[Home Page]

Speleologické mapování

<p>Dokončení z minulého čísla</p> <p class='tucny-odstavec'>Rekognoskace podzemních prostor</p> <p>Hlavním cílem rekognoskace podzemních prostor a nejbližšího okolí jeskyně je upřesnit rozsah měřických prací a způsob jejich realizace. Součástí rekognoskace je ověřit úplnost údajů získaných o lokalitě a jejím okolí ve fázi přípravy.</p> <p>Při rekognoskaci zjišťujeme:</p> <ul> <li>stav jeskyně, její průchodnost, nebezpečná místa a podmínky ochrany jeskyně </li> <li>stávající měřické body, které bude možno využít </li> <li>možnosti použití přístrojové měřické techniky (třídy přesnosti pro jednotlivé části jeskyně) </li> <li>nutnost dalšího vybavení měřické skupiny, zejména z hlediska bezpečnosti. </li> </ul> <p>Výsledkem by mělo být:</p> <ul> <li>stanovení postupu měřických prací (metod, přesnosti, časového rozvrhu) </li> <li>sestavení měřické skupiny a její zacvičení obecně i s ohledem na danou lokalitu </li> <li>zajištění přístrojového vybavení, stabilizačního materiálu a zhotovení speciálních pomůcek </li> <li>organizační i technické zajištění maximální bezpečnosti při měření. </li> </ul> <p class='tucny-odstavec'>Vybavení měřické skupiny</p> <p>Základem úspěšného zaměření jeskyně je vhodné vybavení měřiče a jeho skupiny měřickými i dalšími pomůckami.</p> <p>Pro mapovací práce je nezbytné dobré osvětlení. Mimo běžných osobních svítidel by měřická skupina měla mít alespoň jedno silnější světlo pro prosvětlování vysokých prostor, komínů, dlouhých puklin a neprostupných míst. Pro kompasová měření je nutné i světlo, které neovlivňuje magnetku (mosazná karbidka, elektrické světlo s dlouhým kuželem, čelní karbidka z neželezných materiálů, svíčka apod.). Při kreslení měřických náčrtů a pro zápis měřených údajů je nutné kvalitní výkonné osvětlení.</p> <p>Pro stabilizaci měřických bodů volíme vybavení skupiny podle zvoleného způsobu stabilizace. Nejčastěji se jedná o měřické hřeby, skoby či klíny. Pro jejich zatlučení je nutné vhodné kladivo. Ryjeme-li do skály pouze značku, je nutné mít k tomu vhodný nástroj (kvalitní dláto). Označujeme-li body barvou, je vhodné mít hadr pro otření skály, barvu v uzavíratelném obalu a úzký tvrdý štěteček. Užíváme-li barev ve spreji, doporučuje se používat též šablonu pro značení bodů nebo jejich čísel. K vyvrtávání otvorů pro niply a zavrtávané značky se používají vysekávače nebo též vidiové vrtáky vhodného průměru s ruční mechanickou vrtačkou. Značky můžeme v otvoru zalít betonem nebo jiným materiálem (epoxid, různé tmely apod.).</p> <p>Měříme-li jeskyni teodolitem, potřebujeme i stativ, olovnici, osvětlení přístroje, signalizační pomůcky pro signalizaci cílů a jejich osvětlení (stativy, terče, olovnice a trasírky apod.), skládací metr nebo lať a pásmo. Při přesném měření délek siloměr a teploměr. Pro nivelaci potřebujeme nivelační přístroj, stativ, jednu nebo dvě skládací či zasouvací nivelační latě a případně i nivelační podložky. Vhodné je použití krátké vodorovné latě (do 1,5 m) opatřené libelou a případně i stupnicí po cm. Pro hloubková měření je vhodná dlouhá olovnice s uzlíky po 1 m. Výšky komínů odhadujeme zasouvacími trasírkami, vysoké nepřístupné komíny balónky na šňůrce (!) nebo měřením dálkoměrem apod.</p> <p>Při kompasovém měření tvoří hlavní výbavu geologický kompas nebo hornický kompas se sklonoměrem, měřická šňůra dostatečné délky a kvalitní pásmo (ocelové nebo z umělé hmoty). Vhodné je vybavení dvěma kompasy, jednak pro zaměření polygonu, jednak pro zaměření detailu jeskyně. K měření detailu jeskyně stačí i pásmo plátěné. Pro záznam naměřených údajů a zákres jeskyně je vhodné mít sebou příslušné měřické zápisníky uspořádané nebo nakreslené do sešitů, čisté kladívkové nebo milimetrové papíry a kreslící pomůcky (dvě měkké tužky, ořezávátko nebo nůž, dva úhloměry, pravítko nejlépe prismatické, gumu - zavěšení na krku, jak na ČVUT vždy vyžadoval doc. Vorel, v plazivkách nebývá nejvhodnější, barevné tužky apod.). Formát papíru a zápisníků je dán velikostí a složitostí jeskynního systému. Obvykle se používají zápisníky formátu A5 nebo A4 a náčrty formátu A4 nebo A3. Ke kvalitnímu kreslení je nutné mít sebou tvrdou rovnou podložku nebo měřický stolek. Vhodné je i použití kalkulátoru zataveného do igelitového pytlíku.</p> <p>Veškerý měřický materiál musí být uložen ve vhodných obalech, zápisníky a rýsovací potřeby v uzavíratelné brašně, ze které nelze při transportu nic vytrousit, ostatní materiál ve vacích uspořádaný tak, aby nedošlo k jeho poškození. Doporučuje se, aby důležité pomůcky, zejména přístroje, měly pevný obal a ten byl opatřen smyčkami či oky pro lepší transport. Drobné pomůcky, zejména pásmo, by měly být na tenkém provázku či smyčce, aby nedošlo k jejich zapadnutí do puklin či ztrátě. Vhodné je mít sebou čistý hadr pro utření rukou před měřením či kreslením. K zachování čistoty rukou má měřič po dobu transportu obvykle rukavice.</p> <p>Měřická skupina musí být po technické stránce tak zajištěna, aby nemohlo dojít k úrazu lidí (sedačky, úvazky, lana, skoby, smyčky, karabiny apod.), ani k poškození měřické techniky (lana ke spouštění přístrojů, stativů, latí atd.). Doporučuje se teplejší a pokud možno nepromokavé oblečení, neboť měřické práce postupují pomalu a chlad je brzy citelný.</p> <p>Uvedené vybavení měřické skupiny je obsáhlé. Nepředpokládá se, že by skupina všechny věci měla mít při každém měření u sebe, to záleží na čase, přesnosti měření, jeskynním systému, zkušenosti měřičů apod. Speciální vybavení mají obvykle měřiči působící na expedicích (měřická lanka, topofily apod.), potápěči měřící pod vodou (osvětlení, měřící lana, speciální zápisníky, hloubkoměry apod.), speleologové měřící propasti (dlouhé olovnice, topofily, sklonoměry, barometry apod.) a další. Protože se jedná o základní měření, nezmiňujeme se ani o vybavení měřičů při speciálních měřických pracích.</p> <p class='tucny-odstavec'>Volba měřických bodů</p> <p>Volba polohy bodů je dána zejména členitostí jeskynního systému a požadovanou přesností měření. Body I. a II. třídy přesnosti (měřené teodolitem) obvykle stabilizujeme do stropu nebo dna jeskyně tak, aby se teodolit dal přímo nad bod nebo pod bod postavit. Dalším kritériem je viditelnost z postavení přístroje na sousední body nebo jejich signalizační znaky. Určujeme-li výšky nivelací, musí být možnost postavit nebo přiložit na bod svisle nivelační lať či měřítko. Volba umístění měřických bodů je dána i metodou měření délek (vodorovné či šikmé délky pásmem, dálkoměry apod.). Zaměřujeme-li jeskyni ve III. třídě přesnosti (závěsný kompas a sklonoměr), je obvyklým požadavkem, aby vždy mezi sousedními body pořadu bylo možno napnout měřickou šňůru, aniž by se dotýkala stěny, dna či stropu. Příliš strmé záměry se závěsným kompasem špatně měří, neboť sjíždí a vlastní krabice kompasu drhne o šňůru. Body určované ve IV. a V. třídě přesnosti (tj. ruční kompas či busola) obvykle trvale nestabilizujeme a také na jejich volbu nejsou žádné specifické požadavky.</p> <p>Měřické body stabilizujeme v jeskyni na významných místech (začátky a konce chodeb, zalomení chodeb, křižovatky apod.) tak, aby tvořily souvislou měřickou síť a bylo z nich možno obsáhnout co nerozsáhlejší prostor jeskyně. Poloha bodů musí být volena též s ohledem na bezpečnost, jednoduchost a rychlost měření nejen těchto bodů, ale i podrobného zaměření jeskyně. Různé druhy stabilizací včetně číslování měřických bodů jsou popsány ve skriptech.</p> <p class='tucny-odstavec'>Připojení jeskyně</p> <p>V ideálním případě bychom měli mít jeskyni připojenu na celostátní souřadnicový polohový i výškový systém a měli mít ve stejném měřítku, jako je měřítko mapy jeskyně, i mapu povrchu. K tomu účelu je nutné využít existujících geodetických bodů v nejbližším okolí jeskyně a na tyto připojit měření v jeskyni. Pokud jsou geodetické body daleko, je nutno vhodnou geodetickou metodou (polygonové pořady, protínání, rajony, GPS) zaměřit v blízkosti jeskyně alespoň dva body nebo 1 bod a směr na jiný geodetický bod. Z těchto bodů potom určíme Základní bod jeskyně (ZB).</p> <p>Základní bod jeskyně volíme ve vchodu jeskyně nebo v jeho nejbližším okolí (vně i vevnitř). Vhodně jej stabilizujeme a na něj navážeme měření uvnitř jeskyně. Má-li jeskyně více vchodů, využijeme této skutečnosti a podle možnosti propojíme tyto vchody i kontrolním geodetickým měřením na povrchu.</p> <p class='tucny-odstavec'>Podrobné zaměření podzemních prostor</p> <p>Umožňuje-li průběh jeskynních prostor jednoduché měřické kontroly (např. uzavřené polygonové pořady vracející se jinou cestou do stejného místa) umožňuje nám to grafickou a samozřejmě i početní kontrolu měření. Velikost diferencí závisí zejména na použitém měřickém vybavení a pečlivosti při měření. Pokud dosažené diference nepřekročí přijatelnou hodnotu, je možno je úměrně rozdělit na celý zaměřovaný pořad tak, aby ve výsledku žádná diference již nebyla.</p> <p>Geodézie i důlní měřictví definuje mnoho dovolených odchylek, včetně způsobů rozdělení dosažených diferencí. Ve speleologickém měřictví zatím žádné závazné hodnoty přijaty nebyly, a proto se touto problematikou v tomto textu zabývat dále nebudeme a ponecháme to citu měřiče - speleologa a potřebě vytvářeného mapového díla. Připomeneme jen základní pravidlo, že nikdo není neomylný, které se v geodézii změnilo v heslo: jedno měření, žádné měření. Snažíme se proto při měření využívat co nejvíce kontrol, případně měření opakovat.</p> <p>Měření výšek patří ve speleologii k velmi náročným úkolům, neboť vertikálně členité jeskyně (propasti, komíny apod.) vyžadují věnovat maximální pozornost bezpečnosti měřiče a pomocníků. Měření složitých propasťovitých systémů vyžaduje, aby speleolog byl nejen měřičem, ale i horolezcem (speleoalpinistou).</p> <p>Znalost výškových poměrů v jeskyni či mezi jeskyněmi je velmi důležitá zejména u jeskyní s vodními toky. Někdy teprve přesná výšková měření odhalí vzájemná spojení různých hladin sifonů a jezer. Výšková měření rozdělujeme na měření přímá a měření nepřímá.</p> <p>Mezi přímá měření výšek patří geometrická nivelace, hydrostatická nivelace a hloubková měření, mezi nepřímé metody zařazujeme trigonometrické měření výšek a barometrické měření výšek. Speciální metoda k určování polohy a výšky bodu současně se nazývá tachymetrie a má v podzemí jen omezené použití.</p> <p class='tucny-odstavec'>Therion je na zpracování měření jeskyně</p> <p>Nejznámější SW Therion je otevřený multiplatformní (Linux, Windows, MacOS X) program pro komplexní zpracování dat získaných při mapování jeskyní či jiných podzemních prostor vytvořený Martinem Budajem a Stacho Mudrákem ze Slovenska.</p> <p>Čím se Therion liší od ostatních programů?</p> <p>Therion vytváří hotové 2D mapy včetně symbolů a popisů. Mapy je možno jednoduše udržovat aktuální. Všechny obrysy stěn, symboly atd. jsou umístěny relativně vůči polygonu - po kompenzaci měřičské chyby (tzv. vyrovnání polygonového tahu) při propojení více polygonů či celých jeskynních systémů dohromady je celá mapa automaticky přizpůsobena nové poloze bodů. Nemusíte tedy nic překreslovat!</p> <p>3D model mapy je generován automaticky z 2D map - u polygonu není třeba zadávat tzv. LRUD informace.</p> <p>Therion je tedy jako dělaný pro dlouhé a komplikované jeskyně. Vzhledem k tomu, že i ta vaše jeskyně bude jednou dlouhá a komplikovaná, je jako dělaný pro vás. (<a href='http://www.speleo.cz/'>www.speleo.cz</a>, SW zdarma na therion.speleo.sk).</p> <p class='tucny-odstavec'>Výsledný elaborát, dokumentace, archivace</p> <p>Součástí elaborátu ke speleologické mapě by měla být:</p> <ol> <li>Technická zpráva (protokol ke speleologické mapě) obsahující základní informace o době, osobách, metodách, přístrojích, postupech, výsledcích a kontrolách měřických prací. Je-li mapováno za finanční náhradu, doplňuje se technická zpráva rozpočtem, náklady a celkovou cenou díla či dalšími údaji nutnými k vyhotovení faktury. </li> <li>Měřické náčrty a zápisníky přehledně zpracované a adjustované a jejich přehledy. </li> <li>Seznamy souřadnic a výšek bodů včetně výpočetních elaborátů. </li> <li>Měřický originál mapy. </li> <li>Kartografické originály a tiskové podklady. </li> <li>Příslušné kopie mapy. </li> </ol> <p>U map malých jeskyní či mapování menšího rozsahu jsou obvykle součástí elaborátu pouze měřický či kartografický originál (matrice) a měřické zápisníky s náčrty. Elaborát se archivuje ve společném obalu. Rozměrnější materiály (originály, tiskové podklady apod.) mohou být uloženy samostatně. Elaborát je uložen u skupiny, která mapu vyhotovila, nebo u autora měření či zpracování.</p> <p>Do dokumentace ČSS se obvykle předává kopie mapy a technická zpráva (protokol k mapě). U map, které byly vyhotoveny na základě objednávky, se stanoví obsah předávané dokumentace ve smlouvě či dohodě.</p> <p class='tucny-odstavec'>Mapovací a zobrazovací metody</p> <p>Při speleologickém měření a mapování používají různé metody a postupy pro mapování nebo zobrazování jeskyní či jejich částí. Tyto metody ve speleologii používají obvykle speciálních přístrojů a pomůcek pro měření či zpracování naměřených výsledků. Cílem zobrazovacích metod je ucelenější pohled na jeskynní systém, jeskyni či její část, pokud možno s prostorovou představou. Z různých metod budou uvedeny jen některé.</p> <p class='tucny-odstavec'>Rychlé expediční (rekognoskační) mapování</p> <p>Při rychlých expedičních průstupech velkými podzemními systémy, při objevech a všude tam, kde není čas na přesné a kvalitní mapování, lze pořídit poměrně věrné zobrazení nejjednoduššími pomůckami a rychlým postupem.</p> <p>K rychlému mapování jsou potřebné tyto pomůcky: topofil nebo souprava (kompas, sklonoměr, pásmo či měřické lanko), čtverečkovaný sešit (nejraději gumou připevněný na podložce k zavěšení na krk), tužky (případně barevné) a gumy, pro přesnější měření případně ještě lať či skládací metr a olovnice (stačí i karabina).</p> <p>Dvojice mapérů postupně vytyčuje a zaměřuje polygonový pořad a hned kreslí náčrt jeskyně. Prvý vyhledává, označuje a signalizuje body, osvětluje prostor a případně též měří. Druhý postupuje za ním, zapisuje a kreslí. U každé polygonové strany na samostatnou stránku sešitu zapisuje čísla bodů, směr, sklon (nebo relativní výšku), délku a hned vynáší náčrt půdorysy podélného a příčných řezů. Podle časových možností či nároků na přesnost plánku, šířky a výšky prostor od přímky polygonu buď odhaduje, nebo je pomocník odměřuje latí. Velmi se osvědčilo znát rozměry částí svého těla - výšku a rozpažení (je totožné s výškou), délku rukou, předloktí, výšku do pasu, krok apod. a jejich pomocí »odměřovat« části jeskyně. Nákres na čtverečkovaný papír lze vynášet buď přímo v měřítku (za pomoci čtverečků a bez dalších údajů), nebo jen přibližně načrtnout (avšak s kótováním rozměrů).</p> <p>V zájmu ochrany náčrtů před ušpiněním, otiskováním či ošoupáním je výhodné každou polygonovou stranu zapisovat a kreslit na samostatný list sešitu a to vždy jen z jedné strany. Směr nevynášíme, je vždy totožný s linkováním v sešitě. Sešit také zajistí, že se nám žádná část polygonu neztratí. Na každé samostatné straně sešitu je pak zakreslena jedna polygonová strana jeskyně. Nahoře jsou údaje o číslech bodů, směru, sklonu a délce. Pod nimi jsou rovnoběžně náčrty půdorysy, podélného a příčných řezů. Není-li náčrt v měřítku, je doplněn kótováním. Náčrt může být doplněn nejrůznějšími poznámkami (o měření, morfologii, geologií, hydrologii, výplních, odběru vzorků, fotozáběrech, bezpečnosti, lezeckých postupech apod.) a být tak univerzálním záznamem o jeskyni. Sešit musí obsahovat název, případně lokalizaci jeskyně, jména mapérů, datum měření a soupis pomůcek.</p> <p>Z jednotlivých dílů polygonu (stránek sešitu) konstruujeme mapu jeskyně až doma. Aby na sebe jednotlivé díly lépe navazovaly, je vhodné kreslit náčrty v terénu s mírným přesahem a to zejména tam, kde se strany či sklony polygonu (jeskyně) ostře zalamují.</p> <p class='tucny-odstavec'>Měření pod vodou</p> <p>Měření pod vodou je specifické charakterem prostředí v kterém se mapuje. Voda v jeskyních je velmi často zakalena, někdy až na prakticky nulovou viditelnost. Při pohybu a měření pod vodou je nutno v prvé řadě dbát na bezpečnost potápěčů. Svým způsobem připomíná měření pod vodou expediční mapování, kdy hlavním cílem je určit směr polygonové strany (pomocí busoly - např. náramkové, kulové apod.), její délku (nejčastěji jako délku vodící šňůry) a sklon (nahrazuje se převýšením měřeným hloubkoměrem). Specifický je zápis měřených hodnot a případná kresba náčrtu s obrysy chodeb a zatopených prostor. Údaje se zapisují a náčrty se kreslí na speciální umělohmotné destičky často jen obyčejnou tužkou. Při manipulaci s destičkou je nutno dbát na riziko smazání již naměřených a zaznamenaných údajů. Vzhledem k snížené viditelnosti pod vodou by měl být potápěč vybaven kvalitním osvětlením. Umožňuje-li to situace, vzniká mapa až následně po průzkumu zatopených prostor a jejich vystrojení. Protože práce pod vodou vyžadují speciální speleopotápěčský výcvik, nebudeme se jimi v této příručce dále zabývat. Měření pod vodou, obdobně jako měření propastí a složitých propasťovitých systémů, patří k vůbec nejnáročnějším měřickým pracím, kde přesnost vytvářené mapy hraje obvykle až druhořadou roli za zajištěním bezpečnosti lidí.</p> <p class='tucny-odstavec'>Speleologické mapy a plány</p> <p>Speleologickou mapou budeme nazývat rovinný obraz objektů speleologického mapování (obvykle jeskyní a propastí) v určeném měřítku a souřadnicovém systému. Z geodetického hlediska zařazujeme tyto mapy podzemních prostor mezi mapy účelové. Na některé jeskyně (zejména zpřístupněné) se vztahují báňské předpisy a jejich dokumentace musí být vedena podle důlně měřických předpisů.</p> <p>Podle měřítka dělíme speleologické mapy na:</p> <ul> <li>mapy podrobné (měřítka 1 : 20, 1 : 50, 1 : 100 popř. 1 : 200 či 1 : 250) </li> <li>mapy přehledné (měřítka 1 : 200 či 1 : 250, 1 : 500, 1 : 1 000 příp. 1 : 2 000). </li> </ul> <p>Uvedené členění vychází jednak z míry zobrazitelnosti jeskynních detailů v mapě, jednak z velikosti jeskynních systémů v ČR. Mapy podrobných měřítek slouží k detailnímu zobrazení tvaru jeskynních chodeb a podzemních prostor, k zakreslení jeskynních výplní, podrobných geomorfologických tvarů a technických zařízení či dalších odborných informací. Mapy přehledných měřítek slouží především k zobrazení průběhu jeskyně a její návaznosti na povrchové či jiné podzemní krasové jevy. Uvedená měřítka jsou doporučená, hranice mezi nimi je proměnlivá, neboť závisí na rozsahu jeskynního systému a na účelu, pro který je mapa vytvořena. Není vyloučeno používání map i jiných měřítek, doporučuje se však používat měřítka dekadická. Není však vyloučeno použití jiných než dekadických měřítek, např. při zákresu průběhu jeskyně do katastrální mapy 1 : 2 880.</p> <p>Podle obsahu můžeme mapy dělit na:</p> <ol> <li>mapy základní a </li> <li>mapy tematické (speciální) </li> </ol> <p>ad A) Základní speleologická mapa (mapa jeskyně) zobrazuje rozsah a průběh podzemních prostor obvykle v následujících částech:</p> <ol> <li>půdorys jeskyně, kterým rozumíme svislý průmět charakteristických znaků jeskynních chodeb a dutin do předem zvolené horizontální roviny. </li> <li>podélné řezy jeskyních chodeb a dutin. Podélným řezem rozumíme promítnutí charakteristických znaků (obvykle průběhu stropu a dna) v podélném směru na svislou vhodně lomenou plochu rozvinutou do roviny - tzv. rozvinutý podélný řez. </li> <li>příčné řezy. V charakteristických místech jeskynních chodeb a dutin vykreslujeme příčné řezy jako řezy jeskyně svislou rovinou obvykle kolmou na hlavní směr chodby (u propastí se řezy vytvářejí vodorovnou rovinou). </li> </ol> <p>Měřítko příčných a podélných řezů nemusí být totožné s měřítkem půdorysu jeskyně. Vedle výše uvedených částí základní speleologické mapy by měla mapa obsahovat údaje o zvoleném souřadnicovém systému (polohovém i výškovém), údaje o měřické síti (čísla bodů, popř. jejich výšky a druh stabilizace), nejdůležitější údaje výškové či hloubkové, údaje o měřítku mapy či měřítcích mapy, a to i v grafické podobě, údaje o průběhu podzemních vod a charakteristických morfologických znacích, označení jeskyně, časové údaje o vzniku mapy a údaje o tvůrcích či autorech mapy. Základní mapa mimo název a označení jeskyně obsahuje u rozsáhlejších systémů i názvy dílčích částí jeskyně. Velmi vhodné je, když je mapa doplněna o vybrané informace z průběhu terénu nad jeskyní. Z praktického či odborného hlediska bývá často mapa jeskyně doplněna dalšími detailnějšími informacemi. Je-li mapa tvořena jako mapa podrobná, často zachycuje detailní tvarování stěn, rozlišují se v ní různé jeskynní výplně a primární hornina, jsou vykresleny větší skalní bloky, krápníková výzdoba a další charakteristické tvary zejména komíny, propasti a výškové stupně, vodní toky, jezera, sifony apod. U rozsáhlejších prostor mohou být vykresleny např. vrstevnice dna, uvedeny údaje o hloubkách propastí a výškách komínů a jeskynních stupňů, hloubkách jeskynních vod a pod. Často jsou v mapě zobrazeny technická zařízení např. žebříky, schodiště, osvětlení apod. Ke stručnějšímu vyjádření se používají smluvené značky. V takovýchto případech je vhodné doplnit mapu legendou použitých značek. Jeskynní plány (narozdíl od map) nesplňují některé atributy mapy. Nejčastěji jsou to otázky souřadnicového systému a s ním souvisejícím kartografickým zobrazením.</p> <p>ad B) Tematické mapy jsou mapy sloužící různým účelům. Obvykle jsou odvozeny ze základních map, z nichž je využit především charakteristický půdorys, do kterého je zakreslen tematický obsah mapy. Tematické mapy bývají doplněny řezy a profily jen tehdy, když půdorysné vyjádření nepostačuje k danému účelu, nebo když to daný účel přímo vyžaduje. Z nejčastěji užívaných map uveďme např.: geologické mapy (s vyznačením formací vápenců, které jeskyní prostupují, jejich stratigrafií, litologií, tektonikou apod.), geomorfologické mapy (s vyznačením jeskynních tvarů, výplní apod.), technické mapy (s vyznačením stávajících nebo projektovaných technických zásahů v jeskyni jako jsou např. betonové chodníky, schodiště, tunely, opěrné pilíře, elektrická zařízení a rozvody apod.). Z dalších tematických map uveďme např. mapy archeologické (se zákresy sond a archeologických nálezů), mapy biospeleologické (se zakreslenými nalezišti fauny, zimovišti netopýrů apod.) mikroklimatické mapy, hydrologické mapy a řadu dalších. Z uvedené škály tematických map vyplývá i jejich měřítko. Volí se takové jaké vyžaduje jejich poslání. Např. technické mapy se vyhotovují v měřítkách podrobných a geologické mapy v měřítkách přehledných.</p> <p>Do kategorie tematických map můžeme zařadit i mapy, plány či nákresy, které vznikly při různých příležitostech a k různým účelům. Jsou to např. mapy expediční, havarijní, průzkumné, informační, orientační atd. Zvláštní kategorii tvoří mapy a nákresy zatopených prostor a mapy propastí a propasťových systémů.</p> <p>Vedle výše uvedených členění je nutno uvést i mapy používané k evidenci krasových jevů:</p> <p>Základní mapa krasu (ZMK) obvykle v měřítkách 1 : 1 000, 1 : 2 000, 1 : 5 000, či 1 : 10 000 sloužící pro vyjádření všech povrchových i podzemních krasových jevů a souvisejících skutečností a Evidenční mapa krasu v měřítkách 1 : 10 000, 1 : 25 000 či 1 : 50 000 pro evidenci a lokalizaci krasových jevů. Základní mapy a evidenční mapy mají za podklad obvykle státní mapové dílo.</p> <p>V poslední době se velmi rozšířila počítačová podpora tvorby map. Správy chráněných krajinných oblastí využívají databáze geografických informačních systémů (GIS) budované jednak v rámci Státního informačního systému, jednak jako různé účelové nadstavby, často různého původu a kvality. Speleologické mapy a zejména mapy jeskyní by měly tvořit jednu ze základních vrstev takového GIS o krasu.</p> <p class='kurziva-odstavec'>Poděkování: O speleologickém mapování vyšla na VUT v Brně i skripta, které mi autor doc. ing. Josef Weigel ochotně zapůjčil k čerpání informací pro Zeměměřiče. Velký dík patří také jeskyňářům z <a href='http://www.krasovadeprese.net/'>www.Krasovadeprese.net</a>, ing. J. Sirotkovi z Geodisu Brno a dalším za rady, fotky a připomínky.</p> <p>&nbsp;</p>

Radek PETR

vyvěšeno: 01.06.2006
ID článku: 2141


Z časopisu Zeměměřič č. 06-06+07
[Server] GeodézieZajímavosti [Pošta]