[Home Page]

Tam u Královýho Hradce měření šlo hladce…

Koncem padesátých let 19. století se tehdejší evropské státy, království i císařství dohodly, že provedou Evropské stupňové měření polohy (triangulace) a později i výšek (nivelace). Jak bylo řečeno v autorově povídání o Základním nivelačním bodě (ZNB) Lišov, stala se tato komise základem dnešní Mezinárodní geodetické a geofyzikální unie (IUGG). Také v Rakousko-Uherském mocnářství byly zahájeny přípravy, nejprve na triangulační práce, vyžadující větší objem prací, kterými byl pověřen c. a k. Vojenský topografický ústav. Práce byly započaty v roce 1860 výběrem vhodných míst pro trigonometrické body a jejich osazováním. Je těžké si představit jak jednotliví geodeti – důstojníci armády – vyhledávali v hlubokých, zvláště hraničních hvozdech vhodné vyvýšeniny. Byla to práce namáhavá a skutečně i průkopnická. U Josefova a u Chebu byly vybudovány délkové základny pro určení rozměru sítě. Do této idyly však přišla nečekaná událost v podobě napadení Rakouska, zejména Čech pruskými vojsky. A tak se věda střetávala s válkou a není zcela pravdou, že vždy když hovoří děla, múzy mlčí…

Geodetická síť a Josefovská základna

Vybrané body celé sítě dnešní ČR jsou vyznačeny v obr. 1. Nejsou samozřejmě všechny, neboť měřítko mapky je přizpůsobeno možnostem časopisu. Mezi jinými byla vybrána i věž kostela v obci Chlum (obr. 2.), SZ od Hradce Králové. K osudu této obce a jejího okolí se ještě vrátíme. Na Moravě byla síť méně hustá, což se později projevilo při doplnění sítě v letech 1920 – 1922. Při své analýze trig. sítě I. řádu se projevily větší diskrepance, které Delong [1] považoval za důsledek měřických chyb. S ohledem na vodorovné pohyby v oblasti Moravy však nelze vyloučit ani vliv tektonických pohybů na hranici Karpat a Českého masivu, která prochází přes území Moravy [5]. Jako celek však síť vynikala vysokou přesností a vyhovovala daným záměrům.

V rámci přípravných prací byla vybudována i délková základna u pevnosti Josefov, jejíž západní konec vyfotografoval autor v r. 1984 při celkové obhlídce a studiu této původní sítě (obr. 3). Tento a další dva body základny fotografoval i doc. Ratiborský o 20 let později a již i publikoval v Zeměměřiči č. 11/2004. Oba koncové a středový bod základny jsou stabilizovány podzemními značkami a nadzemním pomníkem. Na rozdíl od žulového pomníku ZNB Lišov, který je velmi dobře udržován a ošetřován, není na pomnících Josefovské základny patrný zájem o jejich alespoň elementární údržbu. Při tom jsou pomníky z pískovce, což neblaze působí v současné kvalitě ovzduší jejich pomalou destrukci. Jsou to přitom vynikající památníky historie naší geodézie a snad by mohl ZÚ věnovat více pozornosti ochraně těchto pomníků tak, jako na ZNB Lišov. Celkový pohled na zájmové území je v mapce na obr. 4.

Body základny byly stabilizovány v r. 1863 a poté bylo provedeno zaměření základny. Hovoříme o Josefovské základně, ale je to jen východisko pro rombické rozvinutí délky na jednu ze stran trigonometrické sítě, v daném případě mezi body Kunětická hora – Zvičina (obr. 5 a obr. 6). Z trig. věže Zvičina měřil ještě v 80. letech minulého století doc. Krpata délky, což bylo již životu nebezpečné. Věž byla brzy potom pro stáří stržena. V době triangulace nebyla práce jednoduchá, neboť masivní teodolity se 4 verniery bylo nutno dopravit k observačnímu stolku věže kladkostrojem. Měření bylo obtížné, neboť byly odečítány všechny čtyři verniery. Dosaženou přesnost lze charakterizovat uzávěrovou odchylkou trojúhelníka "Kunětická hora – Sněžka – Kralický Sněžník" (obr.1) velikosti 0,57". Strany tohoto trojúhelníka jsou přitom délky okolo 100 km, tedy v dnešní době viditelnost dosažitelná snad jen několik dnů v roce. Kvalitu celé observační práce lze také doložit odchylkou mezi délkou Chebské základny přímo měřené a vypočítané přes mezilehlé trojúhelníky (srov. obr. 1), která činila asi 5 cm. Z bodů sítě lze jako příklad ukázat ještě krásně umístěný bod Spálava v Železných horách, s nádherným výhledem od západu přes jih až k východu (obr. 7). Dnešnímu užití GPS však vadí strom, zasazený snad nějakým geodetem.

Celkově jako příklad můžeme ukázat zpracování výsledků měření. Všechny výpočty, včetně vyrovnání v blocích, každý asi o 10 bodech, byly provedeny logaritmicky. Všechny výsledky a výpočetní postup jsou vydány tiskem [1]. Na celé publikaci je vidět nesmírnou péči a trpělivost, která byla při publikaci výsledků vynaložena. Je to jedinečná ukázka preciznosti našich předků, kteří s technikou, kterou měli tehdy k disposici, odvedli práci, která přetrvá ještě mnohé generace geodetů.

Bitva u Hradce Králové 1866

Do mírového klidu měřických prací zasáhl na jaře roku 1866 vpád Pruské armády. Útok byl veden ze severu přes Českou Skalici a od západu přes Jičín. Po dílčích bitkách u Mnichova Hradiště, Jičína a na jiných místech zatlačovala armáda interventů Rakouské vojsko k Hradci Králové a satelitní pevnosti Josefov. Hlavní boje se odehrály u Sadové, lese Svíb a u Chlumu (obr. 8). Nejkrutější boj byl o výšinu Chlum s našim trig. bodem. Bitku jezdectva ukazuje obr. 9. (v pozadí hořící Chlum). Bojiště samo je poseto památníky (obr. 10) a centrem památkových artefaktů je museum s vyhlídkovou věží. Ostatky mnoha padlých jsou také shromážděny na zvláštním hřbitově. Vedle musea je památník "baterie mrtvých", kde stála baterie dělostřelectva úplně zdecimovaná v boji. Odtud možná má původ i známá píseň o kanonýru Jabůrkovi. Vesnice Chlum leží při severní straně silnice Jičín – Hradec Králové a stojí za to se v ní zastavit a prohlédnout si památky i museum.

Ke cti všech geodetů je třeba dodat, že měřické práce pokračovaly i v roce 1866 a samozřejmě i v letech předchozích i následujících. Podle záznamů [1] měřil v r. 1866 poručík Harth na bodech Špičák u Třešti a Hora (Mařenka). Na tomto bodě pak v r. 1868 pracoval i známý geodet a odborník v oboru gravimetrie generál (tehdy plukovník) Daudlebský von Sterneck (Sterneckův kyvadlový absolutní gravimetr). Je zajímavé, že v roce 1867 měřil na bodě Markův kopec již nadporučík Harth.

Jak je známo, bitva u Hradce Králové a celé další tažení směrem na Vídeň skončilo porážkou rakouské armády. Důvod byl spatřován v zastaralém typu pušek i neschopnosti rakouského velení. Příměří bylo podepsáno v Mikulově 23. července 1866, z něhož je ukázán pohled z náměstí na kopec zvaný Kalvarie (obr. 10), symbolizující alespoň v tomto pojednání konec utrpení obyvatel i vojáků. Mír byl uzavřen v Praze v hotelu U Modré hvězdy, 23. srpna 1866. Válka si vyžádala celkem (mrtví, pohřešovaní, ranění, zajatí) 75 356 životů na straně Rakouska a 16 607 na straně Pruska.

Výsledků měření bylo využíváno ještě v druhé polovině minulého století v rámci Astronomicko-geodetické sítě (AGS).

Několik slov závěrem

Podle mínění mnoha historiků [např. 3] i kolegů ze SRN byla Rakouskem prohraná válka r. 1866 základem pro sjednocení dosud rozdrobeného Německa a vytvoření předpokladů pro vznik expansivního velkoněmeckého státu. Ten vyzkoušel svou sílu v sedmdesátých letech 19. století na Francii (Zola: román Rozvrat) a nakonec vyprovokoval dvě největší katastrofy 20. století, první i druhou světovou válku. Malé příčiny mohou mít velké následky.

LITERATURA:

Obr. 1.: Celkový náčrt sítě s výběrem trig. bodů a polohou Josefovské základny (autor)

Obr. 2: Pohled na ves Chlum s kostelem – trig. bodem [4]

Obr. 3: Západní konec Josefovské základny (foto autor)

Obr. 4: Mapa oblasti západně od Hradce Králové (autor).

Obr. 5: Trigonometrický bod Zvičina (foto autor)

Obr. 6: Kunětická hora – původní trig bod zničen (foto autor)

Obr. 7: Trig. bod Spálava, sedící doc. Krpata (foto autor)

Obr. 8: Mapa bojiště (autor)

Obr. 9: Bitka jízdy u Chlumu [3]

Obr. 10: Jeden z pomníků na bojišti u Chlumu (Muzeum HK)

Obr. 11: Mikulov, pohled z náměstí na kopec zvaný Kalvarie (foto autor)

Ing. Pavel Vyskočil, DrSc., soukromý poradce

vyvěšeno: 10.07.2005
poslední aktualizace: 11.07.2005
ID článku: 1775


Z časopisu Zeměměřič č. 05-06+07
[Server] HistorieZajímavosti [Pošta]