[Home Page]

Nekrolog za VZÚ Praha, od emeritního eléva

Když jsem psal koncem srpna 2002 "Vzpomínky eléva" k 55.výročí nástupu k VZÚ 1.září 1947, zdaleka jsem netušil, že vlastně píši za VZÚ nekrolog. K čemu bude asi sloužit budova specielně postavená a vybavená pro potřeby armády ve dvacátých letech legionáři a odborníky, se skutečným nadšením a zápalem pro věc. Neznám důvody, ani neznám osoby a organizace, které vedly, a říkám to úmyslně pateticky, k tomuto historicko-kulturnímu, technickému barbarství. Bylo to promyšlené, nebo to bylo střeleno od boku ? Jsou zde nějaké osobní nebo "vyšší " zájmy, nebo se jedná čistě o otázku ekonomickou ? Co udělali čelní funkcionáři vojenské topografické služby, aby k tomuto zrušení VZÚ Praha nedošlo ? Měli vůbec možnost do toho mluvit ?

Je mi jasné, že mi nikdo neodpoví, jak je u nás dnes zvykem; ale nedá mi, abych jako jeden z prvních poválečných elévů tento akt nechal bez povšimnutí a hlavně bez vyjádření osobního názoru.

Všude ve světě (kulturním a vyspělém světě) si pěstují tradice a zdravý patriotismus a hrdost na určité podniky a zařízení. V tradici a zdravém patriotismu je právě záruka tvoření trvalých hodnot a to jak hmotných, tak i kulturních. VZÚ Praha tomuto hodnocení byl a bohužel, jak se dnes ukázalo, nikoliv trvalou. Myslím si, že VZÚ Praha se vždy podílel a měl by se podle mne nadále podílet na tvoření a údržbě mapového díla a to pod svým původním názvem a na svém původním místě.

Bohužel, poměrně častými změnami politických režimů a hlavně trendů u nás, se postupně rozmělňovaly a ubíjely tradice a velmi mne mrzí, že to zrovna dnes dostalo korunu zrušením a likvidací VZÚ.

Postupné "osekávání" VZÚ Praha, ze své původní podoby, začalo po "Vítězném únoru" a to odsunem některých jeho částí a pracovníků mimo Prahu. Byl to geodetický odbor, topografický odbor a fotogrammetrický odbor ze 3.patra budovy a část strojního vybavení tiskárny a reprodukce. Celé 3.patro bylo uvolněno pro HSUS (Hlavní stavební a ubytovací správa).

Mne osobně se likvidace VZÚ, jako bývalého eléva bytostně dotýká. Střídá se lítost se vztekem na neznámého pachatele. Chvilkami mi to připadá jako zlý sen. Po těžkém úrazu jsem upadl do deprese a apatie. Když jsem po delší době tento stav překonal celkem bez následků na těle i na duchu, začal jsem se opět zajímat o aktuální dění okolo sebe. Rušením VZÚ Praha jsem velmi rozjitřen, i když by mi to mohlo být úplně jedno, ale není. Vnitřně tím trpím a nedovedu si to sám vysvětlit, proč vlastně?

Nostalgicky vzpomínám na oslavu 30.výročí založení VZÚ, kdy byla k této příležitosti uvolněna část Národního technického musea na Letné. Toho jsem se zúčastnil jako sedmnáctiletý elév, svobodník základní služby. K 80.výročí založení VZÚ byl den otevřených dveří. I toho jsem se zúčastnil, ale již jako 67letý vojenský důchodce. Cítil jsem určité dojetí a zároveň hrdost a se mnou všichni přítomní elévové, že jsme se i my podíleli na výsledcích práce VZÚ.

Co by asi řekli dnešní likvidaci VZÚ Praha jeho bývalí zakladatelé a budovatelé legionáři, jako byl například pan plk.Dr. Ladislav Beneš a i jeho pozdější velitelé a odborní náčelníci? Nelze všechny vyjmenovat. Myslím, že jejich názor by byl jednoznačný. Ale oni již nejsou, zbyli nostalgičtí, zatím žijící pamětníci.

Historie VZÚ byla již podrobně popsána ať ji ve výročních zprávách, tak v jednotlivých vzpomínkových článcích Vojenského topografického obzoru, nyní ve Vojenském geografickém obzoru a v Historii topografické služby čs. armády, léta 1918-1992. Nyní by se někdo "historicky" vyjádřit k zániku existence VZÚ Praha, k jeho zrušení. Vystoupit z anonymity a pokusit se obhájit tento čin, třeba na stránkách Vojenského geografického obzoru. Mnoho lidí by si to jistě rádo přečetlo. Já určitě ano.

Historie VZÚ je nejen slavná, ale její část z poúnorových padesátých let i smutná. Jaký byl další osud zatčených příslušníků VZÚ za protikomunistickou činnost, například pana šktp. Johánka, legionáře a odbojáře z doby nacistické okupace, pana kpt. Vodrážky, bývalého eléva z 1.republiky, nebo voj.pres.sl. Jiroudka. To jsou jména o kterých vím. Dovedl by to někdo zodpovědět? Nebo šikanovaného voj.zákl.sl.Ing. Stříhavky, který byl předúnorovým funkcionářem národněsocialistické mládeže (výcviková rota Jelšava 1950). Jistě by se našla i další jména postižených. Zdálo by se, že tato zmínka k nekrologu nepatří, ale i toto je část historie VZÚ, té smutnější. Otázky osudů těchto postižených a postihovaných lidí ve mně vždy vyvolávaly zájem a soucit a dnes mi nedá, abych se o tom nezmínil.

Tímto nekrologem jsem chtěl vyjádřit své rozpoložení a zásadní nesouhlas se zrušením VZÚ Praha.

Armáda České republiky se profesionalizuje. Vycházím z předpokladu, že je to zřejmě lepší řešení, než jak byla řešena organizace Československé lidové armády. Na toto řešení přišli jistě odborníci na svém místě, tedy profesionálové na vojenské otázky i prognostiku ve vojenství. Na zabezpečování profesionální armády je potřeba i profesionalita v odbornostech. Kdo tedy bude profesionálně zabezpečovat potřeby profesionální armády po stránce mapového vybavení? Vždyť místo, latinsky topos, je jedním z faktorů jakékoli činnosti člověka a to se týká zejména vojáků. VZÚ by byl schopen jistě i dnes toto zabezpečení topografickými podklady zaručit, proto je mi dost nepochopitelné, že se ruší. Měl tradici, měl historickou i zároveň moderní budovu k tomu účelu postavenou, technické moderní vybavení a hlavně měl i odborné profesionály.

Nemohu se zbavit dojmu, možná mylného, že zde působí metastásy minulého totalitního systému a to likvidovat tradiční hodnoty rafinovaným způsobem. Jednou z těchto hodnot je i Vojenský zeměpisný ústav Praha.

Rok 1919 byl rokem založení VZÚ Praha, rok 2003 jeho zánikem. Otázkou musí býti PROČ??

V Táboře, 21.2.2003,

Kamil Čelikovský

vyvěšeno: 23.05.2003
poslední aktualizace: 12.08.2003
ID článku: 772


Z časopisu Zeměměřič č. 03-06+07
[Server]
Geodézie
Kartografie Historie
Z domova
[Pošta]