[Home Page]

Na stejné události existují odlišné pohledy

V zářijovém vydání časopisu Zeměměřič byl publikován příspěvek s názvem „VÚGTK v první polovině 90. let minulého století překonal snad největší krizi své existence“. Problematikou výzkumu a vývoje jsem se osobně v popisované době příliš nezabýval. Od roku 1994 jsem byl místopředsedou ČÚZK s kompetencemi pro katastr nemovitostí a řízení VÚGTK ani útvaru zabývajícího se koncepcemi nebylo v mé působnosti. Přesto však cítím potřebu přiblížit čtenářům časopisu Zeměměřič stejné období alespoň v rozsahu té části výzkumu a vývoje, se kterou jsem se setkával, tedy s výzkumem a vývojem pro katastr nemovitostí, z jiného úhlu pohledu. Na každý problém, tím spíše na každé komplikované období naplněné mnoha událostmi, existuje více pohledů a každý z nich je v jádru pohledem subjektivním. Srovnání odlišných pohledů na věc pak teprve může přinést objektivnější výsledek. Můj pohled na mnohé události 90. let se od pohledu bývalého ředitele VÚGTK výrazně liší. Je to dáno tím, že je mezi námi věkový rozdíl více než jedné generace, máme zásadně odlišnou zkušenost z období reálného socialismu, lišíme se zjevně i v hodnotovém žebříčku a uplynulé období vidíme každý z hlediska odpovědnosti za zcela jiné věci v rámci resortu či případně celého oboru.

Začátek transformace české společnosti po roce 1989 v sobě jistě nesl určité znaky, které s odstupem času mohou vyvolávat dojem likvidačních záměrů ve vztahu k výzkumným institucím či dojem naprosté nekompetentnosti politiků a vysokých úředníků. Je však třeba také připomenout, že znejistění v ekonomických vztazích byla obecně používaná metoda, která pomáhala odlišit instituce užitečné od těch méně užitečných. Že tu existovaly důvody k takovému postupu, by bylo možné doložit velmi snadno, neboť výsledky někdy velmi absurdních výzkumů byly vždy pečlivě dokumentovány, protože za formalizované výstupy se proplácely finanční prostředky. Myslím si, že resort geodézie a kartografie měl i před rokem 1989 snahu financovat spíše věci užitečné, nicméně i v našem resortu bychom jistě příklady podivných výzkumných úkolů našli. Koneckonců šlo také o politickou objednávku, která normální vývoj často deformovala. V takovém prostředí se pohyboval nejen VÚGTK, ale i ostatní výzkumné ústavy a také zadavatelé výzkumných úkolů. Ing. Roule měl výzkum na starost v 80. letech jako zaměstnanec ČÚGK. Dodnes se o jeho působení lze od bývalých spolupracovníků dozvědět, že se o svojí roli vyjadřoval jako o zacházení s pytlem peněz na vědu a zřejmě ve vazbě na svou zálibu ve sportovním automobilismu vysvětloval, že ten, kdo drží pytel s penězi, drží ruku na řadící páce. Zřejmě jako pilot závodního auta. Je tedy namístě připomenout, že finanční prostředky na úkoly státního výzkumu připadající pro resort do úvahy byly na začátku 90. let přidělovány nejprve Ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR a po rozpadu federace tuto kompetenci převzalo Ministerstvo hospodářství. ČÚGK a později ČÚZK sice plnil roli zakladatele ústavu jako příspěvkové organizace, ale možnost plně ovlivnit zadávání výzkumných úkolů z hlediska potřeb oboru i resortu získal až pro rok 1996.

Ing. Roule ve svém příspěvku píše o koncepci oboru, která údajně zahrnovala i oblast VaV a předpokládala, že v rozmezí let 1991 až 1992 bude VÚGTK jako vědeckovýzkumná základna oboru zrušen. Přiznám se, že jsem takový písemný materiál, který by mohl být takto označen, nikdy neviděl. Na úřad jsem však přišel až v prosinci 1993, proto jsem pro jistotu oslovil několik lidí, kteří pracovali v období 1990 až 1993 v řídících funkcí na úřadě i některé zaměstnance VÚGTK z té doby. Žádný z nich mi však takový dokument nalézt nepomohl. Pravdou je, že zejména na počátku 90. let byly velmi diskutovány různé možnosti budoucí organizační struktury resortu a jeho jednotlivých institucí. Územní orgány v tomto období prošly rozsáhlou reorganizaci dokonce dvakrát (delimitace mezi státními podniky a KGKS, zánik KGKS a vznik KÚ a ZKI). Je tedy jistě pochopitelné, že úvahy byly vedeny i o existenci a budoucnosti VÚGTK, u kterého bylo navíc nejasné, jak budou financovány nové projekty státního výzkumu, když ČÚGK finanční prostředky na tyto úkoly ve svém rozpočtu neměl. První polovina 90. let byla skutečně obdobím značných problémů ve financování, ale nejen VÚGTK. Značné potíže byly také s financováním rozpočtových organizací, zejména KGKS, do kterých byla od roku 1991 převedena většina zaměstnanců středisek geodézie. Např. v roce 1991 byl schválen státní rozpočet s investicemi 800 tis. Kčs pro všechny KGKS v České republice s téměř 4 tisíci zaměstnanci. Příčina těchto potíží byla mimo úřad, v případě VÚGTK především v obecných pravidlech pro financování výzkumných institucí.

Výsledky výzkumu orientovaného na geodetické základy jsem vnímal spíše zprostředkovaně, neboť se jimi zabýval více předseda úřadu a odborníci dnešního Zeměměřického úřadu. Vždy jsem měl ale dojem, že v této oblasti odborníci VÚGTK dokázali velmi pružně reagovat na možnost zapojení do evropských aktivit, a to na velmi slušné úrovni. Výsledkem byla a je dobrá pověst VÚGTK v této oblasti.

Od roku 1991 začal VÚGTK řešit pětiletý státní výzkumný úkol „Výstavba automatizovaného informačního systému geodézie a kartografie“. O tomto úkolu se Ing. Roule zmiňuje, ale neuvádí jeho název, kterým je úkol do značné míry charakterizován. Dočteme se, že to byl „projekt na obnovu katastru nemovitostí a inovaci státních geodetických bodových polí“. Těžko uvěřit, že již v roce 1990, kdy byl záměr připravován, mohlo jít o katastr nemovitostí a jeho obnovu. Také nic takového nenajdeme v dokumentaci zadání výzkumného úkolu. O katastru nemovitostí se samozřejmě ve zprávách o řešení úkolu mluví, ale až o několik let později, a to spíše o vývoji SW na poskytování informací z katastru nemovitostí a o tvorbě SW MicroGEOS jako nástroje pro vedení digitálních katastrálních map. Těžko mohlo také jít o inovaci státních geodetických bodových polí, když dílčí úkol 1-01-20 věnovaný problematice bodových polí se jmenoval „Výzkum tvorby a využívání báze dat subsystému základních bodových polí“ a šlo tedy zjevně o podporu geodetických základů informačními technologiemi. V oblasti tehdy pojmenované jako dílčí úkol 1–01–50 „Výzkum integrace se subsystémem topografických informací“ je podle Zprávy o splnění cílů a parametrů řešení projektu výstavby AISGK z prosince 1995 výsledkem doporučení používat stejný HW a SW a vyvinout maximální úsilí o sladění koncepcí. Takový výsledek řešení vyžadoval na konci roku 1995 mnoho fantazie, aby bylo možné vystavit, byť velmi opatrné, kladné hodnocení potřebné k ukončení úkolu. Co bylo na úkolu Výstavba AISGK skutečně velkorysé? Investice do vybavení fotogrammetrického pracoviště, která spotřebovala skutečně velké peníze z rozpočtu tohoto úkolu. Neznám však nikoho, kdo by dokázal smysl nákupu stroje InterMap Analytic nějak rozumně vysvětlit. Jisté však je, že tato investice tížila ústav tak, že její odpis v závěru výzkumného úkolu Výstavba AISGK mohl znamenat skutečný ekonomický kolaps VÚGTK. Možná, že její strategický význam nechápu jen proto, že jsem neměl šanci racionalizační proces osobně poznat, když jsem údajně ústav nikdy fyzicky nenavštívil. Faktem je, že jsem nebyl příliš častým návštěvníkem ústavu, s jeho tehdejším ředitelem jsem však jednal v jeho vlastní kanceláři a zmíněný fotogrammetrický stroj jsem shlédl za jeho doprovodu. Racionalizační proces v onom socialistické pojetí jsem skutečně neměl šanci poznat, a to proto, že jsem ho v této podobě poznat nechtěl. Nechápal jsem, že by mohl v katastru nemovitostí existovat výzkum či vývoj, který by nebyl řízen potřebou nebo chcete-li poptávkou resortu, katastrálních úřadů. To bylo splněno jen u části řešení, zejména tam, kde šlo o pokračování dřívějšího vývoje a výsledky už byly nasazeny v praxi, tedy např. u SW pro poskytování informací z katastru nemovitostí, který ve spojení s výsledky vývoje na resortních pracovištích v jižních Čechách tvořil ucelený systém pro práci katastrálních úřadů s popisnými informacemi katastru nemovitostí.

Toto poněkud napjaté období bylo z mého pohledu překonáno ukončením úkolu Výstavba AISGK v roce 1995. Nebylo sice jednoduché tento úkol ukončit, ale nakonec byly výsledky formálně odsouhlaseny, problematická fotogrammetrická investice byla předána na resortní pracoviště, čímž byl VÚGTK zbaven nezvládnutelné ekonomické zátěže. ČÚZK převzal funkci zadavatele úkolů resortního výzkumu a vývoje včetně přidělování přiměřených finančních prostředků. VÚGTK byl na počátku roku 1996 z ekonomického hlediska ve skutečně zbídačeném stavu. Výzkum a vývoj dělají především lidé s nejvyšší kvalifikací. Průměrná mzda ve VÚGTK však byla za rok 1995 o 30 % nižší než v rozpočtových organizacích v resortu. Podle mého názoru to nebylo vinou ČÚZK, ale důsledkem konkrétních kroků vedení ústavu za existence obecných ekonomických pravidel, která byla s takovými řídícími kroky neslučitelná. Toto moje přesvědčení vychází z faktu, že již o jediný rok později byla situace diametrálně odlišná. Svoji novou kompetenci zadavatele úkolů VaV využil ČÚZK k tomu, že byly formulovány ve vztahu k možnostem ústavu reálné cíle naplňující alespoň část potřeb katastrálních úřadů. Finanční prostředky byly využity tak, aby řešitelé úkolů byli lépe finančně ohodnoceni. Současně došlo ke snížení počtu zaměstnanců ústavu a výsledkem byl mimo jiné nárůst průměrného platu zaměstnanců ústavu meziročně o 60 %, tedy o nemalé procento nad průměr resortu, kde se drží až do dnešních dnů a např. za rok 2003 přesahoval průměr resortu o 16 %. Nehodnotím, jestli je to dost nebo málo, jsem si však zcela jist, že je to jeden z ukazatelů současné výrazně lepší ekonomické situace ústavu.

Po roce 1996 došlo k růstu určitého napětí v době přípravy projektu nového informačního systému katastru nemovitostí. VÚGTK usiloval o větší, ne-li výhradní podíl na řešení. Je pravdou, že odborní pracovníci z resortních úřadů ani já jsme nebyli po dřívějších zkušenostech takovému řešení nakloněni. Přesto nic nemohlo bránit tomu, aby se o vypsanou veřejnou zakázku VÚGTK ucházel, což se však nestalo. Informace navenek byly poskytovány pro všechny stejné, zadávací dokumentace byla k dispozici komukoli. VÚGTK, který v té době deklaroval zájem ucházet se o řešení nového informačního systému i v soutěži s jinými zájemci, nemohl dostávat více informací než kterýkoli jiný uchazeč.

Konflikt, který předcházel změně ve funkci ředitele VÚGTK, má pro mne i po letech nádech tajemna. Nikdy jsem totiž nepochopil, co mohlo vést k nevídaně ostrému slovnímu napadení vedoucích pracovníků úřadu včetně předsedy před stovkou ředitelů všech resortních úřadů na celostátní poradě. Možná to byla odměna za to, že po kritickém zhodnocení výsledků výše zmíněného výzkumného úkolu a s tím spojené ekonomické situace ústavu, nebyla vyvozena osobní odpovědnost. V květnu 1998 začal ústav řídit nový ředitel. Jeho prvním přínosem zcela jednoznačně bylo zlepšení komunikace mezi ČÚZK a ústavem. Tento stav trvá dodnes. Jistě, že se musí hledat shoda v názorech na řešení jednotlivých problémů, zatím se ji však daří za vynaložení přiměřeného úsilí obou stran nalézat.

Budoucnost výzkumných institucí není ani dnes průzračně jasná. Po všech možných diskusích se nyní připravuje návrh zákona o veřejných výzkumných institucích. To by možná mohla být cesta do budoucnosti i pro VÚGTK. Je však třeba mít na paměti, že v našem oboru lze do oblasti výzkumu badatelského charakteru zařadit jen velmi malou oblast (např. geodetické základy). Pak už následují oblasti výzkumu či spíše vývoje s vysokou potřebou aplikovatelnosti v praxi (některé nejsložitější úkoly inženýrské geodézie, vývoj informačních systémů aj. ) a v těch již má dnes VÚGTK mnoho konkurentů v silných firmách na trhu geodetickém i informačních technologiích. Výhodou dnešního VÚGTK však je poučenost ze složitých situací 90. let minulého století.

12.9. 2004

Ing. Karel Večeře

vyvěšeno: 13.09.2004
ID článku: 1440
další informace:www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1439
www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1461


Z časopisu Zeměměřič č. 04-10
[Server]
Resort ČÚZK
Různé Historie
[Pošta]