[Home Page]

Osobní vzpomínka na doc. Ing. F. Krpatu, CSc.

Na Zeměměřické fakultě ČVUT jsem v 50. letech přednášel matematiku jen v 1. semestru, takže jsem patrně Františka Krpatu (narozeného v roce 1938) učil. Z mého studenta se tak stal později mým kolegou, když začal působit na katedře vyšší geodézie. Protože jsem se z pochopitelných důvodů snažil o užší vztahy s touto katedrou, poznal jsem i Krpatovu povahu, jíž se v dobrém slova smyslu odlišoval od některých z dalších členů katedry.

V 90. letech a na začátku nového tisíciletí byl František Krpata proděkanem geodetického oboru (funkce oborových proděkanů byly někdy kolem roku 2000 změněny na zástupce pedagogického proděkana fakulty pro jednotlivé obory). V této funkci prosadil doc. Krpata etiku jako předmět pro všechny studenty geodetického oboru. Dodnes to považuji za velkou Krpatovu zásluhu, o to větší, že i ty nejpřirozenější etické zásady byly několika kolegům z katedry vzdáleny. Poznal jsem to krátce po svém odchodu z fakulty v polovině roku 1997.

To jsou důvody mého velkého uznání pro Krpatovu snahu.

Má žena a já si rádi připomínáme dvě Krpatovy návštěvy u nás, když už jsem byl v důchodu. Věnoval nám knížku známého německého benediktina Anselma Grűna: O mlčení (3. vyd. českého překladu 2000, 58 str.).

Na pana kolegu Františka Krpatu rád vzpomínám.

Zbyněk Nádeník

vyvěšeno: 13.08.2014
ID článku: 4556


Z časopisu Zeměměřič č. 14-07a08
[Server] ŠkolstvíZ domova [Pošta]