[Web Zeměměřič]
[ČSGK]

  Jak jsem viděl »sametovou revoluci« v geodezii a kartografii - 5. část

Dne 31. 5. 1991 došlo k jednání mezi zástupci autorů zmíněného iniciativního návrhu z poloviny roku 1990 ing. Altmannem a ing. Křížkem a předsedou ČÚGK ing. Radouchem za přítomnosti předsedy Komory. Výsledkem byl příslib, že ČÚGK podpoří návrh na obnovení obecné komory v České vládě. Dne 5. června 1991 byl skutečně zaslán potřebný materiál s dopisem místopředsedovi České vlády doc. ing. Baudyšovi, CSc.

Vzniklé problémy s kompetencemi a státoprávním uspořádáním vedly místopředsedu České vlády doc. Baudyše, CSc. k doporučení předložit návrh na Inženýrskou komoru České republiky. Potřebné materiály byly Komorou vypracovány a zaslány ČÚGK 20. 9. 1991.

K naprostému údivu Komory však ČÚGK předložil 8. října 1991 do připomínkového řízení návrhy dva. Jeden na komoru geodetů, vymezující její působení jen na činnost odpovědných geodetů, druhý návrh zásad zákona zpracovaný Komorou. O přípravě prvního návrhu Komoře nebylo sděleno nic, dokonce ani to, kdo ho zpracoval.

Při projednání připomínek dne 30. 10. 1991 byla pracovníky ČÚGK podána informace neodpovídající pravdě, a sice že návrh zpracovaný Komorou nebyl v připomínkovém řízení přijat. ČÚGK pak sdělil, že nehodlá předložit v jí stanoveném termínu návrh žádný.

Po zdlouhavých a obtížných jednáních bylo teprve 13. 3. 1992 na jednání předsedů ČÚGK, Komory a ČSGK dosaženo dohody, že ČÚGK předloží po připomínkovém řízení návrh zásad zákona o Komoře podle svého legislativního plánu (asi do konce března). ČÚGK totiž byl jediným orgánem v oboru geodezie a kartografie s legislativní iniciativou.

Zatím byl již v ČNR projednáván poslanecký návrh zákona o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Nápadná podobnost návrhu zákona o obecné komoře a tohoto zákona jistě napadne každého, kdo je porovná.

Zákonem ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, byla zničena naděje na obnovení jediné inženýrské komory a nezbylo než se soustředit na založení profesní geodetické a kartografické komory.

Předseda ČÚGK Komoře doporučil, aby k prosazení návrhu využila iniciativy poslanců, obdobně jako se stalo k prosazení Komory architektů a stavebních inženýrů. Taková poslanecká lobby, jako existovala pro stavební inženýry, v České národní radě ovšem neexistovala v oboru geodezie a kartografie, který nedisponoval ani jediným poslancem.

Proto v průběhu roku 1992 byly projednány návrhy zákona, nahrazujícího zákon č. 46/1971 Sb. a nový zákon o Inženýrské komoře geodetů a kartografů. Legislativní rada vlády několikrát měnila svoje stanovisko k tomu, zda má být zřízení Komory provedeno samostatným zákonem nebo jedním zákonem spolu s novelou zákona č. 46/1971 Sb. K tomu přistoupilo rozdělení státu k 1. 1. 1993. Práce byly značně obtížné i pro stále nové přepracovávání materiálů .

V roce 1993 jsem přijal nabídku pracovat na Českém úřadě zeměměřickém a katastrálním, který zatím vznikl z ČÚGK, s úkolem dopracovat návrhy zákonů o geodezii a kartografii a o Komoře, provést připomínkové projednání a připravit návrhy do vlády.

12.

Konečné doporučení legislativní rady ČR bylo zpracovat a předložit návrh jednoho zákona, a to o geodezii a kartografii a v něm upravit vznik, práva a povinnosti Komory. V průběhu roku bylo zpracováno paragrafované znění návrhu Zákona o geodezii a kartografii (zeměměřického zákona) a bylo rozesláno do mezirezortního připomínkového řízení.

Zákon měl upravovat (§ 1):

  1. provádění odborných činností v oboru geodezie a kartografie,
  2. práva a povinnosti fyzických a právnických osob při provádění činností v oboru a požadavky na jejich kvalifikaci,
  3. postavení, práva a povinnosti zmocněných a autorizovaných inženýrů,
  4. způsob a podmínky udělování zmocnění a autorizace,
  5. vznik, pravomoc a působnost Komory geodetů a kartografů.

Všechny připomínky účastníků mezirezortního připomínkového řízení byly vypořádány a získán souhlas. Jediný nesouhlas byl vyjádřen ministerstvem hospodářství (ministr Dyba). Jak si dnes může každý přečíst z vyjádření ing. Šímy, CSc., otištěném v čísle č. 8 Zeměměřického věstníku ze dne 9. 12. 1993, kde je citován, byl nesouhlas zcela bezdůvodný. Obsahoval nepravdivá tvrzení o úkolech Komory, nebyl věcný a doporučoval, aby byla Komora ustavena po vyjití zákona o obecné komoře, který prý se připravuje. ČÚZK byl při projednávání této připomínky maximálně vstřícný a byl ochotný vložit do zákona text, který ministerstvo navrhne a jímž se zákon buď budoucí komoře obecné zcela přiblíží, nebo alespoň umožní transformaci zřizované Komory geodetů a kartografů ze zákona do podoby, určené připravovaným novým zákonem o obecné komoře. Uskutečnilo se jednání na úrovni referentské a pak na úrovni ředitelů odborů. Přitom vyšlo najevo (ředitel právního odboru ministerstva hospodářství), že není žádná představa, jak má obecný zákon o komoře vypadat, že ministr Dyba nedal dosud žádnou směrnici v této věci a že legislativně nic nepřipravují. Nebyli proto schopni na náš návrh nijak reagovat. A tak nebylo o čem jednat. Zde je na místě připomenout, že dodnes takový zákon nebyl přijat, ba ani nebyl zpracován a z legislativního plánu dávno jako nereálný vypadl.

Podle tehdy platných legislativních pravidel, pokud se rozpor nepodařilo v připomínkovém řízení odstranit, předkládal se návrh zákona předsednictvu vlády, legislativní radě a pak vláda rozhodla.

Předseda ČÚZK ing. Radouch odmítl s ministrem Dybou dále jednat, protože jak řekl: \"Není o čem jednat\". Rozhodl, že má být připravena expedice návrhu zákona do předsednictva vlády a že ji podepíše. Návrh zákona v předepsaném množství výtisků byl v termínu podle legislativního plánu ČÚZK odeslán.

Bylo zřejmé, že bude třeba v legislativní radě, ve vládě a asi i v parlamentě přesvědčivě vystoupit. Bylo to zajištěno kontaktem s legislativní radou, dále několikerým jednáním s ředitelem Úřadu vlády ministrem Dr. Igorem Němcem (kterému byly dodány potřebné materiály a poskytnuty podrobné informace) a bylo jednáno s tehdejším místopředsedou poslanecké sněmovny panem Milanem Uhdem a získán příslib, že až návrh zákona přijde do parlamentu, budeme k projednávání ve výborech přizváni. Bylo vyjednáno i 15minutové přijetí premiérem Klausem. K tomu již ale nedošlo.

Dne 25. 10. 1993 jsme získali informaci, že legislativní rada vlády nebude návrh našeho zákona projednávat, protože ji nebyl předložen. Okamžitě jsem zahájil pátrání, kde tedy leží a zjistil jsem, že je na ministerstvu zemědělství. Telefon sekretariátu ministra, vyjednat naléhavou schůzku (jako předseda Inženýrské komory) a již sedím přede dveřmi místopředsedy vlády ing. Luxe.

Otevřou se dveře a v nich se omlouvá ing. Lux, že za okamžik musí do vlády, takže bude přijetí opravdu krátké. Ptám se, proč nebyl návrh zákona předložen a odpověď je rychlá a omračující. \"Ing. Radouch odchází do důchodu. Zítra vláda jmenuje nového, mladšího předsedu úřadu, který za dobu své funkce bude moci garantovat splnění přijaté koncepce. Bez jeho vědomí nemohu návrh zákona pustit dál.\" Rychlé rozloučení a již pátrám, u koho je náš návrh nyní. Rychle jdu ke zpracovateli ing. Petřinovi. Než se stačím představit a říci účel své návštěvy, již vidím úhledně do \"komínů\" srovnané výtisky našeho zákona v prosklené skříni. K mé otázce odpoví: \"To je již překonaný návrh, my máme již lepší\". \"Mohu ho vidět?\", ptám se. \"Jistě, tady je\". Po několika okamžicích hledání v šuplících stolu mi podá mně dobře známý návrh ing. Večeře a spol., který jsem musel na přání ing. Radoucha třikrát projednávat jako zpracovatel ČÚZK. Jako celek byl tehdy opětovaně zamítnut, a to i za přítomnosti ing. Radoucha. Kdo tento návrh s takovými informacemi na ministerstvo zemědělství předložil, mi nedovedl říci ani ing. Petřina ani jeho vedoucí, ředitel sekretariátu Dr. Křivohlavý.

Rychle se vracím zpět do úřadu a hned k předsedovi ČÚZK. Potvrzuje, že je pravda, že odchází do důchodu a že navrhl za předsedu ing. Šímu, CSc. Proč o tom nikoho neinformoval, mi nesdělil a odpověď mi dluží dodnes. Ředitel sekretariátu předsedy ing. Chudoba mi vše potvrdil a na mou otázku, proč nikoho neinformoval o celé věci, lakonicky odpověděl: \"Bližší košile než kabát\". Také dobrá odpověď.

Tak flagrantní porušení dohod o spolupráci, tak bezostyšné porušení etiky úřední, kolegiální i lidské jsem za své dlouholeté praxe nikdy nezažil!

O chystaném kroku předsedy nebyli dostatečně dopředu informováni ani ředitelé odborů jeho úřadu.

Následující den odvolala vláda ing. Radoucha (1929) z funkce předsedy ČÚZK a jmenovala do této funkce ing. Jiřího Šímu, CSc. (1936).

13.

Zpočátku se bylo možno domnívat, že nový předseda, v roce 1990 mluvčí OF GKP, bude vstřícný a věcí znalý. Brzy však dal najevo, že je to lichá naděje. Představitele smluvních stran, s nimiž jeho úřad vázaly dohody o spolupráci (ČSGK, Komora), nepřijal, ani když ho chtěli navštívit k uvítání do funkce. Přijal je až za několik týdnů, když už nechal zpracovat bez jejich účasti a dokonce i vědomí nový návrh zákona o zeměměřictví. Na této schůzce jim předal k připomínkám nový návrh zákona. Ani náznak spolupráce. K připomínkám byl návrh rozesílán ostatním resortům a resortním organizacím již 22. 11. 1993.

Nikdy nikdo z nás neviděl vyjádření místopředsedy vlády (nebo komu byl návrh zákona o geodezii a kartografii - zeměměřického zákona - vlastně zaslán), tím méně pokyn kompetentní osoby, jak se má návrh zákona přepracovat a proč. A přece jsem byl v té době ještě pracovníkem ČÚZK, který byl pověřen jeho zpracováním a projednáním. Kdo zpracoval nový návrh není mi známo.

Jeho výkladem na veřejnosti byl pověřen např. ing. Müller, odvolaný náměstek ČÚGK, tedy jistě zajímavá skutečnost.

Nepomohly rozbory a připomínky, zaslané ČÚZK. Dne 5. 2. 1994 svolal Český svaz geodetů a kartografů (ing. Polák) a Česká komora inženýrů geodetů a kartografů (ing. Kádner, CSc.) mimořádné shromáždění členů obou odborných společností a význačných známých geodetických firem do velkého sálu hotelu Pyramida v Praze 6 a pozvalo na ně předsedu ČÚZK ing. Jiřího Šímu.

K jednání byl připraven materiál, srovnávající návrh zákona o geodezii a kartografii z října 1993 a návrh zákona o zeměměřictví z listopadu 1993.

O některých základních otázkách bylo v sále provedeno hlasování. Výsledky hlasování byly podkladem pro připomínky obou odborných společností. Připomínky i výsledky hlasování v sále byly sděleny bez odkladů předsedovi ČÚZK. Cílem bylo přesvědčit ČÚZK, že v návrhu zákona z listopadu 1993 bylo bezdůvodně vynecháno mnoho ustanovení, která byla již schválena v předchozím mezirezortním připomínkovém řízení a že tedy stačilo vynechat ustanovení o Komoře a nahradit je činností státního orgánu zeměměřictví a že další oklešťování původního návrhu není odůvodněné. To se asi zpracovateli nového návrhu nelíbilo a tak k tomu nepřihlédl.

Ing. Šíma, CSc. přenechal řízení úřadu velmi brzy jmenovanému náměstkovi ing. Večeřemu, který na jednání Komory, pokud tam zpočátku docházel, všechno slíbil, ale nic nevykonal.

Tak prošel do vlády a byl schválen parlamentem návrh zákona ne moc vydařený. Je to patrné dnes i z toho, že některá bezdůvodně vynechaná ustanovení jsou dnes doplňována novelou zákona. (např. kvalifikační zkoušky).

14.

Nakonec si nemohu odpustit jednu připomínku. Od samého počátku nové vedení ČÚZK tvrdilo, že připomínce ministra Dyby je třeba vyhovět. Nevím, o co se toto tvrzení opírá. Už při projednávání v připomínkovém řízení nebylo obtížné přesvědčit pracovníky ministerstva hospodářství, že námitky, ostatně velmi obecné a nekonkrétní, nemají reálný podklad. Šlo v podstatě nejvíce o obavy, že Komory může být zneužito jako odborové organizace, že Komora brání v přístupu k profesi, že ohrožuje vnitřní demokracii v Komoře, že Komory ponechávají státu zodpovědnost za své výkony. Jak jsou tyto výroky nepravdivé, mohu nejlépe ilustrovat na skutečnosti, že za zhruba třicet let existence inženýrské komory nenastal žádný z uvedených problémů a ani nastat nemohl, protože zákon č. 185/1920 Sb., stejně jako náš zákon, obsahoval právní instrumenty, které těmto situacím účinně bránily.

A tak z připomínek zbylo jen tvrzení, že ministr Dyba má připravený návrh zákona o obecné komoře. Jak pravdivé to bylo tvrzení jsem již uvedl.

Již tehdy se vědělo - a dnes to již ví každý, že posadit lékařskou, stomatologickou, advokátní, inženýrskou a nevím jakou ještě profesní komoru pod jeden klobouk je nereálná iluze. Nejlépe to ukazuje čas. Dodnes nic takového neexistuje. Tvrdím proto, že šance projít vládou a parlamentem vítězně měl zákon o geodezii a kar-tografii (zeměměřický) při trochu správné a důrazné argumentaci velikou.

Proč však nový předseda ČÚZK po 1. listopadu 1993 suverénně rozhodl bez konzultací s těmi, jichž osud tím na dlouho ovlivnil, odejít z boje a vše vzdát a nepřipustil o tom žádnou diskusi, nikdy nebylo řečeno. Skrývat se za nepravdivé argumenty odpůrce jistě nelze považovat za etické.

Hledá-li laskavý čtenář odpověď na tuto otázku, nezbývá než doporučit metodu, uváděnou v literatuře a v soudnictví: Hledat \"Cui bono\". Překládám z latiny: \"Kdo z toho měl (má) prospěch?\"

ing. Slavoj Kádner, CSc.



Vydává: Český svaz geodetů a kartografů. * Neprodejné. * Neprošlo jazykovou úpravou. *
Redakce: Ing. J. Pospíšil, CSc. (předseda RR), Ing. L. Skládal, CSc., Ing. I. Hauf, Ing. J. Vaingát, Ing. J. Vojkovský. *
Za obsah článku odpovídají autoři. * TISK: časopis Zeměměřič. *

Nové příspěvky zasílejte na adresu vydavatele:
Novotného lávka 5,
116 68 Praha 1,
sekretariát tel. č.: 221 082 374 (i fax), * e-mail: geodeti@csvts.cz   * číslo účtu: 7049452-018/0800


    Z časopisu Zeměměřič č. 12/02         [Na úvodní stránku]