[Home Page]

Návrh nového občanského zákoníku

Díl 3

Návrh nového občanského zákoníku

Občanský zákoník je - spolu se stavebním zákonem a správním řádem - jedním z nejdůležitějších právních předpisů, které se dotýkají činnosti zeměměřičů, odhlédneme-li od souboru předpisů z gesce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Příprava nového občanského zákoníku byla v legislativním plánu všech posledních vlád v období více než deseti let. V současnosti je návrh tohoto zákona zveřejněn k připomínkám na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Pochází z dílny Karla Eliáše z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Na této fakultě mimo jiné absolvovali expremiér Stanislav Gross, senátor Jan Ruml a nynější ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Podle Lidových novin z 25. července 208 hrozí této fakultě omezení akreditace, neboť údajně nemá vlastní výzkum a v doktorském studijním programu nepůsobí dostatečný počte docentů a profesorů.

Návrh zákona byl občas předmětem diskuse v právnických kruzích a mimo jiné i v resortu zeměměřictví a katastru. Čtenář snadno najde v níže uvedené variantě II. ustanovení § 992 o nabytí vlastnictví nemovité věci důvod k otevřeně a opakovaně vyjádřené nespokojenosti zeměměřičů a představitelů ČÚZK s lobingem notářů a advokátů. Vážení právníci, proč se vám najednou po 16 letech nezdá být dobrým osvědčený institut vkladu práv k nemovitostem na katastrálních úřadech a dáváte přednost svým soukromým zájmům před činností úřadů státu, který je vázán zárukou správnosti Informačního systému katastru nemovitostí ? Kam jste všichni zalezli, když předseda legislativní rady vlády v roce 1991 a 1992 a nynější předseda nejvyššího soudu Zdeněk Rychetský apeloval u tehdejšího ministra spravedlnosti na vznik knihovních soudů ? Není teď na privatizaci předmětné činnosti státu poněkud pozdě ?

Dovoluji si jako upoutávku k prolistování návrhu zákona (2795 paragrafů na 509 stránkách) ocitovat jen některá vybraná ustanovení, která se podle mého mínění vztahují k naší profesi vrchovatou měrou. Na komentář k těmto ustanovením a jejich obsahu zde není prostor. Ten, kdo má opravdový zájem o potřebnou orientaci v obsahu, rozsahu a formě (zejména jazykové) budoucí nejvyšší soukromoprávní normy si včas svůj obraz o tom, co náš čeká jako zeměměřiče i občany udělá sám.

Díl 2

Rozdělení věcí

§ 424

Věci se zvláště dělí na

a) hmotné a nehmotné,

b) movité a nemovité,

c) určené jednotlivě a podle druhu,

d) hlavní a vedlejší,

e) dělitelné a nedělitelné,

f) zuživatelné a nezuživatelné,

g) zastupitelné a nezastupitelné,

h) ocenitelné a neocenitelné.

§ 425

(1) Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného užitečného předmětu.

(2) Nehmotné věci jsou zejména práva, připouští-li to jejich povaha, a jiné věci bez hmotné podstaty, které lze právním jednáním převést na jiného.

§ 426

Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.

§ 427

(1) Nemovité věci jsou pozemky a věcná práva k nim jakož i práva, která za nemovité věci prohlásí zákon.

(2) Byl-li byt podle zvláštního zákona vymezen jako část domu (jednotka) a nabyl-li k bytu vlastnické právo první vlastník, hledí se na byt jako na nemovitou věc. Totéž platí za stejných podmínek o prostoru, který slouží k jinému účelu než k bydlení (dále jen „nebytový prostor“).

(3) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

§ 428

Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.

§ 429

Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo prodeji, je zuživatelná. Ostatní věci jsou nezuživatelné.

§ 430

Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí.

Díl 3

Součást věci a příslušenství věci

Součást věci

§ 431

Součást věci je to, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

§ 432

(1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku, s výjimkou staveb dočasných, a jiná zařízení (dále jen „stavba“), včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

(2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku i když zasahuje pod jiný pozemek.

§ 433

Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé.

Příslušenství věci

§ 435

(1) Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc přechodně odloučena od hlavní věci, nepřestává být příslušenstvím.

(2) Má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.

§ 436

Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí.

§ 437

Je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo.

§ 438

Příslušenství pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Díl 3

Vlastnictví

Oddíl 1

Povaha vlastnického práva a jeho rozsah

Předmět a obsah vlastnického práva

§ 908

Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

§ 909

Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby

obtěžovat nebo poškodit.

Omezení vlastnického práva

§ 910

(1) Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místném poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

(2) Jsou-li imise uvedené v první větě odstavce 1 důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo.

§ 911

(1) Vlastník smí vstoupit na cizí pozemek a odnést si z něho svoji movitou věc, která se tam dostala následkem přirozené síly nebo vyšší moci, ledaže mu ji vlastník pozemku bezodkladně vydá sám. Stejně tak může vlastník na cizím pozemku stíhat chované zvíře nebo roj včel.

(2) Při výkonu práva podle odstavce 1 náleží vlastníku pozemku náhrada tím způsobené škody.

§ 912

(1) Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.

(2) Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

(3) Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

§ 913

(1) Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle zvláštního zákona.

§ 914

Pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění.

§ 915

(1) Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků. Nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo neplyne-li z místní zvyklosti něco jiného, platí jako přípustná vzdálenost 2 m od společné hranice pozemku.

(2) Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek.

§ 916

Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

§ 917

(1) Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné.

(2) Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.

§ 918

(1) Vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.

(2) Z takového užívání cizího prostoru, nemůže nikdo odvodit právo, jehož by se mohl někdo dovolávat po odpadnutí důvodu, který k užívání opravňoval; pokud však v důsledku tohoto užívání vzniklo úředně schválené zařízení, může vlastník žádat náhradu škody.

Rozhrady

§ 919

(1) Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.

(2) Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.

§ 920

(1) Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je jejich vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem, co je jeho.

(2) Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu, musí ji však udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda.

§ 921

Na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.

Nezbytná cesta

§ 922

(1) Vlastník nemovitosti, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu propůjčil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

(2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovitosti řádně ji užívat s náklady co nejmenšími. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

§ 923

(1) Za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

(2) Vlastník nemovitosti, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.

(3) Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovitosti zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.

§ 924

Při povolení zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou ji zřídí a udržuje ten, v jehož prospěch byla povolena.

§ 925

(1) Soud nepovolí nezbytnou cestu,

a) převýší-li škoda na nemovitosti souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty,

b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou

cestu žádá, anebo

c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

(2) Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

§ 926

(1) Obklopuje-li nemovitost bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem uvedeným v § 922 odst. 2.

(2) Ztratí-li nemovitost spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty.

§ 927

Při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší.

§ 928

(1) Při zániku práva nezbytné cesty se úplata nevrací, složená jistota se však vypořádá.

(2) Je-li úplata za nezbytnou cestu splatná ve splátkách, nebo v opakujících se dávkách, zaniká povinnost platit splátky, nebo dávky, které při zániku práva nezbytné cesty nejsou splatné.

§ 929

Při potřebě zřídit nezbytnou cestu jako umělou může vlastník dotčeného pozemku požadovat, aby žadatel do svého vlastnictví převzal pozemek potřebný pro nezbytnou cestu. Tehdy se cena stanoví nejen se zřetelem k ceně postoupeného pozemku, ale i s ohledem na znehodnocení zbývajícího nemovitého majetku dotčeného vlastníka.

Vyvlastnění a omezení vlastnického práva

§ 930

Ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

§ 931

Ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit.

§ 932

(1) Za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží vlastníkovi náhrada plné hodnoty majetku dotčeného těmito opatřeními.

(2) Náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, dá-li tomu dotčený vlastník přednost.

Ochrana vlastnického práva

§ 933

(1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

(2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

§ 934

(1) Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

(2) Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

§ 935

Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického

práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

§ 936

Ochrana domnělého vlastnického práva

(1) Práva podle § 933 až 935 náleží i tomu, kdo má věc v oprávněné nebo poctivé držbě, jakož i tomu, kdo má věc z jiného právního důvodu u sebe. Taková osoba se považuje za vlastníka proti tomu, kdo zasahuje do jejích práv, ač má pro to slabší důvod.

(2) Kdo nabyl věc bezúplatně, nemůže se domáhat ochrany proti tomu, kdo věc nabyl za úplatu.

(3) Opírá-li se právo žalobce i žalovaného o důvod stejně silný, poskytne se ochrana žalovanému.

Oddíl 2

Nabytí vlastnického práva

Pododdíl 1

Přivlastnění a nález

Přivlastnění

§ 937

(1) Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci.

(3) Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu. Neujme-li se však stát její držby nebo nebude-li vlastnické právo státu zapsáno do veřejného seznamu, může věc vydržením nabýt kdokoli.

Pododdíl 2

Přirozený přírůstek

Přírůstek nemovitosti

§ 958

Plody, které pozemek vydává sám od sebe, aniž je obděláván, náleží vlastníkovi pozemku. Totéž obdobně platí i o přirozených plodech jiných nemovitostí.

§ 959

Strom náleží tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen. Vyrůstá-li kmen na hranici pozemků různých vlastníků, je strom společný.

Stavba

§ 973

(1) Užije-li někdo cizí věc pro stavbu na svém pozemku, stane se stavba součástí pozemku. Vlastník pozemku nahradí vlastníku užité věci její hodnotu.

(2) Kdo nebyl při užití cizí věci pro stavbu v dobré víře, nahradí vlastníku užité věci také ušlý zisk; skutečnou škodu hradí však jen v tom rozsahu, v jakém vlastník nedosáhl její náhrady podle odstavce 1.

§ 974

(1) Stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku.

(2) Vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla, má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.

§ 975

Soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

§ 976

(1) Kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu.

(2) Soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

§ 977

Přestavek

(1) Při stavbě zřízené na vlastním pozemku, která jen malou částí zasahuje na cizí pozemek, se část pozemku zastavěného přestavkem stává vlastnictvím toho, kdo stavbu zřídil. Kdo stavěl na cizím pozemku v dobré víře, nahradí vlastníkovi pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku; kdo nestavěl v dobré víře, nahradí veškerou škodu.

(2) V ostatních případech platí obdobně § 974 až § 976.

Pododdíl 6

Převod vlastnického práva

§ 986

Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno právním předpisem.

§ 987

(1) Převede-li strana vlastnické právo k věci nezapsané do veřejného seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře a jako první získá držbu věci, a to i v případě, že její právo vzniklo později.

(2) Převede-li strana vlastnické právo k věci zapsané do veřejného seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě, že její právo vzniklo později.

Převod vlastnického práva k nemovité věci

§ 992

V A R I A N T A I:

Převede-li se vlastnické právo k nemovité věcí zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví vkladem do takového seznamu.

V A R I A N T A II:

(1) Kdo nabyl vlastnické právo k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu převodem nebo i jinak, navrhne bez zbytečného odkladu zápis svého práva do veřejného seznamu. Vypracoval-li nebo potvrdil-li jako správný doklad, podle něhož má být vlastnické nebo i jiné právo k nemovité věci do veřejného seznamu zapsáno, při výkonu své činnosti advokát, notář nebo exekutor, má orgán, který veřejný seznam vede, za to, že doklady jsou správné.

(2) Orgán, který veřejný seznam vede, zapíše vznik vlastnického práva k nemovité věci do veřejného seznamu, je-li doložena nepřetržitá řada předchozích vlastníků a je-li současně prokázáno nabytí vlastnického práva novým vlastníkem.

Psáno pro Zeměměřičský věstník dne 26. července 2008

Petr Polák

vyvěšeno: 31.07.2008
ID článku: 3006


Z časopisu Zeměměřič č. 08-07a08
[Server]
Různé
Zajímavosti ČSGK
[Pošta]