Ing. dr. Alois Tichý

Střední zemědělské školy dávaly schopným šanci odborného růstu, takže s nejedním členem jejich pedagogických sborů se později setkáváme v čele nejrůznějších odborných institucí, nebo za katedrou vysokých škol. Je to i případ profesora Tichého.Narodil se 1. června 1879 v Hrubčicích u Prostějova na Hané. Po maturitě na zemské vyšší reálce v Prostějově stu-doval v letech 1899–1905 stavební inženýrství na vysoké škole technické v Brně, přičemž absolvoval tamní učební běh zeměměřičů. A  právě s  geodézií spojuje svůj další profesní osud. Krátce působí jako asistent této katedry na „své“ Alma mater, 14 let jako středoškolský učitel (později profesor) předmětů „matematicko-technických“, aby po té desítky let působil jako pedagog vysokoškolský. „Nebyl jsem ani celkem půl roku po II. státní zkoušce stavebně-inženýrské na České technice v Brně, když jsem jako asistent geodesie obdržel místo skutečného učitele na tehdejší Zemské střední hospodářské škole v  Přerově(1. 4. 1906)“ – vzpomíná v r. 1935. V Přerově tedy nezačínal, jak bylo obvyklé, jako „učitel provizorní“, ale hned jako „skutečný učitel“. Byl, jak říká, „vlídně uvítán nejen nezapomenutelným ředitelem Adamcem, nýbrž i  přijat s  upřímnou kolegialitou celým profesorským sborem…“ 1. března 1907 se podrobil státní zkoušce zeměměřičské, rok nato dosáhl titulu doktora technických věd. Za další rok získal úřední oprávnění civilního geometra. Po  dobu trvání první světové války konal vojenskou službu, nejdéle jako „divisní triangulátor na frontě sočské a piávské, ke konci války pak jako učitel geodézie při velitelství válečného vyměřování na Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni“.

V roce 1920 se stává jedním z členů prvního pedagogického sboru lesnického odboru Vysoké školy zemědělské v Brně, nejdříve jako honorovaný docent, po roce jako mimořádný profesor a od 1. 1. 1927 jako řádný profesor nižší a vyšší geodézie. O jeho postavení svědčí mimo jiné, že byl opakovaně volen do nejvyšších akademických funkcí: dvakrát byl děkanem lesnické fakulty (1923–24, 1931–32), čtyřikrát proděkanem (1924–25, 1932–34, 1945–46, 1946–47), jednou rektorem (1935–36), jednou prorektorem (1936–37). Zemřel 31. ledna 1958 ve věku nedožitých 79 let. Jan Filipský, absolvent „Přerova“ v r. 1907, zažil jako student pedagogické začátky profesora Tichého. V r. 1925, kdy sám měl za sebou již řadu let učitelské praxe, ho ve svých vzpomínkách charakterizuje jako „výborného, úžasně pilného a svědomitého učitele“. To byla deviza, která platila jak u žáků, tak u kolegů i představených. Úroveň středo-školské výuky svých hlavních předmětů ovlivňoval v širším měřítku i v době, kdy už dávno nebyl středoškolským pedagogem. Jeho učebnice Praktická geometrie hospodářská, Základy trigonometrie a  Hospodářské stavitelství, které psal v r. 1912, jsou uváděny v „seznamu učebných knih“ vyšších hospodářských škol do konce třicátých let. Již v této době publikoval také řadu populárních článků, které prezentovaly předmět jeho odborného zájmu ve vztahu k zemědělství a venkovu. Od nástupu do Přerova spravoval meteorologickou stanici I. řádu. Svá denní pozorování předával telegrafickou cestou„c. k. ústřednímu ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni“. Zároveň je zpracovával pro potřeby výuky i pro informaci ostatních zájemců. Jeho grafy „Průběh prvků atmosférických v  Přerově“ či  „Průběh počasí v  Přerově“ byly nejednou ceněným výstavním exponátem.

Samozřejmou povinností byla pro něho i  přednášková činnost. Zaměřoval se zejména na tehdy aktuální problematiku scelování pozemků. „Jádrem“ jeho přednášek byly nejen výhody scelování („zisk na čase a  snadné použití strojů v největším rozsahu, soustředění dělnictva, snadný dozor…“), ale i problémy („jak možno za dnešního neutěšeného stavu hranic pozemkových provésti řádné a trvalé ohraničení parcel, vedle úpravy tvaru“). Aktivně se podílel, jako snad všichni pedagogové této školy, také na práci hospodářského spolku kojetínsko-přerovského. Zanechal po sobě řadu významných měření. Vysoko byl ceněn zvláště jeho podíl na polohopisném plánu města Pře-rova a na revizi polohopisného plánu Prostějova. Provedl rovněž četné úpravy hospodářských pozemků v hanáckých obcích: Klopotovicích, v Kladníkách, Velkém Újezdě, Dra-hotuších, Lověšicích, Bochoři, Věžkách a v Podolí. Působil v této oblasti i jako soudní znalec. Jeho vysokoškolské působení zhodnotí jiní. Připomeňme jen slova prof. G. Artnera (1939), který mj. obdivuje jeho všestrannost: pracoval teoreticky i prakticky ve všech oborech geodézie nižší a vyšší, částečně i ve sférické astronomii a hlavně ve fotogrammetrii. Od základů vybudoval katedru geodézie, zasloužil se o to, že od r. 1924 byla na odboru lesního inženýrství přednášena fotogrammetrie jako samostatná disciplína. Z jeho popudu byla také v r. 1926 zřízena při škole Státní výzkumná stanice lesnické geodézie a fotogrammetrie, již byl přednostou a provedl v letech 1926–27 první soustavné letecké fotografování adamovských lesů… Během vysokoškolského působení rozhojnil profesor Tichý podstatně i své literární dílo. Vydával pravidelné zprávy o vědecké činnosti zmíněné stanice. Publikoval několik desítek vědeckých pojednání, z nichž některé byly přeloženy do cizích jazyků (němčiny, polštiny, francouzštiny, ruštiny a španělštiny). Napsal několik odborných knižních publikací, řadu populárních článků do nejrůznějších časopisů, mnoho hesel i do Lesnického naučného slovníku… Podnikl čtyři studijní cesty do ciziny, vystoupil na pěti vědeckých sjezdech.Je jen pochopitelné, že člověk tohoto formátu byl řádným členem České akademie zemědělské od jejího založení a řady dalších prestižních odborných institucí: Moravské přírodovědecké společnosti, Mezinárodní společnosti fotogrammetrické, poradního sboru pro věci rolnického stavitelství, členem zkušební komise pro civilní techniky aj.

Ing. Josef Rozman, CSc., Moravská Třebová