Zeměpisec a kartograf. Po maturitě na Vyšším gymnáziu v Písku (1900) studium filozofie v Praze (1906 doktorát). V té době již asistentem Geografického ústavu pražské univerzity, v němž působil mnoho let i po ukončení studia.
Věnoval se především meteorologii, kartografii a zeměpisu. Z oboru meteorologie a klimatologie uveřejnil mnoho studií a samostatných děl, mezi něž patří Krupobití v Čechách (1906), Morfometrie jezer v úvodí Neretvy a Klimatické poměry Šumavy. Jeho články z oblasti geografie a meteorologie v Ottově naučném slovníku a v Šimáčkově Hospodářském slovníku. Nákladem P. Körbra v roce 1908 redigoval Království české, 2. díl Jihozápadní Čechy, 3. díl Jižní Čechy a částečně i 4. díl Jihovýchodní Čechy. V pozdějším období se věnoval odborným vědeckým a zeměpisným pracím. Autorem publikací Podrobné mapy zemí Koruny České (1911 – 1914), ve které prvně použito správného českého názvosloví, Šumava, Obrázková kronika, Statistické vademekum k mapám, Praha, statistickohistorický průvodce, Vlastivědný sborník, Pompeje, Světová revue v obrazech a Česká jenerálka.
Po vzniku Československé republiky se věnoval hlavně propagaci cizineckého, lázeňského a turistického ruchu. K podpoře domácí turistiky společně s manželkou nakreslil velké množství orientačních map, které rozmístil do škol a na železniční stanice. Z jeho popudu a za jeho redakce ministerstvem železnic vydávány Mezinárodní spoje ČSR.
Aktualizováno: 12. 5. 2007