Základní vzdělání získal Littrow na místní německé škole v Horšovském Týnu. V 18 letech odešel do Prahy, kde nejprve studoval právo a teologii a poznával různé vědy, ze kterých si zvolil matematiku a astronomii k speciálnímu studiu. Vydělával si jako vychovatel ve šlechtické rodině. Od roku 1807 vyučoval hvězdářství na univerzitě v Krakově. V roce 1810 založil hvězdárnu v Kazani a stal se jejím ředitelem. Tam byl také na univerzitě učitelem pozdějšího slavného matematika Nikolaje Ivanoviče Lobačevského. Roku 1816 byl jmenován spoluředitelem hvězdárny v Budíně. Vrcholné období jeho vědecké dráhy začalo v roce 1819 ve Vídni, kde se stal profesorem na univerzitě a zároveň ředitelem hvězdárny. Vynalezl dialytický dalekohled (achromatický dalekohled s jednoduchým objektivem z korunového skla a oddělené korekční čočky ze skla flintového), který podle jeho návrhu zhotovil optik Šimon Plössl v roce 1832. Vydával odborné i popularizační práce z oboru astronomie. Jeho nejúspěšnější kniha »Die Wunder des Himmels« (Zázraky nebe) vyšla ve Stuttgartu v roce 1834. Za své mezinárodně významné životní dílo byl v roce 1837 povýšen do šlechtického stavu. Josef Jan Littrow zemřel ve Vídni. Zde mu byl 26. 6. 1892 odhalen pomník mezi arkádami univerzity. Na jeho rodném domě byla při oslavě 100. výročí jeho narození umístěna plechová pamětní deska. Vědecké práce Josefa Jana Littrowa a jeho žáka Nikolaje Ivanoviče Lobačevského se staly v roce 1963 předmětem konference historiků v Moskvě. Na počest životního díla Josefa Jana Littrowa, hvězdáře světového významu, byl jeden kráter na Měsíci pojmenován »Taunus Littrow«.
Aktualizováno: 11. 10. 2007