[Home Page]

Vatikán se o mne zajímá!

Ojedinělým zjevem na české zeměměřické scéně je ing. František Janovský z Geosu Litoměřice. Ze životopisu na www.zememeric.cz/osobnosti (ID=35) se dozvídáme, že před 36 lety nastoupil do střediska geodézie, před 15 roky spoluzakládal GEOS, v roce 1970 založil a v roce 1996 obnovil Geodesii Rallye a před 5 roky založil občanské sdružení VIVA GEODESIA pro podporu vzdělanosti, kultury a sportu. Aprílové číslo Zeměměřiče se jistě hodí k rozhovoru.

Pane Janovský, znám vás jen od obnovení Geodesia Rallye. Připadá mi, že různí lidé mají zeměměřičinu rádi, ale vy ji doslova milujete. Proč?

O lásce se nesluší uvažovat racionálně! Ale když už to musí být, tak těch důvodů je spousta. Leckteré jsem již veřejně uváděl v různých mých publikovaných úvahách.

Zeměměřictví se mne ujalo v době, kdy mne nikdo jako kádrové břemeno nechtěl.

Na "našich" školách vždy panovala velmi liberální atmosféra, učitelé se k nám vždy chovali jako k mladším kolegům. A naučili nás nejen řemeslo, dokázali nám s velkorysostí zralých a v absolutní většině i morálně zdatných osobností odhalit i jeho krásu, jeho logiku, exaktnost i estetickou hodnotu. Pomohli nám pochopit i jeho společenský význam.

Setkání s praxí mne utvrdilo v tom, že náš obor patří mezi takřka svobodná povolání. Nikdy jsem nezažil na svém pracovišti vrátnici a píchačky. Někomu se to bude možná zdát jako romantická úvaha, ale jsem stále přesvědčen, že tato svoboda nic neubírala na odpovědnosti jednotlivce. Naopak, svobodný člověk je daleko výkonnější než poddaný.

Všimněte si, že osobní odpovědnost za vykonanou práci naše předpisy vynucují velmi elegantně a nenásilně - každý výkon musí být podepsán a datován. Potom se dá kdykoliv rekonstruovat kdo, kdy a v čem pochybil.

Relativně liberální atmosféra byla i na pracovištích. Kde jinde by mohla vzniknout třeba profesní rallye placená vrchností?

Profesní solidarita se projevovala vždy i na mezinárodní bázi. Měl jsem to štěstí, že jsem zahraniční kolegy mohl poznat v rámci Interpoháru geodetů, nebo na Intergeo v Německu anebo při získávání zkušeností při zakládání GEOSu, jednoho z prvních privátních zeměměřických podniků v Čechách. Všichni byli stejná krevní skupina jako my.

Takže, když se to tak sečte, po pětačtyřiceti letech v oboru mohu tvrdit, že tato láska nikdy nezklamala (taky proč, byl jsem jí vždy věrný).

Ve své anomálii jdete ještě dál a "milujete" i své zaměstnance a občas vás podezírám, že i úředníky na katastrálních i pozemkových úřadech. Štve vás vůbec něco? Třeba v resortu?

Ale jo! Třeba neschopnost nebo nevůle se prosadit do technické elity tohoto národa. Pořád si hrajeme na ono obrozenecké ťzáplatovaný ale čistýŤ. To má potom katastrofální následky. Od toho se odvíjí a vždycky odvíjely třeba ceny našich prací, společenské postavení oboru (jeden známý - architekt se mne ptal: "Proč študuješ tenhle obor, takoví poloinženýři...").

K image nepřispívá ani ťvymustrováníŤ našich polních pracovníků. Nedivil bych se, kdyby při jejich příjezdu na vesnici začali schovávat slepice a někdy i psy.

Nebo nelogická feminizace chlapského oboru. Představte si ženskou, jak zabudovává mezník! Ta by snad musela mít ve výbavě i žiletky a v papírech hormonální poruchu. (Se sadistickým zájmem se koukám na 50 let staré týdeníky, v nichž soudružky se zednickou lžící v jedné a s cihlou ve druhé ruce žily podle hesla ťMy stavíme stavbu, stavba staví násŤ a tvářily se, že je to těší).

Přitom se bez nás žádný řádně strukturovaný stát, žádná inteligentní společnost neobejde (vždyť to už věděli ve staré Mezopotámii a jak si nás vážili faraóni).

Zkrátka, to jsou ty kazy na milence, která se chová jako socka a nechce se jí stěhovat z podhradí. Krasavice zůstane na vesnici a pak se diví, že si na ni dovoluje každý ťvidlákŤ!

Je vás ve firmě asi 10 lidí. Jedna pobočka je v Roudnici a jedna v Litoměřicích. Jakou máte produktivitu na hlavu? A vůbec, troufnete si zveřejnit hospodářské výsledky třeba za posledních 5 let?

Je nás 20. Z toho v Roudnici 5.

K produktivitě. Vždycky jsem byl považován u německých kapitalistů-zeměměřičů za exota, když jsem se jich ptal na produktivitu. Teď už je chápu.

Prvotní je produkce. Co je to produkce? Pouze to, co prodám, tedy co mi je zaplaceno. Takové pojmy jako hrubá výroba, rozpracovaná výroba - to je z hlediska finančních zdrojů malého podniku v chudých Čechách (bez platební kázně) jen takový socialistický termín. Rozpracovanost vlastně vedeme jen kvůli finančnímu úřadu.

Od takto definovaného pojmu ťprodukceŤ se odvíjí prostým dělením fetiš zvaný PRODUKTIVITA.

Není tajemstvím, a nakonec se od toho odvíjí i ceník našeho podniku, že produktivita by měla být a zatím také je zhruba 500 Kč na hodinu a pracovníka (z hlediska EU je to žertovné, cca15 euro, s tím skutečně Evropu neoslníme). Pokud je to méně, tak musí jít o prostou nebo zúženou reprodukci. Sníte, co vyděláte, ale nesmí se vám rozbít nádobí. Pokud je to více, můžete technologicky držet krok s dobou nebo si dovolit roli mecenáše, ale v každém případě se stáváte svému okolí podezřelým, neb úspěch jest v Čechách vždycky podezřelý.

I při produktivitě 500 Kč totiž můžete při racionalizaci nákladů dosáhnout hospodářský výsledek, tedy zisk, 10 až 15 %. Číslovka 10 až 15 závisí na momentální odpisové kondici.

Dá se konstatovat, že tyto údaje platí o oněch vámi zmiňovaných pěti letech. Přitom nemusíte mít v kase prachy, zisk je jen účetní údaj.

Samozřejmě, máme stále rezervy, produkci bychom mohli bez problémů zvýšit o 20 %. Práce je všude kolem spousta. Ale opět platí to o společenském postavení našeho oboru - oni i ti projektanti si ty podklady raději nějak "zbastlí", než by nechali vydělat zeměměřiče.

Takže konkrétní čísla neřeknete. Prozraďte alespoň, jak s vaším společníkem, ing. Krejným, motivujete zaměstnance?

Konkrétní čísla. Naši produktivitu znáte, časový fond na rok je taky daný. Takže teď už stačí jen kalkulačka. Ale ta vypočtená hodnota není zajímavá. Někomu může připadat směšná, jinému záviděníhodná. Musíme si uvědomit, že pracujeme a prodáváme za české ceny, nakupujeme za ceny evropské. Není to tedy na zbohatnutí, je to na slušné živobytí.

Ale vrátím se k vaší otázce. Motivace. Mám takový příměr, i když ne docela přesný.

Vezměte si Spartu. Všichni tam chtějí hrát. Proč? Je to pojem, tradice.

Snažíme se také být pojem, aby i v závodní kuchyni s úctou říkali:"To je ta parta z GEOSu!"

Ve Spartě by chtěl hrát každý, říká se, že tam mají vysoké platy. Bodejť by ne, hrají za ně asi ti nejlepší.

U nás je průměrný plat cca 21 tisíc. Bohužel se nedá vždy tvrdit, že za nás hrají ti nejlepší. Někdo je třeba jen solidní průměr. Ale i takové hráče každá parta potřebuje.

A dál už jenom o nás bez Sparty.

Mluvil jsem o svobodném povolání. Naši pracovníci mají maximální míru osobní svobody. A kolektiv vykrystalizoval tak, že nemusíme nikoho umravňovat. Všichni vědí, alespoň se domnívám, že svoboda je především kázeň.

Může se stát a také se už bohužel stalo, že náš člověk má závažné osobní problémy. On ví, že při něm stojíme a že mu dáváme prostor pro to, aby si mohl bez stresu problémy vyřešit. Uvědomte si, že člověk s osudovými starostmi, bez pohody, pod tlakem a ve stresu vám na pracovišti není mnoho platný. Suplujeme tedy některým někdy přiměřeně a bez vnucování i rodinné zázemí.

Abychom mohli lidem vytvořit prostor pro nepracovní aktivity, založili jsme občanské sdružení VIVA GEODESIA. To jsou zájezdy do ciziny, outdoorové hry, GEODESIA RALLYE, divadelní představení, fotografická sekce a její výstavy.

Odbory dokonce suplujeme i pro Škromachovy blížence. K úsměvu všech kolem dáváme na Vánoce kolekce všem pracovníkům. A taky dětem z dětského domova.

Samozřejmostí jsou příplatky na závodní stravování, důchodové připojištění, v případě potřeby bezúročné půjčky na bydlení atd.

A navíc dbáme na to, abychom pracovali v příjemném kulturním a kultivovaném prostředí. To dává předpoklady, abychom formální vztahy zaměstnavatelé versus zaměstnanci či pracovníci transformovali do neformální přátelské až kamarádské podoby.

Nazval bych to sociální kapitalismus. O Geodesia Rallye a občanském sdružení Viva Geodesia ví náš pozorný čtenář snad dost, ale z firemních webových stránek vyplývá, že ještě podporujete ochotnické divadlo, sochaře, děláte fotografické výstavy o Českém středohoří atd. atd. Opravdu zbývá čas taky na práci? Všiml jsem si, že kromě geodézie a PÚ děláte i geografické informační systémy - GIS. Snad jste i prodejci systému MISYS od Gepra. Tam se točí svět v zeměměřictví?

Domnívám se, že zeměměřictví ve své klasické podobě přestává stačit. Čistokrevný zeměměřič bude jen sběračem dat pro někoho, kdo zbohatne na přidané hodnotě. Přidanou hodnotu k datům však dokážeme vytvořit taky. To jsou ony PÚ, GIS, MISYS. V tom vidím šanci, jak vybabrat náš obor z již zmiňované chudoby, jak mu dodat sebevědomí.

A to ostatní, ona ťzájmová činnostŤ? To je to, co nám zbylo z renesance. Společnost na úrovni by měla takovými aktivitami hýřit. Potom je pestrá, potom je zajímavá. Stojí to noci i víkendy. Ale copak je základem naší civilizace TV a pivo?

S propagací služeb Geosu v GIS jste šel jako jedna z mála zeměměřických firem i do účasti v Kompendiu geoinformatiky, které letos vydáváme. Projevuje se toto vaše vizionářství i v klasické zeměměřičině? Třeba - jaké moderní technologie používáte?

Samozřejmě bez kvalitních prostředků ke sběru dat to nejde. I přes jistý odpor zbytku vedení podniku jsme šli do Leica systému 1200. Musím se ale přiznat, že k obchodnímu úspěchu firmy GEFOS u nás přispěl talent jejich obchodních zástupců. Oni měli skvěle zmapované naše pracovní podmínky i okruh našich prací. I naše osobní povahy. Ing. Šantora u oběda pravil: ťJak vás znám, tak si raději koupíte auto.Ť Tak jsem se pochlapil a ten oběd mne stál asi o tři miliony víc. Ale teď vážně. Prezentace Leicy vloni v Ústí mne opravdu uchvátila. Vývoj Leicy je geniální a nezadržitelný, úžasný. Takový balzám na zeměměřickou dušičku! V tom je určitě základ jejich obchodního úspěchu.

Zanechte chvály jiných a vraťme se ke Geosu. Kam až jste ochotni jezdit za prací a jakou největší zakázku jste realizovali?

V dnešní elektronické civilizaci asi není problém pracovat kdekoliv. Za předpokladu, že je tam alespoň nějaká hygiena, nehrozí exotické nemoci, nestřílí se tam a jsou platebně schopní. Takže bychom asi neobnovovali Irák, asi bychom preferovali Mongolsko před Afghánistánem. V rozvinutých zemích bychom se asi moc nechytali, ti všichni mají více geodetů než práce. Problém České republiky je v tom, že je nás tu moc, i když ne mnoho dobrých a málokdo nás chce. Každý amatér si myslí, že na geodetických pracích ušetří a všichni tvrdí, že nemají prachy. Bída!

Největší zakázka. To nebyla vlastně geodézie, to byla obnova polních cest v rámci pozemkových úprav. Bylo to 65 km asfaltek za 80 milionů. Málem nás za to tenkrát na popud NKÚ zavřeli. Byli jsme v Čechách zase první. Dnes polňačky patří k bontonu.

A jaká byla nejhorší zakázka?

To jsme zaměřili na základě požadavku VPÚ DECO Praha v Terezíně dva velké stavební objekty. Z těch 1,3 mega jsme do dneška neviděli ani korunu. Vrchol byl, když mi na poradě u nich v Praze stačili ještě ukrást deštník zn. Mercedes Benz. A k tomu ještě ten den hustě pršelo!

Na kolik let se cítíte? Nemyslím to jako kolik let tu ještě chcete být, ale jaký věk si připouštíte.

To tedy tu besídku moc neodlehčujete! Když mluvím s matkou (93), tak na 8. Když fasuju v lékárně léky na dva měsíce, tak na 88 s tím, že mne obrali o celý důchod. Jako ryba ve vodě se cítím v generaci mezi 30 až 40. No a mám zvláštní slabost pro pány mezi 60 až 100 lety. Kolik těch radostí ještě mají? Těm bych dopřál všechno. Už jenom proto, že si mezi těmito svými vrstevníky připadám jako junior. Oni mi tykají a já si tykám s jejich dětmi a vnuky. Takže když to všechno zvážíme, tak mi je 38. Kdyby to tak zůstalo...

Být teď třeba na škole, ale mít vaše současné zkušenosti, znovu by vás okouzlila královna Geodézie?

No určitě! V této branži se můžete dotýkat hvězd, tykat si s družicemi, které vám slouží. Ale věděl bych, že zeměměření jako takové už samo o sobě nestačí. Přemýšlel bych o scénářích. Zase ten evergreen. Jak k získaným datům a informacím dodat přidanou hodnotu. Abych nedělal otroka těm, kdo onu přidanou hodnotu k našim pracím mají ve svém popisu práce. Taky je nutno říci, že se v našem oboru dá rozjet podnik celkem jednoduše, stojí to podstatně méně než strojírenský, elektrotechnický anebo stavební podnik. Takže bych šel určitě na ťvolnou nohuŤ. A kdyby nějaké peníze zbyly, plnil bych si mladické sny. Chtěl jsem být původně filmařem-dokumentaristou. Soudruzi řekli, že je to nežádoucí. Podle Lenina byl film tím nejideologičtějším nástrojem. Dobře udělali, dnes bych jako filmař žebral o granty, sponzory. Takže politická prostituce by byla nahrazena prostitucí ekonomickou. Vidíte, ta geodézie z toho vychází opět jako velmi svobodné povolání.

Cítíte se mlád, firmě se daří, řekl bych, že jste šťastný člověk. Dovolte mi úplně poslední otázku: Proč jste v minulosti snížili odběr časopisu Zeměměřič o 1 kus?

To je opravdu nepochopitelné. Vzhledem k nezastupitelnosti časopisu v naší odborné veřejnosti je to neomluvitelný zkrat. Už nevím, jak to bylo. Ale domluvme se takto: časopis budeme zajišťovat pro každý pracovní úsek. Od 1. 1. 2005 tedy budeme brát 6výtisků. Doúčtujte nám to. Na revanš otázku: kdy už mi dáte ten slibovaný novinářský průkaz? Kdy už mne povýšíte z redakčního šoféra na fotografa Zeměměřiče? Pospěšte si, slovy polního kuráta Katze: Vatikán se o mne zajímá!

To by vám ostatní geodeti opravdu záviděli. Nebudu vás tedy více zdržovat a děkuji za rozhovor.

Radek PETR

vyvěšeno: 28.04.2005
ID článku: 1656


Z časopisu Zeměměřič č. 05-04
[Server] Různé [Pošta]