[Home Page]

Vzhled jevu jako ekvivalent termínu feature v českém překladu mezinárodních norem geografické informace

Tento časopis upozornil ve svém předešlém čísle (č. 2/2002) článkem J. Šímy na potřebu konsolidace české odborné terminologie v oblasti geografické informace, jež povětšinou vzniká překladem příslušných anglických termínů, který je ne vždy uspokojivý. Jako příklad nedořešenosti uvádí na čelném místě několik existujících českých ekvivalentů velmi frekventovaného anglického odborného termínu "feature". Pozastavuje se nad jejich nejednotností, odkud pak lze rovněž vytušit určitou nejistotu, který z nich by měl být při očekávaném sjednocení zvolen jako optimální.

Úspěšné řešení takového úkolu však ztěžuje skutečnost, že se v samotné anglické terminologii, používané ve sféře geografické informace, vyskytuje řada rozdílných interpretací termínu "feature". To činí identifikaci pojmu, jenž se za ním skrývá, velmi nejednoznačnou. Na tuto interpretační nejednotnost, projevující se třeba v amerických normativních dokumentech týkajících se geografické informace, již před lety upozornili C.A.Kottman (1992), R.G:Fegeas et al. (1992) a potom mnozí další.

Uvedená skutečnost snižuje naději na úspěšnost snahy nalézt pro termín "feature" jediný správný a všechny zmíněné varianty pokrývající český ekvivalent. Naopak ukazuje jako racionální hledat spíše takový ekvivalent pro konkrétní interpretace uvedeného termínu v jednotlivých anglicky psaných technických normách či jiných relevantních dokumentech. K postižení významu termínu "feature" a jeho opodstatněnému převodu do češtiny přitom zřejmě nepostačí jen identifikace jeho výskytu v určitém odborném textu. Je nezbytné se o něm dozvědět maximum dalších náležitostí a jen s jejich respektováním pak řešit jeho průmět do české odborné mluvy.

Velkou příležitostí k uplatnění takto načrtnutého přístupu je před rokem zahájené přejímání mezinárodních norem geografické informace řady ISO 19100 do souboru českých technických norem (ČSN skupiny 97 9800) překladem. Tyto normativní dokumenty vznikají na podporu interoperability geografických dat, jejíž všestranné zvládnutí je jedním z nejnáročnějších problémů řešených v současnosti v dané odborné oblasti. "Feature" je v daných normách považován za základní jednotku geografické informace a v důsledku toho se v nich uplatňuje jako klíčový termín.

Podle ISO 19104 je "feature" definován jako "abstrakce jevů reálného světa". Abstrakcí se přitom rozumí "myšlenkový proces odlučující odlišnosti a zvláštnosti a zjišťující obecné, podstatné vlastnosti a vztahy" (V.Petráčková et al. 1998). Každou uvedenou podstatnou vlastnost jevů reálného světa označuje obecná angličtina termínem "feature". Terminologie norem řady ISO 19100 ho pak metaforicky přenáší i na nositele sestavy těchto vlastností, kterým je příslušné abstraktum.

Sledovaná odborná terminologie tím přibližuje různé aspekty složitého abstraktního pojmu "abstraktum" na základě pojmu snáze pochopitelného, bližšího fyzické zkušenosti. Přitom je namístě poznamenat, že takto přenesené pojmenování není nikterak výjimečné, ale je jen jednou z mnoha metafor, které prostupují běžný jazyk. Často je však obtížné je identifikovat, protože jsou již zcela konvencializované (G.Lakoff a M.Johnson 2002),

Má-li český překlad termínu "feature" postihnout povahu jeho vzniku v anglickém prostředí, je třeba si především zodpovědět otázku, jak se v našem prostředí nazývá předmětná kolekce podstatných vlastností jevů. K tomu může jako velmi podnětná posloužit práce Z. Neubauera (2001), který sice v uvažovaném poznávacím procesu nespatřuje abstrakci, ale spíše intuici, nicméně přes tento zásadní metodologický rozdíl pojmenovává sledovaný soubor podstatných vlastností velmi výstižně.

Zvolil pro něj označení "vzhled", v němž "se zračí to, co je pro věc specifické, co zakládá její druhovou příslušnost, co ji zjevuje jako ‘to a to‘, ... na základě čeho lze věc poznat v každé konkrétní podobě, tj. v realizaci této podoby v určitém tvaru, látce, provedení, případu". Na jiném místě pak uvedená práce vyjadřuje přesvědčení, že "vzhled patří ke skvostům českého jazyka".

Na potvrzení tohoto názoru Z.Neubauer (2001) dále uvádí, že vzhled "je takřka prost významových konotací vyvolávajících podezření z klamu, přetvářky, pokrytectví, které lpějí na jeho protějšcích v jiných jazycích (výrazů jako Ansehen, Anschauen, Miene, apparence, face, look, features lze užít i ve významech protikladných: zjev, tvářnost, zdání, dojem), jednak už svým tvarem navozuje slovo ‘vzhled‘ představu vzcházení, tedy vystupování vzhůru - zevnitř, zhloubi, ze skrytosti, ze změti nahodilé jevovosti, proměnlivosti a mnohotvárnosti vstříc poznávajícímu pohledu".

Po této identifikaci termínu "vzhled" pro kolekci podstatných vlastností jevu reálného světa zbývá realizovat jeho metaforický přenos na označení nositele uvedených vlastností, čímž se završí následování procesu geneze jeho anglického ekvivalentu a tím i důsledné postižení ducha pojmenování uvažované základní jednotky geografické informace v českém překladu mezinárodních norem řady ISO 19100. Ke snadnějšímu osvojení tohoto nového termínu v českém prostředí geografické informace může přitom přispět jeho počáteční rozvinutí do tvaru "vzhled jevu", signalizujícího jeho příslušnost k jevu reálného světa, který se však posléze může vrátit ke tvaru "vzhled" jako plnému ekvivalentu "feature". Odtud vyplývá česká normativní definice: "Vzhled jevu je abstrakce jevů reálného světa".

Vzhled jevu se analogicky jako feature v předmětných normách geografické informace užívá v několika kontextech, které přehledně postihuje Obecný model vzhledu jevu (General feature model - GFM) popsaný v ISO 19109. Architektura GFM vykazuje čtyři úrovně, které od nejvyšší k nejnižší tvoří metameta úroveň, meta úroveň, aplikační úroveň a datová úroveň, jež jsou naplněny tak, aby každá úroveň poskytovala základ pro definování vzhledu jevu a jeho náležitostí na úrovni nejblíže nižší.

Metameta úroveň definuje obecně vzhled jevu a jeho náležitosti běžným jazykem a ošetřuje tak jejich sémantickou stránku. Vzhled jevu se tu přitom uvažuje bez rozlišení, zda se jedná o jeho typ nebo instanci. Meta úroveň pak vyjadřuje obsah metameta úrovně opět jen obecně, ale s orientací na typ vzhledů jevů, a to prostřednictvím zvoleného modelovacího jazyka, který k převzaté sémantice dodává ucelenou syntaxi. Na aplikační úrovni pak dochází ke specializaci typu vzhledů jevů, obecně pojatého na meta úrovni, na konkrétní typ vzhledů jevů (např. vodní tok). Datová úroveň jako nejnižší stupeň architektury GFM nakonec realizuje specializaci typu vzhledů jevů na jeho konkrétní instanci (např. vodní tok Vltava).

Popis typu vzhledů jevů v předmětných mezinárodních normách zahrnuje typy jeho vlastností, v jejichž rámci se rozlišují typy jeho atributů, asociací a operací. K tomu je namístě poznamenat, že si uvažované popisné vlastnosti volí tvůrce geografické informace v závislosti na jejím aplikačním zaměření. Proto se obecně neshodují s podstatnými vlastnostmi, které určují identitu vzhledu jevu. To je konečně v anglickém prostředí vyjádřeno i terminologicky tím, že se základní vlastnosti vedou pod označením "features", zatímco zmíněné popisné vlastnosti nesou pojmenování "properties".

Normativně obecně dané typy popisných vlastností typů vzhledů jevů se vztahují k jejich prostorovým, časovým, tematickým a metadatovým stránkám, přičemž posledně jmenované zahrnují též jakost. Jde o potenciálně disponibilní sortiment typů popisných vlastností, který ale nemusí být v každém konkrétním případě typu vzhledů jevů, uvažovaného na aplikační úrovni GFM, využit. Pro některé aplikace se jako nepotřebné nepopíší jeho časové vlastnosti, pro jiné zase zůstane nevyužita nabídka popisu příslušné jakosti apod.

Výše naznačená obecná oddělenost definice vzhledu jevu od jeho popisných vlastností se nejvýrazněji projevuje v případě jeho prostorových stránek. Ačkoliv ISO 19104 definuje geografickou informaci jako "informaci týkající se jevů implicitně nebo explicitně přidružených k místu vztaženému k Zemi", zůstává typ vzhledů jevů v celém profilu GFM od svých prostorových vlastností zřetelně separován. ISO 19109 k tomu poznamenává, že "tradiční způsob strukturování geografických dat nerozlišuje mezi vzhledy jevů a geometrickými primitivy a zahrnuje geometrickou informaci do definice typu vzhledů jevů. Vzhledy jevů jsou tak podle geometrické povahy klasifikovány jako bodové vzhledy jevů, liniové vzhledy jevů a plošné vzhledy jevů". Současně uvedená mezinárodní norma upřesňuje, že "geometrie je jedním ze způsobů popisu vzhledu jevu. Jelikož typ vzhledů jevů není definován na základě své geometrie, může být k témuž vzhledu jevu přidruženo několik geometrických popisů. Proto se doporučuje předefinovat bodové, liniové a plošné vzhledy jevů do zobecněné formy vzhledů jevů".

Sledovaná nezávislost definice vzhledu jevu na popisných vlastnostech prostorové povahy je pak v absolutní podobě vyjádřena v ISO 19101 upozorněním, že "pro normy řady ISO 19100 jsou přijatelné rovněž negeografické vzhledy jevů. Takové vzhledy jevů mohou být začleněny do aplikačního schématu a nemít prostorové znaky". Pokud pak jsou naopak prostorové vlastnosti ve většině případů geografické informace uvažovány, nestávají se ani na datové úrovni GFM integrální součástí instance vzhledu jevu, ale jen předmětem k němu přidruženého prostorového objektu.

Literatura
[1] Fegeas,R.G., J.L.Cascio, and R.A.Lazar. An Overview of FIPS 173, The Spatial Data Transfer Standard. Cartography and Geographic Information Systems, Vol.19, 1992, No.5, pp.278-293.
[2] ISO 19101. Geographic Information - Reference Model. Geneva, International Organization for Standardization 2002. 41 p.
[3] ISO 19104. Geographic Information - Terminology. Geneva, International Organization for Standardization 2003. 48 p.
[4] ISO 19109. Geographic Information - Rules for Application Schema. Geneva, International Organization for Standardization 2003. 77 p.
[5] Kottman,C.A. Some Questions and Answers About Digital Geographic Information Exchange Standards. 1992. 68 p.
[6] Lakoff, G. a M.Johnson. Metafory, kterými žijeme. Brno, Host 2002. 280 s.
[7] Neubauer, Z. Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha, Moraviapress, a.s. 2001. 231 s.
[8] Petráčková, V. et al. Akademický slovník cizích slov. Praha, Academia 1998. 834 s.
[9] Šíma, J. Příspěvek ke zlepšení užívání odborné terminologie v oboru geoinformatiky. GEOinformace, 2002, č.2, s.4-5.

Ing.Jan Neumann, CSc.

vyvěšeno: 30.05.2003
poslední aktualizace: 12.08.2003
ID článku: 781


Z časopisu Zeměměřič č. 03-06+07
[Server] GIS [Pošta]