Narodil se 17. 5. 1887 ve Škvrňanech u Plzně. Na Vysoké škole báňské v Příbrami absolvoval obor horního a hutního inženýrství a poté pracoval na železorudných dolech v Nučicích.
V roce 1919 obhájil dizertační práci „Výpočet připojovacího trojúhelníka“ a byl promován doktorem montánních věd. V roce 1920 byl jmenován presidentem republiky mimořádným a v roce 1927 řádným profesorem geodézie a důlního měřictví na VŠB v Příbrami. V období 1920 – 1957 byl přednostou stolice (vedoucím katedry) důlního měřictví a geodézie. V letech 1945 – 1950 byl rektorem a v tomto období mu připadl úkol organizovat výuku v Ostravě, kam byla VŠB přemístěna.
Jeho zásluhou byla v roce 1951 zřízena samostatná specializace důlního měřictví. Dále mezi jeho významné zásluhy patří zavedení výuky praktické geofyziky, zejména z hlediska jejího využití v oblasti geologického vyhledávání ložisek nerostných surovin. V období před 2. světovou válkou řadu svých vědeckých prací věnoval problematice připojovacího a usměrňovacího měření. Pro Státní báňskou správu připravil novelizaci obecného Horního zákona z roku 1854 v oblasti důlního mapování.
Po roce 1946 přistoupil k práci na nedokončeném kompendiu Důlní měřictví (díl I. – III., 1948 – 1969). Navrhl některé úpravy přístrojů a pomůcek pro praktická měření v dole i na povrchu. Jeho vědecká a pedagogická práce je uložena především v publikacích, které od roku 1919 do roku 1969 čítají 91 vědeckých pojednání, učebnic a skript. Za svoji celoživotní práci byl jmenován v roce 1954 řádným členem Čs. akademie věd. Zemřel 7. 8. 1974 v Ostravě.
Aktualizováno: 3. 5. 2007