[Home Page]

Greenwich a zatmění

První dochované astronomické pozorování Johna Flamsteeda, prvního královského astronoma, bylo sluneční zatmění sledované z jeho domova v Derby 12. září 1662, kdy mu bylo pouhých 16 let. Solární astrofyzici v královské hvězdárně začali s Airyho pozorováním slunečního zatmění roku 1842.

Dva nejslavnější soubory fotografií slunečního zatmění v archivu královské hvězdárny jsou obrázky ze slunečního zatmění z roku 1860, které zhotovil de la Rue a ze zatmění v roce 1919 v Sobralu.

V letech 1842 až 1954 se z královské hvězdárny uskutečnila řada expedic za pozorováním zatmění. V archivech hvězdárny se nacházejí záznamy ze zatmění z let: 1860 (Španělsko), 1898 (Indie), 1901 (Sumatra, Mauritius), 1914 (Švédsko), 1922 (Austrálie), 1927 (Anglie), 1868, 1900 (Portugalsko), 1905 (Tunis), 1919 (Brazílie), 1926 (Sumatra), 1929 (Malajsko).

Turín 1842

Roku 1842 napsal Airy z Turína Whewellovi do Cambridge: »Východ Slunce nebyl příznivý, obloha byla velmi zatažená, ale viděli jsme začátek i postup zatmění zřetelně a vcelku dobře. Ale je těžké si o tom udělat představu. Rozprostřelo se přítmí, země se zdála zničená, mraky se tvářily příšerně černé a hrozivé, trocha slunečního světla dopadajícího na zemi mi připadala temně rudá. Všechny tyto hrůzy pak náhle mnohonásobně zesílily, kromě světla, které naprosto zmizelo, a v životě jsem nezažil hrůzostrašnější situaci. Měl jsem potíže se zjištěním času, ačkoliv jsem držel hodinky téměř u oka.

Měsíc se jevil jako černá skvrna na obloze obklopená prstencem světla (zdálo se mi načervenalé), jehož šířka byla asi 1/8 jeho vlastního průměru. Domnívám se, že pokud mělo Slunce s Měsícem opravdu zmizet, nemělo se pak tak znepokojivě objevit (nehledě na náhlou temnotu) - toto zjevení znásobilo hrůzu stejně jako když nález rozčtvrcené mrtvoly znásobí prvotní obavu o pohřešovaného živého člověka. Co se týká světelného prstence, o kterém už toho bylo tolik řečeno, věřím tomu, že ho nevyvolala ani sluneční atmosféra ani měsíční, ale jednoduše vzešel z naší vlastní atmosféry. Stejně jako záře, která může být vidět v noci, když je pouliční svítilna skrytá za rohem domu. Při pohledu teleskopem bylo vidět pár jakýchsi jednotlivých nehybných červených plamínků u měsíčního okraje, které beze vší pochybnosti závisely na nerovnostech velkého mraku, který se v těchto místech Měsíce dotýkal. Když se opět objevil okraj slunce, všechno bylo opět jasné.«

Airyho názor na význam a původ světla, které viděl okolo zatemnělého slunce, se naprosto změnil poté, co byl svědkem zatmění v roce 1851 ve Švédsku. Později napsal své manželce tato slova: »Vyplývají z toho některé důležité body. Za prvé, červené plameny jistě patří ke slunci. Za druhé, v některých případech jsou určitě izolované. Za třetí, někdy jsou poměrně křivolaké. Za čtvrté, zdají se být spojené s určitými body.«

Španělsko 1860

De la Rue sestrojil zvláštní teleskop pro pozorování slunce a zaznamenávání slunečních skvrn. Vzal ho sebou do Španělska a poprvé tak byl schopen fotografovat sluneční výčnělky, které jsou viditelné pouze během zatmění slunce. Pozorování ho potěšila, protože očekával, že výčnělky budou příliš slabé na to, aby byly na jeho málo citlivých fotografických deskách objeveny. Ve skutečnosti se na deskách objevily dokonce i detaily, které by nebyl schopen spatřit pouhým okem a které musely podle správné dedukce pocházet z krátkých vlnových délek světla oku neviditelných.

Tato pozorování a prokázání, že výčnělky jsou součástí slunce a nikoli atmosférického původu, podpořila výzkum jejich charakteru a původu.

Fotografie je jednou ze čtyřiceti, které de la Rue zhotovil a ukazuje částečné zatmění slunce. Je na ní vidět hrubý okraj Měsíce a sluneční skvrny, stejně jako vady emulze a nitkový kříž.

Sobral 1919

Teorie Všeobecné relativity Alberta Einsteina publikovaná v roce 1915 poukázala na rozdíly mezi časem + prostorem a časoprostorem včetně jeho ohýbání. Arthur Eddington z Cambridge si rychle uvědomil význam plynoucí z této teorie a možnost jejího otestování při zatmění slunce.

Královský astronom Frank Dyson v roce 1917 poukázal na to, že zatmění slunce v roce 1919 poskytne ideální podmínky pro testování teorie, protože slunce zrovna bude blízko Hyadesovy hvězdokupy ve skupině relativně jasných hvězd. Světelné paprsky z hvězd procházející během zatmění kolem slunce by měly být ohnuté tak, že by se obrazy hvězd viděné ze země měly zdát vzdalující se od slunce. Na světelný paprsek to mělo účinek 1,75 úhlové vteřiny, což je dvakrát tolik než posun předpovídaný Newtonovou teorií.

Je to stejný princip jako gravitační čočka, kdy shluk galaxií může vytvořit mnohokrát zvětšené obrazy galaxií ve dvojnásobné vzdálenosti, jak jsme mohli vidět díky Hubbleovu teleskopu.

Byly uspořádány dvě expedice, jedna do Sobralu v Brazílii a druhá, které se účastnil i Arthur Eddington, na ostrov Principe u západního pobřeží Afriky. Na Principe byla ráno bouřka, která však skončila právě včas, aby se daly udělat fotografie - jen na dvou se ukázaly obrazy hvězd. V Sobralu se také vyjasnilo včas pro pozorování a bylo získáno sedm použitelných fotografických desek.

Posuny byly velké zhruba jednu pětinu průměru obrazu hvězdy a bylo obtížné je změřit přesně. Nicméně v listopadu roku 1919 Frank Dyson oznámil společné schůzi Královské společnosti a Královské astronomické společnosti, že výsledky potvrdily Einsteinovu teorii.

Giggleswick 1927

Následující výňatek je ze zprávy královského astronoma Franka Dysona pro Board of Visitors ze dne 2. června 1928: »Expedice pro pozorování úplného zatmění slunce dne 29. června byla vlídně ubytována na školních pozemcích v Giggleswicku. Hlavním programem bylo vyfotografovat sluneční koronu ve velkém měřítku s šestipalcovými čočkami a ohniskem 45 stop, dále vyfotografovat spektrum Littrowovým spektrografem v infračerveném světle a porovnat intenzitu Ca páru v infračerveném světle s H a K liniemi prostřednictvím malého disperzního Littrowova spektrografu. Počasí před zatměním bylo extrémně špatné, ale zatmění samo o sobě bylo pozorované trhlinou v mracích. Pomocí letadla byly laskavě redakcí Daily Mail na popud hvězdárny zajištěny také fotografie v malém měřítku. Na palubě průzkumné lodi H.M.S. Fitzroy, která operovala v Severním moři, byli díky povolení námořního hydrografa ubytováni dva pozorovatelé z Greenwiche. Kvůli mrakům nebyly získány žádné výsledky. Podrobná zpráva je zveřejněna v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, díl 87, strana 657.«

-man-

vyvěšeno: 11.02.2007
poslední aktualizace: 20.08.2007
ID článku: 2393


Z časopisu Zeměměřič č. 07-01a02
[Server] HistorieZe zahraničí [Pošta]