[Home Page]

Nejstarší mapová díla na území ČR

(Pokračování z minulého čísla)

Tadeáš Hájek z Hájku - Praha (1563)

Český lékař, přírodovědec, matematik, astronom, geodet a botanik, osobní lékař císaře Maxmiliána II. a císaře Rudolfa II., vrchní lékař protitureckého tažení Tadeáš Hájek z Hájku (1525 - 1600) před rokem 1563 mapoval Prahu. Uskutečnil triangulaci pražského okolí. Práci však nedokončil a nic se z ní nezachovalo. V roce 1555 začal přednášet na universitě pražské matematiku a v roce 1557 vydal tiskem svoji řeč ke chvále geometrie, kterou začínal své přednášky o měřictví. Na jeho pozvání přijeli do Prahy astronomové Tycho de Brahe a Jan Kepler. Z jeho aktivit zmiňme ještě studium komet a zpřesnění definice paralaxy.

Criginger - Čechy (1568)

Luteránský farář Jan Criginger mapu nakreslil doma, sám bez cizí pomoci a bez cestování. Připouští sice, že dílo není dokonalé, nicméně je mapa podrobnější než mapa Klaudyánova. Je zde uvedeno přibližně 300 měst, které jsou označeny kroužky a zobrazením charakteristických budov. Mapa obsahuje podrobnou síť vodních toků, horských masívů vyznačených pahrbky a stromovím. Měřítko mapy je přibližně 1 : 638 000 a reálný rozměr je cca 53 x 41 cm.

Fabricius - Morava (1569)

Císařský matematik a lékař Pavel Fabricius (1519 - 1589), jako první vytvořil mapu Moravy. Jedním z důvodů jeho píle bylo i stále intenzivnější ohrožení Vídně a Moravy Tureckou říší. První výpad Turecké říše do našich končin byl později zaznamenán na mapě Lazarově. Fabricius toto ohrožení komentuje na své mapě markrabství latinskými verši: ťProsím Boha, aby ji ochránil od turecké moci.Ť To bylo asi také důvodem k tomu, že se Fabricius dal do tvorby mapy rakouských zemí, ačkoli nedlouho předtím je Wolfgang Lazius zobrazil poprvé. K vydání mapy však nedošlo, ačkoli Fabricius aktivně pořádal i výpravy do rakouských hor, aby měřil polohy jejich vrcholů. Na mapě Moravy je však zobrazena i část Dolních Rakous na sever od Dunaje. Originální tisky sestavené z otisků 6 měděných desek mají formát 946 x 846 mm. Pro Moravu je zde uvedeno 347 místních názvů, pro přilehlou část Rakouska 134. Místa na mapě jsou označena různými značkami, jejichž výklad je připojen k levému okraji mapy, a to německy a česky. Tvary těchto značek jsou stejné jako na Helwigově mapě Slezska z roku 1561. Fabricius zaznamenal města, městečka, hrady a kláštery. O vesnicích napsal, že by jich mohl zanést více, ale že by byl způsobil více temného zmatku než přinesl užitku. Mapu věnoval Fabricius moravským šlechticům. Někteří z nich mu sdělili své připomínky k mapě přímo, ale nejvíce jich bylo posléze shrnuto do menší a správnější rukopisné kopie. Dle této byla mapa vydána roku 1572. Mědirytiny této mapy však byly autorovi zcizeny brzy po prvním vydání a proto dal Fabricius roku 1575 vyrýt mapu menší. Původní Fabriciova mapa měla měřítko přibližně 1 : 288 000 (velikost mapy 95 x 85 cm), náhradní mapa 1 : 370 000. Po smrti Fabriciově se původní mědirytiny opět záhadně objevily na Moravě. V roce 1595 z nich byly vytištěny mapy, které se však nedochovaly.

Aretin - Čechy (1619)

Pražský měšťan a radní písař Starého města pražského Pavel Aretin z Ehrenfeldu vytvořil v roce 1619 velmi podrobnou mapu. Mapu vytvořil na základě skutečného měření, pravděpodobně s využitím výsledků měření zemského měřiče Šimona Podolského. K mapě připojil rejstřík obsahující 1 157 míst, které je možno vyhledat na mapě podle mílových vzdáleností od levého horního okraje mapy. Na mapě jsou poprvé uvedeny hranice a celé Čechy jsou rozděleny do tehdejších 15 krajů. Chybí zde však zákres silnic. Sídla jsou značena kroužkem s tečkou a skupinou charakteristických budov. Jsou zde uvedeny i různé značky jako lázně, doly a podobně. Hory jsou značeny pahrbky a stromovím. Rám mapy tvoří stupnice očíslovaná tehdejšími českými mílemi. Velikost mapy je cca 72 x 57 cm a je vyhotovena v měřítku asi 1 : 504 000.

Komenského Mapa Moravy (1626)

Podle názoru autorů je Mapa Moravy Jana Amose Komenského nejpozoruhodnějším mapovým dílem daného historického období, které zobrazuje východní část území dnešní ČR. Proto je zde věnováno této mapě více prostoru než ostatním a je rozebrána i z jiných pohledů, než ryze technických.

Jan Amos Komenský ťMezi geodétyŤ

Dnes snad nejznámější a nejčtenější dílo Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce (rukopis 1623, první knižní vydání Labyrint světa a lusthaus srdce v polském Lešně 1631, druhé knižní vydání v Amsterodamu 1663) má podtitul ťSvětlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli uspokojení a radosti že přicházíŤ. Komenský Labyrint světa psal v nejtěžším období svého života, po porážce českého stavovského povstání, a po bolestných rodinných ztrátách, kdy mu zemřela manželka a dvě děti. V Labyrintu Komenský vyjadřuje svou skepsi ke stávajícímu způsobu vzdělání, k uspořádání a životu společnosti a vůbec ke všemu dosavadnímu vědění. Poutník Komenský na své cestě světem (Městem) nachází všude jen lži, podvody, polopravdy. Je doprovázen Všudybudem a Mámením, má brýle, jejichž obroučkami jsou Zvyk a skly Domněnky, ale jsou nasazeny křivě, takže vlastně vidí pravý stav světa, který představuje marnost, zmar a rozčarování. V XI. kapitole Labyrintu přichází Poutník mezi filozofy, mezi kterými jsou také gramatici, básníci a řečníci, dialektici, fyzikové, metafyzikové, aritmetici, geometři, geodeti, hudebníci, astronomové, astrologové, historici, etikové a politici. V části Mezi geodéty se dovídáme, že ťmy pak do jiné síně přišli, kdež prsty, pídi, lokty, sáhy, váhy, míry, sochory hevery, škřipce a podobné nádobí prodávali, a plno bylo měřících a vážících. Někteří samu tu síň měřili, a téměř každý jinak naměřil; pak se nesnadnili a měřili znovu. Někteří měřili stín na dýl, na šíř, na tloušť, jiní jej na váhu vážili. Summou pravili, že nic není v tom světě, ani krom světa, čeho by se oni doměřiti nemohli. Ale já trochu se na to jejich řemeslo podívaje, poznal jsem, že více pochluby než potřeby bylo. Protož jsem hlavou pokyna, odtud šel.Ť Autorovy hluboce lidské, chápavé i když poněkud kritické a ironické řádky musely být podloženy osobní znalostí a zkušeností mapéra. Jan Amos Komenský se začal o zeměměřictví zajímat pod vlivem o několik let staršího J. J. Alsteda, profesora teologie protestantského vysokého učení v německém Herbornu, kde od roku 1611 studoval. Komenského rozsáhlé dílo obsahuje i spis Geometria, jehož součástí je praktická geometrie, tj. geodézie, s popisem měření délek, výšek a hloubek. Nejvýznamnější a nejznámější prací z oblasti geodézie je však nesporně jeho praktická činnost na poli mapování.

V Brně 14. 8. 2004

(Pokračování příště)

Zdeněk Fišer, Jan Zouhar a Jiří Vondrák

vyvěšeno: 28.04.2005
ID článku: 1665


Z časopisu Zeměměřič č. 05-04
[Server] KartografieHistorie [Pošta]