V naší odborné veřejnosti je pravděpodobně nejznámější jméno vynikajícího českého geodeta, topografa, kartografa, statistika a pedagoga prof. PhDr. Dr.tech. h. c. Karla Františka Edvarda rytíře Kořistky.
Karel Kořistka pocházel ze starého moravského fojtského rodu. Narodil se 7. února 1825 ve vsi Březové u Svitav, studoval v Jihlavě, Brně, Vídni a Bánské Štiavnici, kde byl i asistentem a na krátkou dobu nástupcem věhlasného fysika Christiana Dopplera. V roce 1849 odešel na nově zřízenou techniku v Brně, aktivně se účastnil činnosti v Hospodářské společnosti a ve Wernerově geologickém spolku. Spolupráce s vídeňským geologickým ústavem ho přivedla k soustavnému měření výšek krajiny. Tyto původně účelové a k potřebám pozemního stavitelství zaměřené práce záhy rozšířil po celých zemích. Připravené mapy Horního a Dolního Rakouska však nepublikoval.
Roku 1851 přešel K. Kořistka na pražskou techniku, kde byl činný až do roku 1892. Při jejím rozdělení na českou a německou (1869) žádal o zařazení na českou školu, ale nebylo mu vyhověno. Prof. Kořistka se stal průkopníkem snah o zavedení samostatného zeměměřického studia, s kterými zvláštním podáním vystoupili v roce 1863 profesoři vídeňské techniky (prof. Herr). Roku 1862 poprvé v Čechách aplikoval pozemní fotogrammetrii pro sestrojení polohopisného plánu Prahy na podkladě snímkování z Hradčan a Petřína. Roku 1964 rozdělil přednášky na Geodesii I ve 2. ročníku a Geodesii II v 5. ročníku stavebního inženýrství. Tím zahájil přípravu specializovaných geodetických předmětů pro pozdější potřeby samostatného, rovnoprávného studia. Je zakladatelem českého zeměměřického názvosloví. Jako výraz ocenění zásluh byl pro rok 1863-4 zvolen prvním rektorem utraktvistického Královského českého polytechnického ústavu. Po celou dobu působení na technice byl předním organizátorem českých vysokých a odborných škol a byl i jinak politicky a veřejně činný. Jeho odborné práce se přesunuly z Moravy do Čech.
V roce 1856 použil metodu hypsometrických prací na terénu Prahy a jejího okolí. Pro měření výšek sestrojil před rokem 1850 měřický přístroj tzv. reflexní hypsometr. Roku 1858 vydal v Praze knihu „Studien über die Methoden und Benützung hypsometrischen Arbeiten“. Shrnul v ní své poznatky o metodě hypsometrie, v níž volil různé barvy pro výškové vrstvy, které případně podstínoval „upustiv od dříve užívané metody šrafování, aby mapa podávala plastiku forem územních“. Téhož roku 1858 vydal významný Výškopisný plán Prahy, v němž aplikoval tuto novou metodu znázornění výškopisu. Roku 1860 redigoval a ze značné části napsal geografický popis Moravy a Slezska, jehož přílohou byla velká výškopisná mapa, zhotovená na podkladě úředních map zmenšených na třetinu. Současně vyšla i šrafovaná mapa 1:143.000, lépe vyhovující návykům uživatelů. Zkouškou byla mapa brněnského okolí 1:144.000. Velmi známé jsou i mapy Vysokých Tater (1863) a Krkonoš (1877) v měřítku 1:100.000, z nichž druhá byla součástí řady vědeckých prací „Archiv přírodovědeckého prozkoumání Čech“. Série hypsometrických výškopisných map Čech 1:200.000, zahájená roku 1864, zůstala nedokončena (čtvrtá sekce vyšla až po autorově smrti), protože VZÚ Vídeň roku 1882 zahájil a rychle dokončil tzv. III. vojenské mapování, kde už bylo použito vrstevnic.
V rytířském erbu, který je jednou z mnoha odměn a ocenění životního díla, uděleném roku 1878, je měřická pyramida na třech terénních vrcholcích a nad ní pět zlatých hvězd. Pod štítem je latinské heslo „Každá hora se vytrvalostí zdolá“. Jeho nositel zemřel 19. 1. 1906 v Praze.
Převzato z: Čeští zeměměřiči 20. století – Český svaz geodetů a kartografů Praha 2004.
Aktualizováno: 10. 11. 2010