalo, že u většiny prováděných prací hlavní činnosti VÚGTK mohly být účtovány pouze skutečně vynaložené náklady bez možnosti tvorby jakéhokoliv zisku. Vyvstala naléhavá potřeba hledat zdroje pro úhradu eventuálních nepředvídaných nákladů, které se vždy hradily z vytvořeného zisku. Aby těžkostí nebylo málo, tato situace potkala VÚGTK právě v době, když se v enormně větrném počasí utrhla část střechy na západním křídle budovy ústavu. Nepomohly ani prosby o dotaci na půlmilionovou opravu u centrálního orgánu resortu jako vlastníka budovy. Podstatné omezení tvorby zisku ohrožovalo při tehdejší skladbě zdrojů u VÚGTK i tvorbu rezervního fondu. Jeho existence však byla u rizikových prací, jakými jsou VaV, pro organizaci nezbytností. O tom se VÚGTK přesvědčil hned v následujícím roce. Obě rozhodnutí MF způsobila, že VÚGTK musel v roce 1993 vrátit na depozitní účet centrálního orgánu resortu cca 0,5 milionu korun. Vedení VÚGTK si tehdy také začalo uvědomovat, že v plně konkurenčním prostředí po event. vítězství ve veřejné soutěži a získání kontraktu na státní zakázku VaV, by se na základě uvedených rozhodnutí stal ústav nerovnoprávným partnerem ostatních podnikatelských subjektů. Byla přijata mimořádně tvrdá opatření na úsporu nákladů (bohužel včetně mzdových), aby VÚGTK dokázal přežít. Je třeba s obdivem konstatovat, že zaměstnanci situaci ústavu pochopili a svým úsilím záměr podpořili. VÚGTK nakonec dosáhl vyrovnaného hospodářského výsledku a také výsledky řešení na úseku VaV opravňovaly k optimismu. Např. nové SW systémy pro katastr nemovitostí (SPI i SGI) byly předány tehdy katastrálním úřadům I. typu ke studiu a ověření, SW pro ukládání dat základního bodového pole do Zeměměřického ústavu, byla vyrovnána síť 0. řádu v referenčním rámci EUREF, referenční stanice GPS GOPE byla připravena k zapojení do permanentní mezinárodní služby GPS, prototyp systému HYNI/INVA byl instalován a oživen k ověření na III. bloku elektrárny Mělník atd.

Rok 1994 byl pro VÚGTK rokem významným – centrální orgán resortu po čtyřech letech uznal existenci VÚGTK. U příležitosti 40. výročí založení VÚGTK předal jeho pracovníkům obnovenou zakládací listinu a statut. Tím zrušil původní verdikt z roku 1990 o předpokládané likvidaci ústavu. Současně svým výnosem povolil VÚGTK vykonávat vedle hlavní činnosti (VaV) i činnost hospodářskou. Podmínkou bylo, že tato svým zaměřením bude hlavní činnost podporovat. Těžkosti v oblasti financování VaV však nepominuly. Naopak.

Smluvně zabezpečené neinvestiční prostředky v objemu 2 miliony Kč na pokračování řešení dlouhodobého projektu badatelských prací »Geodézie a dynamika Země« (GOPE) nebyly na rok 1994 ze strany MF pro VÚGTK uvolněny. Důvodem podle sdělení Rady vlády pro VaV bylo, že pokračování projektu nepotvrdil centrální orgán resortu. Materiál připravený ústavem zapomněl vyřídit pracovník tohoto orgánu zodpovědný za řízení VaV. Protože současné rozhodnutí MF z roku 1993 zůstala v plném rozsahu v platnosti, byla ztráta zdrojů spolu s úhradou mezd VaV pracovníků a ztrátou z dopadu převodu zdrojů do formy příspěvku na provoz dominantní. Jednalo se o čistou ztrátu zdrojů v objemu cca 3,25 milionu Kč. Navíc v roce 1994 dále MF rozhodlo, že u výdajů z příspěvku na provoz nedojde k běžnému vyrovnání DPH. Vyrovnání koeficientu u DPH se u státní zakázky VaV, financované formou příspěvku na provoz, kalkulovalo jako nákladová položka a u PO představovalo čistou ztrátu. Tato ztráta u VÚGTK tehdy činila 0,5 milionu Kč. Prostředky z hospodářské činnosti ústav musel vložit na podporu řešení úkolů VaV, na které získané prostředky od státu nestačily, a zejména pak na financování projektu badatelských prací, aby zachránil GOPE. Zakázky VaV z podnikové sféry, u kterých bylo možné kalkulovat přiměřený zisk, nebyly v té době reálné. Podnikatelé na ně neměli zdroje a navíc by je museli platit z investic, které nemohli bezprostředně zahrnout do nákladů a tedy ani odepsat z daní. Z toho pohledu se zdál být osud státem podporovaného VaV v PO zpečetěn. Důsledkem všech uvedených skutečností bylo, že VÚGTK musel v roce 1994 výpadek zdrojů a tím zápornou bilanci svého hospodářského výsledku sanovat i zbytkem svého rezervního fondu. Tím byl tento fond vyčerpán. Když si VÚGTK při své skladbě VaV prací nemohl sanovat svůj rezervní fond ze státních zakázek, hrozila mu likvidace. Dostal se do velmi tíživé ekonomické situace.

S odstupem času je třeba opět obdivovat morální sílu a kvalitu zbytku kolektivu zaměstnanců ústavu, kteří nerezignovali a i v této druhé, snad nejtěžší, zkoušce obstáli. Jejich výkonnost prudce vzrůstala. Potvrdila se skutečnost, že dobře pracovat v oblasti VaV je především posláním. Důkazem byly dosažené výsledky řešení VaV projektů a grantů a v tomto roce již i výsledky hospodářské činnosti. Například systémy SW pro katastr nemovitostí byly doplněny o zcela novou problematiku vlastnictví bytů (SPI) a o unikátní, velmi propracovaný systém kontrol a návrhy technologií (SGI), permanentní referenční stanice GPS byla zapojena do mezinárodní služby GPS, byla zaměřena a vědeckým SW zpracována geodynamická síť GPS v seismoaktivní oblasti Chebska, zahájeny montážní práce systému HYNI/INVA na staveništi jaderné elektrárny Temelín a další výsledky. Do hospodářské činnosti se tehdy zapojily všechny odborné týmy ústavu. Tržby převážně z hospodářské činnosti se podílely na objemu realizovaných výkonů ústavu ze 49 %.

V roce 1995 byly sice prostředky na projekt badatelských prací uvolněny, ale všechna předcházející rozhodnutí MF zůstala v platnosti. Na základě dosud nabytých zkušeností se proto VÚGTK snažil využít vyšší výkonnosti svých zaměstnanců ke krátkodobému rozšíření fakturací především v rámci hospodářské činnosti. Začal intenzivně hledat nové zakázky, které by nemusely být financovány formou příspěvku na provoz. To se však dařilo jen částečně. Rozsah různých zakázek se však podařilo zvýšit. Cílem vedení ústavu ale bylo postupně nahrazovat hospodářskou (vedlejší) činnost činností hlavní, tj. VaV. Byla vypracována koncepce, která prosazovala podstatné rozšíření mezinárodní spolupráce, především se zdroji EU, a větší orientaci na projekty VaV financované z účelových neinvestičních prostředků oproti zdrojům institucionálním, realizovaným výhradně z příspěvku na provoz. Nastartované úsilí v prvním případě způsobilo, že VÚGTK se v dalším období stal jedním z významných mezinárodních kontaktních a koordinačních center (viz např. Středoevropská iniciativa, EUREF). V druhém případě zpřístupnilo zdroje, které měly pro budoucí rozvoj ústavu nezanedbatelný význam (viz např. projekty ODIS). Okamžitým přínosem však byl fakt, že se podařilo eliminovat těžkosti z minulého období a VÚGTK se etabloval i v ekonomické oblasti. Objem realizovaných výkonů se v roce 1995 vyšplhal na hodnotu vyšší než 35 milionů Kč. Tržby včetně výsledků hospodářské činnosti představovaly 62 % z této částky. VÚGTK konečně vyrovnal do té doby stagnující mzdy svých zaměstnanců, dokázal částečně sanovat svůj vyprázdněný rezervní fond a dosáhl i pozitivního hospodářského výsledku. Konečně byly překonány největší těžkosti, které ústav provázely od začátku 90. let minulého století. VÚGTK obhájil svoji existenci především před odbornou veřejností. Přispěla k tomu i skutečnost, že v roce 1995 byly úspěšně dořešeny úkoly státního VaV projektu, projektu badatelských prací i grantů a jejich dosažené výsledky byly zavedeny do provozní praxe resortu. Dosažené výsledky jsou podrobně popsány např. v [1].

Po pěti letech obtížné transformace ve variabilních podmínkách VÚGTK dosáhl úspěchu při přechodu na podmínky tržního mechanismu. Vytvořil si nadějné předpoklady pro svůj další rozvoj alespoň do té míry, kterou umožňuje model hospodaření formou PO ve vztahu k možnostem rozhodování managementu ústavu a dosud nepříznivé podmínky pro zabezpečování a rozvíjení VaV v našem státě. Tehdy se věřilo, že snad připravovaná transformace PO bude tyto problémy konečně řešit. Bohužel se tato transformace dodnes neuskutečnila.

Do dalšího období, počínajícího rokem 1996, vstupoval VÚGTK v poněkud změněných podmínkách. Předně získané prostředky z projektů dotovaných ze státního rozpočtu už mohl používat pro úhradu mezd svých zaměstnanců, i když nadále případný zisk musel odvádět do státního rozpočtu. Také se v plném rozsahu projevilo, že za daných podmínek je v oblasti VaV nejméně ovlivnitelným faktorem personální stabilita ústavu. Fluktuace s cílem získat méně obtížnou a méně rizikovou práci s vyšší ekonomickou motivací se stala všeobecným jevem. Celkový počet zaměstnanců se po bouřlivých letech zápasu o přežití ústavu ustálil na cca 50 lidech, ale zejména řešitelský kolektiv neodvratitelně stárnul. Získávat mladé specialisty pro oblast VaV bylo téměř neřešitelné. Pro mladé kvalitní odborníky zatím ještě pracovních nabídek přibývalo, a to zejména v Praze. VÚGTK se pokusil tuto obtížnou situaci řešit realizací dlouhodobých stáží zahraničních specialistů a také úzkou spoluprací s ČVUT Praha zaměstnáváním specialistů ze školy na paralelní zkrácený pracovní poměr. Jak se ukázalo, bylo toto řešení ve střednědobém období povzbudivé.

Rokem 1996 přešlo řízení VaV projektu obnovy katastru nemovitostí z kompetence ministerstva hospodářství do kompetence centrálního orgánu resortu. Řešení začala ovlivňovat řada ustavených pracovních skupin a komisí resortu, které tvořili pracovníci, kteří již zvládli výsledky předcházejícího řešení ve VÚGTK, zejména pak techniku PC, a zavedli různorodé až permanentní zadávání úkolů řešitelům. Řešitelé ale současně začali pociťovat velký nedostatek aktuálních informací z koncepčního a rozhodovacího procesu nového zadavatele. Např. tehdejší náměstek předsedy centrálního orgánu resortu, který měl garantovat technickou úroveň resortu a prosazovat její rozvoj, nikdy ústav fyzicky nenavštívil. Neměl tak šanci racionalizační proces osobně poznat, bezprostředně ho usměrňovat a současně zasvěceně hodnotit. Není proto divu, že později naordinoval novému digitálnímu katastru nemovitostí 21. století ostrovní mapy v zobrazovací soustavě Marie Terezie z druhé poloviny 19. století. Jediným pozitivem v této oblasti bylo, že veřejně práci ústavu přímo nezpochybňoval, ale soustředil se pouze na zpochybňování práce nejvyššího managementu VÚGTK.

Částečnou nápravu zjednal zadavatel až téměř za rok. VÚGTK se pokusil tyto obtíže řešit hledáním nových zdrojů ve VaV projektech u jiných zadavatelů. Byla uskutečněna příprava na výběrové řízení u ministerstva kultury k VaV problematiky evidence kulturních památek a jejich územní identifikace, u ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve věci automatizace odvětvové knihovny, byla uzavřena nová dlouhodobá smlouva na zavedení systému HYN/INVA na Jaderné elektrárně Temelín s ČEZ, a.s., a získávány další zdroje z akcí mezinárodní spolupráce. Protože se záměry dařilo postupně realizovat, vytvořil si VÚGTK předpoklady další stability a plynulého rozvoje.

Objem realizovaných výkonů se v roce 1996 podařilo udržet v hodnotě přes 35 milionů Kč při 46% podílu fakturací, v roce 1997 přes 33 milionů Kč při 55% podílu fakturací a jeho hodnotu se dařilo dále zvyšovat, např. od roku 2000 stabilně přes 38 milionů Kč při stále klesajícím podílu fakturací (např. v roce 2002 již jen 28 %). VÚGTK se postupně dařila i inovace investiční vybavenosti. Kromě inovace výpočetní techniky a zařízení byl ústav např. připojen na státní vodovodní síť, kanalizaci i na dálkový plynovod při generální rekonstrukci kotelny. To vždy bez jakéhokoliv přispění vlastníka budovy. Rovněž pracovní i mzdové podmínky zaměstnanců se neustále zlepšovaly.

Závěrem je třeba konstatovat, že nyní v době 50. výročí založení VÚGTK tento ústav překonal snad největší krizi své existence a jako vědeckovýzkumná základna oboru má plné právo na existenci i v nových podmínkách tržního mechanismu. Vyplývá to z výše uvedených faktů. Jistě všichni tomuto ústavu přejeme mnoho vědeckých, výzkumných i vývojových úspěchů do dalšího období, ekonomickou prosperitu a klidné zázemí pro jeho podnikání.

Pozn. autora: U příležitosti 50. výročí založení VÚGTK (1954) jsem do připravovaného almanachu ústavu nabídl příspěvek, který se vrací k období jeho existence bezprostředně po »sametové revoluci«, charakterizované hledáním nových postupů řízení, ekonomické strategie a transformace. Protože ale podle sdělení některých členů redakční rady almanachu existují ve vedení ústavu názory, že příspěvek příliš nezapadá do přijaté koncepce oslavné publikace a tudíž možná nebude zveřejněn, předkládám ho čtenářům našeho odborného časopisu. Jsem přesvědčen, že pojednávaná etapa je jedním z klíčových období existence vědeckovýzkumné základny našeho oboru.

Literatura:
[1] Kolektiv vedoucích pracovníků VÚGTK: »Výzkumný záměr VÚGTK na přelomu století«, Edice VÚGTK, Zdiby 1998.
[2] Kolektiv vedoucích pracovníků VÚGTK: »Výroční zprávy za roky 1990 až 2002«, Edice VÚGTK, Zdiby 1991 až 2003.

Ing. M. Roule, CSc.

vyvěšeno: 13.09.2004
ID článku: 1439
další informace:www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1440
www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1461


Z časopisu Zeměměřič č. 04-08+09
[Server]
Resort ČÚZK
Historie Zajímavosti
[Pošta]