[Home Page]

Docent Šíma - emeritní předseda resortu, fotogrammetr, muzikant, zpěvák, sokol...

<p class='tucny-odstavec'>Docenta ing. Jiřího Šímu, CSc. není třeba žádnému současnému zeměměřiči nijak zvláště představovat. Letos 22. dubna oslaví svoji sedmdesátku. Známe se ještě z Geodetického a kartografického podniku, kde jsme se pracovně setkávali nad Zpravodajem GKP. Byl šéfredaktor, já technický redaktor. Již tehdy budil obrovský respekt a vlastně jen kvůli němu jsem se snažil, aby výroba Zpravodaje GKP nikdy nevázla na »Šulcárně«, kde jsem dělal v tiskárně.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Jednou jste mi vyprávěl, že jste byl jako politicky nespolehlivý pašován na měření do přísně střeženého prostoru...</p> <p>Bylo to někdy v období let 1983 až 1989, kdy mně bylo odebráno »pověření pro styk s materiály stupně TAJNÉ a PŘÍSNĚ TAJNÉ«, což tehdy pro fotogrammetra znamenalo konec profesní kariéry. Tomuto zákazu všeobecně nepodléhala jen pozemní fotogrammetrie, které jsem se kromě napsání sedmi překladových slovníků pro geodety a kartografy převážně věnoval. Vyvinul jsem stereofotogrammetrickou metodu kalibrace pozemních a podzemních nádrží, mezi něž patřily i obří tanky na ropu a benzín. V dotazovaném případě šlo o nádrže benzínu, které obsahovaly tzv. státní hmotné rezervy a podle toho byly i hlídány a utajovány. Šlo o složitou konfiguraci snímkování a technici si úplně nevěděli rady, takže mě do objektu propašovali na občanský průkaz figuranta, který zůstal v autě. Počet lidí a legitimací se shodoval...</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Co proti vám měl minulý režim?</p> <p>Domnívám se, že jsem toho příliš »věděl«, protože mýma rukama prošly stovky utajovaných leteckých snímků, desítky družicových snímků území ČSSR a mnoho jsem viděl i při navigování vrtulníku (180 hodin za 2 sezóny) s pilotem Ministerstva vnitra a nasazeným tajným spolupracovníkem STB za zády. Přímo jsem však byl obviněn, že usiluji o letecké snímky sovětského vojenského letiště ve Sliači, což se přihodilo tak, že jsem za svého působení ve Středisku dálkového průzkumu Země objednal v Dobrušce snímky z okolí Mníšku pod Brdy, ale omylem uvedl špatný rok snímkování (1974 místo 1973). K mé smůle snímky týchž čísel zobrazovaly přísně tajný prostor letiště ve Sliači. Náhoda je blbec.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Po revoluci jste snad ale i jednou odmítl dělat předsedu resortu...</p> <p>To bylo na první schůzce Občanského fóra geodetů koncem roku 1989 v Klubu GKP na Letenském náměstí. Přítomnými pražskými i mimopražskými geodety (nejen z resortu ČÚGK) byli osloveni ing. Milan Klimeš, ing. Slavomír Kádner, ing. Ferdinand Radouch a já. První dva kandidáti nominaci z různých důvodů odmítli, já jsem navrhnul ing. Radoucha, který jediný měl předchozí zkušenosti z vykonávání vysoké funkce v ústředním orgánu státní správy (byl náměstkem předsedy ÚSGK kolem roku 1968 a potom vyakčněn), zatímco já jsem v roce 1989 řídil 4 pracovníky oddělení technického rozvoje a neměl vůbec žádné zkušenosti s ekonomickým řízením.</p> <p>Vedoucí funkci jsem však neunikl, protože v roce 1991 jsem byl jmenován ředitelem Zeměměřického ústavu. Tam jsem se vyučil v řídící a personální práci natolik, že jsem mohl v listopadu 1993 za podpory vedoucích spolupracovníků ČÚZK převzít funkci předsedy resortu.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>V současné době působíte jako pedagog na Západočeské univerzitě v Plzni?</p> <p>V oddělení geomatiky na fakultě aplikovaných věd ZČU jsem začal působit ihned po odchodu do důchodu v říjnu 2001 na výzvu prof. Míky a doc. Čady. Ujal jsem se nejprve výuky fotogrammetrie, budování laboratoře digitální fotogrammetrie a pak postupně dalších předmětů, ve kterých jsem mohl využít zkušeností, získaných za 44 let v zeměměřické praxi a výzkumu (topografické mapování, technické a organizační aspekty katastru nemovitostí).</p> <p>Tato práce mě vysloveně naplňuje radostí, protože její výsledky jsou evidentní a bezprostředně měřitelné (na konci každého semestru, při státních závěrečných zkouškách).</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Ale jste i čestný člen občanského sdružení Viva Geodesia, které po revoluci pořádá každý rok Geodesia rallye, a vy jste na této akci nikdy nechyběl. Dokonce si pamatuji, že jste jeden rok v sobotu ráno rallye zahájil, pak odjel na akci vlády do Prahy, a večer se vrátil do Litoměřic rallye ukončit. Proč takové nasazení?</p> <p>Geodesia rallye mně přirostla k srdci od jejího obnovení v polovině devadesátých let, protože tam zeměměřiči několika generací ukazují, jak lze pracovní dovednosti spojit se sportovním zápolením. Je to bezvadná parta, v níž se podobně jako mezi studenty cítím mnohem mladší než napovídá stav mé tělesné schránky. Obdivuji i nápaditost a široký záběr činnosti občanského sdružení VIVA GEODESIA (výstavy, divadlo, poznávací zájezdy, outdoorové hry, křty knížek), díky němuž jsou geodeti mezi občany Litoměřicka dobře známí.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Poslední rallye jsme si spolu projeli nesoutěžně jako jedna posádka a přiznal jste se mi, že před automobilovou navigací upřednostňujete navigaci leteckou. Předpokládám, že jste nikdy nelétal na stíhačkách, takže vám asi nesedla rychlost mé jízdy autem?</p> <p>Z vrtulníku je vidět na všechny strany i pod sebe a i při cestovní rychlosti 150 km/hod ubíhá krajina pod vámi pomaleji a máte pro navigaci více času a identických bodů na mapě a v terénu. Při rallye je itinerář nabit pokyny, povely a různými záludnostmi, takže je mnohem méně času se dívat z auta, i když pouze dopředu. Jinak jste byl výborným řidičem a veškeré trestné body padly na mou hlavu (ještě že jsme jeli mimo soutěž!).</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Děkuji. Na poslední rallye jsem čekal, že si s chutí zazpíváte v Karaoke show, ale asi jste se styděl před Lumírem Nedvídkem. Vy jste přece se zpíváním objel už kus světa.</p> <p>Není zpívání jako zpívání. Mám velký handicap v neschopnosti si pamatovat texty písní, takže jsem se nikdy neuplatnil jako zpěvák v pop music. Vlastně jednou ano, při silvestru na Petrovce v Krkonoších. Zpíval jsem Dva modré balónky, tak, že u mých nohou seděla moje žena Olga a v předstihu 2 - 3 taktů mně text napovídala.</p> <p>Proto jsem raději před třiceti lety vstoupil do Kühnova smíšeného (ne dětského!) sboru. Tam se zpívá výhradně z not (zato rovnou z listu) a texty v mnoha jazycích jsou tam pečlivě připsány ke každé notě. Obávaný sbormistr Pavel Kühn mě nějak přehlédl a nevyhodil, takže jsem si s tímto tělesem zazpíval prakticky celý světový oratorní repertoár za řízení takových dirigentů jako Abado, Mehta, Šostakovič, Szolti, Bělohlávek, Kout a dalších. Vystupovali jsme v 11 zemích, nejdále v Japonsku, USA a v Izraeli.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Na desetiletí Geodisu jste si ale zahrál ve sklípku na housle s cimbálovkou. Na co všechno hrajete?</p> <p>To nebylo mé jediné »vystoupení« před geodety. Dokud pořádaly Mezinárodní geodetické informační dny v Brně společenský večer v čejkovických sklepích, neušel jsem nikdy malému koncertu s místní cimbálovkou (v roce 1997 mě odtud vezli rovnou do Vojenské nemocnice v Praze se zauzlením střev). Muzikantskou praxi mám ale větší, od roku 1959 jsem hrál nejprve ve Vysokoškolském uměleckém souboru a pak ještě 15 let v Souboru Josefa Vycpálka (zde podle potřeby na housle, violu nebo kontrabas). Po celou dobu až do současnosti hraji příležitostně ve studentských orchestrech na můj zamilovaný instrument - tympány, což vyžaduje smysl pro rytmus a téměř absolutní sluch (bubny se ladí během hry). Výčet nástrojů ještě mohu doplnit kytarou a akordeonem. K mé lítosti jsem se nenaučil hrát na klavír (neměli jsem ho doma) ani na některý dechový nástroj.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Chodíte pěkně vzpřímeně. Váš zdravý duch asi sídlí ve zdravém těle. Jak sportujete?</p> <p>Chodím cvičit do Sokola. Na všesokolském sletu v roce 1994 jsem ještě cvičil za muže, ale pooperační kýla mě navěky přeřadila do Věrné gardy, s níž jsem cvičil na dalším sletu v roce 2000 a cvičil bych i letos, kdyby se všechny nácviky nekonaly ve čtvrtek, kdy učím v Plzni. Tak mně zbývá kondiční cvičení každé úterý, z něhož se vzpamatovávám do konce týdne.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Asi před 10 lety jsem vás potkal na Brdech na běžkách a zahlédnutí našeho »zeměměřického ministra« na lyžích mi vyrazilo dech natolik, že jsem dělal, že vás nevidím. Teď v sobotu jsem jel z Halounů na Stožec, ale už jsem vás nezahlédl. Někde tam ale máte chatu, ne? Co pro vás Brdy a les znamenají?</p> <p>Máme chatu právě v Halounech. Postavili ji rodiče mé ženy v roce 1957 a já tam v zahradnické sezóně trávím většinu víkendů. Nejvíc na ní oceňuji, že ač montovaná z lignátu, dosud stojí již 50. rok a když otevřete branku, vstoupíte rovnou do brdských lesů a můžete se procházet hodiny, aniž potkáte živou duši. To jsem zvláště ocenil, když jsem se potřeboval zbavit depresivních stavů nebo něco nového vymyslet.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Zasadil jste někdy už nějaký strom? Protože barák jste resortu postavil v Kobylisích, zplodil jste například název DPZ a máte i nějaké zlepšováky a nejrůznější zásluhy. Na co z toho jste nejvíce hrdý?</p> <p>Ano, v zahradě u chaty jsem zasadil ořešák, meruňku, broskvi, jabloň, třešeň a višeň. Termín »dálkový průzkum Země« jsme vymysleli s ing. Ondřejem Jeřábkem a prosadili na poradě Akademie věd v Telči v roce 1977 proti třem nečeským termínům Teledetekce (franc.), Distanční sondování (rus.) a Dálkové snímání (angl.). Zlepšováků byla řada, asi nejvýznamnější bylo fotogrammetrické určování tzv. topobodů při mapování v měřítku 1 : 10 000, které přinášelo v letech 1961 - 1965 roční úspory kolem 100 tis. Kč, což budilo podezření závodního výboru KSČ i ROH, zda nejde o sabotáž. Na co jsem nejvíce hrdý? Snad že se mi podařilo dodržet mé životní krédo: S poctivostí obtížně, ale dosti daleko dojdeš.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Teď otázka, která ještě v Zeměměřiči nepadla. Co zrovna čtete a jaký je váš nejoblíbenější literární autor?</p> <p>Právě čtu knížku Praha esoterická (Průvodce skrytými dějinami města). Za socializmu byl mým nejoblíbenějším autorem Vladimír Páral. Celoživotními láskami jsou životopisy umělců (hudebníků, malířů). V době, kdy jsem se rozhodoval, co budu v životě dělat (původně jsem chtěl být dirigentem), sehrála zásadní roli knížka Pojďte s námi měřit zeměkouli.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Mám doma několik vašich zeměměřických slovníků a u toho geoinformačního je dokonce i připsané věnování od vás. Co říkáte svým studentům na Západočeské univerzitě o zeměměřictví a geomatice? Co mají tyto obory společného?</p> <p>Geomatika je moderním širším rámcem zeměměřictví. Kromě tradičních vědních oborů - geodézie, kartografie a katastru nemovitostí - zahrnuje fotogrammetrii, dálkový průzkum Země, topografické a tematické mapování, geografické databáze a geografické informační systémy. Zejména posledními dvěma disciplinami je geomatika úzce propojena s geoinformatikou a informatikou všeobecně.</p> <p>Studijní obor Geomatika je orientován tak, aby absolvent byl komplexně využitelný v informační společnosti 21. století. Kombinovaná forma studia je určena těm, kteří pochopili nezbytnost celoživotního vzdělávání, protože, jak řekl básník: Kdo chvíli stál, již stojí opodál.</p> <p class='tucna-kurziva-odstavec'>Toto snad můžeme vzkázat i ostatním zeměměřičům... Všiml jsem si - a rád to tady doplňuji - že si z každé přednášky a semináře děláte podrobné poznámky, a to i ve chvílích, kdy už jsou ostatní znaveni. Toto bych také chtěl umět. Děkuji za rozhovor.</p> <h5>V Praze 21. 3. 2006</h5>

Radek PETR

vyvěšeno: 25.04.2006
ID článku: 2051


Z časopisu Zeměměřič č. 06-04
[Server] Různé [Pošta]