[Home Page]

Mapa zemí Koruny české

V čísle 7+8/2013 časopisu Zeměměřič byla zveřejněna mapa z 2. poloviny 17. stol. z katalogu ÚAZK, zobrazující země Koruny české.

Jako dědičné císařské země, bez bližšího určení panovnické osoby, jsou na této k severu orientované nedatované mapě společně představeny Čechy, Lužice Dolní i Horní, Morava a Slezsko. Původcem mapy byl nizozemský kartograf, působící ve městě Amsterdam, jménem Frederik de Vitt, někdy též psáno de Vit (1610 – 1698).

Jsou to země Koruny české. Tento pojem poprvé užil český král Jan Lucemburský (1296 – 1346) v roce 1329. Takto označil země pod svou vládou. Jeho syn, český král a římský císař Karel IV. (1316 – 1378), vztahoval od roku 1348 toto sousloví nejenom na výše jmenované země českého státu, ale i na země připojené a na zahraniční léna. Takto pospolu byly Čechy, Lužice Dolní i Horní, Morava a Slezsko zobrazovány jak v 17., tak i v následném 18. století bez ohledu na to, že například obojí Lužice byly od roku 1635 v držení sousedního Saska. Právní nárok na ně ze strany českého státu však stále ještě teoreticky existoval.

Mapa je u titulu vyzdobena znaky výše uvedených zemí, na vrcholu, na nejčestnějším místě, stojí český lev doplněný královskou korunou, vlevo jsou slezská a moravská orlice s korunami vévodství a markrabství, vpravo je pak znak Horní Lužice. Je doplněn rovněž korunou markrabství. Znak Dolní Lužice chybí. Barevnost znaků není úplná a v případě znaku Horní Lužice je zcela nesprávná.

Bohatství těchto historických zemí symbolizuje roh hojnosti. Název mapy je v latinském jazyce a tento jazyk je obecně užit pro celou mapu. Ta zobrazuje jen základní skutečnosti. Vedle rámu mapy se zeměpisnými souřadnicemi, zákresu hranic historických zemí, hranic krajů v Čechách (spolu s historickým českým územím Kladskem) a knížectví a jednotlivých panství ve Slezsku, vidíme úměrné množství sídel, vodních toků a vodních ploch. Výškopisné poměry jsou pouze naznačeny v té době obvyklou kopečkovou metodou. Chybí zákres komunikací, tehdy pouze cest různého druhu. Mapová legenda není obsažena, přesto vše výše uvedené je zcela jednoznačné a srozumitelné. České zeměpisné názvy, zejména sídel, jsou žel v některých případech značně zkomoleny. Co se kresby a zde tisku z mědirytiny týče, můžeme mapu hodnotit jako dobrý výsledek kartografického snažení.

Dnes ji chápeme nejenom jako hodnotnou kartografickou památku, ale i jako doklad dřívější velikosti českého státu.

Mapa byla původně součástí v této chvíli neurčeného atlasu, z něj ale později vyjmuta a nyní je uchovávána jako samostatný volný list ve sbírkách Ústředního archivu zeměměřictví a katastru – Zeměměřického úřadu v Praze. Má inventární číslo I-1-036.

Tomáš Grim

vyvěšeno: 01.08.2013
ID článku: 4326
další informace: cs.publero.com/title/zememeric


Z časopisu Zeměměřič č. 13-07a08
[Server] KartografieHistorie [Pošta]