[Home Page]

Mapa jako prostředek agitace a karikatury

  

 

1904

Zdroj: ic.pics.livejournal.com/lord_k/10224742/1006517/1006517_original.jpg

 

Již před 110 lety to muselo být o Rusku známé, když v roce 1904 Kisaburo Ohara, tehdy student na univerzitě Keio v Tokiu, vytvořil výše uvedenou parodii modelu mezinárodních vztahů modifikací britské mapy F. W. Rose (1877). Na rozdíl od svého předchůdce, Ohara v mapě nebo "vtipném diplomatickém atlasu Evropy a Asie", rozšířil své geografické zaměření začleněním Východu v počátcích rusko-japonské války, která se začala sporem o vyznačený přístav Port Arthur, což je jistou analogií dnešní situace, v mapě taktéž naznačené chapadlem obtáčejícím Krym (a chapadly ruské rozpínavosti v historii také zasažené Finsko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Zakavkazsko a další).

Sám autor mapy situaci komentuje v levém horním rohu: „Černá chobotnice je název nově daný Rusku jistým prominentním Angličanem. Černá chobotnice je tak hrabivá, že natáhne svých osm ramen ve všech směrech, a chopí se každé věci, která se ocitne v jejím dosahu. Ale jak se to někdy stává, je vážně zraněna dokonce i malou rybou, následkem své přílišné chamtivosti. Skutečně, japonské přísloví říká: „Velká chamtivost je jako nesobeckost“. Nám Japoncům nemusejí říkat moc o příčině této války. Postačí, když řeknu, že další existence Černé chobotnice bude zcela záviset na tom, jak vyjde z této války. Japonská flotila již prakticky vymazala Rusům námořní moc na východě. Japonská armáda je před významným vítězstvím nad Ruskem v Koreji a Mandžusku. A pokud jde o... Petrohrad? Počkejte a uvidíte! Ošklivá černá chobotnice! Hurá! Hurá! Za Japonsko.

Březen, 1904, Kisaburo Ohara.“

Pozornému čtenáři neunikne poraněné chapadlo u Krymu, ale ani lebky na místě Finska. Polska nebo balkánských států. Pokud se historie opakuje, musí to být někde v genech...

 

Tomáš Grim, Zeměměřický úřad:

"Mapy neslouží jen k předávání více nebo méně obsáhlé zeměpisné informace o určitém území, nezřídka sloužily a slouží i jako prostředek politické agitace a znevážení konkrétního protivníka.

Takovouto v roce 1904 vytvořil i Japonec Kisaburo Ohara (viz kartuše vlevo nahoře) a mapa vyšla v souboru obdobných map nazvaném A Humorous Diplomatic Atlas of Europe and Asia.

Ukazuje nám velké imperiální Rusko (RUSSIA) v podobě tmavé chobotnice, která svými osmi chapadly nenasytně uchvacuje či přímo rdousí země a státy v Evropě i Asii. Od severozápadu takto sledujeme zcela ujařmené Finsko (FINLAND), Polsko (POLAND) a stěží se bránící Turecko (TURKEY), přičemž třetí z chapadel již proniklo přes průlivy Bospor a Dardanely. Následuje podrobený poloostrov Krym (CREMIA). Dalšími dvěma chapadly útočí Rusko na Turecko (zde od východu) a Írán (PERSIA). Již je takřka zcela pohlceno Kaspické moře (CASPIAN SEA) a obklíčen Afganistán (AFGANISTAN), na východ od něj stejně tak i Turkestán (TURKESTAN). Podobně jako se tomuto tlaku na západě bránilo Německo (GERMANY), zde na jihu vzdoruje jen britská kolonie Indie (INDIA). Ruská chobotnice se však sápe na Tibet (TIBET) a posledním chapadlem nelítostně proniká od severu přes Mandžusko (MANTURIA) k Číně (CHINA).

Hrůznost ruského područí vyjadřují umrlčí lebky v místech jeho záborů.

To vše neohroženě se vztyčenou vlajkou sleduje Japonsko (JAPAN) na východě.

Mapa je časově blíže určena měsícem březnem (March). Souvisela s právě probíhající rusko – japonskou válkou (v letech 1904 – 1905), ze které vyšlo vítězně Japonsko a stalo se na Dálném východě nepominutelnou mocností.

Autor mapy zde varovně poukazoval na ruskou rozpínavost a jeho dobyvačné snahy, vlastní japonské však nebyly vůbec jiné. Popis mapy je v anglickém a japonském jazyce.

Reprodukci této mapy, spolu s krátkým textem, nalezneme také v knize Jeremyho Blacka Obrazy světa – Historie map z roku 2005, s. 125.

Předloha k této reprodukci je ve vlastnictví The Puzzle Museum – Dalgety & Hordern Collections. Je převzata z knihy The Agile Rabbit Book of Historical and Curious Maps z nakladatelství The Pepin Press v Amsterdamu, kterému děkujeme za možnost přetištění zdarma."

 

 

1877

Zdroj: i.imgur.com/mYGHv.jpg

 

Karikaturní válečná mapa Fredericka Walronda Rose znázorňující rok 1877

Karikaturní mapa poskytuje satirický pohled, tentokrát na chaotické události již v roce 1877 v Evropě.

Politické karikatury tvarované do jednotlivých států oživují tento příběh. Ilustrace využívá obrysu Evropy jako rámce pro prezentaci politického komentáře. Předpokládá se, že čtenáři poznají tyto tvary a identifikují jednotlivé země.

F. W. Rose je synonymem pro tento typ politické karikaturní mapy. Jeho styl nicméně navazuje na dlouhou tradici antropomorfních map (zobrazujících generické národní typy) a zoomorfních map (zobrazujících skutečná i mýtická zvířata). Vyprávět příběh pomocí obrázků se ukázalo být mocnou zbraní. 25 let poté, co byla vydána mapa s chobotnicí, byla znovu využita japonskou propagandou k získání evropské podpory proti Rusku během rusko-japonské války.

Chobotnice – Rusko, zapomínajíc na rány utržené na Krymu, dále natahuje svá chapadla do všech směrů. Dychtivě je ovíjí kolem Turka v naději, že jej uchvátí tak jako předtím Polsko.

Současně se ukazuje, že Řecko obtěžuje Turka v jiné oblasti. Maďarsku je zabráněno v pomoci Rusku jeho sestrou – Rakouskem. Francouz u vědomí poslední porážky pečlivě zkoumá své zbraně. Německo se přirozeně zajímá o jeho pohyby a udržuje se ve stavu připravenosti na mimořádné události.

Velká BritánieIrsko pozorně sledují boje a jsou připraveny zasáhnout v případě zájmu RuskaTurecko nebo narušení postavení Suezu. Španělsko si zabírá svůj velmi žádaný zbytek. Itálie představuje nemilosrdnou hračku papeže a bohatý belgický král se stará jen o svůj poklad. Dánská vlajka je malá, ale má důvod být na to hrdá.

 

1900

Zdroj: i.imgur.com/E589J.jpg

 

John Bull a jeho přátelé – karikaturní mapa Evropy 1900, Frederick Walrond Rose

Mapa F. W. Rose s názvem John Bull a jeho přátelé z roku 1900 je podobná mapě znázorňující rok 1877. Zatímco Rusko je stále v roce 1900 problematickým protagonistou zasahujícím chapadly do záležitostí sousedů, povaha a směr antropomorfních obrázků se změnily, reflektujíce změněnou politickou krajinu. Na mapě z roku 1877 je Francie starým generálem cílícím kanón na Německo, Francie roku 1900 je Mariannou oblečenou v revolučních barvách a vzhlížející od Německa Velké Británii.

Taková srovnání by nás mohla zavést příliš daleko, ale legenda na mapě F. W. Rose z roku 1900 podává určité vysvětlení:

Velká Británie – John Bull – byla napadena dvěma divokými kočkami. Je však schopna se spolehnout na zásoby munice, odvahu a velké zdroje. Dopis u paty od přítele Strýčka Sama by byl více povzbudivý, kdyby nebyl jen douškou. Nacionalistická sekce v Irsku využila příležitosti k ventilování zneužívání, ale to bylo překaženo loajálností lidu.

Francie také nadává a jednou rukou hrozí poškrábat zatímco druhou kyne Německu, aby jí pomohlo. Ačkoliv Dreyfussova záležitost je upozaděna, zabývá se více domečkem své nové panenky. Nějak dokázala rozbít všechny hračky na jejím opasku a její srdce je bolavé, když přičítá tyto pohromy Johnu Bullovi.

NizozemskoBelgie ho také častují neslušnými jmény.

Španělsko, unavené nedávnými boji, si uvědomuje, že John nebyl nikdy nakloněn mu pomoci a doufá, že bude napaden některým ze svých sousedů.

Portugalsko se těší myšlenkou, že drží klíč k situaci.

NorskoŠvédsko, ačkoliv se snaží osvobodit ze společného obojku, obracejí pozornost k Johnovým potížím, zatímco Dánsko mu laskavě posílá darem proviant.

RakouskoMaďarsko se uspokojují děsivými hrozbami.

Spokojenost Švýcarska, že Červený kříž poskytoval dobré služby, je poznamenána zprávami o Johnových vítězstvích.

Itálie sama vzdoruje projevit podporu svému starému příteli.

Na Korsice se stín jejího velkého zesnulého syna diví, proč lidé nejednají, jak by měli namísto vrčení a proklínání.

Turecko, odpočívajíc na svém posledním nepříteli Řecku, se usmívá myšlence, že tyto problémy by ho poškodily a snad mu ani není líto, že John nepřijde k přílišné škodě.

Rusko, navzdory vznešenému úsilí cara vytvořit mírumilovný image, je stále chobotnicí, jejíž chapadla dosahují široko a daleko. PolskoFinsko již poznaly bolestivý proces absorpce. Čína pociťuje sílu jejích výhonků a dvě z chapadel se plíží k ÍránuAfganistánu, zatímco jiné to zkoušejí na každém výhodném místě, odkud by mohlo být na Turecko zaútočeno.

Velikost originální mapy je 28 × 20 palců.

 

 

Představili jsme mapy z roku 1877, 1900 a 1904. Kartografie v pozdějších letech šla jinou cestou vizualizace jevů, ale motiv ruské chobotnice by kartografové směle mohli použít třeba v roce 1939, vlastně v několika situacích již od 20. do 40. let minulého století, ale také v roce 1956, 1968, 1979 a 2008, samozřejmě také v roce 2014... a třeba i v dalších letech.

V každém období měly ostatní státy své starosti a své důvody, proč proti imperiální chobotnici nezakročily. Nějaké důvody mají i dnes a sílící chobotnice ví, že pes, který štěká, nekouše. Budeme tedy raději jen štěkat, opatrně a chytře zmrazovat majetky jedincům, které chobotnice lehce nahradí, a zakazovat protagonistům Krymské krize návštěvy u nás, a budeme se těšit na další nenasytná chapadla a další válečné konflikty, o kterých marně doufáme, jako politici před 100 lety, že nenastanou. Také dnes budeme raději zase chytří než moudří a čestní... :-)

Poděkování

Za mapy a komentáře děkujeme:

The Apricity: A European Cultural Community,

www.theapricity.com/forum/showthread.php?46527-Fred-W-Rose-s-famous-Serio-Comic-European-Maps

dále www.raremaps.com a nakladatelství The Pepin Press v Amsterdamu, www.pepinpress.com

Děkujeme také kamarádce Sayako, která nám přiblížila význam textů ve starojaponštině, a dalším přátelům a kolegům za překlady a za pohotovou a nezištnou pomoc.

redakce

vyvěšeno: 28.03.2014
poslední aktualizace: 02.04.2014
ID článku: 4449


Z časopisu Zeměměřič č. 14-03a04
[Server]
Kartografie
Historie Zajímavosti
Ze zahraničí
[Pošta]