K přesnosti měření při vytyčování hranic pozemků a k promlčení porušení pořádku na úseku zeměměřictví spáchaného před 1.7.2001

Podle rozhodnutí č.j.: ČÚZK 3457/2005-14  z 4.7.2005
Dokument byl v písemné anonymizované vnitroresortně publikován 5.7.2005 na Intranetu pro ZKI jako IMZKI č. 65. Vnitroresortně je přístupný i na Intranetu ČÚZK.


INFORMATIVNÍ MATERIÁL PRO ZKI - IMZKI č. 65

UPOZORNĚNÍ: Informativní materiály pro ZKI (IMZKI) vydávané v očíslované řadě odborem kontroly a dohledu ČÚZK jsou určeny jako metodická pomůcka pro interní potřebu zeměměřických a katastrálních inspektorátů. Vycházejí vždy z řešení určitých zcela konkrétních případů a názory v nich obsažené nelze ztotožňovat s obecnými výkladovými stanovisky ČÚZK. Podle  čl. 16 písm. e) a čl. 18 písm. t) organizačního řádu ČÚZK (č.j.: 5799/2003-11 z 14.11.2003), který nabyl účinnosti dne 1.1.2004, je příslušné k podávání výkladu právních předpisů týkajících se zeměměřictví a KN a vyřizování dotazů souvisejících s právní úpravou zeměměřictví a KN samostatné oddělení legislativy (útvar 15) a k podávání výkladu technických předpisů vydaných ČÚZK a vyřizování vnějších dotazů souvisejících s metodikou zeměměřictví a KN je příslušný odbor řízení územních orgánů (útvar 22). Na informativní materiály určené pro ZKI proto nelze ve správní činnosti odkazovat jako na závazná stanoviska resortu ČÚZK.


ANOTACE:

k přesnosti měření při vytyčování hranic pozemků A K promlčení porušení pořádku na úseku zeměměřictví spáchaného před 1.7.2001

1. I v případech, byly-li při vytyčování hranic pozemku vytyčovací prvky určeny z mapového podkladu v měřítku 1:2880, je třeba tyto určené vytyčovací prvky interpretovat na zemský povrch měřením, jehož vnitřní relativní přesnost odpovídá kritériím stanoveným v bodu 12.6 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb.
2. Za bod vytyčený z vytyčovacích prvků určených z hodnot odměřených na mapě nelze považovat bod jakkoliv libovolně zvolený (tj. fakticky nevytyčený), byť by taková jeho náhodná volba nevybočovala z mezí přesnosti, jimiž je použitý mapový podklad obecně charakterizován.
3. Dokumentaci o vytyčení hranice pozemku je po předání katastrálnímu úřadu (katastrálnímu pracovišti) nutné považovat za výsledek zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí.
4. Při posuzování, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za porušení pořádku na úseku zeměměřictví spáchaného před účinností zákona č. 186/2001 Sb. (tj. před 1.7.2001), je třeba vycházet z právní úpravy, která je pro pachatele příznivější. 

PODROBNĚ:


OBSAHUJE DOKUMENTY:

1)  Z rozhodnutí odboru kontroly a dohledu ČÚZK č.j.: ČÚZK 3457/2005-14/R z 4.7.2005 o odvolání proti rozhodnutí ZKI ve věci porušení pořádku na úseku zeměměřictví
2)  Žádost o zajištění jednotného výkladu právních předpisů k č.j.: ČÚZK 3457/2005-14
3)  Stanovisko samostatného oddělení legislativy ČÚZK (útvaru 15) k výkladu právních předpisů 
4)  Detail z grafického znázornění ZPMZ 81 vyhotoveného obviněným
5)  Fotografie dokumentující rozdílný výsledek vytyčení ověřeného obviněným (ZPMZ 81) a vytyčení provedeného později jiným měřičem a ověřeného jiným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem (ZPMZ 104).

1. Z rozhodnutí odboru kontroly a dohledu ČÚZK č.j.: ČÚZK 3457/2005-14/R z 4.7.2005 o odvolání proti rozhodnutí ZKI ve věci porušení pořádku na úseku zeměměřictví

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ
ODBOR KONTROLY A DOHLEDU

P.O. Box 21, Pod Sídlištěm č.p. 1800/9, 182 11 PRAHA 8 - Kobylisy
Telefon: 284 04 12 21, Fax: 284 04 12 01

Č. j.: ČÚZK 3457/2005 - 14/R

V Praze dne 4. července 2005

ROZHODNUTÍ

    Český úřad zeměměřický a katastrální, jako orgán věcně a místně příslušný podle ust. § 58 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 283/1993 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., a ust. § 3 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 62/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 175/2003 Sb. a zákona č. 499/2004 Sb., ve věci odvolání jediného účastníka řízení Ing. X. Y., bytem Xxxxxx XXX, XXX XX Xxxxxxxxxx, proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Q. č.j. ZKI-P-1/188/2005 - Xxx ze dne 18. května 2005, o porušení pořádku na úseku zeměměřictví, rozhodl podle ust. § 59 odst. 2 správního řádu

takto:

Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Q. č.j. ZKI-P-1/188/2005-Xxx, ze dne 18. května 2005, se zrušuje.

Odůvodnění:

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q. (dále jen „Inspektorát“) rozhodnutím ze dne 18. května 2005 č.j.: ZKI-P-1/188/2005-Xxx rozhodnul, že se úředně oprávněný zeměměřický inženýr X.Y., nar. XX. XX. XXXX, bytem Xxxxxx XXX, XXX XX Xxxxxxxxxx, (dále jen „obviněný“) dopustil při ověřování výsledků zeměměřické činnosti využívané pro vedení katastru nemovitostí číslo 81-3037/2000 v katastrálním území B. porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle § 17b odst. 1, písm. c) bodu 1. platného znění zákona č. 200/1994 Sb. tím, že nedodržel podmínky stanovené pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí ČR zákonem č. 200/1994 Sb., tj. nejednal odborně a nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Za tento jiný správní delikt na úseku zeměměřictví uložil Inspektorát obviněnému pokutu ve výši 10 000,- Kč.

    Z odůvodnění rozhodnutí Inspektorátu vyplývá, že výsledkem zeměměřických činností č. 81-3037/2000, které obviněný ověřil dne 11. července 2000, byla dokumentace o vytyčení hranice pozemku, evidovaného v katastru nemovitostí jako pozemková parcela číslo 1261 v katastrálním území B. Vytyčovaným pozemkem byla cesta, jejíž šíře činila mezi podrobným bodem č. 41 (označeným po vytyčení hraničním znakem) a č. 39 (označeným rohem budovy) po provedeném vytyčení 2,81 m. Z písemných vyjádření obviněného Inspektorát zjistil, že ještě před vytyčením byla poloha podrobného bodu č. 41 měřičem v terénu stanovena nejprve „ad hoc“ na základě jeho vlastní úvahy, aniž by byla taková úvaha opřena o nalezení nějakého konkrétního znaku nasvědčujícímu takové možné konkrétní poloze tohoto bodu na zemském povrchu. Při samotném vytyčení pak nebyl bod č. 41 vytyčen z údajů zjištěných z obsahu katastrálního operátu, ale z měřických údajů získaných ze zaměření bodu prvotně zvoleného. Tímto postupem bylo dosaženo výsledku, kdy poloha bodu č. 41 byla po provedeném vytyčení shodná s polohou bodu prvotně zvoleného. Využitelným podkladem pro vytyčení bodu č. 41 přitom byla katastrální mapa a jí předcházející mapa bývalého pozemkového katastru. Inspektorát na Katastrálním pracovišti A. vlastním proměřením originálů těchto map zjistil, že podle katastrální mapy je v dotčeném místě šíře cesty 4,1 m a podle mapy bývalého pozemkového katastru 3,6 m. Podle písemného vyjádření obviněného ze dne 21.4.2005 pak tato vzdálenost zjišťovaná jím samým z rastrového obrazu mapy bývalého pozemkového katastru, který má uložen ve svém počítači, činí 3,38 m. Podle pozdější jiné dokumentace o vytyčení téže části hranice téhož pozemku (č. 104-188/2004), provedené nezávisle jiným měřičem a ověřené jiným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem činí v dotčeném místě šíře cesty 4,01 m. Během správního řízení obhajoval obviněný správnost zvoleného postupu, při kterém nebyla poloha bodu č. 41 vytyčena z údajů katastru, ale z měřických údajů získaných z předchozího zaměření bodu „ad hoc“ zvoleného, především tím, že poloha zvoleného bodu (totožná s polohou bodu později vytyčeného) nepřekračuje oproti podkladům (tj. katastrální mapě, resp. mapě bývalého pozemkového katastru) mezní odchylku stanovenou v bodu 12.12 přílohy platného znění vyhlášky č. 190/1996 Sb. (tj. 2,66 m pro délky do 50 m a 2,96 m pro délky nad 50 m). Obviněný pak namítal i to, že jeho odpovědnost za spáchání případného správního deliktu zanikla, protože v době spáchání tohoto Inspektorátem tvrzeného správního deliktu platila jiná právní úprava, která umožňovala uložení pokuty nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení pořádku došlo. Inspektorát argumentaci obviněného poukazující na mezní odchylky stanovené v bodu 12.12 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb. nepřijal, neboť dle názoru Inspektorátu by taková mechanická interpretace ustanovení vyhlášky mohla vést i k formální obhajobě evidentně absurdních výsledků vytyčení („… pak by jakákoliv vytyčovaná cesta šířky do tří metrů /při nezávislém vytyčení obou stran až do šířky 6 metrů/ mohla být v rámci mezních odchylek vyhlášky zúžena na nulu.“). K námitce promlčení, uplatněné během správního řízení obviněným, pak inspektorát uvedl: „… změna zákonů nastala novelou číslo 186/2001 Sb., účinnou od 1.7.2001 …“, „Nová právní úprava stanovila, že porušení pořádku na úseku zeměměřictví lze projednat do jednoho roku, kdy se příslušné orgány o porušení dozvědí (lhůta subjektivní), nejpozději do 5 let, kdy k porušení pořádku došlo (lhůta objektivní). Inspektorát se o deliktu dozvěděl dne 24.1.2005 (datum dohledu), tedy v době platnosti současného znění zákona č. 200/1994 Sb., a na projednávaný případ se proto vztahuje nová úprava dle § 17b odst. 3 tohoto zákona.“.

    Proti rozhodnutí Inspektorátu podal obviněný odvolání, které bylo Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu (dále jen „odvolací orgán“) doručeno dne 2. června 2005.

    V podaném odvolání obviněný opakuje své argumenty, které uplatnil již v průběhu správního řízení. Namítá, že jeho odpovědnost za spáchání správního deliktu zanikla, když právní úprava platná v době, kdy dokumentaci o vytyčení hranice pozemku ověřil, umožňovala takový správní delikt postihnout pouze do tří let od jeho spáchání. Opakovaně rovněž uvádí, že jím zjištěná šířka cesty z rastru mapy bývalého pozemkového katastru činí 3,38 m a odchylka od skutečně vytyčeného stavu je 57 cm. Odkazuje na ustanovení bodu 12.15 přílohy k dnes platnému znění vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve kterém je dle jeho názoru řešena i tolerance pro grafické snímání hodnot z map, když od 1.6.2001 je u bodu digitalizovaného z grafické mapy 1:2880 stanovena souřadnicová chyba „větší než 0,50 m“. Má za to, že měření související s jím ověřenou dokumentací o vytyčení hranice pozemku je v dopustných odchylkách a je správné. Obviněný ve svém odvolání rovněž uvádí: „Protože dokumentace o vytyčení hranic pozemku není technickým podkladem, podle kterého by se vyznačovaly změny v katastru, není dohled nad jejím ověřováním v působnosti inspektorátů.“ Domnívá se, že v projednávaném případě překročil Inspektorát své kompetence.

    Odvolání je přípustné a bylo podáno včas.

    Odvolací orgán především považuje za účelné uvést, že se zcela ztotožňuje se závěry, které si Inspektorát vytvořil o odborné technologické stránce provedeného vytyčení bodu č. 41. Tento bod především nebyl vytýčen podle geometrického a polohového určení obsaženého v katastru, ani podle geometrického a polohového určení obsaženého v mapě bývalého pozemkového katastru. V daném konkrétním případě nešlo ani o situaci, kdy by poloze bodu č. 41 na zemském povrchu svědčilo nějaké jeho označení a měřením by tedy byla jen ověřována správnost této jeho polohy. Za daného stavu měly být potřebné vytyčovací prvky určeny z hodnot odměřených na mapě (srv. ust. § 77 odst. 4 platného znění vyhlášky č. 190/1996 Sb.). Takto určené vytyčovací prvky měly být na zemský povrch interpretovány měřením. Pokud obviněný argumentuje mezní odchylkou stanovenou v bodě 12.12 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb., není tato argumentace namístě, neboť tato mezní odchylka stanovuje přesnost zobrazení změny v katastrální mapě a nikoliv relativní přesnost měření, s jakou by měly být hodnoty určené z katastrální mapy zpětně interpretovány při vytyčení na zemský povrch. I v případech, byly-li při vytyčování hranic pozemku vytyčovací prvky určeny z mapového podkladu v měřítku 1:2880, je třeba tyto určené vytyčovací prvky interpretovat na zemský povrch měřením, jehož vnitřní relativní přesnost odpovídá kritériím stanoveným v bodu 12.6 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb. Rovněž při určování vytyčovacích prvků z mapového podkladu nelze v souvislosti s vnitřní relativní přesností, s jakou mají být takové vytyčovací prvky z mapového podkladu určeny, poukazovat na charakteristiku kvality podrobných bodů stanovenou v bodu 12.15 přílohy k platnému znění vyhlášky č. 190/1996 Sb. Obviněný ve svých úvahách bezdůvodně zaměňuje obecné charakteristiky přesnosti mapového podkladu s konkrétní relativní vnitřní přesností vlastního měření (ať už při určování vytyčovacích prvků z mapového podkladu, nebo při měřické interpretaci takto určených vytyčovacích prvků na zemský povrch). Za bod vytyčený z vytyčovacích prvků určených z hodnot odměřených na mapě nelze považovat bod jakkoliv libovolně zvolený (tj. fakticky nevytyčený), byť by taková jeho náhodná volba nevybočovala z mezí přesnosti, jimiž je použitý mapový podklad obecně charakterizován.
    Odvolací orgán se neztotožňuje ani s další námitkou obviněného pokud směřuje k tomu že, skutková podstata správního deliktu popsaného v § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 200/1994 Sb., nebyla naplněna, neboť dokumentace o vytyčení hranice pozemku není sama o sobě stanoveným podkladem, podle kterého by se vyznačovaly změny v katastru nemovitostí a nejedná se tedy o výsledek zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí nebo základní státní mapové dílo. Dokumentace k vytyčení hranice pozemku je po předání katastrálnímu úřadu (katastrálnímu pracovišti) (§ 78 odst. 3 platného znění vyhlášky č. 190/1996 Sb.) součástí dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací a tedy součástí katastrálního operátu [§ 4 odst. 2 písm. d) platného znění zákona č. 344/1992 Sb.]. Z uvedeného důvodu je nutné považovat dokumentaci o vytyčení hranice pozemku za výsledek zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí.

    Odvolací orgán však shledal jako důvodnou námitku obviněného, že je promlčen správní delikt na úseku zeměměřictví, když k němu došlo dne 11.7.2000 a podle tehdy platného znění § 9 odst. 3 zákona č. 359/1992 Sb. bylo možné pokutu za takové jednání uložit nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení pořádku došlo. Novela zeměměřického zákona č. 186/2001 Sb. nově upravila problematiku porušování pořádku na úseku zeměměřictví. Do účinnosti novely zeměměřického zákona byla tato problematika řešena kompetenčním zákonem č. 359/1992 Sb. (§ 7 a 9). Novela prodloužila lhůtu, do které lze pokutu za jiný správní delikt na úseku zeměměřictví uložit, na pět let (původně činila tato lhůta tři roky). V žádném přechodném ustanovení však novela neřeší, podle jakého právního předpisu lze uložit pokutu v případě, že k porušení pořádku došlo před účinností novely zeměměřického zákona; v čl. II odst. 2 je pouze uvedeno, jak postupovat (podle jakých právních předpisů) v případě řízení o udělení a odejmutí úředního oprávnění zahájeného před účinností novely (do 1.7.2001). Za tohoto stavu je dle názoru odvolacího orgánu třeba přihlížet i ke znění jiných obecně závazných právních předpisů. Podle obecné právní úpravy, § 7 odst. 1 platného znění zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích: „Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější.“. Podle ust. § 7 odst. 2 téhož zákona: „Pachateli lze uložit pouze takový druh sankce, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o přestupku rozhoduje.“ Na věc je ostatně třeba analogicky uplatnit i ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práva svobod, které zní: "Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější." Uvedené ustanovení se sice přímo týká pouze trestných činů, podle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je však plně aplikovatelné i při projednávání jiných správních deliktů. 

Odvolací orgán dospěl k názoru, že v daném konkrétním případě porušil Inspektorát zákon, když vedl správní řízení o uložení pokuty za porušení pořádku na úseku zeměměřictví v době, kdy odpovědnost obviněného za spáchání takového správního deliktu již zanikla. Z toho důvodu proto odvolací orgán rozhodnutí Inspektorátu bez dalšího zrušil. 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 59, odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, n e l z e odvolat.

Ing. Lumír Nedvídek
ředitel odboru kontroly a dohledu

Oznamuje se doručením: Ing. X.Y., Xxxxxx XXX, XXX XX Xxxxxxxxxx 
Na vědomí: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q., Xxxxxxxxxxx, XXX XXX Xxxxxxxxxx


K některým otázkám, se kterými se musel odbor kontroly a dohledu před vydáním svého rozhodnutí vypořádat, a které dosud nebyly v rozhodovací praxi ČÚZK nikdy řešeny, si vyžádal předchozí stanovisko samostatného oddělení legislativy ČÚZK.


2. Žádost o zajištění jednotného výkladu právních předpisů k č.j.: ČÚZK 3457/2005-14

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ
ODBOR KONTROLY A DOHLEDU
P. O. Box 21, Pod Sídlištěm č.p. 1800/9, 182 11 PRAHA 8 - Kobylisy
Telefon: 284 04 12 21, Fax: 284 04 12 01

Útvaru 15 
(samostatnému oddělení legislativy)

Českého úřadu zeměměřického a katastrálního

K č.j.: 3457/2005-14
Žádost o zajištění jednotného výkladu právních předpisů

        Útvar 14 (odbor kontroly a dohledu) Českého úřadu zeměměřického a katastrálního rozhoduje pod č.j.: 3457/2005-14 ve správním řízení o odvolání úředně oprávněného zeměměřického inženýra proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Q. č.j.: č.j. ZKI-P-1/188/2005-Xxx ze dne 18. května 2005 ve věci porušení pořádku na úseku zeměměřictví. 
        Inspektorát shledal odvolatele vinným z porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. platného znění zákona č. 200/1994 Sb., kterého se měl dopustit tím, že dne 11. července 2000 ověřil dokumentaci o vytyčení hranice pozemku č. 81-3037/2000 v k.ú. B. a přitom nejednal odborně a nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Za toto jednání udělil inspektorát obviněnému pokutu ve výši 10 000,- Kč.

V podaném odvolání obviněný mimo jiné namítá:

a) Eventuální správní delikt byl promlčen, když k němu došlo dne 11.7.2000 a podle tehdy platného znění § 9 odst. 3 zákona č. 359/1992 Sb., bylo možné pokutu za takové jednání uložit nejpozději do tří let, ode dne, kdy k porušení pořádku došlo.

b) Skutková podstata správního deliktu popsaného v § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. platného znění zákona č. 200/1994 Sb., není naplněna, neboť dokumentace o vytyčení hranice pozemku není sama o sobě stanoveným podkladem, podle kterého by se vyznačovaly změny v katastru nemovitostí a nejedná se tedy o výsledek zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí nebo základní státní mapové dílo. 

        Vzhledem k tomu, že v případě obou námitek obviněného se jedná o otázky, ke kterým panují na ČÚZK rozdílné názory, žádám útvar 15 o podání výkladu obecně závazných právních předpisů, kterým by byla aplikační praxe odborných útvarů ČÚZK sjednocena.

        Vzhledem k termínu, do kterého musí být rozhodnutí o odvolání vydáno a obviněnému i doručeno, je vyřešení obou otázek velmi urgentní.

24. června 2005

Ing. Lumír Nedvídek
ředitel odboru kontroly a dohledu


3. Stanovisko samostatného oddělení legislativy ČÚZK (útvaru 15) k výkladu právních předpisů 

Odboru 14
Stanovisko k č.j.: 3457/2005-14

K žádosti odboru 14 o zajištění jednotného výkladu právních předpisů sdělujeme následující stanoviska:

1) zda je promlčen správní delikt, když k němu došlo dne 11.7.2000 a podle tehdy platného znění § 9 odst. 3 zákona č. 359/1992 Sb. bylo možné pokutu za takové jednání uložit nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení pořádku došlo.
K promlčení v daném případě dle našeho názoru došlo.
Novela zeměměřického zákona č. 186/2001 Sb. nově upravila problematiku porušování pořádku na úseku zeměměřictví. Do účinnosti novely zeměměřického zákona byla tato problematika řešena kompetenčním zákonem č. 359/1992 Sb. (§ 7 a 9). Cit. novela prodloužila lhůtu, do které lze pokutu za jiný správní delikt na úseku zeměměřictví uložit, na pět let (původně tři roky). V přechodném ustanovení cit. novela však neřeší, podle jakého právního předpisu lze uložit pokutu v případě, že k porušení pořádku došlo před účinností novely zeměměřického zákona; v čl. II odst. 2 je pouze uvedeno, jak postupovat (podle jakých právních předpisů) v případě řízení o udělení a odejmutí úředního oprávnění zahájeného před účinností cit. novely (do 1.7.2001).
Podle obecné právní úpravy (§ 7- přestupkového zákona) lze uložení pokuty v tomto případě posuzovat podle právní úpravy účinné v době porušení pořádku na úseku zeměměřictví - tedy podle zákona č. 359/1992 Sb., a vyhovět odvolání účastníka.
Podle sdělení MV bylo obdobně postupováno při projednávání přestupků na úseku cestovních dokladů.
Na věc je ostatně třeba analogicky uplatnit ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práva svobod, které zní: "Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější." Uvedené ustanovení se sice přímo týká pouze trestných činů, podle ustálení judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je však plně aplikovatelné i na trestnost jiných správních deliktů.
2) skutková podstata správního deliktu popsaného v § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 200/1994 Sb. není naplněna, neboť dokumentace o vytyčení hranice pozemku není sama o sobě stanoveným podkladem, podle kterého by se vyznačovaly změny v katastru nemovitostí a nejedná se tedy o výsledek zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí nebo základní státní mapové dílo.
Dokumentace k vytyčení hranice pozemku je po předání katastrálnímu úřadu (katastrálnímu pracovišti) (§ 78 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb.) součástí dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací a tedy součástí katastrálního operátu [§ 4 odst. 2 písm. d) katastrálního zákona]. Z uvedeného důvodu je nutné považovat dokumentace k vytyčení hranice pozemku za výsledek zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí.
Upozorňujeme, že stejný názor zastává i odbor 22 (viz dopis ze dne 15.4.2004 č.j. 3477/2004-22).

JUDr. Eva Barešová
vedoucí samostatného odd. legislativy


4. Detail z grafického znázornění ZPMZ 81 vyhotoveného obviněným


5. Fotografie dokumentující rozdílný výsledek vytyčení ověřeného obviněným (ZPMZ 81) a vytyčení provedeného později jiným měřičem a ověřeného jiným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem (ZPMZ 104)


L.N., 2006