K aplikaci vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění platném v roce 2006:

K platným podkladům pro vytyčení hranice pozemku provedeném v roce 2006 v území s digitální katastrální mapou (DKM)

Podle rozhodnutí ČÚZK č.j.: ČÚZK ČÚZK 3129/2007–14/R z 3.8.2007

Dokument byl vnitroresortně publikován dne 13.9.2007 na Intranetu ČÚZK

INFORMATIVNÍ MATERIÁL PRO ZKI - IMZKI č. 74

UPOZORNĚNÍ: Informativní materiály pro ZKI (IMZKI), vydávané od roku 1994 v očíslované řadě odborem kontroly a dohledu ČÚZK, jsou určeny jako metodická pomůcka pro interní potřebu zeměměřických a katastrálních inspektorátů. Vycházejí vždy z řešení určitých zcela konkrétních případů a názory v nich obsažené nelze ztotožňovat s obecnými výkladovými stanovisky ČÚZK. Podle  čl. 16 písm. e) a čl. 18 písm. t) organizačního řádu ČÚZK (č.j.: 5799/2003-11 z 14.11.2003), který nabyl účinnosti dne 1.1.2004, je příslušné k podávání výkladu právních předpisů týkajících se zeměměřictví a KN a vyřizování dotazů souvisejících s právní úpravou zeměměřictví a KN samostatné oddělení legislativy (útvar 15) a k podávání výkladu technických předpisů vydaných ČÚZK a vyřizování vnějších dotazů souvisejících s metodikou zeměměřictví a KN je příslušný odbor řízení územních orgánů (útvar 22). Na informativní materiály určené pro ZKI proto nelze ve správní činnosti odkazovat jako na závazná stanoviska resortu ČÚZK.

ANOTACE:

K aplikaci vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění platném v roce 2006:
K platným podkladům pro vytyčení hranice pozemku provedeném v roce 2006 v území s digitální katastrální mapou (DKM)

PODROBNĚ:

OBSAH

1. Úvodní informace

2. Z rozhodnutí ČÚZK jako odvolacího orgánu druhé instance

3. Vytyčovací náčrt

4. Stav katastrální (pozemkové) mapy v různých časových obdobích

5. Historické náčrty využité při vytyčení a předcházející ZMVM

5.1 Náčrt z roku 1921

5.2 Geometrický plán z roku 1934

5.3 ZPMZ z roku 1976

5.4 ZPMZ z roku 1980

5.5 ZPMZ z roku 1984

1. Úvodní informace

V rozhodovaném případu se jednalo o ověření dokumentace o vytyčení hranice pozemku. V dotčeném katastrálním území došlo už v roce 1987 k obnově písemného a měřického operátu evidence nemovitostí novým mapováním (ZMVM) a o 15 let později k dalšímu přepracování do formy současné digitální katastrální mapy (DKM). Vytyčovatel při vytyčení (prováděném v roce 2006) nevycházel ze souřadnic S-JTSK, kterými bylo dáno geometrické a polohové určení hranic pozemků a parcel v aktuálně platné DKM, ale pro vytyčení využil údajů z náčrtů z doby před ZMVM, zejména údajů ze záznamů podrobného měření změn (ZPMZ) z let 1976, 1980 a 1984. Většina vytyčovaných hranic (nikoliv však všechny) je v platné DKM vyznačena střídavou čarou. Nejedná se však o hranice pozemků, které by byly do katastrální mapy doplňovány dodatečně v rámci doplňování pozemků zjednodušené evidence, ale jedná se o hranice, které byly do mapy zakresleny střídavou čarou již při ZMVM v roce 1987 jako hranice neznatelné. Ověření dokumentace o vytyčení hranic pozemků nepředcházelo  žádné podání na opravu chyby v katastru ve smyslu ust. § 8 katastrálního zákona.

2. Z rozhodnutí ČÚZK jako odvolacího orgánu druhé instance

(č.j.: ČÚZK 3129/2007-14/R z 3.8.2007)

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ
ODBOR KONTROLY A DOHLEDU
P O. Box 21, Pod Sídlištěm č.p. 1800/9, 182 11 PRAHA 8 - Kobylisy
Telefon: 284 041 221, Fax: 284 041 201

ROZHODNUTÍ

Český úřad zeměměřický a katastrální, jako orgán věcně a místně příslušný podle ust. § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. a podle ust. § 3 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 62/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 175/2003 Sb. a zákona č. 499/2004 Sb., k rozhodnutí o odvolání Ing. A. A. ze dne 25.5.2007 proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Q. č.j.: ZKI-P-1/62/2007-5 ze dne 10.5.2007 (vydaného dne 11.5.2007) o porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle ust. § 17b odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004, zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb., rozhodl podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Prvoinstanční orgán, Zeměměřický a katastrální inspektorát v Q. (dále jen „Inspektorát“), ve správním řízení vedeném podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen "správní řád"), rozhodl ve výroku napadeného rozhodnutí o tom, že se úředně oprávněný zeměměřický inženýr Ing. A. A. (dále jen „odvolatel“) dopustil jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví ve smyslu ust. § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004, zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb. (dále jen „zákon o zeměměřictví“) tím, že ověřil výsledek zeměměřických činností zakázky č. 71-173/2006 v katastrálním území D., které vykazují hrubé technické i formální závady a za toto protiprávní jednání Inspektorát uložil podle ust. § 17b odst. 2 zákona o zeměměřictví odvolateli pokutu ve výši 50.000,- Kč.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí Inspektorát uvedl, že se o vadách v odvolatelem ověřených výsledcích zeměměřických činností dozvěděl na základě vlastních poznatků, které získal při své předchozí dozorčí činnosti, jejíž průběh shrnul. Zahájení řízení o porušení pořádku na úseku zeměměřictví oznámil odvolateli dopisem ze dne 9.3.2007, který odeslal odvolateli spolu s oznámením o nařízení ústního jednání na den 3.4.2007. K tomuto nařízenému ústnímu jednání se odvolatel bez omluvy nedostavil. K ústnímu jednání ve věci došlo dne 23.4.2007. Dle názoru Inspektorátu se odvolatel dopustil jiného správního deliktu tím, že dne 25.8.2006 ověřil pod evidenčním číslem 157/2006 výsledky zeměměřických činností v katastrálním území D. č. 71-173/2006, které obsahují následující vady:
"- pro vytyčení nebylo použito závazné geometrické a polohové určení (porušení ustanovení § 75, 76 katastrální vyhlášky) 
- hranice pozemků nebyla vytýčena tak, jak je evidována v katastru, aniž by byl dán souhlas vlastníky k opravě chyby (s odkazem na porušení ustanovení § 8 katastrálního zákona, ustanovení § 46 katastrální vyhlášky)". 
K tomu odvolatel při ústním jednání uvedl, že nesouhlasí s tím, že by tyto vytýkané vady byly důsledkem porušení jakýchkoliv ustanovení "Vyhlášky" ani principů geodetických postupů ve věci vytýčení vlastnických hranic. Do protokolu zachycujícího průběh ústního jednání odvolatel dále uvedl: "Vzhledem k tomu, že v mapě byla tato hranice znázorněna čerchovanou čarou, bylo mou povinností dohledat všechny původní podklady, na základě kterých vznikly právní vztahy k pozemku a dle těchto podkladů v terénu tuto hranici vytýčit a ostabilizovat. Toto jsem provedl v souladu s těmito podklady a v souladu s § 5 odst. 7 katastrálního zákona (právní vztahy nemohou být dotčeny ... Ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou) a v souladu s ustálenou judikaturou viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. RC 15/2006 22 Cdo 1840 (Sb. NS 2006) – obnova katastrálního operátu nemá vliv na hmotně právní vztahy k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim.)". Dle názoru odvolatele vyjádřeného v protokolu o ústním jednání "... nemůže být čerchovaná čára v katastrálním operátu vzniklá při obnově a nepodložená žádnou listinou závazným geometrickým a polohovým určením hranici pozemku. Poslední listinou, která v tomto konkrétním případě zakládala právní vztahy, byla kupní smlouva, jejíž součástí byl geometrický plán.".
Dalšími zjištěnými závadami, ke kterým při projednávání Inspektorát přihlížel, byly vady spočívající v tom, že:
"- ve výpočtech nebylo (chybí) doloženo určení bodu 5025 (po přečíslování 16) a první určení bodu 5026 (po přečíslování 17),
- všechny ortogonální úlohy byly provedeny bez kontroly (nebylo zadáváno žádné měřené staničení) – s odkazem na ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb., bod 12 Přílohy ke katastrální vyhlášce,
- přímka 5025-5014 (délka 12,20 m) je nepřípustně prodlužována o –11,80 m,
- výpočet bodu 5021-19 – vypočten dle zjištění 3 x (postupně byl aktualizován), pro výpočet vytyčovacích prvků byly použity jiné souřadnice, než byly předchozí výpočty.".
K těmto vytýkaným vadám odvolatel do protokolu při ústním jednání uvedl, že k nim nemá námitek, a že se dle jeho názoru jedná o formální nedostatky, které na výsledek vytýčení nemají žádný vliv.
Ke své absenci na nařízeném ústním jednání dne 3.4.2007 odvolatel do protokolu uvedl: "Pokud je mi předložena pozvánka na jednání dne 3.4.2007, pak uvádím, že jsem ji zřejmě převzal, neboť podpis na doručence je můj, ale nějakým nedopatřením jsem obsah listiny vůbec nečetl a někam založil o ústním jednání jsem vůbec nevěděl.".
Inspektorát v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že pro projednání porušení pořádku na úseku zeměměřictví neuplynula lhůta stanovená v ust. § 17b odst. 3 zákona o zeměměřictví. Při stanovení výše pokuty přihlédl Inspektorát zejména k podstatné závažnosti zjištěných vad i k tomu, aby byla v souladu s rozhodovací praxí Inspektorátu v jiných srovnatelných případech, nebyla pro odvolatele likvidační, vyjadřovala stupeň nebezpečnosti protiprávního jednání a měla dostatečný preventivní charakter. Protiprávní jednání odvolatele Inspektorát nehodnotil jen jako nedbalostní jednání či opomenutí, ale jeho příčina spočívá v nesprávném výkladu právních předpisů odvolatelem.
V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí Inspektorát uvádí, že odkaz odvolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 1840/2003 nepovažuje pro projednávaný případ porušení pořádku na úseku zeměměřictví za přiléhavý. Pro projednávaný konkrétní případ má Inspektorát na mysli "... povinnost ověřovatele vytýčit hranici tak, jak je evidována v katastru. Jiný způsob v daném případě nebyl možný, neboť nebylo zjištěno překročení mezních odchylek, nutné pro opravu podle § 8 katastrálního zákona, ani nebyl zpracovatelem získán (k dispozici) protokolární souhlas vlastníků dotčených pozemků ve smyslu § 46 katastrální vyhlášky (s verzí zpracovatele souhlasil pouze jeden z účastníků – objednavatel). Osoba oprávněná provádět zeměměřické činnosti není podle žádného právního předpisu oprávněná rozhodovat o průběhu vlastnických hranic. K tomu je oprávněn pouze soud.". Inspektorát v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na to, že ani ostatní vytýkané nedostatky nepovažuje za zcela formální, byť nemusely mít na samotný výsledek vytyčení vliv.

Odvolání proti napadenému rozhodnutí podal odvolatel prostřednictvím Inspektorátu, kterému bylo odvolání doručeno dne 28.5.2007. Odvolatel uvádí, že proti napadenému rozhodnutí podává odvolání v celém jeho rozsahu. Jako odvolací důvod přitom uvádí především to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řízení, které nebylo vedeno v souladu se správním řádem a vykazuje takové procesní vady, které toto řízení činí protiprávním. Tyto vady spatřuje v tom, že řízení nebylo řádně zahájeno ve smyslu ust. § 46 správního řádu, nebylo mu sděleno žádné obvinění a nebyl poučen o svých právech a povinnostech. Tvrdí, že pouze obdržel předvolání k ústnímu jednání, které v dané věci proběhlo dne 3.4.2007 a následně obdržel napadené rozhodnutí. Z toho dovozuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy, zejména v rozporu se správním řádem.
Dále jen opakuje stejné důvody, které jsou již popsány výše, a které odvolatel uplatnil již při ústním jednání před Inspektorátem dne 23.4.2007 a jsou zachyceny v písemném protokolu z tohoto jednání. Zdůrazňuje pak svůj názor, že "... není a nemůže být čerchovaná čára v katastrálním operátu vzniklá při obnově, která není podložena žádnou listinou, závazným geometrickým a polohovým určením hranice pozemku.". Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci Inspektorátem a protiprávního jednání se nedopustil.
Shrnuje, že pokuta uložená napadeným rozhodnutím byla uložena protiprávně, na základě vadného řízení, které vykazovalo shora uvedené vady a spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Dle názoru odvolatele bylo napadené rozhodnutí vydáno zejména v rozporu se správním řádem a zákonem č. 50/1976 Sb.

Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu (dále jen "odvolací orgán") bylo odvolání postoupené Inspektorátem doručeno dne 31.5.2007 současně s příslušným spisovým materiálem a vyjádřením Inspektorátu k odvolání. Inspektorát ve svém vyjádření uvádí, že oznámení o zahájení řízení bylo odvolateli oznámeno dopisem č.j.: ZKI-P-1/62/2007-1 ze dne 9.3.2007, který byl doručován ve společné poštovní zásilce s oznámením o nařízení ústního jednání a předvoláním odvolatele k ústnímu jednání č.j.: ZKI-P-1/62/2007-2 z dne 9.3.2007. Tuto poštovní zásilku odvolatel převzal dne 23.3.2007, což při ústním jednání nijak nezpochybnil, byť z jeho vyjádření vyplývá, že se s obsahem listin v zásilce doručovaných zřejmě neseznámil. K protokolu o ústním jednání Inspektorát upozorňuje na písařskou chybu při jeho vyhotovení spočívající ve vynechání jedné číslice v datu, kdy je nesprávně uvedeno datum 3.4.2007 ač správným údajem má být datum 23.4.2007. Inspektorát ve svém vyjádření uvádí, že nepovažuje za účelné spornou otázku výkladu právních předpisů více komentovat a připomíná, že vlastník zainteresovaný na vytyčené hranici pozemku toto své vlastnictví nabyl až po obnově katastrálního operátu. Protože Inspektorát setrvává na tom, že věc posoudil správně a pokutu udělil oprávněně, navrhuje, aby odvolací orgán podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Odvolací orgán dopisem č.j.: ČÚZK 3129/2007-14 ze dne 2.7.2007 odvolatele písemně vyrozuměl o shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí, poučil jej ve smyslu ust. § 36 odst. 1 a 3 správního řádu o jeho právech a informoval jej o stanovení nového termínu pro vydání rozhodnutí.

Odvolací orgán se nejprve zabýval tím, zda je odvolání přípustné a zda bylo podáno včas. Z ustanovení § 17b odst. 6 zákona o zeměměřictví vyplývá, že se na projednání jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví vztahuje správní řád. Podle ust. § 81 odst. 1 a § 83 odst. 1 správního řádu může účastník proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Právnímu zástupci odvolatele bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 14.5.2007 a odvolání proti tomto rozhodnutí bylo prostřednictvím Inspektorátu podáno dne 28.5.2007. Odvolací orgán proto dospěl k závěru, že odvolání je přípustné a bylo podáno včas.

Podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu: „Odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.“. Správní řád (účinný od 1.1.2006) tedy již (na rozdíl od předchozí právní úpravy) neobsahuje pro případy odvolacího řízení úplný revizní princip. Při této činnosti přezkoumává odvolací orgán v plném rozsahu pouze zákonnost napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. Věcnou správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává odvolací orgán pouze v rozsahu námitek, uvedených v podaném odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Povinnost odvolatele uvést v podaném odvolání, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, je zakotvena v ust. § 82 odst. 2 správního řádu. Odvolací orgán není povinen správnost napadeného rozhodnutí přezkoumávat z pohledu sice důvodných, ale v odvolání neuvedených skutečností. Podle ust. § 89 odst. 2 poslední věty správního řádu odvolací orgán nepřihlíží ani k takovým vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost.

Odvolací orgán přezkoumal napadené rozhodnutí Inspektorátu v rozsahu stanoveném ust. § 89 odst. 2 správního řádu, tj. co do zákonnosti v plném rozsahu a co do věcné správnosti v rozsahu námitek uvedených v odvolání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolatel především uvádí, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí vykazuje takové procesní vady, které jej činí protiprávním. Tyto vady pak spatřuje v tom, že řízení nebylo řádně zahájeno ve smyslu ust. § 46 správního řádu, že odvolateli nebylo sděleno žádné obvinění, a že nebyl poučen o svých právech a povinnostech. Odvolatel tvrdí, že pouze obdržel předvolání k ústnímu jednání, které v dané věci proběhlo dne 3.4.2007 a následně obdržel napadené rozhodnutí.

Odvolací orgán ze spisové dokumentace zjistil, že písemnost Inspektorátu č.j.: ZKI-P-1/62/2007-1 ze dne 9.3.2007 obsahuje oznámení o zahájení správního řízení ve věci porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle ust. § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona o zeměměřictví, za účastníka tohoto řízení je v písemnosti označen odvolatel, dále je v písemnosti uvedeno, že protiprávního jednání se měl odvolatel dopustit tím, že nedodržel podmínky pro ověřování zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí ČR u zakázky č. 71-173/2006 v katastrálním území D. a v písemnosti je výslovně upozorněno i na práva účastníka řízení vyplývající z ust. § 36 odst. 1 až 3 a ust. § 38 odst. 1 a 4 správního řádu. Odvolací orgán konstatuje, že tato písemnost má i všechny náležitosti stanovené v ust. § 46 odst. 1 poslední věty správního řádu (obsahuje označení správního orgánu, předmět řízení a jméno, příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby). Odvolací orgán proto nepochybuje o tom, že tato písemnost je oznámením o zahájení správního řízení ve smyslu ust. § 46 odst. 1 správního řádu. V podacím deníku Inspektorátu (jehož kopie je součástí spisu) je pak řádně dokumentováno, že výše uvedené oznámení o zahájení správního řízení tvořilo společně s další písemností (oznámením o nařízení ústního jednání a předvoláním k tomuto jednání č.j.: ZKI-P-1/62/2007-2 z 9.3.2007) obsah poštovní zásilky o 2 listech, adresované odvolateli a předané poště k doručení odvolateli do vlastních rukou dne 9.3.2007. Z obsahu dodejky o této zásilce pak vyplývá, že zásilka byla poštou připravena k vyzvednutí již dne 12.3.2007, a že si ji dne 23.3.2007 odvolatel osobně převzal. Převzetí této zásilky odvolatel při ústním jednání nijak nezpochybnil avšak uvedl, že ohledně pozvánky k ústnímu jednání "... nějakým nedopatřením obsah listiny vůbec nečetl a někam založil...". Odvolací orgán nepovažuje za nezákonnost řízení, pokud se jeho účastník neseznámí s obsahem listin, které mu byly řádně poštou doručeny. Pokud odvolatel v podaném odvolání tvrdí, "... že pouze obdržel předvolání k ústnímu jednání, které v dané věci proběhlo dne 3.4.2007 a následně obdržel napadené rozhodnutí.", pak k tomu musí odvolací orgán poznamenat, že toto tvrzení je neúplné a ponecháno samo o sobě podává zkreslující obraz o skutečném stavu věci. Ze spisové dokumentace totiž vyplývá, že dne 23.4.2007 se odvolatel osobně zúčastnil ústního jednání v dotčené věci. Protokol z tohoto ústního jednání (který mimo jiné podepsal i odvolatel) obsahuje dostatečně podrobný a srozumitelný popis předmětu řízení, je v něm konstatováno, že v projednávané věci bylo zahájeno správní řízení dopisem Inspektorátu z 9.3.2007, a že tato skutečnost byla odvolateli písemně oznámena, z protokolu je zřejmé, že se odvolatel při tomto ústním jednání k projednávané věci vyjadřoval a je v něm zachyceno i to, že Inspektorát odvolatele upozornil na možnost využít svých práv vyplývajících z ust. § 36 odst. 1 až 3 správního řádu. Na těchto skutečnostech dle názoru odvolacího orgánu nic nemění to, že protokol je postižen chybou v psaní, spočívající ve vynechané číslici v datu jeho vyhotovení, takže je nesprávně datován dnem 3.4.2007, ač správné a pravdě odpovídající datum ústního jednání a pořízení protokolu je 23.4.2007. Odvolací orgán dospěl po zvážení všech výše uvedených skutečností k závěru, že není důvodná námitka odvolatele, poukazující na protiprávnost řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, jež dle názoru odvolatele měla spočívat v tom, že řízení nebylo zákonem předepsaným způsobem vůbec zahájeno, že odvolateli nebylo Inspektorátem sděleno žádné obvinění, a že odvolatel nebyl Inspektorátem poučen o svých právech a povinnostech.

Podle ust. § 17b odst. 1 písm.c) bodu 1. zákona o zeměměřictví se jiného správní deliktu na úseku zeměměřictví dopustí fyzická osoba, které bylo uděleno úřední oprávnění, jestliže nedodržuje podmínky nebo povinnosti stanovené tímto zákonem pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí České republiky nebo základní státní mapové dílo.

Povinnosti fyzických osob s úředním oprávněním k ověřování výsledků zeměměřických činností jsou zakotveny v ust. § 16 zákona o zeměměřictví. Podle ust. § 16 odst. 1 písm. a) je taková fyzická osoba povinna jednat odborně, nestranně a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného stavu věci a podle ust. § 16 odst. 2 tato fyzická osoba odpovídá za odbornou úroveň jí ověřených výsledků zeměměřických činností, za dosažení předepsané přesnosti a za správnost a úplnost náležitostí podle právních předpisů.

V roce 2006, kdy odvolatel dotčené konkrétní výsledky zeměměřických činností ověřil, byla právní hlediska, ze kterých bylo nutné vycházet při posuzování přesnosti, správnosti a úplnosti náležitostí odvolatelem ověřených výsledků zeměměřických činností, zakotvena především v tehdy platné vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 179/1998 Sb., vyhlášky č. 113/2000 Sb. a vyhlášky č. 163/2001 Sb., (dále jen "vyhláška č. 190/1996 Sb."). Na projednávanou věc se rovněž vztahuje zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění platném od 1.4.2004 do 31.12.2006, t.j. ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb. a zákona č. 53/2004 Sb., (dále jen "katastrální zákon").

Odvolací orgán ze spisové dokumentace Inspektorátu nejprve zjistil následující skutečnosti. Odvolatel je fyzickou osobou s uděleným úředním oprávněním podle ust. § 13 odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví, který ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. a) a ust. § 12 odst. 2 zákona o zeměměřictví dne 25.8.2006 ověřil pod číslem své evidence 157/06, že výsledky zeměměřických činností číslo zakázky 71-173/2006 v katastrálním území D. svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům. Jednalo se o dokumentaci o vytyčení hranice pozemků. Hranice pozemků přitom nebyly na zemský povrch vytyčeny podle aktuálních údajů o geometrickém a polohovém určení nemovitostí, které byly ke dni ověření výsledné dokumentace odvolatelem (t.j. k 25.8.2006) obsaženy v souboru geodetických informací katastru (jako číselné vyjádření katastrální mapy), když tento katastrální operát byl v minulosti obnoven novým mapováním podle dřívějších předpisů platných pro vedení evidence nemovitostí a jeho platnost byla vyhlášena dnem 16.5.1987 [k použitým pojmům viz ust. § 3 písm. a), ust. § 4 odst. 2 písm. a), ust. § 20 a ust. § 27 písm.e) a f) katastrálního zákona]. Vytyčení bylo provedeno na základě údajů, obsažených v archivovaných historických dokumentech, které byly vyhotoveny před vyhlášením platnosti obnoveného operátu, zejména na základě údajů obsažených v záznamech podrobného měření změn (dále jen "ZPMZ") č. 4-1 z r. 1976, č. 9-1 z r. 1980, č. 20 z r. 1984.

Výše popsaná skutková zjištění odvolatel nijak nezpochybňuje.

Zásadní sporná otázka však spočívá v tom, že odvolatel považuje za nesprávné právní posouzení věci, pokud Inspektorát hodnotí výše uvedené skutečnosti jako vážnou vadu v odvolatelem ověřených výsledcích zeměměřických činností. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Inspektorát uvádí, že pro vytýčení nebylo použito závazné geometrické a polohové určení a hranice pozemků tedy nebyly vytyčeny tak, jak jsou evidovány v katastru. Tuto skutečnost Inspektorát vyhodnotil jako porušení ust. § 75 a ust. § 76 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Inspektorát poukázal i na to, že pro opravu eventuální tvrzené chyby v katastru nebyly naplněny podmínky stanovené v ust. § 8 katastrálního zákona a § 46 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Odvolatel v průběhu řízení obhajoval preferenci využití historické dokumentace před aktuálními údaji souboru geodetických informací katastru tím, že zjistil, že aktuální údaje katastru nejsou správné a některé z vytyčovaných hranic dotčených parcel jsou v katastrální mapě vyznačeny střídavou čárou (mapovou značkou pro hranici převzatou). Proto bylo dle odvolatele správné vytyčení provést podle údajů, které byly relevantní před vyhlášením platnosti obnoveného operátu. Obdobnou argumentaci pak použil i v podaném odvolání, kde zdůraznil svůj názor, že "... není a nemůže být čerchovaná čára v katastrálním operátu vzniklá při obnově, která není podložena žádnou listinou, závazným geometrickým a polohovým určením hranice pozemku.".

Odvolací orgán výše uvedený názor odvolatele nesdílí.

Měla-li v roce 2006 platná katastrální mapa v nějakém území formu digitální katastrální mapy, byly jediným platným a i závazným geometrickým a polohovým určením pozemků evidovaných v katastru souřadnice a spojnice jejich lomových bodů v systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (dále jen "S-JTSK"). Vyplývalo to z ust. § 13 odst. 1 písm. a) věty prvé vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve kterém bylo výslovně stanoveno, že jednou z forem katastrální mapy je "digitální katastrální mapa ... s geometrickým a polohovým určením v S-JTSK". V územích s digitální katastrální mapou tedy již nemohlo přicházet v úvahu, že by se za geometrické a polohové určení mohly považovat i nějaké jiné údaje obsažené v katastrálních operátech, jejichž závaznost by bylo nutné v případě jejich vzájemné konkurence individuálně dovozovat podle kritérií popsaných v § 5 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb. Nebylo přitom rozhodující jakou mapovou značkou byly hranice pozemků v digitální katastrální mapě vyznačeny (zda plnou či střídavou čarou) nebo jaký kód kvality byl u souřadnic jednotlivých podrobných bodů uveden. Podkladem pro vytyčení hranice pozemků, ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a § 76 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., mělo být v území s digitální katastrální mapou zásadně vždy geometrické a polohové určení vytyčovaných hranic v S-JTSK, které bylo obsaženo v číselném vyjádření aktuálního platného stavu této digitální katastrální mapy.

Pokud bylo v ust. § 75 odst. 1 a § 76 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., obecně připuštěno i využití jiného mapového podkladu a využití původních náčrtů (s odkazem na ust. § 64 odst. 2 této vyhlášky), týkalo se to toliko pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem (srv. ust. § 29 odst. 3 katastrálního zákona), které nebyly doposud vyznačeny v souboru geodetických a popisných informací katastru. Takové pozemky (v katastrální mapě dosud nezobrazené) se však v územích s digitální katastrální mapou již nemohou vůbec vyskytovat a o takové pozemky se v projednávané věci ani nejednalo.

Podle ust. § 20 katastrálního zákona jsou údaje o geometrickém určení nemovitosti [t.j. údaje o způsobu evidování nemovitosti v katastru ve smyslu ust. § 27 písm. e) katastrálního zákona] závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru. Závaznost údajů o geometrickém určení nemovitostí je tedy výslovně deklarována zákonem a není nijak závislá na názoru osoby vykonávající zeměměřické činnosti či osoby ověřující jejich výsledky, a dokonce ani na tom, zda takové údaje katastru jsou či nejsou ve skutečnosti údaji správnými. Podle ust. poslední věty bodu 12.15 přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb., platí i to, že v digitální katastrální mapě "... se považuje geometrické a polohové určení bodů s kódem charakteristiky kvality 8 za správné, neprokáže-li se zeměměřickou činností v terénu opak.". Opravu takových případných chybných údajů katastru je však možné dosáhnout toliko postupem upraveným v ust. § 8 katastrálního zákona. Dokud nejsou takové případně chybné údaje předepsaným postupem opraveny, nadále trvá jejich závaznost ve smyslu ust. § 20 katastrálního zákona. Možnost poznamenat přímo ve výsledcích zeměměřických činností návrh na opravu tvrzeného chybného geometrického určení hranic pozemků připouštěla vyhláška č. 190/1996 Sb., ve svém ust. § 68 odst. 10, a to pouze v případě vyhotovování geometrického plánu. V takovém případě měl katastrální úřad prošetřit (s využitím příloh k plánu) oprávněnost upozornění a příčinu chyby. Nesporná chyba v dosavadním stavu katastrálního operátu se nepovažovala za vadu v geometrickém plánu. Obdobný postup však byl v případě dokumentace o vytyčení hranic pozemku nepřípustný (takovou dokumentaci katastrální úřad nepotvrzoval a tudíž ji nijak neaproboval ani z hlediska případných zjevných vad).

Údaje o polohovém určení nemovitosti [t.j. údaje o poloze nemovitostí ve vztahu k ostatním nemovitostem ve smyslu ust. § 27 písm. f) katastrálního zákona] závaznými údaji katastru nejsou. S ohledem na nezávaznost údajů o polohovém určení nemovitosti také nikdy nemělo vytyčení hranice mezi pozemky dvou různých vlastníků samo o sobě žádné právní následky, a to opět bez ohledu na to, zda takové vytyčení bylo či nebylo ve skutečnosti provedeno správně. Teprve podle nové právní úpravy, účinné od 1.1.2007 a vtělené do § 19a odst. 4 katastrálního zákona, ve znění zákona č. 186/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., by bylo možné, aby bylo do katastru nemovitostí zapsáno i zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku, pokud by byl na průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice pozemku vyhotoven i geometrický plán, který by byl neoddělitelnou součástí zákonem předpokládané listiny.

K zdůrazňovanému názoru odvolatele o tom, že: "... není a nemůže být čerchovaná čára v katastrálním operátu vzniklá při obnově, která není podložena žádnou listinou, závazným geometrickým a polohovým určením hranice pozemku." musí odvolací orgán především poukázat na to, že např. vytyčovaná hranice mezi pozemky parc. č. 151/1 a 157/2 nebyla v digitální katastrální mapě žádnou střídavou čarou vyznačena. V obecné rovině pak v území s digitální katastrální mapou není závazným geometrickým a polohovým určením nikdy žádná "čára" (t.j. ani "čerchovaná čára"), ale takové geometrické a polohové určení je v S-JTSK (t.j. není dáno zobrazením "čáry", ale zejména souřadnicemi) a je obsaženo v číselném vyjádření digitální katastrální mapy. Střídavá čára byla v době, kdy byl v katastrálním území D. obnoven operát evidence nemovitostí novým mapováním mapovou značkou pro hranici neznatelnou. Podle nové terminologie používané ve vyhlášce č. 190/1996 Sb., je střídavá čára mapovou značkou pro hranici převzatou. V katastrálním území D. byla dne 16.5.1987 vyhlášena platnost nového měřického a písemného operátu bývalé evidence nemovitostí, obnoveného na základě výsledků nového mapování podle ust. § 5 odst. 4 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění platném od 1.4.1984 do 31.12.1992, ve znění vyhlášky č. 133/1965 Sb., a vyhlášky č. 19/1984 Sb. (dále jen "vyhláška č. 23/1964 Sb."). Nové mapování proběhlo podle Směrnice Českého úřadu geodetického a kartografického č. 2600/1981-22 ze dne 2.7.1981, registrované v částce 28/1981 Sbírky zákonů, pro tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka, ve znění dodatku č. 1 č. 900/1986-21 ze dne 3.3.1986, registrovaného v částce 18/1986 Sbírky zákonů (dále jen "Směrnice"). Podle ust. § 5 odst. 4 vyhlášky č. 23/1964 Sb., muselo dojít k obnově operátů bývalé evidence nemovitostí při novém mapování zásadně vždy a tato obnova pak spočívala v jejich úplné náhradě operáty novými "... podle právě platného stavu.". Platnými údaji o geometrickém a polohovém určení nemovitostí se tak po obnově měřického operátu evidence nemovitostí staly údaje v tomto obnoveném operátu. Obnovou operátu evidence nemovitostí novým mapováním tedy pozbyly své platnosti (pro účely vedení pozemkové evidence) i případné údaje o geometrickém a polohovém určení nemovitostí, které byly před touto obnovou obsaženy i v některých dokumentech archivovaných v tehdy vedené sbírce listin. Podle ust. § 29 odst. 1 katastrálního zákona se operát bývalé evidence nemovitostí začal od 1.1.1993 považovat za katastrální operát. Platnými údaji katastru nemovitostí se tak v žádném případě nemohly stát ty údaje o geometrickém a polohovém určení nemovitostí, které byly součástí operátů evidence nemovitostí před jejich obnovou novým mapováním. Nové geometrické a polohové určení nemovitostí, vyjádřené v S-JTSK, má svou právní oporu v předpisy popsaném procesu obnovy katastrálního operátu novým mapováním.

Pokud odvolatel v podaném odvolání poukazuje na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 3.1.2005 sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, pak odvolací orgán nepovažuje takový odkaz za nijak přiléhavý pro projednávaný případ. V tomto rozsudku je vyjádřen právní názor: "Obnova katastrálního operátu nemá vliv na hmotně právní vztahy k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim.". Účelem vytyčení hranice pozemku podle části desáté vyhlášky č. 190/1996 Sb., bylo vyznačit na zemský povrch hranice podle jejich evidence v aktuálně platném katastru. Účelem takového vytyčení tedy nebylo (a to ani nikdy v minulosti) nalézání skutečného hmotně právního stavu. Autoritativní posuzování toho, zda nezávazné údaje katastru o polohovém určení nemovitosti odpovídají či neodpovídají hmotně právní skutečnosti, nepřísluší žádnému z orgánů státní správy zeměměřictví a katastru nemovitostí, natož vytyčovateli nebo ověřovateli výsledků takových zeměměřických činností. Jedině soud může vyslovovat autoritativní stanovisko k tomu, nakolik je v konkrétních projednávaných případech významný stav katastru (t.j. stav vlastnictví evidovaného - tabulárního) pro skutečně existující právní vztahy (t.j. vlastnictví skutečné - naturální). Při rozhodování sporů, které spočívají v právní nejistotě ve vymezení rozhraní mezi sousedními pozemky, není soud nijak vázán hranicí evidovanou v katastru, neboť skutečné právní vztahy, které má soud v řízení nalézt a rozsudkem deklarovat, již nemusí evidenčnímu stavu ani odpovídat (např. v důsledku nastoupení institutu vydržení) nebo soud přihlédne i k jiným důkazům, než jen k nezávazným údajům o polohovém určení pozemku obsaženým v katastrálních operátech.

Odvolací orgán dospěl k závěru, shodným se závěrem Inspektorátu, že v daném konkrétním případu nebylo vytyčení hranic pozemků provedeno podle závazného geometrického a polohového určení v katastru, a tím bylo porušeno ust. § 75 odst. 1 a § 76 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí Inspektorát poukázal i na další vady, které shledal v dokumentaci o vytyčení hranice pozemku, kterou odvolatel ověřil, že svými náležitostmi a přesností odpovídá právním předpisům. Těmito vadami jsou: absence dokumentace o určení bodu 5025 (po přečíslování 16) a první určení bodu 5026 (po přečíslování 17), absence dokladů prokazujících přesnost určení ortogonální metodou, nepřípustné prodloužení měřické přímky a absence dokladu o výpočtu souřadnic bodu 5021-19 použitých pro vytyčení. Pokud odvolatel v podaném odvolání obecně tvrdí, že "Není pravda, že by odvolatel porušil jakákoliv ustanovení Vyhlášky ani principy geodetických postupů ve věci vytýčení vlastnických hranic", pak toto jeho tvrzení je v rozporu s tím, co uvedl do protokolu při ústním projednávání věci. Při ústním jednání odvolatel uvedl, že nemá námitek ohledně těchto vytčených nedostatků v náležitostech dokumentace, avšak považuje je za formální nedostatky, které na výsledek vytyčení nemají žádný vliv.

Odvolací orgán nesdílí názor odvolatele, že by vady popsané v předchozím odstavci bylo možné považovat za nedostatky toliko formálního rázu. Absence dokladů o dosažení předepsané přesnosti či o výpočtu použitých souřadnic je porušením povinnosti stanovené v § 6 odst. 2 písm. a) zákona o zeměměřictví. V případě nepřípustného prodlužování měřické přímky jde o neodbornost, kterou je možné dovozovat i s ohledem na kritérium stanovené v bodu 12.2 písm. a) přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb. Odvolací orgán zastává názor, že za vážné vady výsledků zeměměřických činností bránící jejich využitelnosti pro katastr nemovitostí nelze považovat toliko takové případy, kdy je prokázána nesprávnost samotného finálního výsledku těchto činností. Takovou nesprávnost by bylo možné fakticky zjistit a prokázat jen nezávislým novým opakováním těchto činností, které s odstupem času již často nebývá vůbec možné, neboť původně osazené či zaměřené hraniční znaky se na zemském povrchu ani nedochovaly. V katastrálních operátech je proto třeba trvale uchovávat ke každému výsledku zeměměřické činnosti i jeho úplnou dokumentaci, ze které je možné i po časovém odstupu mnoha desítek let bezpečně seznat a prokázat, že výsledku bylo dosaženo předepsanými technologickými postupy, že výsledek byl řádně a nezávisle zkontrolován a bylo u něj dosaženo předepsaných parametrů přesnosti. Absence, neúplnost, nesprávnosti nebo vnitřní rozpory v této dokumentaci mají po časovém odstupu za následek neodstranitelnou neprokazatelnost správnosti takového finálního výsledku. Takové vady v dokumentaci výsledků zeměměřických činností je proto vždy nutno hodnotit jako vady vážné, které mají vliv na využitelnost výsledku zeměměřických činností pro katastr nemovitostí.

Po zvážení všech námitek obsažených v podaném odvolání dospěl odvolací orgán k závěru shodnému se závěrem Inspektorátu, že odvolatel ověřil takové výsledky zeměměřických činností, které nebyly v souladu s právními předpisy. Porušil tím povinnosti, které mu byly jako fyzické osobě s úředním oprávněním uloženy v ust. § 16 odst. 1 písm. a) zeměměřického zákona a dopustil se tak jiného správního deliktu na úseku zeměměřictví ve smyslu ust. § 17b odst. 1 písm. c) bodu 1. zeměměřického zákona.

Ke stanovení výše sankce Inspektorát v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že přihlížel především k závažnosti zjištěných nedostatků a dále i k míře jejich zavinění, k tomu, aby výše sankce odpovídala stupni nebezpečnosti protiprávního jednání, působila dostatečně preventivně, neměla pro odvolatele likvidační charakter a nevymykala se ani dosavadní rozhodovací praxi Inspektorátu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje i odvolací orgán sankci udělenou ve výši 20 % z jejího zákonem stanoveného rozpětí, za sankci přiměřenou.

Odvolací orgán po přezkoumání napadaného rozhodnutí v zákonem stanoveném rozsahu dospěl k závěru, že toto rozhodnutí není nezákonné a námitky uplatněné v odvolání proti jeho věcné správnosti nejsou důvodné. Proto rozhodl tak, jak je výše ve výroku uvedeno.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat.

Ing. Lumír Nedvídek
ředitel odboru kontroly a dohledu

3. Vytyčovací náčrt

Z náčrtu je patrné, že rozdíl mezi polohou bodů vytyčených z historických podkladů předcházejících ZMVM a polohou bodů, které by svědčily souřadnice S-JTSK v aktuálně platné DKM se pohybuje až v řádu metrů. Přitom nebyl uplatněn žádný návrh na opravu chyby v katastrálním operátu postupem upraveným v § 8 katastrálního zákona.

4. Stav katastrální (pozemkové) mapy v různých časových obdobích

5. Historické náčrty využité při vytyčení a předcházející ZMVM

5.1 Náčrt z roku 1921

5.2 Geometrický plán z roku 1934

5.3 ZPMZ z roku 1976

5.4 ZPMZ z roku 1980

5.5 ZPMZ z roku 1984

11. 9. 2007.
© Lumír Nedvídek, 2007.