Většina lidí ví, že pozemkové knihy pozbývaly významu již od roku 1951, kdy podle nového občanského zákoníku nebylo povinné zaknihování listin a v dubnu r.1964 se knihy úplně uzavřely. Po této době se z pozemkových knih lustrovalo stále méně a po postupném převzetí všech katastrů do evidence tehdejší Geodézie se do knih přestalo chodit vůbec. Zvolna na ně usedal prach a přemýšlelo se o jejich umístění v archivu.
   V polovině roku 1990 se začaly rozbíhat restituce nemovitostí a do pozemkových knih se během několika dnů nahrnuly stovky lidí. Tehdejší notářství stálo před velikým úkolem , jak tyto davy uspokojit a všem vydat výpisy. Zvlášť hektická situace byla na našem pracovišti v Praze na Ovocném trhu, kde jsou soustředěny pozemkové knihy pro celou Prahu, okresy Praha východ, Praha západ, Zemské desky pro celé Čechy a Železniční knihy pro Čechy a část Moravy.
   Za posledních 30 let většina starých listovních, kteří uměli knihovat i lustrovat, zemřelo. Zbylo skutečně jen pár lidí, kteří věděli jak se z pozemkových knih provádějí výpisy.
   Nabralo se mnoho nových zaměstnanců, z nichž někteří o pozemkových knihách slyšeli poprvé. Učili jsme se jeden od druhého za plného chodu, pracovali jsme po večerech i sobotách. Všem se dostalo odborného výkladu o pozemkových knihách, povinně se všichni připravili k resortní zkoušce a také ji složili. Jedním z prvních kroků byl generální úklid celého pracoviště poz. knih a Zemských desk a jeho vybavení psacími stroji, později kopírkou a počítači se scanerem. Uvažovalo se o převedení všech zápisů z poz. knih na počítače, ale tato myšlenka byla zavržena ihned potom, co se zjistil rozsah této operace.Než by se převedly všechny zápisy do počítače, bylo by časově již po restitucích.
   Samozřejmě , že knihy v této době nesmírně utrpěly, protože od roku 1950 se přestaly průběžně udržovat a opravovat. Nyní se do nich vrhlo několik desítek zaměstnanců. Staré knihovní vazby a listy to někde nevydržely a popraskaly.Přesto všechno se vždy pracovníci pozemkových knih maximálně snažili o co nejšetrnější zacházení s těmito svazky. Nikdy knihy záměrně neničili, naopak využívali každou volnou chvíli a knihy alespoň zhruba slepili. Nejvíce trpěly rejstříky vlastníků i parcel. Zhotovovaly se jejich nové kopie. Kopírovaly se všechny možné staré seznamy domů a vlastníků, i stará vydání knihovního a katastrálního zákona s dobovými komentáři, ze kterých čerpáme vědomosti dodnes, kdy už opravdu nemáme žádného žijícího člověka, který znal knihování v praxi. Myslím, že největším oříškem jsou bývalé soudní okresy, protože některá kat. území měnila svůj soudní okres za trvání poz. knih i třikrát.
   Nahlížení do pozemkových knih pro restituenty a další veřejnost bylo možné pouze za přítomnosti našeho pracovníka. Byly povoleny některé vyjímky, např. pro magistrát hl. m. Prahy, některé městské části, pracovníky ministerstev a podobně.
   Na jednu takto udělenou vyjímku naše pracoviště krutě doplatilo a to bylo povolení pro M.Chadimovou. Přinesla žádost z kanceláře předsednictva vlády, abychom jí umožnili volné nahlížení do knih s tím, že bude vyhledávat církevní a židovský majetek pro účely vlády. Tato paní si ovšem dala vystavit pouze opisy listin na údajně své majetky. Tyto listiny jsou všechny dodatečně vlepené do pozemkových knih i do jejich sbírek a jsou to padělky. Jak se tam dostaly a kdo je tam dal je věcí trestního soudu, který dosud nerozhodl. Ovšem pravda je, že tyto listiny našla zázračným způsobem pouze paní Chadimová. Žádný z našich pracovníků by nebyl schopen tyto listiny nalézt, neboť byly zařazeny naprosto nesmyslně a vymykaly se systému zápisů do poz.knih i zakládání do sbírek listin. To je jediný známý případ falšování zápisů v pozemkových knihách.

   A co v pozemkových knihách nenajdete?
   Pozemkové knihy nikdy nevedly nájemní smlouvy k různým restauracím, řemeslnickým provozovnám, obchodům, skladům , nebo k malým výrobnám. Jestliže máte dědečka, který měl hospodu " U zelené žáby " - rozhodně mu nepatřil celý dům a v pozemkové knize nikdy nebyl zapsán.Takový případ se tehdy řešil smlouvou mezi majitelem domu a nájemcem oné hospody, která se do pozemkových knih nikdy nedostala.
   Dále se zde nikdy nevedl vlastník stavby , která byla postavena na cizím pozemku. Tedy například o skladišti obilního družstva postaveném na drážním pozemku se toho v železničních knihách mnoho nedovíte. V tomto případě je vhodnější se obrátit na stavební sekci drážního úřadu (v Praze sídlí na hlavním nádraží).
   Nenajde te zde ani žádnou zmínku o postavení domu, pokud je starší než pozemkové knihy. Jestliže dům v roce 1871 již stál, nechoďte do pozemkových knih, ale rovnou do oblastního archivu v okresním městě.
   Pozemkové knihy také nikdy nevedly výměry jednotlivých parcel. Výměru zde můžete nalézt jen v případě, že se parcela dělila a součástí smlouvy byl geom. plán, ze kterého se dá výměra zjistit.
   Ve sbírce listin také nikdy není založeno usnesení knihovního soudu o povolení zaknihování listiny. Ve sbírce je založena pouze samotná listina.

   Trochu úsměvu na závěr
   Nastaly samozřejmě situace, kdy povolily nervy restituentům i zaměstnancům pozemkových knih. Chodili k nám – a dosud chodí – takzvaní kverulanti, kteří již z domova vyrazí s myšlenkou, že si na úřadě na někom zchladí žáhu. Dorazí k nám bohužel i lidé staří a zapomětliví, kteří ani pořádně nedovedou sdělit, co u nás hledají.
   Setkali jsme se i s tím, že na nás jedna žadatelka velice striktně chtěla najít pozemky po babičce v pražské čtvrti končící na - ice ( jako např. Dejvice, Strašnice,Záběhlice,....)
   Po neúspěšné lustraci všech těchto katastrů a jejím prohlášení o naší neschopnosti jsme kýžené pozemky našli, ale byly v Košířích.
   Zajímavé určení hledané nemovitosti bylo i v takovémto duchu:
   "Takhle vpravo na kopci jsme si tam jako děti chodily hrát a to byla naše louka."
   Byly i úsměvné případy. Sbírky listin jsou na našem pracovišti vyrovnané v několika řadách nad sebou asi do výšky 5 metrů. Stalo se, že listina byla ve svazku umístěném až u stropu. Pracovnice poz. knih přistavila žebřík a pro odlehčení situace prohlásila, že v případě nešťastného pádu by si přála bílé růže na rakev. Pán, který listinu potřeboval prohlásil: "Ukažte já tam vylezu sám, mně stačí zahrát: U panského dvora..."
   Nebo stará paní přišla s požadavkem, že chce vyhledat dům v Záběhlicích na jméno Taussig. Pracovnice po nahlédnutí do rejstříku vlastníků žádala o upřesnění i křestního jména, neboť na toto příjmení tu bylo několik nemovitostí. Paní prohlásila, že křestní jméno neví a odešla. Příští týden přišla znovu a již ode dveří hlásila: "Byl to Taussig Bedřich a byl to můj manžel."
   Jiná paní se velice razantně dožadovala majetku po svém otci vykládajíc o tom, jak je měl tatíček rád a jak se o ně staral.
   Prohlédli jsme celé katastrální území, kde se měl majetek nacházet i okolní obce a pokaždé když jsme našli jméno "tatíčka" byly již nemovitosti prodány, nebo vydraženy dávno před únorem 1948. Neustále jsme mezitím poslouchali o vzorném tatíčkovi, kterému leda komunisti mohli majetek ukrást. Po hodinovém marném hledání jakéhokoliv majetku jsme zjistili, že "tatíček" byl zbaven svéprávnosti pro nadměrnou rozmařilost. Takže "tatíček" veškerý majetek rozházel, propil nebo prohrál v kartách.

   Nakonec už jen upozornění :
   Na podzim se pozemkové knihy a Zemské desky po téměř 150 letech budou stěhovat z budovy soudu pro Prahu l do nově postaveného Katastrálního úřadu v Praze 8, ulice Na Stírce. Předem se omlouváme našim klientům, že vyhotovení výpisu se poněkud v této době prodlouží, neboť při této náročné akci musíme přestěhovat kolem 2 500 metrů knih (měřeno ve hřbetě).

    Jana Brantová,
    KÚ Praha – město, detašované pracoviště pozemkových knih a Zemských desk

    Vyvěšeno: 19.7.1999

---

Z časopisu Zeměměřič č. 6+7/99