K aplikaci vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění platném v roce 2004:

K závažnosti vad v přílohách GP a k průkazné hodnotě zápisníku a protokolu o výpočtu

Podle rozhodnutí ČÚZK č.j.: ČÚZK 2262/2007–14/R z 20.7.2007
Dokument byl vnitroresortně publikován na Intranetu ČÚZK dne 31.8.2007.

INFORMATIVNÍ MATERIÁL PRO ZKI - IMZKI č. 73

UPOZORNĚNÍ: Informativní materiály pro ZKI (IMZKI), vydávané od roku 1994 v očíslované řadě odborem kontroly a dohledu ČÚZK, jsou určeny jako metodická pomůcka pro interní potřebu zeměměřických a katastrálních inspektorátů. Vycházejí vždy z řešení určitých zcela konkrétních případů a názory v nich obsažené nelze ztotožňovat s obecnými výkladovými stanovisky ČÚZK. Podle  čl. 16 písm. e) a čl. 18 písm. t) organizačního řádu ČÚZK (č.j.: 5799/2003-11 z 14.11.2003), který nabyl účinnosti dne 1.1.2004, je příslušné k podávání výkladu právních předpisů týkajících se zeměměřictví a KN a vyřizování dotazů souvisejících s právní úpravou zeměměřictví a KN samostatné oddělení legislativy (útvar 15) a k podávání výkladu technických předpisů vydaných ČÚZK a vyřizování vnějších dotazů souvisejících s metodikou zeměměřictví a KN je příslušný odbor řízení územních orgánů (útvar 22). Na informativní materiály určené pro ZKI proto nelze ve správní činnosti odkazovat jako na závazná stanoviska resortu ČÚZK.

ANOTACE:

K aplikaci vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění platném v roce 2004:
K závažnosti vad v přílohách GP a k průkazné hodnotě zápisníku a protokolu o výpočtu

PODROBNĚ:

OBSAH

1. Úvodní ilustrativní fotogalerie některých ze zaměřovaných staveb

2. Z rozhodnutí zeměměřického a katastrálního inspektorátu jako orgánu prvé instance

3. Z rozhodnutí ČÚZK jako odvolacího orgánu druhé instance

4. Některé podrobnější příklady

1. Úvodní ilustrativní fotogalerie některých ze zaměřovaných staveb

V rozhodovaném případu se jednalo o ověření 5 geometrických plánů jejichž předmětem bylo zaměření vojenských opevňovacích objektů postavených v 1. polovině 20. století. V době dokončení výstavby nemohly být podle tehdy platných předpisů tyto stavby v katastru ani v pozemkových knihách evidovány z důvodu jejich utajení. Následující fotogalerie je jen namátkovou ukázkou několika zaměřovaných staveb a zdaleka není úplná. Měla by posoužit jen k vytvoření nějaké bližší představy o tom, s jakými možnými obtížemi se při vyhotovování dotčených geometrických plánů jejich zpracovatelé asi museli vypořádat. Celkem bylo v dotčených 5 geometrických plánech zaměřeno přes 30 takových různých staveb. 

2. Z rozhodnutí zeměměřického a katastrálního inspektorátu jako orgánu prvé instance 

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q.
QQQ QQ Qqqqqqq, Qqqqqqqq QQ

Č.j.: ZKI-P-Y/XXX/2006 - Qqq

ROZHODNUTÍ

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q. příslušný podle ustanovení § 4 platného znění zákona č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech rozhodl v řízení vedeném ve věci porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle ustanovení § 17b odst. 1c1) platného znění zákona č. 200/1994 Sb. o zeměměřictví s paní ing. A. A., nar. X.XX.XXXX, bytem Xxxxxxxxx XXX, XXX XX Xxxxxxx, držitelkou úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností

takto:

Ing. A.A., nar. X.XX.XXXX, bytem Xxxxxxxxx XXX, XXX XX Xxxxxxx, držitelka úředního oprávnění číslo XXXX se při ověřování výsledků zeměměřických činností číslo 
a) 3186-137/2004 v katastrálním území Ch. (okres Ch.) dne 27. 12. 2004
b) 818-140/2004 v katastrálním území P. (okres J.) dne 20. 10. 2004
c) 819-140/2004 v katastrálním území P. (okres J.) dne 1. 11. 2004
d) 298-136/2004 v katastrálním území S. (okres D.) dne 9. 11. 2004
e) 201-136/2004 v katastrálním území V. (okres D.) dne 9. 11. 2004
dopustila porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle § 17b odst. 1c1) platného znění zákona číslo 200/1994 Sb. tím, že nedodržela podmínky stanovené pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí ČR, t. j. nejednala odborně a nevycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci a dopustila se tak jiného správního deliktu ve smyslu zákona č. 200/1994 Sb. Za to je jí podle ust. § 17b odst. 2 platného znění zákona č. 200/1994 Sb., uložena pokuta ve výši 60 000 Kč; slovy šedesát tisíc korun českých.
Jmenovaná je povinna uloženou pokutu uhradit do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Q. číslo XXXX-XXXXXXXX/XXXX, konstantní symbol XXXX, variabilní symbol XXXXXXXXXX a to převodem z účtu nebo v hotovosti přiloženou složenkou. Při platbě složenkou je konstantní symbol XXXX.

Odůvodnění

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q., dále jen „Inspektorát”, provedl podle ustanovení § 4 písm. b) platného znění zákona č. 359/1992 Sb. dohled zaměřený na dodržování předpisů při ověřování výsledků zeměměřických činností, které jsou využívány pro katastr nemovitostí. V rámci tohoto dohledu byly prověřeny výsledky zeměměřických činností, které ověřila ing. A.A. (dále jen obviněná), držitelka úředního oprávnění č. XXXX, a byly zjištěny nedostatky uvedené v protokolech o provedených dohledech č. 6/2006 ze dne 22. 5. 2006, č. j. ZKI - D-Y/XXX/2006 Qqq, č. 12/2006 ze dne 6. 9. 2006, č. j. ZKI - D-Y/XXX/2006 Qqq a č. 23/2006 ze dne 8. 11. 2006, č. j. ZKI - D-Y/XXX/2006 Qqq. Jmenovaná se k vytýkaným závadám písemně vyjádřila. Nedostatky spočívající zejména v porušení ustanovení vyhlášky 190/1996 Sb. (dále jen vyhláška) pak byly důvodem pro zahájení řízení o porušení pořádku na úseku zeměměřictví, které bylo zahájeno dne 20. 12. 2006.

Obviněné je vytýkáno, že výsledky zeměměřické činnosti citované ve výroku tohoto rozhodnutí ověřila, přestože obsahují tyto chyby a nedostatky:

ad a) dle výroku

Chybí ověření polohy bodů geometrického základu, jak požaduje § 66 odst. 6 vyhlášky, zejména jde o PBPP číslo 646, 970 a 1005. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 6. 2006 uvedla, že „body geometrického základu byly ověřeny“, ale inspektorát v elaborátu žádné ověření podle geodetických údajů nenalezl.
Z nového bodu 35 umístěného na hranici stávající odbočuje nová hranice, takže podle § 66 odst. 6 vyhlášky měly být zaměřeny sousední lomové body, což učiněno nebylo. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 6. 2006 uvedla, že „sousední lomové body nebyly v terénu nalezeny a proto nejsou zaměřeny“. Vyhláška je ale požaduje zaměřit bez ohledu na jejich nalezení.

Při zaměření metodou ortogonální musí být dodrženo kritérium stanovené přílohou 12.2 a) vyhlášky o připojení na podrobné body. Na podrobných bodech uvedených v následující tabulce byla tato kritéria překročena. Současně bylo na některých dále uvedených bodech překročeno kritérium podle Návodu pro obnovu katastrálního operátu mapováním, aby délka kolmice nebyla větší než ¾ délky příslušné měřické přímky. Případné splnění jiných kriterií musí být doloženo ve výpočtech i s uvedením příslušné odborné literatury.

Např. v prvním řádku je délka měřické přímky mezi body 412-198 a 412-195 rovna 4,61 m, takže maximální délka kolmice je 3,46 m. Zaměření bodu 49 bylo ale provedeno kolmicí o délce 5,08 m, čímž bylo přípustné kritérium překročeno o 47%. Dále v tomtéž řádku ve smyslu přílohy 12.2 a) vyhlášky mohou být body podrobné od středu spojnice nejvzdálenějších připojovacích bodů vzdáleny nejvýše 3,46 m. Nově určený bod 49 leží ve vzdálenosti 5,96 m, takže toto kritérium bylo překročeno o 72%. V případech bodů 50 a 100 byla vzdálenost od středu kružnice překročena více než dvojnásobně. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 6. 2006 uvedla, že „při použití ortogonální metody v terénu nebyla přesně dodržena příslušná pravidla pro použití této metody, a proto došlo na několika bodech k jejich překročení“.

Souřadnice lomových bodů 122 a 123 jižní stěny stavby opevnění na st. p. 5952/2 byly určeny ortogonální metodou z bodů 39 a 36 zaměřených polárně na stěně severní. Mimo vlastní stavbu bunkru byly polárně určeny lomové body číslo 38 a 37 téže parcely. Bod 122 byl určen zcela nezávisle na bodu 38 a přesto jeho příčná odchylka vůči spojnici 39-38 je pouze 0,003 m; stejná odchylka bodu 123 vůči spojnici 36-37 je 0,021 m. Analogická situace je na st. p. 5469/5 , kde byly určeny souřadnice bodů 133 a 132 na jižní stěně ortogonálně z bodů 89 a 92 na stěně severní a nezávisle na tom polárně body 94 a 93. Při tom příčná odchylka bodu 133 vůči spojnici 89-94 je 0,003 m a stejná odchylka bodu 132 vůči spojnici 92-93 je také 0,003 m. Takto přesná shoda u takového počtu bodů zejména 122, 133 a 132 nemůže být náhodná, z čehož plyne, že souřadnice podrobných bodů byly určeny jinak, než dokumentuje protokol o výpočtu, což je rozporné a je to porušení minimálně § 69 odst. 3d) vyhlášky.
Podobný stav je na st. p. 5502/3, kde byly podrobné body mimo jiné číslo 128 a 131 určeny ortogonálně z přímky 86-80 zaměřené polárně. Mimo vlastní stavbu bunkru byly polárně určeny lomové body číslo 87 a 79 téže parcely. Bod 128 byl určen zcela nezávisle na bodu 86 a přesto jeho příčná odchylka vůči spojnici 86-87 je 0,005 m; stejná odchylka bodu 131 vůči spojnici 80-79 je 0,003 m. I to ukazuje, že souřadnice podrobných bodů byly určeny jinak, než dokumentuje protokol o výpočtu, což je rozporné a je to porušení minimálně § 69 odst. 3d) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 6. 2006 uvedla, že „podrobné body…byly v terénu určeny protažením stěn bunkrů, po té byly body zaměřeny polární metodou. Proto tak malá příčná odchylka“. Dále během ústního jednání dne 27. 6. 2006 uvedla, že „body č. 133 a 132 byly zaměřeny ortogonálně z důvodu nemožnosti jejich zaměření polární metodou (stromy). Body leží přímo na úsečkách 89-94 a 92-93, protože při měření tvořily přímku při měření vyznačenou pásmem. Body byly doměřeny z úsečky 80-92 z důvodu lepší identifikace v terénu, protože již při měření jsme se obávali, že označení bodů 93, 94 nebude v terénu zachováno“. Ovšem vysvětlení z jednání je v rozporu s protokolem o výpočtu, podle něhož byly určeny ortogonálně úplně jinak. O následném zaměření polární metodou nebylo v protokole o výpočtu nic nalezeno.

Na straně 18 protokolu o výpočtu je ortogonální metoda určující stávající body 413-549 a 413-550. Není jasný její smysl, když se počítají body stávající, které podle úvodního seznamu souřadnic již souřadnice S-JTSK mají a dokonce na straně 7 jsou tyto body již kontrolně vypočteny dle polárního zaměření a nové souřadnice porovnány se stávajícími. Ale toto porovnání nových a stávajících souřadnic, automaticky vytvářené výpočetním software, u ortogonální metody chybí. To ukazuje, že výpočet proběhl jinak než je zde deklarováno nebo bylo do protokolu nežádoucím způsobem zasahováno, což obojí je porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky. Ovšem souřadnice uvedené v této ortogonální metodě jako výsledné se zcela přesně shodují se souřadnicemi danými, což prakticky není možné. Dále v zadání výpočtu nového bodu 413-549 je na místě staničení uvedeno „-0.00“, přičemž nulovou hodnotu staničení nemá smysl zadávat se znaménkem mínus. Stejně nesmyslná hodnota kolmice „-0.00“ je v protokolu ještě čtyřikrát na stranách 16, 17, 19 a 20. Ukazuje to na fakt, že výpočet proběhl obráceně tak, že dané souřadnice byly použity jako výchozí a protokol o výpočtu byl vygenerován tak, aby výpočet skutečný pouze simuloval. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 6. 2006 uvedla, že „v případě bodů č.413-549 a 413-550 mělo proběhnout porovnání nových a stávajících souřadnic, příslušný protokol není uveden. Místo něj je zde mylně uveden jiný výpočet. Uvedení hodnoty „-0.00“ vzniklo chybnou editací protokolu“. Ovšem staničení a kolmice vypisuje do protokolu o výpočtu software a jakékoliv zásahy do této oblasti nejsou žádoucí, protože to narušuje vazbu mezi skutečným průběhem výpočtu a jeho dokumentací. Inspektorátu není jasné, proč by za normálních okolností měly být hodnoty staničení a kolmice editovány a dokonce proč by jim měly být dány hodnoty „-0.00“, což vypadá jako produkt nedokonalého zaokrouhlení. Při editaci staničení by se musely změnit i vypočtené souřadnice, což je ovšem v rozporu s účelem protokolu o výpočtu, který má ukazovat, jak bylo počítáno.

Bunkry nejsou zaměřeny jednotným způsobem. Jeden ze zaměřovaných typů má směrem k předpokládanému nepříteli rozšíření – přesahující obloukovou zeď. Konec této zdi je na bunkru na nové st. parcele 5772/149 zaměřen jako oblouk třemi body včetně výpočtu výměry kruhovým obloukem. Oproti tomu na ostatních je oblouk, v terénu existující, ignorován a zaměření je provedeno dvěma body pravoúhle, přičemž z náčrtů není zřejmé, zda obloukový konec se nachází uvnitř nově vytvářené stavby nebo byl ponechán vně. Jde o bunkry na st. p. 5903/2 , 5502/2 a 5502/3. Vzhledem k tomu, že není jednoznačně jasné zaměření, jde o porušení § 13 odst. 9 a ustanovení o přesnosti počínaje § 66 odst. 2. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 8. 6. 2006 uvedla, že „…obloukový konec je vždy uvnitř nové parcely. K jeho zjednodušení vedla snaha o co nejjednodušší zákres do katastrální mapy“. V zájmu jednoznačnosti je nutno, aby bylo zřejmé, zda oblouky jsou zahrnuty do stavby opevnění nebo ponechány mimo. Zeď s oblouky má tloušťku 0,80 m, takže kruhový oblouk vystupuje o 0,40 m, což je více než stanoví limit v § 13 odst. 9 vyhlášky a tedy musí být zřejmé, jak byl zaměřen.

ad b) dle výroku

Chybí ověření polohy bodů geometrického základu, jak požaduje § 66 odst. 6 vyhlášky. V případě tohoto GP je to zvlášť důležité, protože měření je připojeno na jediný bod uzavřenými polygony se vzdálenými orientacemi na počátku. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „body geometrického základu byly ověřeny automaticky, i když to není uvedeno v protokolu“.
Nový bod 6 je na náčrtu umístěn na stávající hranici mezi body 190-425 a 190-426 a stejně je zakreslen i na příslušném detailu. Ale podle souřadnic a písemného vyjádření obviněné ze dne 25. 11. 2006 na této hranici neleží, což je rozpor. Bod 6 je od stávající hranice vzdálen 0,16 m, což při zhotovení náčrtu v měřítku není rozeznatelné a mělo být zvýrazněno. Podle místního ohledání za účasti obviněné dne 11. 1. 2007 není v terénu žádné trvalé označení bodu 6 (např. hrana, plot atd.), takže bod 6 měl být umístěn na hranici stávající zejména i proto, že citovaná vzdálenost nepřesahuje hodnotu 2uxy=0,28 podle přílohy vyhlášky 12.13 a). Předešlo by se tím nelogickým tvarům parcel. Spolu s bodem 6 měl být na stávající hranici umístěn i bod 7.

Při zaměření metodou ortogonální musí být splněno kritérium stanovené přílohou 12.2 a) vyhlášky o připojení na podrobné body. Na podrobných bodech uvedených v následující tabulce bylo toto kritérium překročeno.

Např. v prvním řádku je délka měřické přímky mezi body 2 a 1 rovna 3,50 m, takže podrobné body mohou být od středu spojnice nejvzdálenějších připojovacích bodů vzdáleny nejvýše 2,63 m. Nově určený bod 36 leží ve vzdálenosti 6,75 m, takže toto kritérium bylo překročeno o 157%. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „při použití ortogonální metody v terénu nebyla přesně dodržena příslušná pravidla pro použití této metody, a proto došlo na několika bodech k jejich překročení“. Dále v případě uvedených měřických přímek chybí v dokumentaci záznam o jejich měřených délkách použitých dále pro výpočty, což je porušení § 66 odst. 9 a § 69 odst. 3d) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „měřené délky u uvedených měřických přímek jsou napsány v zápisníku“, ale inspektorát v elaborátu kromě zápisníku polárního zaměření žádný zápisník ortogonální metody nenalezl.
Během místního ohledání dne 11. 1. 2007 byla za účasti obviněné zaměřena přímka 24-25 včetně podrobných bodů 38 až 41. Při tom bylo zjištěno, že tato část bunkru má jiný tvar než uvádí elaborát. Podle protokolu o výpočtu mají body 39 a 41 staničení stejné, ale v terénu byl mezi jejich staničením zjištěn rozdíl 0,56 m, což je hodnota přesahující mezní odchylky uvedené v příloze 12 vyhlášky a tedy došlo k porušení § 66 odst. 2 vyhlášky. 

Bunkry na st. parcelách 1403, 1404 a 1405 jsou vybaveny opěrnými zdmi popsanými v části ad a). V elaborátu ale tyto oblouky zakresleny nejsou, takže není zřejmé, zda při generalizaci kresby byly ponechány mimo stavby opevnění nebo byly zahrnuty dovnitř zaměřených parcel. Jde jednak o rozpor a vzhledem k tomu, že není jednoznačně jasné zaměření, jde o porušení § 13 odst. 9 vyhlášky a ustanovení o přesnosti počínaje § 66 odst. 2 vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „bunkry byly v geometrickém plánu generalizovány, což zřejmě způsobuje problémy s určením obvodu nových parcel. Oblouky bunkrů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ovšem zeď s oblouky má tloušťku 0,80 m, takže kruhový oblouk vystupuje o 0,40 m, což je více než stanoví limit v § 13 odst. 9 vyhlášky a tedy musí být zřejmé, jak byl zaměřen. Kromě toho bunkr na st. parcele 1406 je stejný typ jako výše uvedené, ale při jeho zaměření byly obě vystupující zdi pominuty. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „se k tomuto bodu nemůže vyjádřit bez konzultace s kolegyní, která vše vyhotovila. Ta je v současné době nemocná“. Během ústního jednání dne 11. 1. 2007 zopakovala, že věc dosud nekonzultovala, načež při provedení místního ohledání tohoto bunkru uvedla, že „zdi jsou uvnitř pozemku č. p. st. 1406“.
Bunkry na st. parcelách 1403, 1404, 1405 a 1406 byly na GP vyznačeny obvodem společným pro stavbu opevnění i okolní terén. Chybí zákres vnějšího obvodu stavby uvnitř parcel, což je porušení § 4 odst. 1b) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 odkázala na již dříve uvedené stanovisko, že „bunkry byly v geometrickém plánu generalizovány, což zřejmě způsobuje problémy s určením obvodu nových parcel. Oblouky bunkrů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ale chybějící obvod stavby je něco jiného než generalizace průběhu hranice. K tomu obviněná při ústním jednání uvedla, že „při měření GP nebyl zaměřen bod na průsečíku stěny opěrné zdi a tečny na vrcholu oblouku, ale namísto toho přímo konec zdi“.

ad c) dle výroku

Měření bylo připojeno na podrobné body s kódem charakteristiky kvality 4, takže i výsledné podrobné body mají tento kód 4. Zpracovatel tak postupoval zřejmě proto, že dospěl k názoru, že v okolí zaměřované změny nejsou dostupné připojovací body, s nimiž by bylo možno splnit požadavky § 66 odst. 2 vyhlášky a její návazné přílohy 12.6. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „při zaměření bylo použito připojení na podrobné body, protože se zaměřovatel mylně domníval, že body mají kód charakteristiky 3. Po zjištění, že tomu tak není, byl nedostatek času pro nové měření v terénu“. Toto zdůvodnění nelze akceptovat, zejména proto, že v okolí je dostatečný počet PBPP. Na budově sousedící se zaměřovaným bunkrem je umístěn bod PBPP číslo 547 a při kontrole v terénu dne 25. 8. 2006 inspektorát dle geodetických údajů ověřil, že je použitelný. Dále byl takto ověřen bod ZBP 212 včetně zajišťovacího bodu 212.2, který je od změny vzdálen kolem 300 metrů a je dobře dosažitelný, a bod PBPP 548. Dále bod PBPP 534 P. byl dle GÚ rovněž ověřen inspektorátem. Podle údajů katastrálního pracoviště J. jsou v okolí i další body PBPP. Po posouzení situace na místě musí inspektorát konstatovat, že podmínky pro splnění požadované přesnosti v terénu jsou. Je vysoce pravděpodobné, že pro zaměření by postačovaly nejvýše dva pomocné měřické body. Použitým zaměřením tedy došlo k porušení citovaného ustanovení vyhlášky. 

Na náčrtu je jako kontrolní oměrná na severní stěně st. parcely 1206 (garáž vedle bunkru) uvedena délka 4,20 m, ale při místním ohledání dne 11. 1. 2007 bylo naměřeno 4,50 m. Podobně je na jižní stěně na náčrtu 4,14 m, ale naměřeno 4,45 m. Tyto značné rozdíly překračují mezní rozdíl stanovený v Návodu pro obnovu katastrálního operátu mapováním na 0,10 m , což inspektorát hodnotí jako porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky. Případné splnění jiných kriterií musí být doloženo ve výpočtech i s uvedením příslušné odborné literatury. Délka severní stěny vypočtená ze souřadnic je 4,195 m a jižní 4,143 m, což přesně souhlasí s délkami uvedenými na náčrtu, z čehož plyne, že délky uvedené na náčrtu jako měřené ve skutečnosti měřeny nebyly, ale namísto měřených byly na náčrt zapsány délky vypočtené. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „na náčrtu jsou uvedené délky vypočtené, protože rozdíl mezi měřenými a vypočtenými délkami překračoval mezní odchylky, ale pro body charakteristiky 3 a ne pro body charakteristiky 4, ve které jsou hranice určeny“. Na náčrtu ale mají být dle § 66 odst. 9 vyhlášky zaznamenány hodnoty měřené; pokud se zjistí rozdíl přesahující mezní odchylky, nelze to kamuflovat uvedením hodnot vypočtených, ale je nutno to podle příslušných ustanovení řešit. Podobná situace je i u dalších délek, jak uvedeno v protokolu o dohledu, z celkem jedenácti délek je u sedmi rozdíl mezi délkou na náčrtu a ze souřadnic do 5 mm včetně, přičemž u délek měřených inspektorátem to nebylo dosaženo ani jednou. Potvrzuje to pochybný původ délek uvedených jako „měřené“.
Délka mezi body 111-343Př. a 111-344Př. (východní stěna stavby opevnění na st. p. 62) vypočtená přímo ze zápisníku polárního měření (cosinovou větou) vychází 10,932 m. Ze souřadnic je to 11,174 m, což je rozdíl 0,242 m; na náčrtu jako „měřená“ je napsáno 11,19 m, což je rozdíl 0,258 m. Podobně u délky mezi 111-344Př. a 111-345Př. (jižní stěna stavby na st. p. 62): vypočtená ze zápisníku 17,039 m, ze souřadnic 17,130 m - rozdíl 0,091 m; na náčrtu jako „měřená“ 17,14 m - rozdíl 0,101 m. Při místním ohledání dne 11. 1. 2007 bylo naměřeno 17,12 m resp. 11,19 m. Uvedené rozdíly překračují mezní rozdíl stanovený v Návodu pro obnovu katastrálního operátu mapováním na 0,10 m, což inspektorát hodnotí jako porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky. Současně to ukazuje na rozpory v měření. Případné splnění jiných kriterií musí být doloženo ve výpočtech i s uvedením příslušné odborné literatury. Uvedené rozdíly se přirozeně musely projevit při výpočtu, zkušební výpočet inspektorátu obvyklou polární metodou, namísto zde použité transformace, dal hlášení o překročení mezní odchylky.
K tomu dále obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „oměrné míry byly měřeny v terénu“ a během ústního jednání dne 11. 1. 2007 uvedla, že „v ZPMZ jsou uvedeny délky vypočtené ze souřadnic vedených v KN, protože její kolegyně zpracovávající elaborát se vyděsila velkého rozdílu mezi měřenou hodnotou a vypočtenou ze souřadnic a zapomněla, že pracuje v prostoru, kde jsou podrobné body vedeny s kódem charakteristiky kvality 4“.

Inspektorát pomocí souřadnic v elaborátu posoudil vzájemnou polohu nově určených podrobných bodů. Z vypočtených staničení a kolmic vyplynulo, že body 17 a 11 leží přesně na spojnici bodů 18 a 10 (odchylka od spojnice je 0,000 resp. 0,002 m). Dále bod 19 leží přesně na kolmici spuštěné z citované spojnice z bodu 18 (odchylka 0,001 m) a bod 13 na kolmici z bodu 10 (odchylka 0,004 m). A konečně spojnice bodů 19 a 13 je přesně rovnoběžná se spojnicí 18 a 10 (odchylka 0,010 m). Body tedy tvoří přesný pravoúhelník. Odchylky od ideálních hodnot jsou pouze v milimetrech. Pokud je taková přesná poloha bodů určena v souladu s předpisy, je to v pořádku, ale v posuzovaném elaborátu je jako způsob určení těchto bodů uvedeno polární zaměření, čímž ale takových ideálních parametrů dosáhnout nelze. Souřadnice uvedených bodů byly tedy určeny jiným nedoloženým způsobem, což je porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky.
Dále k předchozímu odstavci. Měřené délky (redukované na vodorovné) ze stanoviska 4001 na uvedené podrobné body se shodují s délkami vypočtenými ze souřadnic udávaných jako polárně zaměřené. Ve čtyřech z šesti délek je rozdíl menší než 0,005 m. Dále se zejména shodují příčné odchylky, které jsou ve všech případech menší nebo rovny 0,005 m. Při skutečném měření, kdy se uplatňují vlivy všech nevyhnutelných měřických chyb (např. přístrojové, technologické, vlivy povětrnostní apod., dále neurčitost měření na obloukových částech bunkru) nelze v tomto množství takové ideální shody dosáhnout. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „měření bylo provedeno. Je těžké vzdorovat statistickému rozboru měření…“. Avšak elaborátem plánu deklarovaná shoda měření s výsledným pravoúhlým tvarem je prakticky nemožná. Inspektorát má tedy za prokázané, že zaměření bylo minimálně provedeno jinak než deklaruje protokol o výpočtu, což je porušení minimálně § 69 odst. 3d) vyhlášky.
Příčná odchylka byla určena inspektorátem jako složka vzdálenosti polohy bodu dané geometrickým plánem od polohy téhož bodu vypočtené z hodnot zaměření zapsaného v protokolu o výpočtu. Jde o složku kolmou ke spojnici bodu se stanoviskem. Její velikost byla určena aproximací délkou kruhového oblouku určeného rozdílem směru z GP od vypočteného ze souřadnic a vzdáleností mezi stanoviskem a kontrolovaným bodem.

Bunkr byl na GP vyznačen obvodem společným pro stavbu opevnění i okolní terén. Chybí zákres vnějšího obvodu stavby uvnitř parcel, což je porušení § 4 odst. 1b) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „bunkry byly v geometrickém plánu generalizovány, což zřejmě způsobuje problémy s určením obvodu nových parcel. Oblouky bunkrů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ale chybějící obvod stavby je něco jiného než generalizace průběhu hranice.

ad d) dle výroku

Chybí ověření polohy bodů geometrického základu, jak požaduje § 66 odst. 6 vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „body geometrického základu byly ověřeny automaticky, i když to není uvedeno v protokolu“, ale inspektorát v elaborátu žádné ověření podle geodetických údajů nenalezl.
Jako identické body byly mimo jiné použity body zaměřené na osách silnice a cesty. Body v severní části (201-1 až 201-6, 147-61 a 147-62) ale leží v sousedním katastrálním území, takže jako identické být použity neměly. Bod 201-6 je sice zakreslen na hranici katastrálních území, ale ta silnici přetíná, takže jeho umístění na hranici je náhodné a není nijak zajištěno, takže také není použitelný. Podle katastrální mapy je západně od bunkrů dostatek předmětů požadovaných § 66 odst. 5 vyhlášky vhodných jako identické body, zejména budovy, popř. i silnice, které, jak bylo ověřeno během místního ohledání, jsou viditelné od nejbližšího bunkru, popř. snadno dosažitelné pomocným měřickým bodem. Tyto potenciálně identické body však zvoleny nebyly, čímž došlo k porušení uvedeného ustanovení vyhlášky. Z elaborátu plyne, že zpracovatel zaměřil pouze body v okolí měřické sítě a nepokoušel se vybrat jiné v souladu s předpisy. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „Identické body byly vybrány v okolí měřené změny a také s ohledem na zarostlý a neprůchodný terén. Vhodnost těchto bodů se vždy lépe posuzuje při zpracování než při měření.“
Bunkry (vyjma bunkru na p.č.st.383 ?) jsou vybaveny opěrnými zdmi popsanými v části ad a), přičemž navazující hranice jsou navrženy přibližně kolmo k těmto zdem. V elaborátu ale nejsou zakresleny oblouky zdí, takže není zřejmé, zda při generalizaci kresby byly ponechány mimo stavby nebo byly zahrnuty dovnitř zaměřených parcel. Jde jednak o rozpor a vzhledem k tomu, že není jednoznačně jasné zaměření, jde o porušení § 13 odst. 9 vyhlášky a ustanovení o přesnosti počínaje § 66 odst. 2 vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „bunkry byly v geometrickém plánu generalizovány, což zřejmě způsobuje problémy s určením obvodu nových parcel. Oblouky bunkrů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ovšem zeď s oblouky má tloušťku 0,80 m, kruhový oblouk vystupuje o 0,40 m, což je více než stanoví limit v § 13 odst. 9 vyhlášky a tedy musí být zřejmé, jak byl zaměřen.

U bodu číslo 9 je v zápisníku uvedena hodnota vodorovného směru 205,8665g, ale ve výpočtu polární metody je 226,8685g což dá rozdíl v poloze bodů přes pět metrů. Je to rozpor a porušení § 66 odst. 2 vyhlášky a návazných příloh o mezních odchylkách a odst. 7. Dále to znamená, že výpočet proběhl jinak, než je dokumentováno, což je porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „Uvedený rozdíl vznikl náhodným přepisem“. 
U bodu číslo 20 jsou měřené hodnoty v zápisníku a protokolu o výpočtu vzájemně v souladu, ale s těmito hodnotami nesouhlasí souřadnice uvedené přímo u měřených hodnot polární metody jako jejich výstup z výpočtu a dále i v seznamu souřadnic. Měřené hodnoty dají souřadnice 735636.66 a 960089.19, zatímco v elaborátu je 735637.64 a 960089.36, což je rozdíl jeden metr. Za normálních okolností nemůže jako zde dojít k tomu, aby ve výpočtu polární metody byl mezi hodnotami uvedenými v protokolu o výpočtu jako měřené a vypočtenými souřadnicemi uvedenými na řádku následujícím rozdíl větší než 0,005 m, t. j. chyba ze zaokrouhlení na centimetry. Je to závažný rozpor a porušení § 66 odst. 2 a 7 a § 69 odst. 3d) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „Rozdíl vznikl záměnou dvou blízko měřených bodů“.
Inspektorát je názoru, že rozpory uvedené v předchozích dvou odstavcích mohly být způsobeny např. odsazením cílového měřického hranolu z důvodu neviditelnosti zaměřovaného bodu ze stanoviska. Takový postup je možný a neodporuje předpisům, byť odsazení o pět metrů je značné a vyžadovalo by vytyčení kolmice, ale tento nestandardní postup s odsazením hranolu by z dokumentace musel být zřejmý. Příčina může být i jiná, ale během ústního jednání dne 11. 1. 2007 obviněná trvala na tom, že „při výpočtu došlo k překlepu“. Ovšem chybné zadání měřených hodnot při výpočtu vede nutně k chybně vypočteným souřadnicím, z chybných vstupních hodnot není možné dostat správné výstupní, jak ukazuje protokol o výpočtu, takže příčina závady je jinde než v pouhém překlepu.

Geometrický plán byl předložen k potvrzení katastrálnímu pracovišti v D. dne 11. 11. 2004 v řízení PGP 1237/2004. Plán potvrzen nebyl mimo jiné z důvodu „chybějícího kontrolního zaměření identických bodů a kontroly přesnosti mezi nimi“. Následně byl plán předložen opakovaně dne 10. 12. 2004 v řízení PGP 1353/2004 s odstraněnou závadou. Závada byla odstraněna doplněním fragmentu zápisníku, polárního výpočtu a kontroly oměrných do protokolu o výpočtu jako strany 20 až 22. Vložená část představuje měření na třech stanoviskách.
První stanovisko je 4012 s orientacemi na 4011 a 4013 a zaměřenými body 147-61 a 147-62, kde zaměření orientací i bodu 147-61 přesně souhlasí s měřením uvedeným v zápisníku na straně 5 elaborátu, takže je jasné, že tento kus zápisníku byl převzat, nikoli dodatečně zaměřen v terénu. Bod 147-62 v prvním zápisníku není, v doplněném je navíc, jeho měření je napsáno s číslem řádku 0101, na němž je ale v zápisníku prvním hlavička dalšího stanoviska, což je rozpor. Další rozpor je v tom, že u stávajícího bodu katastru 147-61 je v doplněném měření správně signalizován opakovaný výpočet, zatímco u prvního výpočtu na straně 11 toto hlášení chybí.
Na stanovisku druhém, 4013, rovněž orientace přesně souhlasí s měřením uvedeným v zápisníku na straně 5 elaborátu, takže je jasné, že i tento kus zápisníku byl převzat, nikoli zaměřen v terénu. Převzaté hodnoty mají čísla řádků v prvním zápisníku na straně 5 0116 až 0119, zatímco v druhém 0071 až 0074 a měřené body až do 0077, což je další rozpor. I na stanovisku třetím, 4017, rovněž orientace přesně souhlasí s měřením uvedeným v prvním zápisníku na straně 6 elaborátu, takže je jasné, že i tento kus zápisníku byl převzat, nikoli zaměřen v terénu. Převzaté hodnoty mají čísla řádků shodná se zápisníkem prvním na straně 6 a to 0051 až 0054 a měřené body 0059 až 0061.
Z uvedených rozporů inspektorát vyvozuje, že se zápisníkem bylo manipulováno a to již při prvním zpracování a dále i při doplnění údajů při opravě. Takovou manipulaci a zásahy do originálních výstupů ze záznamového zařízení je nutno považovat za nežádoucí a je to hodnoceno jako porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky.

Během místního ohledání dne 11. 1. 2007 byly zaměřeny oměrné míry na bunkrech na st. p. 380 a 381. Při tom bylo zjištěno, že na st. p. 381 je mezi body 14 a 15 v terénu délka 1,06 m, zatímco v ZPMZ je jako měřená uvedeno 1,25 m a mezi body 11 a 20 je v terénu délka 1,95 m, zatímco v ZPMZ je jako měřená uvedeno 1,71 m. Tyto rozdíly překračují mezní rozdíl stanovený v Návodu pro obnovu katastrálního operátu mapováním na 0,10 m, což inspektorát hodnotí jako porušení § 69 odst. 3d) vyhlášky. Rovněž je to porušení § 66 odst. 7 o nutnosti kontrolního údaje a oměření nově vytvářených hranic. Případné splnění jiných kriterií musí být doloženo ve výpočtech i s uvedením příslušné odborné literatury. 
Bunkry na st. parcelách 380, 381, 382, 384 a 385 byly na GP vyznačeny obvodem společným pro stavbu i okolní terén. Chybí zákres vnějšího obvodu stavby opevnění uvnitř parcel, což je porušení § 4 odst. 1b) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „bunkry byly v geometrickém plánu generalizovány, což zřejmě způsobuje problémy s určením obvodu nových parcel. Oblouky bunkrů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ale chybějící obvod stavby je něco jiného než generalizace průběhu hranice.

ad e) dle výroku

Při zaměření metodou ortogonální musí být dodrženo kritérium stanovené přílohou 12.2 a) vyhlášky o připojení na podrobné body. Na podrobných bodech uvedených v následující tabulce byla tato kritéria překročena. Současně bylo na některých dále uvedených bodech překročeno kritérium podle Návodu pro obnovu katastrálního operátu mapováním, aby délka kolmice nebyla větší než ¾ délky příslušné měřické přímky. Případné splnění jiných kriterií musí být doloženo ve výpočtech i s uvedením příslušné odborné literatury.

Např. v prvním řádku je délka měřické přímky mezi body 26 a 27 rovna 3,41 m, takže maximální délka kolmice je 2,56 m. Zaměření bodu 28 bylo ale provedeno kolmicí o délce 3,12 m, čímž bylo přípustné kritérium překročeno o 22%. Dále v tomtéž řádku ve smyslu přílohy 12.2 a) vyhlášky mohou být body podrobné od středu spojnice nejvzdálenějších připojovacích bodů vzdáleny nejvýše 2,56 m. Nově určený bod 28 leží ve vzdálenosti 3,75 m, takže toto kritérium bylo překročeno o 47%. V případě bodu 33 byla vzdálenost od středu kružnice překročena více než dvojnásobně. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „při použití ortogonální metody v terénu nebyla dodržena příslušná pravidla pro použití této metody, a proto došlo na několika bodech k jejich překročení“. Dále v případě uvedených měřických přímek chybí v dokumentaci záznam o jejich měřených délkách použitých dále pro výpočty, což je porušení § 66 odst. 9 a § 69 odst. 3d) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „měřené délky u uvedených měřických přímek jsou napsány v zápisníku“, ale inspektorát v elaborátu kromě zápisníku polárního zaměření žádný zápisník ortogonální metody nenalezl.
Bunkry jsou vybaveny opěrnými zdmi popsanými v části ad a), přičemž navazující hranice jsou navrženy přibližně kolmo k těmto zdem. V elaborátu ale nejsou zakresleny oblouky zdí, takže není zřejmé, zda při generalizaci kresby byly ponechány mimo stavby nebo byly zahrnuty dovnitř zaměřených parcel. Jde jednak o rozpor a vzhledem k tomu, že není jednoznačně jasné zaměření, jde o porušení § 13 odst. 9 vyhlášky a ustanovení o přesnosti počínaje § 66 odst. 2 vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „Oblouky valů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ovšem zeď s oblouky má tloušťku 0,80 m, takže kruhový oblouk vystupuje o 0,40 m, což je více než stanoví limit v § 13 odst. 9 vyhlášky, a tedy musí být zřejmé, jak byl zaměřen.
Bunkry byly na GP vyznačeny obvodem společným pro stavbu opevnění i okolní terén. Chybí zákres vnějšího obvodu stavby uvnitř parcely, což je porušení § 4 odst. 1b) vyhlášky. K tomu obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2006 uvedla, že „bunkry byly v geometrickém plánu generalizovány, což zřejmě způsobuje problémy s určením obvodu nových parcel. Oblouky bunkrů jsou vždy uvnitř nové parcely“. Ale chybějící obvod stavby je něco jiného než generalizace průběhu hranice.

Ke všem výsledkům ve výroku

Nové lomové body mimo zdí jsou podle elaborátů označeny zabetonovanými železnými trubkami. Při kontrole v terénu ale nebylo žádné takové označení nalezeno. Není možné, aby zabetonované trubky byly v takovém množství a v tomto terénu zničeny. K tomu obviněná ve svých písemných i ústních vyjádření uvedla, že „podle dohody s objednatelem byly body označeny dřevěnými kolíky s tím, že trvalé označení bude provedeno až po předání bunkrů vlastníkům“ a dále, že „je vědoma, že tento způsob označování není v souladu se stanoveným postupem dle vyhlášky 190/1996 Sb.“. Výjimkou je bunkr na st. p. 383 v k.ú. V., kde v místech podrobných bodů bylo v době měření dřevěné pažení, které je v současné době přemístěno a mohlo tedy dojít ke zničení označení. Inspektorát zkontroloval v terénu mnoho bunkrů a za účasti obviněné bylo provedeno dvojí místní ohledání celkem čtyř lokalit ve třech okresech, ale kolík nebyl nalezen ani jediný. Pouze v blízkosti bunkru na st. p. 382 v k.ú. V. byl nalezen dřevěný kolík dle ing. A.A. shodného provedení jako byly použity při měření, ale umístěný mimo udávanou polohu ve vzdálenosti asi 15 m na odvrácené straně bunkru. Není možné, aby kompletně všechno označení bylo zničeno, byť to údajně byly jen dřevěné kolíky. Další rozpor je nalezení starých kamenných mezníků v místech, kde se mají nacházet body 78 a 88 (dle výroku GP ad a), které však v elaborátu vyznačeny nejsou a, ač jsou dobře viditelné, zpracovatel při místním ohledání dne 27. 6. 2006 prohlásil, že o nich nevěděl. Proto inspektorát jako správní orgán dospěl k jedinému možnému závěru, že body v terénu označeny nebyly vůbec, čímž byl porušen § 79 odst. 1 vyhlášky o způsobu označování hranic a dále v souvislosti s povinností hranice značit i § 66 odst. 1 vyhlášky. Chybějící označení vybraných bodů je dokumentováno fotografiemi, které obviněná v rámci dohledů obdržela. Inspektorát je dále přesvědčen o účelovosti tvrzení obviněné, že označení bude provedeno dodatečně, protože takové dodatečné označování je ve srovnání s označením přímo při měření velmi nákladné. Bylo by k tomu nutné mít zachované pomocné bodové pole, jehož stabilizace při kontrolách v terénu také nalezena nebyla. Připojení na podrobné body bunkrů je velmi pochybné, protože jejich stěny jsou zaoblené. Výjimkou jsou některé vnitřní ostré rohy bunkrů, ale i ty by bylo nutno propojovat vzájemně mezi bunkry, aby byly dodrženy podmínky přílohy 12.2 a) vyhlášky. Tedy bodové pole by bylo nutno minimálně doplnit měřením nebo spíše vybudovat znova. Pro zaměření byla použita klasická metoda, protože použít GPS v lesích nelze, a tedy i obnova bodového pole by se musela provést klasicky. K tomu je nutno připočítat cesty z pražského sídla firmy do mnoha okresů v ČR. Dodatečné vytyčení se jeví téměř tak nákladné jako původní zaměření, což vede inspektorát k odůvodněným pochybnostem, zda to vůbec bylo úmyslem zpracovatele. Pochybný je již samotný deklarovaný způsob označení zabetonovanými trubkami, neboť to by znamenalo dopravovat trubky a mnoho betonu do měkké lesní půdy v obtížném kopcovitém terénu a to vše ručně. Pokud by dodatečné označování bylo míněno vážně, jeví se použití běžných plastových hraničních znaků jako mnohem výhodnější. Kromě toho obviněná o dohledech věděla několik měsíců a mohla se pokusit napravit nepříznivý stav, t. j. body označit, během této doby. 
V odůvodnění GP ad d) dle výroku jsou uvedeny dvě konkrétních oměrné, u nichž byl konstatován značný rozdíl mezi hodnotou zjištěnou během místního ohledání a hodnotou uvedenou v ZPMZ jako měřenou, přičemž ale oměrné v elaborátu uvedené jako měřené velmi dobře souhlasí s délkami vypočtenými ze souřadnic. Podobná velmi dobrá shoda oměrných uvedených jako měřené s délkami vypočtenými ze souřadnic je ve všech posuzovaných ZPMZ, přičemž vesměs jde o zaoblené konstrukce s nejasnými hranami, popř. obtížným přístupem. Ovšem při obou ohledáních v terénu nebylo v celkovém souhrnu takových ideálních hodnot dosaženo. Výše jsou v ad c) uvedeny další rozpory oměrných a polárního zaměření a dále i v dalších částech odůvodnění v zaměření ortogonálním. Toto množství jednoznačně prokázaných rozporů vede k nezpochybnitelnému závěru, že minimálně významná část měření neproběhla tak, jak je deklarováno protokolem o výpočtu, ale byla nasimulována dodatečně. Inspektorát se během dohledů na tuto oblast zvlášť zaměřil, protože posuzované GP jsou toho typu, kdy měření např. oměrných lze snadno nahradit výpočtem; jde totiž o zaměření samostatných malých staveb uvnitř velkých parcel.

Výše popsané závady hodnotí a označuje inspektorát za závažné s ohledem na skutečnost, že ovlivňují použitelnost těchto výsledků zeměměřických činností pro potřeby katastru nemovitostí ČR. V protokolech o provedených dohledech jsou uvedeny další závady méně závažného charakteru a dále závady formální. Z těchto dalších závad považuje inspektorát za vhodné zde uvést to, že náčrty ZPMZ nejsou přehledné. Např. v případě ad a) jde o více drobných změn ve větším území, takže je autor rozdělil na osm samostatných částí na formátech A4 doplněných přehledem jejich kladu, což je při tomto množství dost nepřehledné. Nejméně přehledné jsou v tomto směru náčrty číslo 5 a 6, protože se téměř kompletně překrývají, přičemž nové parcely 5960/2 a 5959/3 jsou zakresleny pouze na náčrtu 6, zatímco na náčrtu 5 je ponechán původní stav, což je rozporné a matoucí. Zaměřené bunkry jsou značně členité a při jejich obklopení oměrkami již nezbylo místo na přesné umístění čísel bodů a to ani na detailech. Např. na náčrtu 1 se číslo bodu 9 jeví být umístěno u bodu 8 a u čísla 8 nelze na první pohled určit, zda patří k bodu 8 nebo 7. Rovněž oměrné zejména kolem bodů 2 a 11 nejsou zapsány jednoznačně. A konečně podle § 66 odst. 9 vyhlášky se do náčrtu ZPMZ zaznamenávají hodnoty měřené nikoli vypočtené délky uvedené v závorce, jako je na náčrtech 3 a 5. Grafické znázornění GP trpí stejnými závadami jako náčrt ZPMZ.

Po zhodnocení všech výše popsaných závad dospěl inspektorát k závěru, že ing. A.A. při ověřování shora citovaných výsledků zeměměřických činností nejednala odborně. Jako držitelka úředního oprávnění ověřením prací garantuje, že výsledky této činnosti svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům. Inspektorátem však bylo zjištěno a prokázáno, že tyto náležitosti shora uvedené výsledky nemají a nesplňují ustanovení vyhlášky č. 190/1996 Sb. Jmenovaná výše uvedené výsledky ověřila, aniž tyto nedostatky odstranila, tedy nedodržela podmínky stanovené pro ověřování výsledků zeměměřických činností a tím porušila povinnosti, které jí jako fyzické osobě s úředním oprávněním ukládá zákon č. 200/1994 Sb. v ust. § 16 odst. 1 písm. a). Nedodržování podmínek nebo povinností stanovených pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí je ve smyslu ustanovení § 17b odst. 1c1) platného znění zákona č. 200/1994 Sb. jiným správní deliktem na úseku zeměměřictví.

Ve smyslu shora uvedeného bylo jednání obviněné kvalifikováno jako jiný správní delikt podle ustanovení § 17b odstavce 2 zákona č. 200/1994 Sb., za který jí byla udělena uvedená pokuta. Při určení její výše bylo dle § 17b odstavce 5 zákona č. 200/1994 Sb. inspektorátem přihlédnuto ke všem uvedeným okolnostem jednání, kdy závady zjištěné v ověřených pracích byly označeny za závažné. Inspektorát vzal do úvahy závažnost chyb a rozsah prací, tj. hromadné zaměření vojenských opevnění v mnoha katastrálních územích rozsahu celé územní působnosti inspektorátu. Při posuzování závažnosti byly vzaty v úvahu zejména rozpory v dokumentaci, simulace výpočtů, absurdní obhajování nemožného výsledku. Obviněná neprojevila žádnou snahu odstranit nepříznivý následek. V úvahu bylo vzato, že se jednalo o atypickou práci převážně v obtížně dostupném, zarostlém terénu. Inspektorát přihlédl k relativní nezkušenosti obviněné, i k tomu, že v působnosti inspektorátu jde o její první delikt. 
Při stanovení výše pokuty se inspektorát zabýval též majetkovými poměry obviněné. Podle údajů katastru nemovitostí je obviněná jedno třetinovým vlastníkem následujících nemovitostí p.č. 188, 189, stavba na p.č. 188 v k.ú.B. Obviněná dále předložila rekapitulaci svých čistých příjmů u firmy Ing. Q. Q., geodetická kancelář, Xxxxxxxxxxxx za roky 2004 až 2006, které činí XXX XXX Kč, XXX XXX Kč a XXX XXX Kč. Inspektorát tyto majetkové poměry zhodnotil jako běžné. Jak uvedeno výše, popsané závady inspektorát označil za závažné. S tímto vědomím a ohledem na doložené majetkové poměry obviněné rozhodl inspektorát, jak uvedeno ve výroku s tím, že obviněná si při ověřování musí být vědoma příslušných zákonných předpisů mimo jiné stanovujících i případné sankce a podle toho k tomu zodpovědně přistupovat.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podle ust. § 53 správního řádu podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho oznámení k Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu v Praze, Praha 8 - Kobylisy, Pod Sídlištěm 1800/9, PSČ 182 11. Odvolání se podává u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, t. j. u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Q.

V Q. dne 26. února 2007

Ing. Q. Q.
ředitel

Příloha: poštovní poukázka

Oznámeno doručením:
Ing. A. A., Xxxxxxxxx XXX, XXX XX Xxxxxxx

3. Z rozhodnutí ČÚZK jako odvolacího orgánu druhé instance 
č.j.: ČÚZK 2262/2007-14/R z 20.7.2007

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ
ODBOR KONTROLY A DOHLEDU
P O. Box 21, Pod Sídlištěm č.p. 1800/9, 182 11 PRAHA 8 - Kobylisy
Telefon: 284 041 221, Fax: 284 041 201

ROZHODNUTÍ

Český úřad zeměměřický a katastrální, jako orgán věcně a místně příslušný podle ust. § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. a podle ust. § 3 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 62/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 175/2003 Sb. a zákona č. 499/2004 Sb., k rozhodnutí o odvolání Ing. A. A. ze dne 7.3.2007 proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Q. č.j.: ZKI-P-Y/XXX/2006-Qqq ze dne 26.2.2007 o porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle ust. § 17b odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004, zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb., rozhodl podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Prvoinstanční orgán, Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q. (dále jen „Inspektorát“), rozhodl výrokem napadeného rozhodnutí o tom, že se úředně oprávněná zeměměřická inženýrka Ing. A. A. (dále jen „odvolatelka“) dopustila jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví ve smyslu ust. § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004, zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb. (dále jen „zákon o zeměměřictví“) tím, že při ověřování výsledků zeměměřických činností v katastrálním území (dále jen "k.ú.") Ch. č. 3186-137/2004 dne 27.12.2004, v k.ú. P. č. 818-140/2004 dne 20.10.2004 a č. 819-140/2004 dne 1.11.2004, v k.ú. S. č. 298-136/2004 dne 9.11.2004 a v k.ú. V. č. 201-136/2004 dne 9.11.2004 nedodržela podmínky nebo povinnosti stanovené zákonem o zeměměřictví pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí České republiky nebo základní státní mapové dílo. Za toto protiprávní jednání uložil Inspektorát podle ust. § 17b odst. 2 zákona o zeměměřictví odvolatelce pokutu ve výši šedesát tisíc Kč.

Odůvodnění svého rozhodnutí Inspektorát opřel o vady, které shledal ve výsledcích výše uvedených zeměměřických činností, u kterých odvolatelka ověřila ve smyslu ust. § 16 odst. 4 zákona o zeměměřictví, že svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům.

V roce 2004, kdy odvolatelka dotčené konkrétní výsledky zeměměřických činností ověřila, byla právní hlediska, ze kterých Inspektorát vycházel při posuzování přesnosti, správnosti a úplnosti náležitostí odvolatelkou ověřených výsledků zeměměřických činností, zakotvena především v tehdy platné vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb., vyhlášky č. 113/2000 Sb. a vyhlášky č. 163/2001 Sb. (dále jen "vyhláška č. 190/1996 Sb.").

V odůvodnění napadeného rozhodnutí Inspektorát velmi podrobně popsal řadu vad, které v odborné úrovni, správnosti, přesnosti nebo úplnosti náležitostí odvolatelkou ověřených konkrétních výsledcích zeměměřických činností shledal. Mimo jiné poukázal na tyto vady: absenci průkazného ověření nezměněné polohy bodů geometrického základu a nezaměření kontrolních bodů (porušeno ust. § 66 odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nepřípustnou délku kolmic při použití ortogonální metody a nedodržení kritérií pro připojení podrobného měření touto metodou (porušeno ust. bodu 12.2 písm. a/ přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb.), absenci věrohodného doložení splnění přesnostních kritérií v určení některých podrobných bodů (porušeno ust. § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nepřípustnou generalizaci podrobných tvarů předmětů polohopisu zanedbáním kruhových oblouků (porušeno ust. § 13 odst. 9 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nevhodnou volbu podrobného lomového bodu hranice oddělovaného pozemku v těsné blízkosti jiné hranice a nevyznačení této skutečnosti v grafickém znázornění, absenci záznamu o měřených délkách některých měřických přímek (porušeno ust. § 66 odst. 9 a § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nesprávnou hodnotu staničení přesahující stanovenou mezní odchylku (porušeno ust. § 66 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), absenci zákresu vnějšího obvodu některých zaměřovaných staveb uvnitř oddělovaných parcel (porušeno ust. § 4 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), připojení měření na podrobné body s kódem charakteristiky kvality 4 a nikoliv na existující body bodového pole (porušení ust. § 66 odst. 2 vyhlášky 190/1996 Sb. a bodu 12.6 přílohy k této vyhlášce), nesprávné hodnoty některých oměrných měr a uvádění hodnot vypočtených místo hodnot měřených (porušeno ust. § 69 odst. 3 písm. d/ a § 66 odst. 9 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nevěrohodnost protokolu o výpočtu, který neodpovídá skutečnému způsobu, jakým byly získány výsledné souřadnice (porušeno ust. § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nevhodnou volbu identických bodů (porušeno ust. § 66 odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb), nevěrohodnost protokolu o výpočtu, ve kterém údaj o hodnotě vodorovného směru hrubě nesouhlasí s hodnotou tohoto údaje uvedenou v zápisníku (porušeno ust. § 66 odst. 2 a 7 a § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nesouhlas souřadnic vypočtených z měřených hodnot se souřadnicemi uvedenými jako výstup z výpočtu a v seznamu souřadnic (porušeno ust. § 66 odst. 2 a 7 a § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nepřípustné zásahy do výstupů ze záznamového zařízení nahrazujícího zápisník (porušeno ust. § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nesprávné údaje o kontrolních oměrných mírách (porušeno ust. § 69 odst. 3 písm. d/ a ust. § 66 odst. 7 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), absenci označení bodů v terénu předepsanými hraničními znaky (porušeno ust. § 79 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), nesprávné uvádění vypočtených délek místo délek měřených do náčrtů záznamu podrobného měření změn (porušeno ust. § 66 odst. 9 vyhlášky č. 190/1996 Sb.). Zjištěné vady kvalifikoval Inspektorát většinou jako vady závažné, které ovlivňují použitelnost ověřených výsledků zeměměřických činností pro potřeby katastru nemovitostí ČR.

Výše popsané skutečnosti vedly Inspektorát k závěru, že odvolatelka nedodržela při ověřování dotčených výsledků zeměměřických činností povinnosti stanovené pro toto ověřování zákonem o zeměměřictví a dopustila se tím jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví ve smyslu ust. § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona o zeměměřictví. Při stanovení výše sankce, jejíž možné rozpětí je stanoveno v ust. § 17b odst. 2 zákona o zeměměřictví, Inspektorát přihlédl k rozsahu a závažnosti zjištěných vad, k tomu, že odvolatelka neprojevila žádnou snahu směřující k odstranění nepříznivých následků, i k tomu, že se jednalo o zeměměřické činnosti atypické, v obtížně dostupném a zarostlém terénu, k relativně menší zkušenosti odvolatelky a k tomu, že jde u odvolatelky o její první takový správní delikt. Inspektorát při rozhodování o výši sankce rovněž přihlédnul k majetkovým poměrům odvolatelky. Výslednou sankci stanovil Inspektorát ve výši 60.000,- Kč, což je ve výši necelé jedné čtvrtiny z její zákonem stanovené horní hranice.

Rozhodnutí Inspektorátu napadla odvolatelka dne 7.3.2007 odvoláním, doručeným Inspektorátu dne 19.3.2007.

Odvolatelka uvádí, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a navrhuje jeho zrušení v plném rozsahu.

V odvolání uvádí, že ověření geometrického základu měření není ve výsledném elaborátu dokumentováno, neboť to považuje za základní profesní návyk a nebyla ani Inspektorátem vyzvána, aby dokumentaci takového ověření dodala. Absenci zaměření kontrolních bodů odůvodňuje tím, že hustý porost znemožnil jejich nalezení a jejich vytyčení a zaměření bude provedeno dodatečně. K nedodržení zásad pro použití ortogonální metody odvolatelka poznamenává, že šlo o měření ve velmi obtížném terénu, které bylo prováděno i s ohledem na "ekonomickou únosnost" prováděných prací. Neakceptuje výhrady Inspektorátu k absenci věrohodného doložení splnění přesnostních kritérií v určení některých podrobných bodů a rozpor mezi skutečným určením bodů a jeho dokumentací v protokolu o výpočtu vysvětluje tak, že "šlo o chybnou editaci protokolu". K nepřípustné generalizaci podrobných tvarů předmětů polohopisu zanedbáním kruhových oblouků uvádí jednak, že "Nikdo nám na katastrálním úřadu nebyl schopen dát přesnou odpověď, jak správně zpracovat geometrický plán ..." a jednak že "... ani databáze ISKN a její softwarové příslušenství není ani po několika letech schopna vyrovnat se s kruhovým obloukem nebo kružnicí, vedenou přes body počátku, vrcholu a konce oblouku neležícími na ideální kružnici". Dle názoru odvolatelky je skutečnost, že podrobný bod neleží na stávající hranici pozemků v grafickém znázornění patrná, byť "... ne zřejmě na první pohled.". Odvolatelka uvádí, že Inspektorát zřejmě přehlédl , že "V elaborátu je Zápisník podrobného měření, který má několik částí". Odvolatelka neakceptuje výtku, že měření bylo připojeno na podrobné body s kódem charakteristiky kvality 4 a nikoliv na existující body bodového pole a argumentuje tím, že jí zvolený způsob připojení umožňuje ust. § 13 odst. 1 písm. a) a bodů 12.2 a 12.14 přílohy vyhlášky č. 190/1996 Sb. K nesprávným hodnotám oměrných měr uvádí, že může "... doložit všechna svá uvedená tvrzení originálem náčrtu měření v terénu o které však pan inspektor nejevil zájem.". Pokud Inspektorát v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na nevěrohodnost protokolu o výpočtu, který neodpovídá skutečnému způsobu, jakým byly získány výsledné souřadnice, odvolatelka k tomu uvádí, že v elaborátu je uveden zápisník s naměřenými hodnotami a toto tvrzení je účelové, nepřiměřené a neadekvátní. Odvolatelka nesouhlasí ani s výtkou nevhodné volby identických bodů, které byly dle jejího názoru naopak zvoleny vhodně. Odvolatelka ve svém odvolání dále klade důraz na "... možnost pouhé lidské chyby z přepisu, při zpracování velkého objemu dat kontroly elaborátu a softwarových problémů.". Ke vzájemným rozporům mezi výpočetním protokolem a zápisníkem odvolatelka uvádí, že "Doplněný fragment zápisníku pochází z originálního měření v terénu." a dále uvádí, že řádky zápisníku přečíslovala "... sama při kontrole geometrického plánu kvůli lepší orientaci v číslech.". Ke zjištěným nesprávným hodnotám oměrných měr překračujících dopustnou mez v odvolání uvádí, že jí "... není známo z jakého důvodu neodpovídají hodnotám naměřeným při zpracování geometrického plánu, zřejmě se jedná o chybu, která se však v kontextu nejeví jako závažná.". K neoznačení bodů v terénu trvalým způsobem předepsanými hraničními znaky odvolatelka uvádí, že k tomu došlo na výslovné přání objednatele a označení trvalým způsobem bude provedeno dodatečně, a to až na vyzvání při předání nemovitostí novým majitelům. Poukazuje na ust. § 79 odst. 5 a 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb. a tvrdí, že "... nové body byly ohroženy stavebními činnostmi, spojenými s úpravami okolí bunkrů.". Odvolatelka odmítá jako bezpředmětné porušení § 65 odst. 9 (správně zřejmě ust. § 66 odst. 9) vyhlášky č. 190/1996 Sb. a k nesprávnému uvádění vypočtených délek v závorkách místo délek měřených do náčrtů záznamu podrobného měření změn uvádí, že takové hodnocení považuje za "katastrální folklór". Odvolatelka poukazuje na to, že ač byla Inspektorátem poučena o svém právu navrhovat důkazy, nedostalo se jí žádného poučení o tom, jaký charakter by tyto důkazy mít měly. Odvolatelka vyjadřuje své vlastní hodnocení, že vytýkané nedostatky v jí ověřených výsledcích zeměměřických činností jsou drobné a nepodstatné pro konečný výsledek a použití v katastru nemovitostí. Udělenou sankci považuje za nepřiměřenou jak z důvodu vážnosti zjištěných vad, tak z důvodu finančních.

Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu (dále jen "odvolací orgán") bylo odvolání postoupené Inspektorátem doručeno dne 17.4.2007 současně s příslušným spisovým materiálem a vyjádřením Inspektorátu k odvolání, ve kterém Inspektorát uvedl, že trvá na svých závěrech uvedených v rozhodnutí.

Odvolací orgán se nejprve zabýval tím, zda je odvolání přípustné a zda bylo podáno včas. Z ustanovení § 17b odst. 6 zákona o zeměměřictví je zřejmé, že se na projednání jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví vztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen "správní řád"). Podle ust. § 81 odst. 1 a § 83 odst. 1 správního řádu může účastník proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Odvolací lhůta pak činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolatelka podala odvolání čtrnáctý den od oznámení rozhodnutí (oznámeno dne 2.3.2007). Odvolací orgán tedy dospěl k závěru, že odvolání je přípustné a bylo podáno včas.

Odvolací orgán si vyžádal od Katastrálního úřadu pro A. kraj, Katastrálního pracoviště B. a Katastrálního pracoviště C. a od Katastrálního úřadu pro D. kraj, Katastrálního pracoviště E. originály všech rozhodnutím Inspektorátu dotčených výsledků zeměměřických činností, které odvolatelka ověřila. Poté dopisem ze dne 18.5.2007 odvolatelku vyrozuměl o shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí a poučil ji o možnosti se k nim vyjádřit a případně navrhnout další důkazy nebo učinit jiné návrhy dosud v řízení neuplatněné.

Dne 11.6.2007 odvolatelka využila svého práva nahlížet do spisu.

Podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu: „Odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.“. Správní řád (účinný od 1.1.2006) tedy již (na rozdíl od předchozí právní úpravy) neobsahuje pro případy odvolacího řízení úplný revizní princip. Při této činnosti přezkoumává odvolací orgán v plném rozsahu pouze zákonnost napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. Věcnou správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává odvolací orgán pouze v rozsahu námitek, uvedených v podaném odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Povinnost odvolatele uvést v podaném odvolání, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, je zakotvena v ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu. Odvolací orgán není povinen správnost napadeného rozhodnutí přezkoumávat z pohledu sice důvodných, ale v odvolání neuvedených skutečností. Podle ust. § 89 odst. 2 poslední věty správního řádu odvolací orgán nepřihlíží ani k takovým vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost.

Odvolací orgán přezkoumal napadené rozhodnutí Inspektorátu v rozsahu stanoveném ust. § 89 odst. 2 správního řádu, tj. co do zákonnosti v plném rozsahu a co do věcné správnosti v rozsahu námitek uvedených v odvolání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V projednávaném případě není žádného sporu ani pochybností o tom, že odvolatelka je fyzickou osobou s uděleným úředním oprávněním podle ust. § 13 odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví, která ověřila výsledky zeměměřických činností specifikovaných ve výroku napadeného rozhodnutí Inspektorátu. Jedná se přitom o výsledky zeměměřických činností ve veřejném zájmu ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o zeměměřictví, které se poskytují orgánům státní správy zeměměřictví a katastru nemovitostí podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) zákona o zeměměřictví bezplatně, a to včetně dokladů prokazujících jejich přesnost.

Práva a povinnosti fyzických osob s úředním oprávněním k ověřování výsledků zeměměřických činností jsou zakotveny v ust. § 16 zákona o zeměměřictví. Podle ust. odst. 1 písm. a) je taková fyzická osoba povinna jednat odborně, nestranně a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného stavu věci a podle ust. odst. 2 tato fyzická osoba odpovídá za odbornou úroveň jí ověřených výsledků zeměměřických činností, za dosažení předepsané přesnosti a za správnost a úplnost náležitostí podle právních předpisů.

Odvolatelka v podaném odvolání napadá rozhodnutí Inspektorátu, aniž by přitom argumentovala nějakými právně relevantními důvody.

Bylo zákonem stanovenou povinností odvolatelky, aby při ověřování dotčených výsledků zeměměřických činností vycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci a přesvědčila se o tom, že jí ověřovaná dokumentace je správná, úplná a se všemi náležitostmi podle právních předpisů. Odvolací orgán nespatřuje žádnou nezákonnost ani věcnou nesprávnost rozhodnutí Inspektorátu v tom, že odvolatelka nebyla Inspektorátem vyzývána k nějakému dodatečnému doplňování neúplné dokumentace o absentující doklady o ověření bodů geometrického základu, že výsledky zeměměřických činností byly odvolatelkou ověřeny, ač nebyly zaměřeny kontrolní body (k jejichž vyhledání a zaměření mělo dle tvrzení odvolatelky dojít až někdy dodatečně), že dodržení zásad stanovených právním předpisem pro připojení podrobného měření za použití ortogonální metody nepovažuje odvolatelka za "ekonomicky únosné", že rozpory v protokolu o výpočtu jsou způsobeny "chybnou editací protokolu", že neznala "přesnou odpověď" na to, jak provést vhodnou generalizaci podrobných tvarů předmětů měření, že grafické znázornění není v měřítku zaručujícím jeho dostatečnou zřetelnost, že správné hodnoty oměrných měr by bylo možné dodatečně doložit až "originálem náčrtu měření v terénu", že Inspektorát neakceptoval jako odůvodnění některých zjištěných vad "možnost pouhé lidské chyby z přepisu", že odvolatelce není známo z jakého důvodu překračují naměřené hodnoty oměrných měr dopustnou mez, nebo že výtku nesprávného uvádění vypočtených délek v závorkách místo délek měřených do náčrtů záznamu podrobného měření změn považuje odvolatelka sama za "katastrální folklór". U všech výše uvedených odvolacích důvodů neuvádí odvolatelka jediný právně relevantní argument, ze kterého by bylo možné vyrozumět v čem spatřuje nezákonnost nebo nesprávnost v rozhodnutí nebo v procesním postupu Inspektorátu. Povinnost odvolatelky uvést v odvolání, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, je přitom zakotvena v zákoně, a to v ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu.

Jedním ze stěžejních principů veškerých zeměměřických činností, které mají být využity pro katastr nemovitostí, je princip, že jakékoliv naměřené údaje, které nejsou zkontrolovány dalším nezávislým měřením, jsou pro účely katastru bezcenné a nevyužitelné. Veškeré měřené údaje se zaznamenávají přímo v terénu buď do zápisníku (a to na předepsané tiskopisy), nebo automatizovaně polním registračním zařízením. Podle ust. bodu 17.2 přílohy vyhlášky č. 190/1996 Sb., bylo možné oměrné míry místo do zápisníku nebo polního registračního zařízení zaznamenat i přímo do náčrtu. Zápisník na předepsaném tiskopisu nebo textový výpis z polního registračního zařízení musel být obsahovou součástí záznamu podrobného měření (srv. bod 17.1 písm. c/ a bod 17.6 poslední věta vyhlášky č. 190/1996 Sb.). Katastrální předpisy nepřipouštějí (a ani nikdy v minulosti nepřipouštěly), že by mohly být při vyhotovování geometrického plánu měřené údaje v terénu zaznamenávány nějakým pomocným způsobem s tím, že by byly do výsledné dokumentace z nějakého pomocného záznamu dodatečně přepisovány. Důvodem je to, aby součástí přílohy geometrického plánu byly originální záznamy měřených údajů, které nemohou být ovlivněny žádnou pozdější lidskou chybou vzniklou při jejich eventuálním přepisu. Výhodou polních registračních zařízení je pak navíc i to, že údaje, které jsou do nich v terénu zaznamenány, se prostřednictvím výpočetní techniky stávají přímými vstupními údaji výpočetních a zobrazovacích programů, které je dále zpracovávají. Textový výpis údajů z polního registračního zařízení měl být upraven do formy předepsané vyhláškou č. 190/1996 Sb., a bylo nepřípustné v něm editovat měřické údaje, které byly v terénu automatizovaně zaznamenány. Textovým výpisem údajů z polního registračního zařízení není protokol o výpočtu, který dokumentuje až další zpracování těchto primárně zaznamenaných údajů. Zápisníkem není pozdější nový přepis a tisk měřických údajů prvotně zaznamenaných v terénu. Zápisník a protokol o výpočtu jsou dva zcela rozdílné dokumenty. Zápisník je nedílnou součástí záznamu podrobného měření změn (srv. § 66 odst. 9 a § 69 odst. 3 písm. a/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.) se kterým má být pevně spojen (srv. ust. § 18 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů), zatímco protokol o výpočtu je další samostatnou přílohou (srv. § 69 odst. 3 písm. d/ vyhlášky č. 190/1996 Sb.). S ohledem na výše uvedené nemůže odvolací orgán akceptovat taková tvrzení odvolatelky, ve kterých zaměňuje údaje v protokolu o výpočtu za údaje, které měly být zaznamenány v terénu do zápisníku a odkazuje na jakési jiné "originály" naměřených údajů, které jí ověřená dokumentace neobsahuje, nebo poukazuje na různé chyby v přepisu či editaci, které svědčí o nepřípustném dodatečném zasahování do údajů prvotně zaznamenaných v terénu. Obdobná situace je pak i v případě dokladu pro posouzení výsledku zeměměřické činnosti, který měl mít při počítačovém zpracování výsledků formu protokolu. Takovým dokladem či protokolem, kterým by měl skutečnou průkazní hodnotu věrohodně vypovídající o dosažené přesnosti výsledků zeměměřických činností ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. b) zákona o zeměměřictví a § 69 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 190/1996 Sb. nemůže být dokument, nezachycující věrně vstupy a jim odpovídající průběžné a výsledné výstupy dosažené automatickou činností výpočetního programu, byly-li takové automatizované údaje a výstupy nějak měněny obsluhou počítače.

Odvolatelka byla při ověřování výsledků zeměměřických činností mimo jiné povinna jednat i nestranně (srv. ust. § 16 odst. 1 písm. a/ zákona o zeměměřictví). Neměla tedy přihlížet a stranit takovým zájmům objednatele díla, které byly v rozporu s ustanovením obecně závazného právního předpisu. Podle ust. § 66 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., musely být lomové body navrhovaných a dosavadních vlastnických hranic pozemků nově geometricky a polohově určované před zaměřením označeny způsobem podle § 79. Dobu a způsob označení bodů hraničními znaky tedy neurčuje objednatel díla, ale jsou předepsány obecně závazným právním předpisem. Poukazování odvolatelky na ust. § 79 odst. 5 a 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb. a její tvrzení o tom, že "... nové body byly ohroženy stavebními činnostmi, spojenými s úpravami okolí bunkrů.", je pro dotčené konkrétní případy právně zcela bezvýznamné. Úleva v označování bodů hraničními znaky vtělená do ust. § 79 odst. 5 vyhlášky č. 190/1996 Sb., se týká toliko hranic pozemků dle ust. § 29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, t.j. hranic pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem a úleva vtělená do ust. § 79 odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb., se týká jen lomových bodů hranic pozemků podle ust. § 25 odst. 8, t.j. lomových bodů nově vznikajících parcel komunikace nebo vodního toku.

Podle ust. bodu 17.2 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb., jsou obsahem náčrtu záznamu podrobného měření změn mimo jiné i oměrné a jiné kontrolní míry (což jsou zásadně údaje skutečně změřené), pokud nejsou uvedeny v zápisníku. Podle ust. bodu 16.8 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb., je připuštěno uvádět v grafickém znázornění geometrického plánu místo oměrných měr délky vypočtené, a to v kulatých závorkách. Skutečnost, že v náčrtu záznamu podrobného měření změn není připuštěno nahrazování oměrných měr (t.j. údajů skutečně změřených) uváděním délek vypočtených ze souřadnic v kulatých závorkách není "katastrálním folklórem", ale vyplývá z ustanovení obecně závazného právního předpisu.

Pokud odvolatelka v podaném odvolání uvádí, že se cítila Inspektorátem nedostatečně poučena o tom, jaký charakter by měly mít důkazy, jejichž provedení by mohla navrhnout, je k tomu třeba poznamenat, že bylo zcela na ní, aby si v takovém případě sjednala právní pomoc od osob, které jsou oprávněny takovou právní pomoc poskytovat (např. osoby oprávněné k výkonu advokacie). Odvolací orgán konstatuje, že ze strany Inspektorátu se odvolatelce dostalo takového poučení o jejích právech, které plně odpovídá rozsahu stanovenému zákonem.
 
Po zvážení všech námitek obsažených v podaném odvolání dospěl odvolací orgán k závěru shodnému se závěrem Inspektorátu, že odvolatelka ověřila takové výsledky zeměměřických činností, které nebyly v souladu s právními předpisy. Porušila tím povinnosti, které jí byly jako fyzické osobě s úředním oprávněním uloženy v ust. § 16 odst. 1 písm. a) zeměměřického zákona a dopustila se tak jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví ve smyslu ust. § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. zeměměřického zákona.

Při stanovení výše sankce Inspektorát v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že přihlížel k tomu, že protiprávní jednání odvolatelky zhodnotil jako závažné a její majetkové poměry jako běžné. Odvolatelka v podaném odvolání oproti tomu uvádí, že zjištěné nedostatky v jí ověřených výsledcích zeměměřických činností považuje za drobné, nepodstatné pro konečný výsledek a výše sankce je pro ni nepřijatelná jak z důvodu její osobní zeměměřické cti, tak z důvodů finančních.

Odvolací orgán považuje za nutné především uvést to, že za vážné vady výsledků zeměměřických činností bránící jejich využitelnosti pro katastr nemovitostí nelze považovat toliko takové případy, kdy je prokázána nesprávnost samotného finálního geometrického a polohové určení dotčených předmětů měření. Takovou nesprávnost by bylo možné fakticky zjistit a prokázat jen opakovaným nezávislým novým zaměřením, které s odstupem času již často nebývá vůbec možné, neboť původně zaměřené hraniční znaky se na zemském povrchu nedochovaly. V katastrálních operátech je proto třeba trvale uchovávat ke každému výsledku zeměměřické činnosti i jeho úplnou dokumentaci, z které je možné i po časovém odstupu mnoha desítek let bezpečně seznat a prokázat, že výsledného geometrického a polohového určení bylo dosaženo předepsanými technologickými postupy, že výsledek byl řádně a nezávisle zkontrolován a bylo u něj dosaženo předepsaných parametrů přesnosti. Absence, neúplnost, nesprávnosti nebo vnitřní rozpory v této dokumentaci mají po časovém odstupu za následek neodstranitelnou neprokazatelnost správnosti takového finálního výsledku. Takové vady v dokumentaci výsledků zeměměřických činností je proto vždy nutno hodnotit jako vady vážné, které mají vliv na využitelnost výsledku zeměměřických činností pro katastr nemovitostí. O takové vady se pak jedná i v konkrétně projednávané záležitosti a odvolací orgán se tak zcela ztotožňuje s názorem Inspektorátu, že protiprávní jednání odvolatelky bylo vážného rázu. Bylo navíc zjištěno opakovaně u více výsledků zeměměřických činností, které odvolatelka ověřila. Postoje a názory vyjadřované odvolatelkou v průběhu prvoinstančního i odvolacího řízení pak odvolací orgán nijak nepřesvědčily o tom, že by si odvolatelka svá pochybení a jejich vážnost alespoň dodatečně uvědomila, což by jinak mohlo být dobrou zárukou pro to, aby se jich v budoucnu vyvarovala.

Vzhledem k výše uvedeným okolnostem považuje odvolací orgán sankci uloženou odvolatelce Inspektorátem ve výši nedosahující ani jedné čtvrtiny z jejího zákonem stanoveného rozpětí, za sankci spíše mírnou, a to i při přihlédnutí jak k osobním majetkovým poměrům odvolatelky, tak i k výši sankcí udělených v minulosti v obdobných a skutkově srovnatelných případech. Ve věcech správního trestání však již odvolacímu orgánu nepřísluší pravomoc změnit rozhodnutí prvoinstančního orgánu v neprospěch odvolatele.

Odvolací orgán po přezkoumání napadaného rozhodnutí v zákonem stanoveném rozsahu dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není nezákonné a námitky uplatněné v odvolání proti jeho věcné správnosti nejsou důvodné. Proto rozhodl tak, jak je výše ve výroku uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat.

Ing. Lumír Nedvídek
ředitel odboru kontroly a dohledu

4. Některé podrobnější příklady

Příklad nevhodného použití ortogonální metody. Například podrobný bod č. 49 byl zaměřen ortogonálně na zvolenou přímku mezi body 412-198 a 412-195. Přitom samotná délka kolmice (5,08 m) je větší než délka měřické přímky (4,70 m) o více jak 3/4 a takové zaměření se vymyká i "kritériu kružnice" podle bodu 12.2 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb.

Příklad nevhodné generalizace průniku stavby s terénem přímkami, čímž došlo k překročení kritérií pro rozlišení podrobných tvarů předmětů polohopisu katastrální mapy stanovených v ust. § 13 odst. 9 vyhlášky č. 190/1996 Sb. (t.j. 10 cm na vlastnické hranici a 20 cm v ostatních případech). Namístě bylo generalizovat takový tvar kruhovým obloukem.

V jiném případě však vhodná generalizace kruhovým obloukem provedena byla.

Příklady absence vyznačení obvodu stavby uvnitř oddělovaných parcel (t.j. samotného průniku stavby s terénem).

Příklad vnitřního rozporu v dokumentaci geometrického plánu. Např. u podrobného bodu číslo 9 je v zápisníku uvedena hodnota vodorovného směru 205,8665g, ale ve výpočtu polární metody je jako vstupní údaj výpočtu uvedena hodnota 226,8685g což činí v tomto konkrétním případě rozdíl v poloze bodů přes pět metrů. Tento vzájemný vnitřní rozpor činí dokumenty nevěrohodnými a neprůkaznými (buď se nemůže jednat o údaj zaznamenaný v terénu, nebo se nemůže jednat o údaj který skutečně vstoupil do výpočtu, nebo byl výpočet proveden z jiného než v terénu zaznamenaného údaje). 

Zápisník (ve formě textového výpisu údajů z polního registračního zařízení):
Doklad pro posouzení přesnosti (ve formě protokolu o výpočtu)

24. 8. 2007.
© Lumír Nedvídek, 2007.