Chci se zeptat účastníků konference, zda jim nevadí, že je ČÚZK provozován ze státního rozpočtu, podporován řadou mezinárodních programů a aktivit a nakonec výsledky své práce úspěšně prodává těm, kteří jsou jeho sponzory (občané) a nebo partnery (ostatní organizace a úřady).

1. reakce:

Osobně jsem přesvědčen, že rozhodnutí o poskytování předřazených dat KN (ale jedná se i o další aktivity) je koncepčně chybné. Brání rychlému rozvoji moderních informačních technologií, dochází k mrhání prostředky - jak lidskými tak ekonomickými, protože se za těchto podmínek budou data stále pořizovat duplicitně a pokoutně, bez garance kvality. Z celospolečenského hlediska nedojde k širokému využívání těchto dat, a tím k rozvoji navazujících technologií především v terciární sféře.Tyto technologie (jak je ve světě prokázané a dokladovatelné) by zprostředkovaně přinesly mnohonásobnější efekt, než pouhé poplatky za poskytnutá data. Toto by však musel někdo účinně a systematicky na místech, kde se tvoří státní rozpočet, vysvětlovat ve všech souvislostech a vazbách.

Politiku poskytování dat KN považuji za nesmírnou blamáž (i když snad část informací šířených v médiích bude nutné přičíst na vrub "velkohubosti" (nebo snad zkratkovitosti novinářů). Vysvětlení, že data poskytovaná vzdáleným přístupem jsou v dnešní době zatížena daní z přepychu, osobně nemohu akceptovat.

2. reakce:

Dovolím si reagovat na obecně vznesený dotaz s jistě závažným podtextem. Jistě bylo pro vydavatele vyhlášky 162/2001 velmi složité stanovit, jak poskytovat data z KN, jak stanovit oprávněné uživatele dat, obratně manévrovat mezi tlaky a přitom získat maximální částku pro státní rozpočet tak, aby bylo možno obhájit důstojnou existenci jak resortu (či spíše jeho části), tak nového informačního systému. Troufnu si tvrdit, že vzdálený přístup (i když jistě nejlépe prezentovatelný pro širokou veřejnost) je jen nepatrným zlomkem dat, která jsou veřejně využívána. Praxe si stejně vzdálený přístup zavedla již před mnoha lety - jednoduchý telefonický dotaz stálých a důvěryhodných klientů jistě není výjimkou a možný vzdálený přístup při současných omezeních jej jistě nenahradí. Podstatně důležitější pro další důvěryhodnost nabízených dat jsou podklady pro zeměměřičské práce, projektanty, znalce, apod. Možných variant je několik:

1. O data bude i přes jejich cenu tak velký zájem, že časem bude díky velkému rozšíření (i bez nutnosti konkurenčního prostředí) možno postupně cenu snižovat. Zřejmě naivní názor na úrovni utopických věd.
2. Data lze získat jiným způsobem - rastrová data katastrální mapy má dnes již téměř každá instituce. Data souboru popisných informací využívá již poměrně hodně subjektů a státních institucí. Pokud budeme realisty, přiznáme, že jsme pořád ještě společností, kde vlastnictví dat není na úrovni vlastnictví hmotného majetku. Duševní vlastnictví vytvářejí pouze ti, co nic nedělají. Důsledkem bude menší poptávka po takovém zboží (co více si mohu jako zaměstnanec příslušné instituce přát? Výdělek mi jistě zajistí správný zákon). Bohužel každá nevyužívaná data stárnou, hromadí se chyby, nepřesné a zastaralé údaje již není možno využívat a klesá poptávka. Rozdíl lze snadno dorovnat dalším zdražením dat (vždyť teoreticky neexistuje konkurence).
3. V budoucnu po zvážení prvních výsledků dojde k přehodnocení přístupu a bude možno diferencovat data, která slouží jako podklad k rozvoji, zdokonalování a doplňování systému od dat, která slouží mimo systém. Je trochu přehnané požadovat například za kopii předchozích měřických podkladů často nezanedbatelné částky (podstatně vyšší, než jsou náklady) jen proto, aby zpracovatel mohl odstranit diference, které vznikly během staletí a kterých si je možno nevšimnout. Je na hranici dobrých mravů požadovat od zpracovatele souřadnice v přesně stanoveném tvaru, na disketě přesně definované barvy a sám poskytovat podklady pro jejich zpracování za úplatu. Lze cenu dát šikovně zvýšit i tím, že na stránku se vejde v novém systému zlomek potřebných údajů oproti předchozímu systému..

Jedině po odstranění takových mimořádností je možno vytvářet něco, co má vysokou (nejen historickou) hodnotu, něco, co bude i nadále živé, spolehlivé a bude mít vysokou vypovídací hodnotu. Data nevznikají pouze činností zaměstnanců katastrálních úřadů, ale podílí se na nich zpracovatelé smluv, odhadci, znalci, zaměstnanci stavebních, pozemkových, finančních, obecních a dalších úřadů a institucí. A dovolím si neskromně připojit, že částečně i ti, co tu zem měří. Předpokládám, že problematika poskytování údajů se bude i nadále rozvíjet, protože vyhláška 162/2001 se pokouší po období nejednotných ceníků katastrálních úřadů a jejich výkladu nastínit řešení. Přimlouval bych se, aby další vývoj pokračoval na základě diskuse a ne jednostranných a někdy unáhlených řešení.

3. reakce:

Při přípravě geometrického plánu na KÚ mohu zdarma nahlížet do dokumentace (ZPMZ, GP, PBPP, ZBP atd.) i do SPI a opisovat si vybrané údaje na papír. Pokud si nechám vyhotovit kopie od pracovníka KÚ, zaplatím za jednu stránku A4 přibližně 30 Kč (v závislosti na typu údajů dle platného ceníku).

Celková částka se mnohdy vyšplhá dost vysoko. Například pokud odděluji část (třeba jen 2 m2) z cesty v k. ú. s mapou 1 : 1 000 v JTSK a hranice této cesty byla postupně vytvořena 10 ZPMZ, musím si zkopírovat vždy minimálně obrázek a souřadnice ze všech těchto náčrtů. Zaplatím 2 x A4 x 10 x 30 Kč = 600 Kč. To už je podstatná část ceny vlastního GP a zákazník se diví, co mu účtuji navíc.

Uvažujeme proto o koupi digitálního fotoaparátu, kterým si vyfotím potřebné údaje místo ručního opisování na papír a doma v kanceláři si je potom vytisknu. KÚ nežádám o vyhotovení kopií, a proto bych neměl nic platit. Je tato úvaha správná?

vyvěšeno: 3.září 2001

---

Z časopisu Zeměměřič č. 8+9/2001