[Home Page]

Smutná zpráva: Zemřel pedagog a popularizátor oboru Lubomír Chamout

Zeměměřický inženýr, pedagog a publicista Lubomír Chamout zemřel v neděli 11.listopadu 2012 ve věku 58 let.

Je známo, že Lubomír Chamout se k pedagogické práci dostal až po praxi ve Vojenském projektovém ústavu v Praze, kde jako civilní zaměstanec byl u unikátních geodetických měření, které ústav na tehdejší dobu velmi moderním způsobem prováděl. Po privatizace Vojenského projektového ústavu se začal Chamout od roku 1991 věnovat pedagogické činnosti. Postupně působil, aniž by změnil katedru, jako odborný asistent na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze, dále na Fakultě lesnické a enivironmentální České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze a do poslechních chvil života na Fakultě životního prostředí stejné univerzity. V průběhu jednadvaceti let své pedagogické činnosti byl úspěšným řešitelem grantů Fondu rozvoje vysokých škol, byly mu úředně potvrzeny užitné vzory a dále se spolupodílel na řešení výzkumných úkolů na mateřské katedře biotechnických úprav krajiny, kde dlouhá léta garantoval několik odborných předmětů.

"Chamout byl dlouholetým propagátorem oboru nejenom ve škole i na veřejnosti. Napsal povícero článků o historii zeměměřictví a k dějinám jej přivedla i náhoda. Přiženil do rodiny kontruktéra geodetických přístrojů a jejich výrobce Jana Ludvíka Friče. Jeho žena Kateřina Chamoutová byla totiž Fričovou vnučkou a Luboš měl tak možnost poslouchat vyprávění v té době ještě žíjící babičky Fričové o tom, proč a jak se ve Fričových dílnách chovali pavouci, jejichž vlákna se využívala pro nitkové kříže dalekohledů k teodolitům." píše se v nekrologu, který byl napsaný za Radu Českého svazu geodetů a kartografů. " Většina studentů jej pro jeho zásady a způsob, jakým hodnotil jejich znalosti, považovali sice za velmi přísného, ale spravedlivého pedagoga. Dbal na to, aby zkouška měla dvě části, písemnou a poté ústní, kdy skutečně nejméně půlhodiny u něho studenti odpovídali na otázky, které si vylosovali ze tří pohárů. Proto jeho podpis má ve studijním průkaze odhadem přes deset tisích studentů, které zkoušel, vedl je při cvičeních nebo dohlížel na jejich činění v měřických skupinách na závěrečných praxích, " píše se dále v nekrologu.

" Ústní zkoušky by nemělo nahrazovat zkoušení na dálku prostřednictvím počítačových aplikací. Vždyť při ústním zkoušení máte ještě poslední možnost studenta naučit to, co zrovna neuměl," říkal pobaveně populární a uznávaný pedagog. " Také si nikdo ze studentů nemůže pamatovat, že by jeho přednáška odpadla nebo se nekonala. Prostě k té situaci nikdy nedošlo a pokud nemohl sám přednášet, tak vždy za sebe našel náhradu. A to Lubomír Chamout neměl zrovna lehkou úlohu při výuce takového technického předmětu, jakým je zrovna geodezie. Na univerzitě na kraji města to nenbyl zrovna pro něho snadný úkol," svěřil se další jeho bývalý kolega. " Zdejší studenti se sice dokážou naučit rozpoznat a latinsky správně pojmenovat každého z 250 brouků, ptáků a dalších živočichů, ale naučit je například vypočítat vzdálenost mezi dvěma body, jejichž souřadnice znáte, to už může být problém," často si stěžoval na menší bystrost a malou snahu o logické uvažování mladé generace Lubomír Chamout. "Mladým ještě chybí posuzování jevů a skutečností selským rozumem, což je na České zemědělské univerzitě trochu škoda," dodával s úsměvem. "Ona ta geodezie je pro ty mladé lidí těžká, protože se o ní nedají psát eseje," říkával ještě na vysvětlenou. " Myslím si, že přesto všechno měl z většiny studentů radost. Chamoutovu geodezii jsme se neučili jen proto, abychom měli zkoušku za sebou, ale také proto, abychom populárního pedagoga nezarmoutili svými neznalostmi," přiznala jedna z jeho bývalých studentek, která se později stala jeho kolegyní na univerzitě na kraji města.

Mezi spolužáky už ze Střední průmyslové školy zeměměřické byl Lubomír Chamout známý jako skaut, který působil v proslulé Dvojce Jaroslava Foglara. "Říkali jsme mu skaute a dokonce jsme mu věřili i že splnil všechny bobříky kromě dvou hladu a mlčení. I když je pravda, že občas mlčel, když jedl," vzpomíná na svého spolužáka a později dlouholetého kolegu autor tohoto článku. Zásady dodržované členy této zájmové organizace s dlouholetou historií ovlivňovaly i další jednání v rodině, ve svém okolí i na pracovišti. " Měl dar srozumitelně vysvětlit, jak se určité zdánlivě složité činnosti mají provádět a co je nejdůležitější o nich všechno vědět. Možná právě proto na jeho přednášky chodili i kolegové z jiných pracovišť. Tím měla jeho práce pro popularizaci zeměměřictví vyšší hodnotu," píše se v nekrologu. " S Lubošovým počínáním při propagaci oboru jsem se setkal i když jsme spolu nebyli v kontaktu. V roce 1994, když začal vydávat Jiří Kanis časopis Zeměměřič a já jsem mu redakčně připravoval a psal články, snažil jsem se oslovat významné osobnosti a ptal jsem se jich, co jim říká profese zeměměřiče. Jednou jsem se na to zeptal Zdeňka Svěráka a ten hned reágoval. Přiznal, že o oboru ví hodně a to zásluhou jednoho zeměměřiče, který mu dvě hodiny vyprávěl příhody zeměměřičů z praxe. Dokonce si představitel hudebníka Louky ve filmu Kolja vzpomenul na jméno onoho vypravěče. Byl jím právě inženýr Chamout. Je fakt, že Zdeněk Svěrák ve filmu Akumulátor 1 zařadil do scenáře postavu zeměměřiče, ale ta v tom filmu nakonec provádí měření hráze přehrady, které neodpovídají žádné měřické metodě, ale zato mohou filmoví tvůrci a nikoliv Luboš Chamout," dodává ke svým vzpomínkám autor tohoto článku.

Pohřeb zeměměřiče Lubomíra Chamouta se koná v pátek 16. listopadu 2012 v Malé obřadní síni Krematoria v Praze ve Strašnicích od 9.20 hodin.

Petr Skála

vyvěšeno: 14.11.2012
ID článku: 4219
další informace: www.zememeric.cz/osobnosti/osobnost.php?ido=319

Tento příspěvek zde zveřejnil přispěvovatel Petr Skála a nemusí vyjadřovat názory a stanoviska redakce


Z časopisu Zeměměřič č. 12-11a12
[Server]
Různé
Školství ČSGK
[Pošta]