Prof. František Müller se narodil 4. 9. 1835 v Libochovicích. Po maturitě na gymnáziu v Litoměřicích studoval v letech 1854 – 1856 Polytechnický ústav v Praze, na němž uzavřel studia v roce 1861.
V mezidobí pěti let byl jmenován adjunktem katastrálního měření v Jižním Tyrolsku, dnes patřícímu k Itálii. Po absolvování nastoupil úspěšnou vědeckou a pedagogickou dráhu, která byla přerušena až roku 1897 nemocí. Roku 1863 se stal asistentem na tehdejší stolici matematiky, o rok později asistentem geodézie u prof. Karla Kořistky a suplentem přednášek nižší geodézie s českým vyučovacím jazykem, který byl zaveden schválením organického statutu v listopadu 1863. Od akademického roku 1868-9 přednášel Geodésii I a II v českém jazyce paralelně s přednáškami prof. Kořistky. Stal se tak prvním učitelem přednášejícím geodézii pouze v češtině, zasloužil se o rozvoj odborného názvosloví. Roku 1867 byl jmenován mimořádným a následujícího roku řádným profesorem geodézie na Vysoké škole technické v Praze, po rozdělení politechniky na samostatnou českou a německou část podle usnesení sněmu Království českého zůstal na české škole.
Publikační činnost prof. Müllera byla velmi obsáhlá. (Např. Nivelování a grafické určování výšek 1867, O vlivu tížnice na měření a na určení osy dlouhých tunelů 1883, O sférickém excesu 1886-7, vždy ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v Království českém). Mimo to jako prvý v praxi u nás vyzkoušel novou polygonometrickou metodu podle instrukce. V roce 1876 začal na popud českých studentů, sdružených ve Spolku posluchačů inženýrství, pracovat na významné učebnici „Kompendium geodesie nižší a vyšší“. Ta „zavedla češtinu do kanceláří“ a ovlivnila několik generací našich zeměměřičů. Byly vydány 3 díly, z finančních důvodů každý po třech sešitech. Za vydatného přispění Spolku architektů a inženýrů, který sešity rozesílal místo spolkového časopisu, vyšel první díl v letech 1887-1894. Další vydávání převzala nově založená České matice technická (1895). Na 3. a 4. části už autorsky spolupracoval František Novotný, který do roku 1902 dokončil Geodesii nižší. Toto dílo, spolu s pracemi dalších autorů, představovalo další krok k technické národní samostatnosti.
Ještě za působení Prof. Františka Müllera došlo k dlouho připravované a vyžadované reformě studia. Po dokončení reambulace stabilního katastru r. 1863 se v praxi začal výrazně projevovat nedostatek kvalifikovaných měřičů. Na přání ministerstva financí vydalo ministerstvo kultury a vyučování výnos ze dne 2.2.1896, jímž byl od školního roku 1886-7 zřízen na vysokých technických školách říše dvouletý zeměměřický běh, zpravidla v rámci kulturního odboru (fakulty; zahrnoval zejména směry konstruktivní a vodohospodářské). Před komisi I. státní zkoušky, vedenou v Praze prof. Müllerem, předstoupilo 1.1.1898 prvních osum absolventů.
Prof. František Müller zemřel zanedlouho po svém penzionování, 21. 10. 1900 v Praze.
Převzato z: Čeští zeměměřiči 20. století – Český svaz geodetů a kartografů Praha 2004.
Aktualizováno: 22. 8. 2007