[Home Page]

Prohlížíme Zeměpisný atlas světa z produkce SHOCartu Vizovice

Dílo se člení do více-méně zavedené struktury kapitol, používané v atlasech obdobného charakteru. Zajímavostí je však obsáhlá a podrobná tiráž, ze které se uživatel může dozvědět o původu použitých podkladů, projekci použitých map, odbornosti řešitelů a o editorských a tiskařských záležitostech. Důležité jsou internetové odkazy a adresy elektronické pošty na distributora, kterým je GeoClub s.r.o. Vlastnímu obsahu předcházejí vysvětlivky diferencovaně pro jednotlivé skupiny a měřítka map. Jeví se však zbytečným uvádět hypsometrické stupně od –6000 po +4000 m i pro území ČR. Podobně to zčásti platí i pro legendu k mapě Evropy (chybí tam však popis poloostrovů). Navazující kapitola „Vesmír“ (s. 8-13) nastiňuje základní představy o postavení naší planety mezi ostatními kosmickými tělesy a o jevech na hvězdné obloze. Novinkou je objemný seznam nejvýznamnějších souhvězdí, vč. jejich latinských názvů a označení. Navazující kapitola „Svět“ (s. 14-29) je prvním přiblížením k naší planetě. Zde je demonstrována stavba zemského tělesa, fyzikální parametry atmosféry, principy deskové tektoniky, vrásnění a kerných struktur, zemětřesení a vulkanismu. Poněkud problematické jsou mapky vývoje kontinentů od prvohor přes současnost po budoucnost, neboť doposud uváděná paleogeografická schémata předpokládají existenci jen jediného kontinentu Pangea ještě v permu a dva mladší kontinenty – severní Laurasii a jižní Gondwanu až v triasu. Atlas zde naopak uvádí Pangeu právě v triasu. Dále je zde přehled vybraných atmosférických a hydrosférických jevů, princip slapových jevů a přehled základních geobiomů. Pěkné jsou příklady jednotlivých kartografických projekcí. Pasáž týkající se dálkového průzkumu Země není optimální. Zde se měla objevit informace o tom, jaká data vlastně DPZ sbírá a jaké technologie používá, co to jsou spektrální pásma, jak je lze zachytit a využít k získání informace. Odstavec o GPS by měl být zřejmě nazván „družicovým určováním polohy“ nebo o něco méně vhodně „družicovou navigací“ vzhledem k tomu, že GPS je jen jedním z fungujících polohovacích systémů. Závěrem kapitoly je uvedena obecně geografická (fyzická) mapa světa s vymezením oceánů a kontinentů (chybí však hranice mezi Severní, resp. Střední Amerikou a Jižní Amerikou, rovněž omezení severního Atlantiku může být odlišné) a obdobná politická mapa světa. Známkou aktuálnosti provedení je však vyznačení Východního Timoru i Srbska a Černé Hory. Neobvyklé u nás, ovšem hodné následování je důsledné rozdělení mapy na přesné poloviny podle nultého poledníku. Další kapitoly atlasu jsou již vedeny po jednotlivých kontinentech: Evropa (s. 30-109), Asie (s. 110-133), Afrika (s. 134-145), Severní a Střední Amerika (s. 146-161), Jižní Amerika (s. 162-171), Austrálie a Oceánie (s. 172-179). Blok regionálních map uzavírá kapitola Polární kraje a oceány (s. 180-187). Tyto „mapové“ kapitoly vesměs obsahují obecné geografické (fyzickogeografické) mapy kontinentů (v měřítcích od 1:15 mil. – Evropa do 1:35 mil. – ostatní světadíly, u oceánů až 1:50 mil.) a jednotlivých regionů (v měřítcích od 1:1,5 mil. – Evropa po 1:5 mil., 1:6 mil., 1:7,5 mil. až 1:10 mil. v ostatních kontinentech). V případě Evropy nutno ocenit podrobné měřítko pro znázornění regionů Střední, Západní, Jižní a Jihovýchodní Evropy i Pobaltí, Turecka a Kypru (což ovšem není Evropa, jak je správně uvedeno na s. 188 v přehledu vlajek států světa). „Ošizena“ je Skandinávie, vč. Islandu, Faery, Svalbard a zejména Rusko (měřítka 1:5 mil. a 1:7,5 mil), zaujímající společně více než polovinu Evropy. Z mapy Evropy vypadl tok řeky Emby představující hranici vůči Asii (v mapě Ruska však znázorněna je). Do map se vloudily i drobné chybičky: chybí trať TGV Madrid-Sevilla v provozu od roku 1992 (s. 68-69), jistou pochybnost budí rozsáhlá síť dálnic v Černé Hoře (s. 81) a středním Řecku (s. 88, zde je velmi aktuálně znázorněna stavba tunelu pod zálivem u Lamíe), špatně je umístěna sopka Thíra (s. 91), most Örebrosund je také železniční (s. 103), obtížně lze vyložit estonské názvy orografických jednotek (s. 105, jinde se překládají), finský národní park Itäinen Suomenlahden přesahuje do Ruska (s. 105), chybí hranice ruské části NP Kuršská kosa (s. 106, nápis však uveden je). Jako jeden z mála atlasů podává správně situaci na Maltě, kde hlavní město Valletta je podstatně menší než řada okolních sídel. Nepříliš šťastné je znázornění sídel červenými nebo bílými kroužky. Červená barva výplně do značné míry stírá další rozdíly mezi velikostně a graficky diferencovanými kroužky, zatímco bílá v oblastech s převahou malých sídel mění celkový dojem mapy (světlejší projev), bílá výplň navíc znamená „hic sunt leones“, což je kartograficky nesprávné. Velmi aktuální je zařazení třebíčského židovského ghetta mezi památky UNESCO. V oddílu věnovaném Asii jsou rovněž některé pozoruhodnosti vybočující za běžný průměr atlasů. Výhodou je např. znázornění oáz zvláštním znakem (ale ve skutečnosti nejsou jen v arabských zemích). Neobvyklý je přepis ruských (nejen v Asii) názvů začínajících (nebo obsahujících) na písmeno „CH“ jako „H“ (např. Habarovsk, Hatanga, Heta (což je stejnojmenná řeka jinde, zde jde o řeku Kotuj), Šahty, Porhov, Volhov aj., když např. Chakasija, Chantajské jez. a Chibiny aj. jsou správně. Určitou nesrovnalostí je rozdílný přístup k označení Severokyperské turecké republiky a Republiky Nagorny Karabach, které mají stejný statut (okupace a uznání jen ze strany okupační mocnosti). Sousední Gruzie však nevykazuje bohužel žádné vnitřní členění do autonomních republik. Mapy Afriky jsou skutečně velmi zdařilé. Nutno ocenit správné vyčlenění Západní Sahary, která oficiálně není součástí Maroka. Zvláštní pozornosti si zaslouží znázornění většiny národních parků (přece jen část chybí). Novinkou jsou výřezy a zvětšeniny pro ostrovní regiony v Indickém oceánu. Autoři už však nestihli do atlasu zakomponovat nové názvy některých provincií v JAR. Oddíl Severní a Střední Amerika reflektuje nedávné změny správního uspořádání Kanady – vznik nového teritoria Nunavut. Rozsahem znázorněného území je poněkud problematická vlastní mapa Severní Ameriky (fyzická i politická), neboť zahrnuje také Střední Ameriku (ovšem bez Malých Antil). Výklad pojmu „Střední Amerika“ si pak musí učinit čtenář podle mapy „Střední Amerika“ představující země mezi Tehuantepeckou a Panamskou šíjí, což, jak známo, neodpovídá skutečnosti. Povedené jsou mapy v oddíle Jižní Amerika, vymykající se běžnému standardu. Austrálie naopak se musí spokojit jedinou větší mapou kontinentu, Tasmánie a Nového Zélandu. Vlastní kontinent by si určitě zasloužil několik regionálních map. Oddíl věnovaný oceánům a polárním oblastem je proveden tradičně. Zde vymezení Atlantského oceánu více odpovídá novějším zásadám. Odvážné a mimořádně efektní je znázornění Indického oceánu projekcí od jižního pólu umožňující velikostní a polohové srovnání tohoto oceánu s Antarktidou, což zatím žádný atlas neposkytoval. Důležitou součástí atlasu je „Přehled států světa“ (s. 191-214), který poskytuje základní geografické informace, doposud vzácné v atlasech české produkce. Velmi užitečnou novinkou je seznam národních webových adres jednotlivých zemí (s. 215) a katalog geografických „nej…“ (s. 216-219). Zde má uživatel možnost porovnat danou skutečnost s příslušným českým „nej…“. Správně zde není islandský ledovec Vatnajökull označen za největší v Evropě, neboť ještě větší jsou ledovce na arktických ostrovech. Navazující seznam použitých zkratek a bohatý jmenný rejstřík (s. 223-304) uzavírají tento pěkný atlas. Uživatel ocení mimorámovou grafiku umožňující snadné vyhledávání jednotlivých kapitol. Mimořádnou novinkou mezi atlasy tohoto typu jsou odkazy za rámem na navazující mapy. Atlas lze doporučit co nejširší veřejnosti.

Jaromír Kolejka

vyvěšeno: 26.11.2003
ID článku: 974

Tento příspěvek zde zveřejnil přispěvovatel Jaromír Kolejka a nemusí vyjadřovat názory a stanoviska redakce


Z časopisu Zeměměřič č. 03-11
[Server] KartografieZ domova [Pošta]