[Home Page]

Jak jsme měřili pohraničí

Motto:
Říkala matka, říkala teta:
»Neber si holka geodeta!
Natře holku, natře tyč,
než to zjistíš, je už pryč!«
František Hladík (ze sbírky Geodetovy větry)


S dobovým heslem »My stavíme stavbu, stavba staví nás!« jsme vyjeli zeměměřit na přehradu Křímov, okres Chomutov. Už sama cesta představovala jisté dobrodružství okořeněné několikanásobným přestupováním z jednoho motorového vlaku zvaného »motorák« do dalšího. A vždy ten další byl ještě špinavější než ten předchozí. Poslední kilometry už byly jenom pěšky.
Rekognoskace terénu probíhala spanile, už první den oznamovala figurantka Růža, že jí technik Václav utrhl u podprsenky ramínko. Musel jí ho utrhnout vestoje, sednout ani lehnout se na přehradních stráních oplývajících malinami nedalo, hemžilo se to tam zmijemi.
Už druhou noc naše výprava potřebovala pouhou polovinu lůžek, člověk je tvor skladný a obvyklým jevem bylo, že se na kavalec vešli dva. Vzhledem k tomu, že v přehradním jezeře byl přísný zákaz koupání, to aby bylo pro Chomutov pitné vody dost, jednalo se o bezuzdnou zdivočelou říji a sex mimořádně voňavý.
První pracovní problémy nastaly, když bylo třeba provést stabilizaci bodů. Na mozoly zeměměřiče nikdy nikdo neužil. Proto jsme udělali nábor v okresním městě. Vybraní důchodci o svém bydlišti zásadně hovořili jako o Kommotau a kdo neuměl německy, tak se v dialogu s nimi nechytal. Stále požadovali »Peizer« a »Meisel« a otravovali dotazy kam dát ten »Stein«.
Když se vše zaběhlo a důchodci, zřejmě omylem neodsunutí »nach Reich« se stali soběstačnými, mužská část naší expedice rozšířila rekognoskační pole až ke klidnému penzionu zvanému Vojákův mlýn. Ten byl na svou dobu velmi vyparáděný. A ku podivu jsme zjistili, že je tu velmi živo. Jak by ne, právě tu probíhal dámský šachový turnaj o mistryni republiky.
S radostí jsme zjistili, že i šachistky jsou ženy. Po nocích nás vůbec nenutily rozebírat rozehrané a přes noc zapečetěné partie, šlo jim o zcela jiné postavení. Rozhodně to nebyly suché intelektuálky, podivínky s brýlemi uvažující zda dámou táhnout na g5.
Po třech dnech jsme se schvácení vraceli na přehradní základnu.
Jakou pointu má tento příběh?
Němečtí spolupracovníci se nám nenávratně ztratili. Figurantku Růžu nám přebral syn hrázného – poručík Československé lidové armády na dovolené. Techničku Máňu nám přebrala řidička Venuše, které jsme od této chvíle říkali »Škodná v rajonu«. Šachistce Lauře se za devět měsíců narodil kluk jako buk. S dvaašedesátiletým technikem Oldou jsme se poté opili do němoty na počet jeho zcela čerstvého otcovství a začali jsme mu říkat »Velmistr«.
Za rok jsme technické dílo ve zdraví odevzdali. To ještě nebylo znám riziko HIV.

Pokud máte povídku z geodetického prostředí a nebojíte se o ni podělit s ostatními, pošlete ji do redakce. Přiznáváme, že v košilovitosti je tato povídka asi tak vrchol, co jsme schopni uveřejnit, ale zeměměřiči na polňácích vždycky bylo pivo, sex a potom většinou vzorně odvedená práce.

Friedrich Gauss, figurant z Chomutova

vyvěšeno: 16.03.2007
ID článku: 2429


Z časopisu Zeměměřič č. 07-04
[Server]
Geodézie
Historie Zajímavosti
Z domova
[Pošta]