[Home Page]

Stanovisko předlistopadového náměstka ČÚGK

Vážená redakce,

v posledních číslech Vašeho časopisu je uveřejňován na pokračování článek "Jak jsem viděl sametovou revoluci v geodézii a kartografii", autora Ing. Slavoje Kádnera, CSc. Pominuli-li fakt, že v článku jsem zviditelňován jménem a bez mého souhlasu i fotografií, nemohu se smířit s tím, aby generace současná či budoucí při čtení tohoto článku považovala za pravdu autorem vědomě zkreslované některé události minulého období. Proto se na Vaši redakci obracím s žádostí o uveřejnění mého stanoviska k článku p. Kádnera, jehož text je obsahem přiloženého souboru.

Děkuji Vám za ochotu mé žádosti vyhovět.

S pozdravem V Boskovicích 26. února 2003 Ing. Miloslav MÜLLER,

680 01 Boskovice, Pod střelnicí 6

Na vědomi: Ing. Petr Polák, předseda Českého svazu geodetů a kartografů

 

 

 

Chybějící projev slušnosti a objektivity

 

V článku “Jak jsem viděl sametovou revoluci v geodézii a kartografii” jeho autor Ing. Slavoje Kádnera, CSc. uveřejnil natolik tendenční a od pravdy vzdálené hodnocení odborné činnosti mých kolegů na Českém úřadě geodetickém a kartografickém (dále jen “ČÚGK”), že považuji za svoji povinnost se k tomuto hodnocení vyjádřit. Tímto stanoviskem rovněž naplňuji slova, která jsem uvedl v otevřeném dopisu akčnímu výboru Občanského fora geodetů a kartografů ze dne 21. ledna 1990, jehož mluvčí byl autor článku, cituji: “Jsem připraven se před pracovníky resortu obhájit, půjde-li o mou čest a o neobjektivní hodnocení mých morálních, odborných a pracovních vlastností.”. Činím tak od té doby poprvé a doufám, že i naposled. Současně si dovolím prolomit bariéru mé několikaleté mlčenlivosti a tolerance k autoru článku.

Článek uveřejňuje neúplný výčet důvodů pro odvolání vedení ČÚGK, který je převzat z dopisu adresovaném Předsednictvu vlády ČR dne 24. ledna 1990, jehož signatáři jsou p. Kádner, Roubík a Slaboch. Obsah tohoto dopisu svědčí o tom, že jeho signatáři měli buď okrajové znalosti o výsledcích činnosti ČÚGK nebo v textu dopisu vědomě zneužili dějinnou událost té doby.

Pravdou je např. to, že ČÚZK navrhl příslušným ústředním orgánům státní správy zrušení meziresortních dohod, a to z důvodu změn v jejich působnosti nebo ztráty opodstatnění dohod. V článku již ale není uvedeno, že návrh na jejich výpověď všechny ústřední orgány akceptovaly, pokud se nepředpokládalo uzavření nových dohod, odpovídajících současným podmínkám jejich působnosti. Výjimkou bylo Federální ministerstvo dopravy. To prostřednictvím p. Kádnera, jako hlavního geodeta, nesouhlasilo se zrušením dohody, uzavřené již v roce 1968, která obsahovala jednostranné povinnosti ČÚZK při udělování oprávnění k ověřování výsledků geodetických prací a geometrických plánů pracovníkům tohoto resortu a při součinnosti složek ministerstva dopravy se středisky geodézie. V praxi šlo zejména o to, že ministerstvo provádělo vlastní zkoušky mimo působnost právních předpisů, neplnilo ujednání dohody o účasti zástupců resortu ČÚZK a škol ve zkušební komisy a v předkládání zkušebních osnov. Přitom ČÚGK byl zavázán, aby na podkladě předloženého seznamu osob formálně uznal zkoušky a vydal příslušné oprávnění. Ustanovení dohody byla diskriminující vůči všem, kteří zkoušky vykonávali podle dříve platných vyhlášek u zkušební komise resortu ČÚGK.

Některé další důvody hodnotící odbornou tématiku jsou prázdnými hesly. Např. meziresortní a krajské koordinační komise, jako vymoženost centrálního řízení a plánování, ČÚGK rušit ani nemusel, neboť jejich činnost z hlediska praktické potřeby se časem sama vytratila. Dále údajná chybějící jednotná koncepce působnosti ČÚGK je nějak v protikladu s koncepcí “Dlouhodobý výhled rozvoje ČÚGK”, přijatou v roce 1987. Signatáři za byrokratický přístup k vyřizování žádostí o podnikání považovali to, že žádosti ČÚGK vyřizoval do 1 měsíce a pokud některá žádost nabyla vyřízena kladně, stalo se tak z důvodů věcných nedostatků oproti náležitostem stanoveným právním předpisem.

Za tendenční je možné považovat hodnocení o spolupráci s geodetickými službami socialistických států, které se neřídilo přáním vedení ČÚGK, ale příslušným usnesením vlády ČSSR z roku 1985. S přihlédnutím k devizovým možnost té doby je rovněž úsměvné tvrzení o omezování účasti v mezinárodních organizacích včetně UNESCO. Zejména účast na akcích posledně jmenované, když se týkala pouze jedné osoby, jejíž činnost v zahraničí směřovala převážně k plnění zcela jiných, než odborných úkolů. Frázi o nezajištění koncepčního rozvoje úřadu v důsledku uvolňování zaměstnanců lze doplnit těmito konkrétními údaji. Jednalo se o 18 zaměstnanců, z toho o 11 nestraníků a 7 členů KSČ, přitom uvolnění zaměstnanců bylo řešeno s přihlédnutím k důchodovému věku a podle jejich pracovní náplně delimitované na nižší organizační složku.

V článku nejsou uveřejněny další důvody uvedené v dopisu Předsednictvu vlády ČR, jako např. o tom, že nebyla odstraněna dřívější chybná rozhodnutí o sloučení Geodetického ústavu a Kartografie, o údajném potvrzení počítačového zpracování centrální databáze evidence nemovitostí v síti Podniku výpočetní techniky, o nezajištění požadavků ostatních resortů na tvorbu a vydávání tématických map atd. Proč autor článku tyto důvody neuvedl? Je to snad proto, že tato neodborná hodnocení jsou postavena na vědomé lži nebo že by již neobstála v současné době.

Vracím-li se myšlenkami k tomuto období, kladu si otázku, zda signatáři dopisu měli morální právo k takovému hodnocení, navíc vystupovat jménem i jiných osob? K odborným prominentům minulého režimu patřil i p. Kádner, který jako nestraník působil ve funkci hlavního geodeta Federálního ministerstva dopravy. Tedy v resortu, o který se dřívější politický systém opíral se slangem “modrá armáda”. Do funkce byl uveden v období “normalizačního procesu”, kdy jiní za své názory opouštěli v 70. létech funkce. Rovněž úsměvná je mimo jiné shoda jmen dvou zbývajících signatářů s jmény uvedenými v tzv. Cibulkově seznamu osob blízkých státní bezpečnosti a jejich erudice k takovému hodnocení z pohledu jejich dřívější odborné působnosti.

Autora článku popsal a hodnotil mé kroky v souvislosti s uveřejněním mého otevřeného dopisu akčnímu výboru Občanského fora geodetů a kartografů ze dne 21. ledna 1990. Tento dopis považuji za “mimořádný” pouze v tom, že naivně nabízel součinnost ČÚGK při aktivitách Občanského fora, zejména při legislativní přípravě přestavby organizační struktury resortu a konstituování komerční sféry, jejíž nástin byl zpracován již 15. ledna 1990 pod č.j. 17/1990-1. Otevřený dopis dále seznamoval Občanské fórum s postoji ČÚGK. Příměrem k hodnocení té doby slovy p. JUDr. Pitharta, dnešního předsedy Senátu, charakterizoval chování p. Kádnera a Roubíka při osobním jednání o rezignaci vedení ČÚGK. Je politováníhodné, že autor článku slovy: ”z pozice vrcholového funkcionáře ….. poučuje”, “možnost vyjádřit se k nastalé situaci” nebo “v přítomnosti dalších odborníků výhradně z resortu ČÚGK” apod., hodnotil svůj několikaminutový monolog, při němé přítomnosti p. Roubíka. Autor článku mohl do dnešního dne pochopil, že přijetí vyslovené nedůvěry je pro mnohé otázkou cti a morálních kvalit osoby, která něco takového vysloví. O co slušnější by bylo nehledat obvinění v odborných činnostech, ale jednoduše vyslovit politické důvody. To dokázal v případě mé osoby nejen minulý režim po emigraci syna do zahraničí, která se stala předmětem mého již nedokončeného odvolání z vedení ČÚGK vlivem listopadových událostí, ale to dokázal i zastupující předseda ČÚGK slovy “Jde o politickou záležitost a o autoritu Občanského fora”.

Není hlavním cílem mého stanoviska podrobně hodnotit a vyvracet obvinění z dob dávno minulých, s kterými většina čtenářů není možná ani seznámena. Pokud se tak stalo, tak mimo již uvedené důvody i proto, aby generace současná či budoucí znala i názor tzv. “druhé strany”. Omlouvám se, pokud jsem použil více slov k tomu, abych se dostal k tématu, který byl v článku pominut, tj. k personální rekonstrukci ČÚGK.

V článku je uvedeno nepříliš kladné hodnocení činnosti řídící skupiny pro vypracování základní koncepce geodetické služby ČR, vyúsťující v doporučení, cituji z článku: “.. nutné radikální a personální změně v aparátu ČÚGK …”. K prosazení těchto doporučení jejich autor, jako předseda České komory GK, a Ing. Paulem, jako předsedy Českého svazu GK, vydali petici, která byla předána Předsednictvu vlády ČR dne 12.5.1992 a veřejně publikována.

.

Zavedený pojem personální rekonstrukce bylo jen veřejným přiznáním seznamu zaměstnanců ČÚZK, kteří byli pro autory petice nepohodlní či nežádoucí. Většina z nich znechucena tímto děním, dobrovolně odešla z ČÚGK. Někteří se slovy “Chci být natolik charakterní, abych nemusel podle přání určitých osob popírat to, co úřad do té doby dobrého udělal". Je paradoxem, že někteří z těch, kteří byli největšími kritiky odborných činností doby minulé a kteří nyní mohli prokázat svoji odbornou erudici, raději změnili místo své působnosti, nebo že některé stranické funkcionáře rekonstrukce vynesla do řídících funkcí. Domnívám se, že personální rekonstrukce byla hazardem bez nejmenší odpovědnosti jejich autorů za následky, které se později zákonitě dostavily. Atmosféra té doby je věrohodně popsán např. v článku “Odmítnuta podaná ruka”, autor p. Skále, nebo “Otevřený dopis pánům Ing. Janu Fafejtovi a Ing. Slavoji Kádnerovi, CSc.”, autor p. Bumba. Abych v hodnocení metod prosazování zájmů autorů petice nebyl obviňován z podjatosti a z opory pouze ve dvou výše uvedených článcích, užiju slov písemného stanoviska účastníků resortní porady v Pardubicích ze dne 24. ledna 1992, týkajících se události popisované v brožuře Informace č. 12 Českého svazu geodetů a kartografů. Cituji bod 8 :”výhrady máme k tvrzení, že všech 160 účastníků semináře dne 4.12.1991 v Praze souhlasilo s dopisem předsedovi ČÚGK. Minimálně 2 účastníci z Vč. kraje, ne náhodou bývalí vedoucí středisek, dnes podnikatelé, se od této, údajně viditelně režírované akce, distancovali.”. Cituji bod 9 : “Na závěr nesouhlasíme s tím, že svaz geodetů a kartografů se propůjčuje jako tribuna k prosazení skupinových zájmů úzké kliky v jeho vedení.”.

Autor článku obšírně popisuje a odůvodňuje nezdar v přípravě právního předpisu, který by upravil výkon geodetických a kartografických činností, postavení a působnost profesní komory. Dovoluji si vyslovit nesouhlas s pasáží článku, kde je hledána vina v jiné osobě. Autor článku, jako zaměstnanec ČÚGK, jehož jedinou povinností bylo takový zákon připravit, po legislativní a odborné stránce selhala. Soudím podle těchto stanovisek legislativních orgánů vydaných v době, kdy nebylo zpochybňováno právní řešení profesní komory.

Stanovisko Legislativní rady vlády ČR (dále jen “LR ČR”) k návrhu zásad zákona ČNR o Komoře geodetů a kartografů ČR ze dne 29.července 1992 č.j. 2423/92 v závěru zní, cituji : " .... považuje návrh zásad zákona o Komoře v předložené podobě za nezpůsobilý k projednání ve vládě a v souladu s čl. 35 Legislativních pravidel vlády ČR vrací předkladateli k přepracování podle připomínek obsažených v části II tohoto stanoviska, zejména s poukazem na nutnost souběžné novelizace zákona č. 46/1971 Sb. o geodézii a kartografii.”.

Stanovisko Komise pro právo obchodní, občanské a trestní LR ČR k později připravenému společnému návrhu, cituji : "Zákon je tématicky i systematicky nevyvážený, neboť větší část jeho obsahu se zaměřuje na strukturu a činnosti Komory, zatím co výkon činností jím upravených a povinností, které při tom vznikají prakticky chybí. Zejména postrádáme ustanovení o zvláštních povinnostech geodetů a kartografů; při tom právě existence takových zvláštních povinností vlastně odůvodňuje vznik stavovské organizace typu Komory.".

V článku na konci tohoto tématu odeznívá pravděpodobně snaha jejího autora snížit odbornou úroveň zeměměřického zákona, na jehož legislativní přípravě se nepodílet, a to tím, že tento zákon spojuje s mým jménem a s obsahem nedávné novely zákona. K tomu mohu pouze dodat, že všechna rozhodující ustanovení novely zákona, jako zkoušky odborné způsobilosti, byly obsahem původního návrhu zeměměřického zákona, ale při jeho projednávání ve vládě a z podnětu tehdejšího předsedy vlády byly z návrhu zákona vypuštěny s odkazem, že jsou nepotřebné.

 

Závěrem si dovoluji zveřejnit pocit, který mám po seznámení se s výsledky činnosti autora článku. Jsem zklamán tím, že dobře míněná aktivita kolegů nebyla v některých věcech dovedena do reálného výsledku. Po celou dobu působení na Českém úřadu zeměměřickém a katastrálním jsem se nesetkal s tím, že by vedení tohoto úřadu a jeho zaměstnanci bránili nebo nechtěli pomoci v přípravě předpisů upravující odbornou působnost a právním postavení komerční sféry. Vývoj po listopadové revoluci prokázal, jak byla reálná koncepce “federalizace“ a “odvětví”, kterou autor článku od svého začátku prosazoval jako dogma. Jsem toho názoru, že hlavní příčiny všech jeho problémů s resortem ČÚGK, jsou pouze a jenom v jeho osobě a v některých osobách jeho přátel. Na jeho farizejskou otázku uvedenou v článku “Kdo z toho měl (má) prospěch?” pokusím se odpovědět slovy : “Zcela určitě mezi ně nepatří řadoví kolegové bez tužeb po funkcích. Vinu na tomto stavu nese ten, kdo svým jednáním postavil zeď mezi státní a komerční sféru v oboru zeměměřictví a kdo ji nadále udržuje ve funkční podobě.”.

Děkuji těm, kteří mi umožnili publikovat stanovisko k věcem, které autor článku po dobu několika let veřejně dával do souvislosti s moji osobou a u nichž jsem z jeho strany postrádal projev slušnosti, objektivity a demokratického přístupu.

 

 

Únor 2003 Ing. Miloslav MÜLLER

 

 

Ing. Miloslav MÜLLER

vyvěšeno: 27.02.2003
poslední aktualizace: 04.04.2003
ID článku: 687


Z časopisu Zeměměřič č. 03-03
[Server]
Resort ČÚZK
Historie ČSGK
KGK
[Pošta]