[Home Page]

„GIS vidím jako mechanismus, jak dát všechny dohromady“ Jack Dangermond


Jack Dangermond získal bakalářský titul na California Polytechnic College v Pomoně, dále titul M.S. v územním plánování na Technologickém institutu Minnesotské univerzity a titul M.S. v oboru architektura krajiny na Harvardské univerzitě, kde pracoval v Laboratoři počítačové grafiky a prostorové analýzy. Se svojí ženou Laurou založil v roce 1969 společnost Environmental Systems Research Institute (ESRI) se sídlem v Redlands v Kalifornii. Dnes je firma ESRI největší softwarový tvůrce v oblasti GIS. Dangermond získal množství ocenění a čestných titulů, např. Horwoodovo ocenění Asociace městských a regionálních informačních systémů za „výjimečný přínos v oblasti informačních systémů“ a čestné členství v Asociaci amerických geografů, které je udělováno osobnostem, které přispěli významnou měrou k rozvoji geografie.


S Jackem Dangermondem, zakladatelem společnosti ESRI, jsme se setkali při příležitosti jeho návštěvy České republiky na 13. konferenci uživatelů GIS ESRI a Leica Geosystems v ČR počátkem listopadu 2005.


O začátcích ESRI
Jak začínala Vaše firma v roce 1969? V té době jste byl ještě na Harvardské univerzitě.

Na univerzitu jsem šel nejen kvůli vzdělání, ale také proto, abych mohl pracovat ve výzkumné laboratoři počítačové grafiky a prostorové analýzy. Ta laboratoř byla jedním z míst, kde se zrodil GIS. Dalšími byly Kanada, Velká Británie, ale jedním z těch hlavních, alespoň z mého pohledu, byla právě laboratoř na Harvardu. Byla to malá laboratoř, založená Howardem Fisherem, který vymyslel tvorbu map s pomocí počítačů [pozn. red.: anglicky „computer map-ping“]. Já měl tu výhodu, že jsem u něj mohl studovat a pracovat pro něj jako asistent. Vynalezl to, čemu se říká tvorba map s pomocí řádkové znakové tiskárny, což obnášelo přetiskování alfanumerických znaků, které vytvářely šedé tóny na mapě. Ten produkt se jmenoval SY-MAP. Měl jsem šanci pracovat na tomto software, a to jak v základním vývoji, tak později při jeho využití při mapování znečištění ovzduší, plánování využívání půdy a environmentálním hodnocení.
Na univerzitu jsem šel studovat územní plánování. V té době se společnost stávala vnímavější k environmentálním souvislostem činnosti člověka na Zemi. Probíhalo mnoho politických diskusí, týkajících se dopadů na životní prostředí.
Laboratoř mě přitahovala, protože se tam pracovalo na zobecňování geografických přístupů a na řešení prostorových problémů s použitím kvantitativních a logických nástrojů, které se staly středem mé filozofie.
Tou byla idea, že bychom použili technologii pro získání těch informací, které by definovaly územní, dnes by se již dalo říct environmentální problémy. A pak bychom přišli s řešením inteligentního plánování racionálního využívání půdy a se systematickým modelováním.
Během doby na Harvardu jsem měl příležitost vytvořit nějaké aplikace, které ukazovaly, jak by se dala tvorba map s pomocí počítače využít pro vyhledání správného místa, pro regionální plánování, environmentální analýzy. To byly úplné začátky GIS.

O podnikání
Jak jste se ale dostal k podnikání?

Doktor Fisher mě silně povzbuzoval, abych pokračoval v soukromém sektoru v něčem podobném, co jsem dělal pro univerzitu. Po promoci jsem šel pracovat do Kalifornie, kde jsem pár měsíců dělal pro počítačovou firmu, pracující pro letecký průmysl. Ale firma neuspěla, takže to byla výzva, co budu dál dělat.
Měl jsem vzdělání v oblasti environmentálního plánování s využitím počítačových nástrojů a v té době už jsem měl pár kontaktů v Kalifornii na lidi, co měli o tuto problematiku zájem. Takže velmi jednoduše, ve skromném stylu, na začátku s 1 100 dolary jsem začal pracovat pro lidi. Společnost jsme nazvali Environmental Systems Research Institute. Organizaci jsem formuloval jako neziskový institut a měl jsem představu, že vytvořím organizaci zaměřenou na výzkum a tvorbu studií v oblasti životního prostředí. Po pár letech projektové práce jsem začal zjišťovat, že neziskové zaměření není plně vyhovující, takže jsem společnost přeměnil na běžnou privátní firmu. Asi po dobu deseti let jsme dělali na projektech a konzultacích jako byly například vytyčování nového města v Jižní Americe, projekci elektrárny, vy-tváření optimálních koridorů pro vedení energetické přenosové soustavy, studie pobřežních zón a další.

Kolik jste měli pracovníků ve firmě? A jak jste zvládal později mít více zaměstnanců?

V prvním roce byli dva. Ale po deseti letech se počet lidí ve firmě rozrostl na sto. Dělali jsme věci tak, aby to bylo finančně zvládnutelné. Nikdy jsme si nepůjčili finance, nezadlužili se ani nebrali úvěr. Také jsme nikdy nešli na burzu. To byla pravidla, která jsme si stanovili hned na začátku. Naší hlavní vizí bylo využívat počítačové nástroje pro plánování v oblasti životního pro-středí, ale v počátcích jsme neměli vizi, jak pro to vytvořit potřebnou technologii.
Nemám titul z obchodní školy, nechovám se jako typický manažer. Co ale umím dobře, je vyhledávání talentovaných lidí a mám také dobré oko na lidi, kteří jsou velmi dobří v určité oblasti.
A raději než vytváření organizačních struktur hledám zvláštní lidi a postavím organizaci kolem nich. V počátcích jsem občas udělal chyby v tom, koho jsem najal, ale mám pravidlo, že nikdy nebudu propouštět, snižovat stavy ve firmě, a také že budu podporovat růst jednotlivých lidí, kteří pro mne pracují. A tohle skutečně funguje, pokud umíte najít dobré lidi.
Během let jsem se stal mnohem vybíravější v tom, koho do firmy při-jímám. Hodně jsem se naučil od Steve Jobse, který založil Apple. Ten mě naučil, že při najímání lidí je dobré ne-chat je udělat pohovor se všemi, s kým budou pracovat. Je to lepší než nechat tu práci na personálním oddělení.
Kdokoliv se k nám do firmy v sou-časnosti hlásí o zaměstnání, absolvuje pohovor minimálně s deseti lidmi. Když má někdo nějakou chybu, tak to určitě zjistíme dřív než u nás začne pracovat. Na druhé straně má zájemce možnost okamžitě zjistit, v jaké firemní kultuře by pracoval, protože zároveň také dělá pohovor s těmi ostatními.
Když berete pohovor s lidmi seriózně, vypěstujete si instinkt pro „dobré“ a „ne tak dobré“ lidi. Při růstu tak velké firmy jako je naše musím ten instinkt mít, jinak by to nemělo cenu.

O smyslu podnikání
Tento rozhovor bude číst spousta čtenářů, kteří třeba budou chtít začít podnikat. Jaké byste jim jako úspěšný podnikatel dal radu pro začátek?

Na takovou otázku nemám rychlou odpověď. Myslím si, že existuje velmi málo lidí, kteří by měli začít s podnikáním nebo mít podíl ve firmě. Protože spousta lidí to prostě nezvládá.
Když jsme začínali, vydělával jsem 400 dolarů měsíčně po dobu 3 let. Společně s manželkou jsme žili v pronájmu za 70 dolarů. V té době to byl velmi „laciný“ život.
Ale cítili jsme se bohatí, protože jsme mohli dělat cokoliv, co jsme chtěli dělat, do té doby, dokud jsme byli trochu nad rozpočtem.
Někteří tenhle způsob života nemají rádi, protože mají ve své psychice pocit, kterým jim říká, že potřebují určitou peněžní částku, aby se cítili dobře. Já takový pocit nemám. Cítím se naprosto bohatý, i kdybych neměl vůbec žádné peníze. Peníze nejsou tím, na co bych se soustředil.
A s tímhle pocitem můžu kdykoliv začít podnikat a žít podle svých potřeb.
Ten pocit potřeby peněz okamžitě eliminuje kolem 90 procent lidí. Dalším důvodem, proč by většina lidí neměla podnikat nebo mít podíl, je to, že podnikání spotřebuje neskutečně velké množství času. Stále pracuji 12 až 14 hodin denně, 7 dní v týdnu. Mnozí se ptají, zda mě to neunavuje, nebo zda to není smutné, že nemám volný čas. Ale pro mě je to přesně to, co chci dělat. Pro mě to není břímě nebo problém, je to moje vášeň.
Velmi málo lidí se přiměje hrát na 100 procent, protože mají problém najít to, co by skutečně rádi dělali na 100 procent.
Další přísadou pro podnikání je také najít něco, co vás skutečně baví, jste v tom dobří, věříte tomu a chcete to dělat spoustu let. Úspěch nepřichází s jedním nápadem... možná u někoho... Když ale studujete život lidí jako je na-příklad Thomas Alva Edison – uvidíte, že měl stovky vynálezů a spousta z nich neuspěla. Ale vytrval, pokračoval v budování svého řemesla a ve své dílně pracoval s lidmi, kteří realizovali jeden vynález za druhým. Některé z nich byly úspěšné a změnily svět.
Moje filozofie je, že když najdete řemeslo, které máte skutečně rádi, chcete do něj investovat veškerou svou energii, nejste chamtiví, a jste pokorní, hrajete na sto procent a užíváte si života, tak se to někdy podaří a je z toho dobrý byznys. A o tom to je.

O rozvoji firmy
Je docela obtížné zůstat úspěšný 35 let. Jak profesionálně rozvíjíte firmu?

Máme jedenáct ředitelů. Tito lidé byli mnou vybráni v průběhu uplynulých let. Někteří jsou ve firmě 30 let, jeden dokonce 33 let. Ti mají na starosti různé záležitosti. Mojí prací je podporovat je, být tvůrčí v rámci jejich zájmových oblastí. Máme nejlepší softwarové inženýry na světě, máme určitě jedny z nejlepších produktových inženýrů, máme v týmu génia na otázky výuky a vzdělávání.
Také máme velmi dobrého obchodního ředitele, to nejsem já, je to člověk, který pochází úplně z jiného oboru. Máme rovněž pracovníka na podporu aplikací. Je to geograf, o GIS už zapo-mněl dohromady víc než se většina lidí vůbec kdy naučila. V USA, kde máme vývojové oddělení, se stará o 350 lidí, kteří se starají o naše zákazníky.
Tihle lidé vedou naši firmu. Společně se setkáváme a rozhodujeme o firemní politice. Moje práce je snažit se vytvářet mosty mezi různými pracovními skupina-mi a nastavovat hodnoty, kterých chceme dosahovat. Hodnoty jsou velmi důležité.
Zkusím dát pár příkladů: V ESRI máme pravidlo, že neporušujeme uzavřené smlouvy. Musíme si dávat pozor, jaké dohody uzavíráme, protože špatně vytvořená dohoda udělá spoustu problémů. V celé historii naší korporace jsme nikdy neměli soudní spor, nikdy jsme nezrušili dohodu a nikdy jsme neměli spor o kontraktu. To z většiny korporací neuslyšíte.
My si hned od počátku na sebe bereme zodpovědnost a ujišťujeme se, že dohoda je ve správném rámci. Každý také ví, že když uděláme dohodu, tak že ji také dodržíme.
Další hodnotou je podpora a péče o zaměstnance. Je to spousta malých zásad, které možná samostatně vypadají triviálně, ale když postavíte firmu z těchto malých cihel, dostanete místo, ve kterém je příjemné pracovat. Vždycky o ESRI přemýšlím jako o místě, kde je příjemné pracovat.
Ve stručnosti mohu říct, že na hod-notách při budování dobré organizace hodně záleží. Naši zákazníci znají naše hodnoty, stejně tak jako naši zaměstnanci. Pokud o lidi pečujete, vytvoříte atmosféru, kdy organizace je místo, ve kterém zaměstnanci mají dobrý pocit, že dělají své životní dílo.

O vývoji software
Jak probíhá vývoj software v ESRI?

Na začátku vývoje jsou prvotní myšlenky, čeho chceme dosáhnout. Od toho se to celé odvíjí. Spíš než přístup „v ten a ten den musí být software vydaný“ vyvíjíme software postupně. Nové verze vydáváme jednou za rok nebo dva roky. Mnohdy na začátku nevíme, jestli se nám snažení v dané oblasti vyplatí a zda se tam vůbec dostaneme. V mnoha případech jsou ale naše produkty první, ve kterých byla daná myšlenka představena světu. Je to rychle kopírováno, takže ob-čas naše konkurence je při implementaci myšlenky lepší než my – někdy to tak prostě je.
Ale často jsme první. Byli jsme první při tvorbě georelačního modelu, topologického modelu, mapování založeného na databázi. Povedlo se nám vytvořit otevřené topologické struktury, formát VPF, používaný státy NATO. Koncem 70. a počátkem 80. let jsme byli první, kdo vytvořil interoperabilní technologii mezi našimi a ostatními nástroji.
To neznamená, že neděláme chyby, tím chci jen říct, že jsme pyšní na náš přínos k vývoji technologií, které jsou na špičce vývoje. Baví nás to a zároveň je to právě to, co přitahuje naše zákazníky.

O vazbách mezi geografií a GIS
Zmiňujete geografii v souvislosti s GIS. V České republice geografie jako věda příliš v souvislosti s GIS není.

Já to tak vidím. Beru geografii jako vědu o myšlení a metodách. Když použiji metaforu, tak GIS se má ke geografii jako analogové k digitálnímu.
GIS je rozhodně technologie, která uvádí nové metody do vědy. Mám rád přirovnání: GIS má obdobný vztah ke geografii jako teleskop k astronomii nebo mikroskopy k mikrobiologii.
GIS a geografie se ve svém vývoji navzájem ovlivňují. Každá nová metoda v technologii je zároveň příspěvek do vědy a naopak.
GIS je technologie, pomocí níž je geografie uváděna do dalších věd, jako jsou sociální vědy, lesnictví, vodohospodářství a dalších. A je také představena a použita v téměř jakékoli v oboru jako je například trestní soudnictví, analýza zločinů, ve vojenství, v analýze dopravy, plánování využití půdy, ve správě katastru apod.
Tím neříkám, že tyto obory jsou geografie, tím chci říct, že je to aplikování geografie pomocí GIS v těchto oborech. Další záležitost, která je součástí tohoto vztahu, je integrační část. To znamená, že GIS umožňuje informacím z nejrůznějších oblastí, aby byly na společném vědeckém základu, kterým je geografie, integrovány.
Myslím si, že právě myšlenka, že mohu multidisciplinární informace dávat do vzájemných vztahů, je náš největší přínos.
Ve světě aplikací je GIS způsobem, jak integrovat různé části města a jak vzájemně dávat dohromady soukromý sektor s veřejným sektorem a s akademickou sférou. Je to způsob, jak dát všechny dohromady.
Myslím si, že hned v prvním týdnu, když jsem začínal budovat ESRI, jsem měl tuto vizi. Vidím GIS jako mechanismus, jak dát všechny dohromady.
Dávat informatiky dohromady, společně sdílet znalosti, a pomocí integrace znalostí vytvářet větší znalosti – to je pro v současnosti asi to nejdůležitější.

O přínosu GIS do našeho světa
ESRI se hodně angažuje v pomoci rozvojovým zemím. Jak se díváte na aktivity v oblasti trvale udržitelné-ho rozvoje?

GIS je pomůcka, jak vidět změny částí v celém světě, ale je to zároveň nástroj, který dává lokálně informace, které pomáhají lidem dělat svoji práci efektivněji a dělat lepší rozhodnutí. Když vezmeme něco tak pragmatického jako je logistika, vidíme, že můžeme srazit náklady až o patnáct procent tím, že zkrátíme přepravní vzdálenosti, zlepšíme nakládku.U firem jako jsou DHL, FedEx nebo třeba v přepravě ropných zásob se jedná o obrovské úspory peněz.
V Sears & Robuck, jednom z největších amerických maloobchodních řetězců přinesla investice 3 milionů dolarů do GIS úsporu 53 milionů dolarů ročně po dobu 9 let. Dohromady ušetřili něco kolem půl miliardy dolarů. To je v porovnání s počáteční třímilionovou investicí skutečně hodně peněz.
Na co se hodně zapomíná, je také to, že to není jen o 15 procent méně nákladů, ale také o 15 procent méně dopravy, o 15 procent méně využívání doprav-ní sítě, o 15 procent méně znečištění ovzduší.
Pro to, aby se záležitosti daly řešit efektivně, potřebujete nejen informace, ale potřebujete také nástroj, který pomůže lidem navzájem se dohodnout. A v tom je kouzlo GIS.

GIS a země třetího světa
Jak je to s GIS v rozvojových částech světa? Mnohdy není k dispozici elektřina, aby se daly použít počítače a software.

Zdravý rozum mi říká, že rozhodování o plánování zdrojů v rozvojových částech světa je mnohem důležitější než v rozvinuté části světa. Oni jsou mnohem více na okraji než my. Vidím potřebu používat GIS v rozvojovém světě.
ESRI věnuje hodně software do rozvojových oblastí. Do programu HA-BITAT Spojených národů jsme věnovali padesát milionů dolarů, které jsou určené pro implementaci GIS v rozvojových zemích, kde je vidět rychlé zlepšování a používání. Některé jejich aplikace GIS nejsou tak dokonalé, mapy nejsou tak nádherné, ale způsob, jakým jsou prostředky používány při rozhodování v kritických situacích, se mi líbí.
Ve vší úctě k rozšíření internetu si myslím, že mnohem větší rozšíření GIS zažijeme prostřednictvím mobilních sítí. Například Čína a Indie se z pohledu mobilních aplikací giganticky rozrůstají. Až dáme geografické znalosti do mobilních telefonů, a vybudujeme databáze pro svět, pro jednotlivé země a města, tak vidím spoustu možností, jak přeskočí GIS i do rozvojového světa.

GIS Day
Kdo přišel s nápadem uspořádat GIS Day?

To byl Ralph Nader. Někteří ho mohou znát z prezidentských kampaní, kdy kandidoval proti Johnu Kerrymu a Georgi Bushovi. Nader je známý bojovník za lidská práva. V šedesátých letech prosadil bezpečnostní pásy v automobilech jako povinné vybavení. V podstatě nastartoval hnutí za informovanost spotřebitelů v Americe. Nader byl rovněž uživatelem GIS, používal jej ve svých aktivitách při obhajování lidských práv.
Nader intelektuálně stál za revolucí pro prosazení otevřeného přístupu k prostorovým datům. Zastával názor, že GIS by měl být k dispozici ve školách a knihovnách. A tak přišel s myšlenkou uspořádat GIS Day, který má za úkol učit všechny o hodnotách geoprostorových informací. Před 12 lety jsme se společně dalšími organizacemi, jako je National Geographic Society a Americká asociace geografů, sešli a řekli jsme, že se do toho pustíme. A z toho se postupně vyvinul GIS Day.
Viděli jsme, že je potřeba, aby se znalosti, které mají profesionálové, dostaly k dispozici veřejnosti. Ta práce zdaleka není hotová, ale jak se víc a víc vyvíjí technologie, tak má stále více lidí možnost vidět, co všechno se dá dělat s geoprostorovými informacemi.

listopad 2004

vyvěšeno: 23.01.2005
poslední aktualizace: 28.01.2005
ID článku: 1535
další informace: www.esri.com


Z časopisu Zeměměřič č. 05-01+02
[Server]
GIS
Školství Historie
Z domova
[Pošta]