[Home Page]

Zviditelňujeme dobře kartografii?

Když významná firma přichází na trh s novým výrobkem nebo službou, dozví se to i slepý nebo hluchý spoluobčan. Není divu, neboť reklamní agentura, která získá zakázku na zviditelnění nového pracího prášku nebo nového modelu automobilu, údajně před spuštěním reklamní kampaně zařazuje do pracovního týmu i psychology, sociology, výtvarníky a další umělce a tvůrce, aby všechno na sebe navazovalo a spolu ladilo. Chce to jen jedno, aby výrobce měl na kampaň peníze. Od něho se pak chce, aby věděl koho má kampaň zasáhnout a kdy k tomu má dojít.

Tady máte Bobíka ...
Pokud sledujete dění kolem sebe, tak víte, že agentury dokáží i nemožné od revoluce na Ukrajině až třeba po všeobecnou tuzemskou známost jednoho portálu. Na východě od slovenských hranic to chtělo rozdat mezi lidi oranžové šály a u nás pak zařadit do vysílání televizní šot s kuchařem čínské restaurace, který nepochopí návštěvnici, co má dělat se svěřeným psem Bobíkem.

Předvečer velké kartografické informační revoluce ...
Mám nápad, zkusme spustit kampaň jen pro pouhý obor, jakým je kartografie. Napsal jsem, že agentury dokáží i nemožné, ale chce jen jedno – peníze. Nu a to je právě to, co nemám a bohužel ani peníze na kampaň v dosahu nikde nevidím. Zato si troufám tvrdit, že jako kartografové totiž žádnou reklamní agenturu nepotřebujeme a velkou kartografickou informační revoluci přesto můžeme spustit. Navíc víme, že má kampaň zasáhnout každého a že to všechno mělo být už včera. Půjde to i bez psychologů, sociologů a tvůrců ? Pokusme se o to !

Není to komerční záležitost ...
Agentury totiž mají narozdíl od nás kartografů omezenou působnost. Mohou si koupit reklamní čas v televizi, v rozhlase, koupí si i inzertní plochu v denním tisku a v časopisech nebo si najmou místo pro velké plakáty. To je všechno pěkné, ale hrozně drahé a každým dnem, kdy kampaň běží, naskakují do sloupce výdajů statisíce korun. Propagovat jen obor má jednu výhodu. Není to komerční záležitost. Tak proč to neděláme intenzivněji než dosud. V porovnání s články a dalšími příspěvky v mediích, které se zabývají například srovnatelnými i nesrovnatelnými obory jako jsou archeologie, astronomie nebo sexuologie, jsme jako kartografové na tom zatím hůře.

Proč kartografie potřebuje reklamu ...
Pro ty, které by tento článek zaujal natolik, že by jej někomu předčítali, tak bych prosil, aby při čtení nadpisu zdůraznili, že slovo kartografie, je napsáno s malým písmenem, aby mne někdo nenařkl, že dělám reklamu vydavatelství stejného jména, které také potřebuje reklamu.
Kartografii jako obor i vydavatelství přeci nikdo neruší, nikdo jej nezesměšňuje, neskandalizuje a až na malé výjimky, ani samotné kartografy nepostihuje to, co tvrdím o oboru. Přesto si myslím, že při prohlížení kartografického produktu, kterým je mapa na nejrůznějších nosičích, má hodně lidí potíže. Autoři různých průzkumů nám téměř na každé Kartografické konferenci říkají, že uživatelé kartografických děl z nich využijí jen desetinu informací, které dílo poskytuje. Ostatní informace už nezpozorují nebo se v nich neorientují. Vím o čem píší, když tvrdím, že to není jen stupněm dosaženého vzdělání respondentů.
Dnes už mne netrápí, že vojín Gažo, který si v roce 1979 u opavských topografů odbýval základní vojenskou službu stejně jako já, na fyzickozeměpisné nástěnné mapě Československa našel sice Bratislavu, ale Prahu už ne, ale mrzí mne, že mnoho studentů na konkrétní univerzitě má při cvičení z geodezie problém vyznat se ve vrstevnicích na topografické mapě. Přitom většina z nich absolvovala gymnázium s předmětem kartografii nejbližším, kterým je geografie. Proto bychom měli kartografii zviditelňovat.

Popořadě ...
Ptejme se, s čím se kartografové mohou pochlubit, na co mají upozorňovat, co neustále opakovat a co učit ? Asi jsem si vzal příliš velké sousto do úst, tak se tím zkusme prokousat.
Chlubit se můžeme určitě historií, ale pochvalu si zaslouží i současnost. Vždyť většina současna vydávaných kartografických děl pokud není přímo na světové, tak je určitě na evropské úrovni. Velké množství kartografických vydavatelství, jaká působí na českém trhu, tvoří silnou konkurenci, jež zpravidla nedovoluje bez pozdějších následků produkovat ohavná díla, jež by obor urážela už samotným označením za mapu.
Upozorňovat lze například na nové produkty jako jsou ortofotoatlasy a mapy, které využívají letecké snímky, dále na odvážné nápady v podobě nových edic, tématických map a atlasů. Vždyť každý z nás si bez žádných omezení může koupit celou republiku v měřítku 1:50 000 a to v nejméně v pěti různých podobách. Kdo by si před patnácti lety pomyslel, že padesátku budeme v našich zeměpisných délkách a šířkách mít v podobě listů dvou turistických edic, dále v podobě atlasu v šanonu a ve formě listů dvou státních mapových děl ?
Myslím si, že učit je nutné a to kohokoliv. Učme studenty pracovat a užívat nové kartografické produkty, orientovat se v nich a umět posoudit kvalitu zobrazených informací. Necítím se být odborníkem a kritikem současných školních osnov z předmětů jakými jsou zeměpis a geografie základních a středních škol, pokud ještě nebyly zrušeny, avšak práci s mapou většina žáků bohužel nepovažuje za radostnou činnost. Proč by však lásku k mapám měli v dětech vyvolávat jen učitelé základních škol? V současné informační společnosti máme tu přeci více medií než je vyučování zeměpisu.

Televize, rozhlas, tisk a internet ...
Ředitel VÚGTK ve Zdibech Václav Slaboch před časem vzpomínal, jak jej na nějaké konferenci oslovila redaktorka z televize a zeptala se jej, zda mu odpoví na otázku, jak se pozná dobrá mapa. Podívala se na hodinky a řekla: „Máte na to třicet vteřin.“ Autor vzpomínky nikdy tento půlminutový rozhovor neviděl a obává se, že pokud byl vysílán, tak ani těch celých třicet sekund nebylo použito.

Televize je nejdůležitější ...
Vím, že se opakuji, když tvrdím, že kartografické dílo se na televizní obrazovku do hlavních zpravodajských relací dostane spíše jako ponurá senzace než jako pozitivní zpráva. Dvě a možná že všechny televize dají přednost zprávě o otřesené učitelce zeměpisu, kterou žák napadl se zeměpisným atlasem v ruce a mířenou ranou na hlavu ji publikací způsobil otřes mozku. Berte na to jed, že ke slovu se nedostane informace o Historickém ústavu Akademie věd ČR, který získal ocenění za Mapu roku 2004. Naštěstí však nejsou jen zprávy po 19 hodině, ale také pořady informující o novinkách ve vědě a technice a ranní pořady k dobrému ránu, kam se už párkrát někteří kartografové už dostali a mohli pohovořit o oboru, byť v méně sledovaném čase. I toto je samozřejmě cesta, jak obor zviditelnit. Měli bychom využít i další možnosti osvěty například v regionálních večernících na České televizi a v pořadech na novém programu ČT24. U komerčních televizí by bylo dobré, aby se otázky z kartografie dostaly do kvizových nebo do zábavných pořadů jako jsou například Riskuj nebo Nikdo není dokonalý. Málo se ví, že několik zajímavých relací už bylo uvedeno na kabelových programech například Spektrum. Pokud je však chcete sledovat, chce to jen každý týden podrobně prostudovat televizní program a nezapomenout si včas pustit televizi. Přiznejme si, že televize je v osvětové činnosti nejúčinnějším mediem.

Jak ukazovat v rozhlase mapu ...
Asi to vypadá jako pěkná hloupost, ale mapy nemusím jen ukazovat, ale lze o nich i pěkně povídat. Rádií s vhodnými pořady je takový počet, že si určitě vyberete kam se vnutit, vetřít, vniknout, navštívit a kde povídat do éteru o oboru, který máme všichni rádi. Nezapomínejme, že pokud přijdete s nápadem na vyprávění o mapách, tak to je schůdné řešení pro obě strany. Většina redaktorů se obává jen toho, aby jejich příspěvek nebyl označen jako komerční a čím, je novinář méně zkušený a otřelý, tím je obava o to větší. Mluvit o oboru, „To není nic, proti ničemu,“ jak vtipně podotýká v jedné své hře Jan Werich. Oboustranně zajímavou spolupráci lze podle receptu „Kdyby něco, tak víme o sobě“ navázat také s regionálními rádii. Poznejte v těchto rádiích redaktory, kteří mají na starosti třeba zprávy konkrétně třeba ze školství, o cestování a o vědě.

Papír unese všechno ...
Myslím na denní tisk, kde je stejná situace jako v rozhlase. O čem lze povídat, o tom lze do novin i psát a navíc článek lze doplnit fotografiemi nebo obrázkem. S obavami z komerčních příspěvků je to u píšících novinářů obdobné. Nezapomeňte, že velký význam a zajímavou čtenářkou obec má regionální tisk. Sice oslovuje menší skupinu čtenářů, ale zato je tato skupina cílená. Prostě nově vydaná mapa Kokořínska, může zajímat novináře z Mělnického deníku, ale také i z týdeníků Tep regionu a Mělnicko.

Časáky ...
Přemýšlel jsem, jak dostat kartografii, na stránky obrázkových časopisů mezi křížovky, recepty a módní styly, ale napadaly mne nejpitomější možnosti i nemožnosti. Čím byl nápad více ujetý, tím snad by byl více k uveřejnění.
Zařiďme tedy v redakcích těchto časopisů pokládání otázek celebritám, třeba … Kdy jste naposled bloudili podle mapy ? Jakou mapu máte nejraději? Sám jsem občas někomu známému podobné otázky položil a je pravda, že moc se od celebrit většinou novináři nedozví. Když však slavné osobnosti jako naposled třeba Imrich Bugár pokřtí nové kartografické dílo, je to pro barevné časopisy docela zajímavé. Pak je pravděpodobné, že se atlas v náruči celebrity v nějakém časáku objeví. Odborný tisk je pro samostatnou kapitolu. Propagovat v Geodetickém a kartografickém obzoru nebo v Zeměměřiči kartografii, je zbytečné. V těchto časopisech však chybí nebo nejsou tak časté recenze nových kartografických děl. Nikdo, pokud vím, nedělá ani porovnávání podobných titulů vydaných různými vydavateli jako jsou plány Prahy, autoatlasy stejných nebo podobných měřítek. Představoval bych si taková srovnání v podobě tabulky, kde by se podle deseti ukazatelů jako například formát mapy, z kolika % je zobrazená plocha zájmového území, počet hesel v rejstříků atd. V tabulce by tak byla pouze fakta bez dalších postřehů a názorů a čtenář by si udělal posudek sám. To mi vskutku chybí.

(Poznámka redakce: Zeměměřič se věnuje kartografii např. na www.zememeric.cz/kartografie. Z poslední doby bych uvedl představení novinek na trhu např. na www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1774 nebo www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1742 . Zeměměřič také před časem Petrem Skálou zmiňovaná srovnání dělal, ale kolega Jakub Zmrzlík může potvrdit jaká je odezva u vydavatelů map, když je žádáme o zaslání novinek k recenzování.
Pokud Petrovi Skálovi srovnání v tabulce chybí, ať je dělá a Kartografická společnost ČR, která by mohla míti také máslo na hlavě (jak Petr píše v závěru) je může zkoušet publikovat na různých místech. Naše redakce ráda podpoří konkrétní aaktivity. Radek PETR)


Letem světem Internetem ...
Tady je určitě pole neorané nebo alespoň málo zorané. Na redakce zpravodajských webů IDNES, Novinky.cz, za nimiž jsou redakce velkých deníků, asi hůře dosáhneme, ale i zde lze působit podle receptu „Nechcete něco napsat o mapách. Máme tady takovou zajímavost …“
Protože o webech odborných časopisů mám na mysli Zeměměřič a Geoinformace, platí totéž, co pro odborný tisk, věnujme se firemním webům.
Líbí se mi web SHOCARTu, který podle top listu denně přiláká stovky čtenářů. Pátral jsem proč tomu tak je. Pomáhá tomu rozhodně každý týden zveřejněná nová soutěžní otázka o ceny. Počet návštěvníků však naskakuje i díky mapovému prohlížeči, který na těchto stránkách najdete. Samozřejmě je tu systém, jak si vyhledat příslušnou mapu z celkové bohaté produkce vydavatelství a objednat si ji, ale pro tento účel také borci ze Zlínska web založili a udržují. Samozřejmě i další vydavatelství mají své stránky, ale SHOCART se mi zdá nejbohatší na další informace.
Nutno dodat, že ogaři ze Zlínska pro propagaci kartografie činí každou chvilku nějakou dobrou akci. Připomeňme si největší mapu Česka slepenou z turistických map 1:50 000 a naopak nejmenší mapu na hologramu. Pochvalu si zaslouží i strážci webových stránek ČÚZK, kde vítám zejména odkazy na státní mapové dílo a jejich názornou prezentaci. Sám už na ně delší dobu odkazuji studenty, když je seznamuji s jednotlivými měřítky map státního mapového díla.
Chci připomenout ještě jedinečnou službu na stránkách VÚGTK, která monitoruje média. Po přihlášení si přečtete třeba i to, co napsal Deník Pojizeří o nové mapě zdejšího regionu. Pak mi po prohlédnutí zpráv dáte za pravdu, že se o kartografii málo píše?

Kdo za to může, že se kartografie tolik nezviditelňuje ... br> Nikdo a možná všichni. Máslo na hlavě mají třeba úředníci z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, kteří by mohli více učinit pro propagaci oboru a to nejenom při propagací produktů státního mapového díla, ale třeba dalšími televizními exkurzemi do historie mapování, vydávání děl a osobností kartografie a zeměměřictví. Máslo stéká z hlavy i mně, protože jsem členem Kartografické společnosti ČR a Českého svazu geodetů a kartografů. Společnost sice vyhlašuje Mapy roku, někteří se účastní mezinárodních konferencí, ale možná, že nám chybí noty pro další práci s veřejností. Společnost totiž narozdíl od vydavatelských firem může svým jménem zastřešit obor z velkou výhodou. Jejich sdělení nejsou komerční.
Připravme si pro začátek vzorové odpovědi na některé zajímavé otázky. Věnujme je pak všem členům Společnosti nebo i učitelům zeměpisu , kteří se ke zviditelnění oboru přihlásí. Populárně napsané odpovědi by vznikly asi v řízeném tvůrčím kolektivu. Pokud nechápete, co mám na mysli, přiblížím nápad třeba těmito otázkami …

Jak budou vypadat mapy za deset let ?
Jsou v současné době ještě tajné nebo utajované mapy a jaké to jsou?
Které kartografické dílo bylo vydáno u nás v největším nákladu ?
Největší a nejmenší mapy Česka jsou uloženy kde ?
Který je nejslavnější český kartograf ?
Je nějaký kartograf zobrazen na bankovce a byl někdo z kartografů v desítce ankety Největší Čech ?
Kde lze studovat samostatně obor kartografie a zda kartografové mohou získat nějaký doklad o zvláštní odborné způsobilost jako zeměměřiči?

Ing. Petr Skála (1954)
Autor působí jako pedagog na Fakultě lesnické a environmentální České zemědělské univerzity v Praze. Autor je členem Rady ČSGK a propagaci oboru se dlouhodobě věnuje.

Literatura:
SKALA,P.: Mapy kolen nás * Sborník z Kartografické konference v Plzni 2001

Petr Skála

vyvěšeno: 12.08.2005
poslední aktualizace: 22.08.2005
ID článku: 1797
další informace:www.zememeric.cz/kartografie
www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1774
www.zememeric.cz/clanek.php?zaznam=1742

Tento příspěvek zde zveřejnil přispěvovatel Petr Skála a nemusí vyjadřovat názory a stanoviska redakce


Z časopisu Zeměměřič č. 05-07+08
[Server]
Kartografie
Školství Zajímavosti
Z domova
[Pošta]