[Home Page]

Výpis ze Zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník

<h3>Výpis ze Zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník</h3><p>&nbsp;</p><h3>HLAVA I</h3><h3>PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY</h3><h2>Díl 1</h2><h2>Soukromé právo</h2><p><strong>§ 1</strong></p><p>(1) <strong>Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.</strong></p><p>(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.</p><p><strong>§ 2</strong></p><p>(1)<strong> Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.</strong></p><p>(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.</p><p>(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.</p><p><strong>§ 3</strong></p><p>(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.</p><p>(2) <strong>Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že </strong></p><p>a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, </p><p>b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, </p><p>c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,</p><p>d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,</p><p>e) <strong>vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká</strong>, a</p><p>f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.</p><p>(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.</p><p><strong>§ 4</strong></p><p>(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.</p><p>(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.</p><p><strong>§ 5</strong></p><p>(1) <strong>Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.</strong></p><p>(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.</p><p><strong>§ 6</strong></p><p>(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.</p><p>(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.</p><h3>HLAVA IV</h3><h3>VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ</h3><h2>Díl 1</h2><h2>Všeobecná ustanovení</h2><p><strong>§ 489</strong></p><p><strong>Věc v právním smyslu (dále jen &quot;věc&quot;) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.</strong></p><p><strong>§ 490</strong></p><p>Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek.</p><p><strong>§ 491</strong></p><p>(1) <strong>Plod </strong>je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho.</p><p>(2) <strong>Užitky</strong> jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy.</p><p><strong>§ 492</strong></p><p>(1) <strong>Hodnota věc</strong>i, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.</p><p>(2) <strong>Mimořádná cena</strong> věci se stanoví, má-li se její hodnota nahradit, s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci.</p><p><strong>§ 493</strong></p><p><strong>Lidské tělo ani jeho části</strong>, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí.</p><p><strong>§ 494</strong></p><p>Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. <strong>Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.</strong></p><p><strong>§ 495</strong></p><p>Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.</p><h2>Díl 2</h2><h2>Rozdělení věcí</h2><p><strong>§ 496</strong></p><p><strong>Věci hmotné a nehmotné</strong></p><p>(1) <strong>Hmotná věc</strong> je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu.</p><p>(2) <strong>Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.</strong></p><p><strong>§ 497</strong></p><p><strong>Ovladatelné přírodní síly </strong></p><p>Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.</p><p><strong>§ 498</strong></p><p><strong>Nemovité a movité věci</strong></p><p>(1) <strong>Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon</strong>. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.</p><p>(2) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.</p><h2>Díl 3</h2><h2>Součást věci a příslušenství věci</h2><p><strong>Součást věci</strong></p><p><strong>§ 505</strong></p><p><strong>Součást věci </strong>je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.</p><p><strong>§ 506</strong></p><p>(1) <strong>Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen &quot;stavba&quot;) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.</strong></p><p>(2) <strong>Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.</strong></p><p><strong>§ 507</strong></p><p><strong>Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé.</strong></p><p><strong>§ 508</strong></p><p>(1) Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen &quot;stroj&quot;) není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje.</p><p>(2) Má-li být takovým strojem nahrazen stroj, který je součástí nemovité věci, lze výhradu do veřejného seznamu zapsat, pokud proti tomu osoba zapsaná ve výhodnějším pořadí nevznese odpor. Právo odporu však nemá osoba, jejíž právo nemůže být zápisem výhrady zkráceno, ani osoba, jejíž pohledávka byla již splněna; za tím účelem může být splněna i pohledávka dosud nedospělá.</p><p><strong>§ 509</strong></p><p>Inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.</p><p><strong>Příslušenství věci</strong></p><p><strong>§ 510</strong></p><p>(1) <strong>Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.</strong></p><p>(2) Má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.</p><p><strong>§ 511</strong></p><p>Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí.</p><p><strong>§ 512</strong></p><p>Je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo.</p><p><strong>§ 513</strong></p><p>Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.</p><h3>HLAVA V</h3><h3>PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI</h3><h2>Díl 1</h2><h2>Právní jednání</h2><p><strong><em>Oddíl 1</em></strong></p><p><strong><em>Všeobecná ustanovení</em></strong></p><p><strong>§ 545</strong></p><p><strong>Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.</strong></p><p><strong>§ 546</strong></p><p>Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.</p><p><strong>§ 547</strong></p><p><strong>Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</strong></p><p><strong>Podmínka</strong></p><p><strong>§ 548</strong></p><p>(1) <strong>Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky</strong>. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.</p><p>(2) <strong>Podmínka je odkládací</strong>, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.</p><p>(3) Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.</p><p><strong>§ 549</strong></p><p>(1) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně osoba, která není oprávněna tak učinit a které je splnění podmínky na prospěch.</p><p>(2) Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.</p><p><strong>§ 550</strong></p><p><strong>Doložení času</strong></p><p>Je-li k účinnosti právního jednání určena počáteční doba, použijí se obdobně § 548 a 549 o odkládací podmínce. Omezí-li se účinnost právního jednání konečnou dobou, použijí se obdobně § 548 a 549 o rozvazovací podmínce.</p><p><strong>Zdánlivé právní jednání</strong></p><p><strong>§ 551</strong></p><p><strong>O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.</strong></p><p><strong>§ 552</strong></p><p><strong>O právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.</strong></p><p><strong>§ 553</strong></p><p>(1) <strong>O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.</strong></p><p>(2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.</p><p><strong>§ 554</strong></p><p>K zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.</p><p><strong><em>Oddíl 2</em></strong></p><p><strong><em>Výklad právních jednání</em></strong></p><p><strong>§ 555</strong></p><p>(1) <strong>Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.</strong></p><p>(2) <strong>Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.</strong></p><p><strong>§ 556</strong></p><p>(1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.</p><p>(2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.</p><p><strong>§ 557</strong></p><p>Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.</p><p><strong>§ 558</strong></p><p>(1) V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.</p><p>(2) V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.</p><h3>ČÁST TŘETÍ<br />ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA</h3><h3>HLAVA I</h3><h3>VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ</h3><p><strong>§ 976</strong></p><p>Absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li něco jiného zákon.</p><p><strong>§ 977</strong></p><p>Jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní.</p><p><strong>§ 978</strong></p><p>Od ustanovení této části se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon.</p><h3>HLAVA II</h3><h3>VĚCNÁ PRÁVA</h3><h2>Díl 1</h2><h2>Obecná ustanovení</h2><p><strong>§ 979</strong></p><p>Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného.</p><p><strong>§ 980</strong></p><p>(1) <strong>Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje</strong>. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky.</p><p>(2) <strong>Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.</strong></p><p><strong>§ 981</strong></p><p>Je-li do veřejného seznamu zapsáno věcné právo k cizí věci, má přednost před věcným právem, které není z veřejného seznamu zjevné.</p><p><strong>§ 982</strong></p><p>(1) Pro pořadí věcných práv k cizí věci rozhoduje doba podání návrhu na zápis práva. Práva zapsaná na základě návrhů podaných v téže době mají stejné pořadí.</p><p>(2) Zřizuje-li vlastník věcné právo k vlastní věci, může před tímto právem vyhradit a do veřejného seznamu zapsat přednostní pořadí pro jiné právo; má-li být výhrada do veřejného seznamu zapsána až po zřízení věcného práva, vyžaduje se souhlas osoby, jejíž právo má být dotčeno. K zápisu práva, pro něž bylo vyhrazeno lepší pořadí, se nevyžaduje souhlas osoby, jejíž právo je výhradou omezeno, ledaže má být právo, jemuž svědčí výhrada lepšího pořadí, zapsáno do veřejného seznamu v širším rozsahu, než jak to z výhrady vyplývá.</p><p><strong>§ 983</strong></p><p>(1) Je-li ve veřejném seznamu zapsáno přednostní právo ke zřízení věcného práva jiné osobě a nebyl-li do jednoho roku od zápisu podán návrh na zápis práva, kterého se přednostní právo týká, může se vlastník domoci výmazu přednostního práva. Prokáže-li ten, kdo má přednostní právo, že před uplynutím lhůty podal žalobu na převod nebo jiné zřízení věcného práva, počne lhůta běžet od skončení soudního řízení; při zamítnutí žaloby však bude přednostní právo vymazáno na žádost vlastníka k okamžiku právní moci rozhodnutí.</p><p>(2) Je-li ve veřejném seznamu zapsáno přednostní právo jako podmíněné nebo s doložením času, počne lhůta podle odstavce 1 běžet dnem, kdy se přednostní právo stane vymahatelným.</p><p><strong>§ 984</strong></p><p>(1) Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.</p><p>(2) Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije.</p><p><strong>§ 985</strong></p><p>Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.</p><p><strong>§ 986</strong></p><p>(1) Kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může se domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno. Orgán, který veřejný seznam vede, vymaže poznámku spornosti zápisu, nedoloží-li žadatel ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu.</p><p>(2) Požádal-li žadatel o poznamenání spornosti zápisu do jednoho měsíce ode dne, kdy se o zápisu dozvěděl, působí jeho právo vůči každému, komu popíraný zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu; po uplynutí této lhůty však jen vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře.</p><p>(3) Nebyl-li žadatel o zápisu cizího práva řádně vyrozuměn, prodlužuje se lhůta podle odstavce 2 na tři roky; lhůta počne běžet ode dne, kdy byl popíraný zápis proveden.</p><h2>Díl 2</h2><h2>Držba</h2><p><strong>§ 987</strong></p><p><strong>Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.</strong></p><p><strong>§ 988</strong></p><p>(1) <strong>Držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.</strong></p><p>(2) Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.</p><p><strong>§ 989</strong></p><p>(1) <strong>Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.</strong></p><p>(2) Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.</p><p><strong>Nabytí držby</strong></p><p><strong>§ 990</strong></p><p>(1) Držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.</p><p>(2) Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.</p><p><strong>§ 991</strong></p><p><strong>Řádná držba</strong></p><p>Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.</p><p><strong>Poctivá držba</strong></p><p><strong>§ 992</strong></p><p>(1) Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.</p><p>(2) Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.</p><p>(3) Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.</p><p><strong>§ 993</strong></p><p><strong>Pravá držba</strong></p><p><strong>Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.</strong></p><p><strong>§ 994</strong></p><p><strong>Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.</strong></p><p><strong>§ 995</strong></p><p>Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Náhoda, která by věc u vlastníka nebyla stihla, však jde k tíži držitele, jen když spor svévolně zdržel.</p><p><strong>Držba vlastnického práva</strong></p><p><strong>§ 996</strong></p><p>(1) <strong>Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.</strong></p><p>(2) <strong>Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.</strong></p><p><strong>§ 997</strong></p><p>(1) Poctivému držiteli se hradí nutné náklady, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i náklady vynaložené účelně a zvyšující užitečnost věci nebo její hodnotu. Náhrada náleží do výše přítomné hodnoty, pokud ta nepřevyšuje náklady skutečné.</p><p>(2) Obvyklé udržovací náklady se nehradí.</p><p><strong>§ 998</strong></p><p>Z nákladů učiněných poctivým držitelem ze záliby nebo pro okrasu se hradí jen tolik, o kolik se zvýšila obvyklá cena věci; dřívější držitel však může k svému prospěchu odstranit vše, co lze od věci oddělit bez zhoršení její podstaty.</p><p><strong>§ 999</strong></p><p>Ani poctivý držitel se nemůže domáhat, aby mu byla nahrazena cena, za kterou na sebe věc převedl.</p><p><strong>§ 1000</strong></p><p>Nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, a nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby.</p><p><strong>§ 1001</strong></p><p>Vynaloží-li nepoctivý držitel nutné náklady, jichž bylo potřeba pro zachování podstaty věci, náleží mu jejich náhrada. Pokud jde o ostatní náklady, použijí se obdobně ustanovení o nepřikázaném jednateli.</p><p><strong>§ 1002</strong></p><p><strong>Držba jiných práv</strong></p><p>Pro držitele jiných práv platí § 996 až 1001 přiměřeně.</p><p><strong>Ochrana držby</strong></p><p><strong>§ 1003</strong></p><p><strong>Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.</strong></p><p><strong>§ 1004</strong></p><p>(1) <strong>Je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby.</strong> Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.</p><p>(2) Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.</p><p><strong>§ 1005</strong></p><p>Pro případ odstraňování stavby platí § 1004 obdobně.</p><p><strong>Uchování držby</strong></p><p><strong>§ 1006</strong></p><p><strong>Držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany.</strong></p><p><strong>§ 1007</strong></p><p>(1) Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.</p><p>(2) Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.</p><p><strong>Předmět a obsah vlastnického práva</strong></p><p><strong>§ 1011</strong></p><p><strong>Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.</strong></p><p><strong>§ 1012</strong></p><p><strong>Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.</strong></p><p><strong>Rozhrady</strong></p><p><strong>§ 1024</strong></p><p>(1) Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.</p><p>(2) Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.</p><p><strong>§ 1025</strong></p><p>Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem, co je jeho.</p><p><strong>§ 1026</strong></p><p>Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu, musí ji však udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda. Dojde-li však k takovému narušení rozhrady, že hrozí, že se hranice mezi pozemky stane neznatelná, má každý soused právo požadovat opravu nebo obnovení rozhrady.</p><p><strong>§ 1027</strong></p><p>Na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.</p><p><strong>§ 1028</strong></p><p><strong>Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.</strong></p><p><strong>Nezbytná cesta</strong></p><p><strong>§ 1029</strong></p><p>(1) Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.</p><p>(2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.</p><p><strong>§ 1030</strong></p><p>(1) Za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.</p><p>(2) Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.</p><p>(3) Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.</p><p><strong>§ 1031</strong></p><p>Bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.</p><p><strong>§ 1032</strong></p><p>(1) Soud nepovolí nezbytnou cestu,</p><p>a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty,</p><p>b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo</p><p>c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.</p><p><strong>Vyvlastnění a omezení vlastnického práva</strong></p><p><strong>§ 1037</strong></p><p>Ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.</p><p><strong>§ 1038</strong></p><p>Ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit.</p><p><strong>§ 1039</strong></p><p>(1) Za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen.</p><p>(2) Náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, pokud si to strany ujednají.</p><p><strong>Ochrana vlastnického práva</strong></p><p><strong>§ 1040</strong></p><p>(1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.</p><p>(2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.</p><p><strong>§ 1041</strong></p><p>(1) Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.</p><p>(2) Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.</p><p><strong>§ 1042</strong></p><p>Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.</p><p><strong>Pododdíl 5</strong></p><p><strong>Vydržení</strong></p><p><strong>Řádné vydržení</strong></p><p><strong>§ 1089</strong></p><p>(1) Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.</p><p>(2) Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.</p><p><strong>§ 1090</strong></p><p>(1) K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.</p><p>(2) Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.</p><p><strong>§ 1091</strong></p><p>(1) K vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky.</p><p>(2) <strong>K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.</strong></p><p><strong>§ 1092</strong></p><p><strong>Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.</strong></p><p><strong>§ 1093</strong></p><p>Držba se přeruší, nevykonával-li ji držitel v průběhu vydržecí doby déle než jeden rok.</p><p><strong>§ 1094</strong></p><p>Vyžaduje-li se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo opatrovníka, počne vydržecí doba běžet ohledně práva proti ní až ode dne, kdy zákonného zástupce nebo opatrovníka získá. Již započatá doba běží dále, avšak neskončí dříve, než uplyne jeden rok po odpadnutí překážky.</p><p><strong>§ 1095</strong></p><p><strong>Mimořádné vydržení</strong></p><p>Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.</p><p><strong>§ 1096</strong></p><p><strong>Započtení vydržecí doby</strong></p><p>(1) Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.</p><p>(2) Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.</p><p><strong>§ 1097</strong></p><p><strong>Zákaz vydržení</strong></p><p>Vydržet vlastnické právo nemůže zákonný zástupce proti zastoupenému, ani zastoupený proti svému zákonnému zástupci. To platí obdobně i pro opatrovníka a opatrovance a pro poručníka a poručence.</p><p><strong>§ 1098</strong></p><p><strong>Zastavení vydržecí doby</strong></p><p>Mezi manžely nepočne vydržecí doba běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro osoby žijící ve společné domácnosti, zákonného zástupce a zastoupeného, opatrovníka a opatrovance i pro poručníka a poručence.</p><p><strong>Pododdíl 6</strong></p><p><strong>Převod vlastnického práva</strong></p><p><strong>§ 1099</strong></p><p>Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.</p><p><strong>§ 1100</strong></p><p>(1) Převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.</p><p>(2) Převede-li strana vlastnické právo k věci zapsané ve veřejném seznamu postupně několika osobám, stane se vlastníkem osoba, která je v dobré víře a jejíž vlastnické právo bylo do veřejného seznamu zapsáno jako první, a to i v případě, že její právo vzniklo později.</p><p><strong>§ 1105</strong></p><p><strong>Převod vlastnického práva k nemovité věci</strong></p><p>Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.</p><p><strong>Společná ustanovení o převodu vlastnického práva</strong></p><p><strong>§ 1106</strong></p><p>Kdo nabude vlastnické právo, nabude také práva a povinnosti s věcí spojená.</p><p><strong>§ 1107</strong></p><p>(1) Kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon.</p><p>(2) Závady, které nepřejdou, zanikají.</p><p><strong>§ 1108</strong></p><p>Ustanovení § 1106 a 1107 platí obdobně také při nabytí vlastnického práva jinak než převodem.</p>

Petr Polák

vyvěšeno: 07.04.2015
ID článku: 4700


Z časopisu Zeměměřič č. 15-03a04
[Server]
Resort ČÚZK
Katastr nemovitostí Přečtěte si
[Pošta]