Narozen 4.7.1929 v Bojanově u Chrudimi. Světově uznávaný představitel naší geodetické a astronomické vědy, od r. 1984 člen korespondent Akademie věd. Po absolvování gymnázia započal geodetická studia na VŠSN ČVUT v Praze, ve kterých pokračoval jako stipendista na astronomicko-geodetické fakultě MIIGAiK (Moskovskij Institut Inženerov Geodézii, Aerofotosemki i Kartografii) v Moskvě. Na této vysoké škole od roku 1955 studoval u prof. Izotova Moloděnského teorii a osvojil si fyzikální principy řešení úloh vyšší geodézie a geodetické gravimetrie. Tento přístup předznamenal přechod od povrchových úloh k úlohám družicové geodézie. Roku 1959 obhájil kandidátskou dizertační práci „Určení parametrů zemského elipsoidu“. V období příprav na definování moderních, klasických geodetických systémů S-42 a S-42/83 (1973) byly ve VÚGTK na základě Buršových modifikací zkonstruovány mapy průběhu kvazigeoidu a izočar tížnicových odchylek, potřebných pro přenos dat do výpočetní plochy. V tomto období přispěl k přípravě geodetů svojí třídílnou učebnicí, která dodnes neztratila na svém významu. V roce 1973 obhájil doktorskou práci „Určení parametrů geodetických referenčních systémů Země a Měsíce z družicových a povrchových údajů“, publikoval pravidelně v domácích a zahraničních časopisech a pracoval v tehdejší národní komisi AV pro geodézii a geofyziku. Vzhledem ke své orientaci byl pozván do Astronomického ústavu ČSAV, kde se roku 1974 stal vedoucím oddělení dynamiky sluneční soustavy, které založil a vybudoval; tuto funkci zastával až do roku 1990. V letech 1983 až 1987 byl místopředsedou Mezinárodní geodetické asociace ( IAG) a zároveň předsedou speciálních studijních skupin 5.99 „Slapové tření a rotace Země“ a 5.100 „Parametry významné pro astronomii, geodézii a geodynamiku“(1987-1991). Od roku 1991 zastával funkci předsedy zvláštní komise IAG pro asronomicko-geodetické fundamentální konstanty, zabývající se definicí základních parametrů geodetického geocentrického systému. V rámci dlouhodobé spolupráce na výzkumných úlohách vojenské topografické služby je v současné době odborným vedoucím mezinárodní pracovní skupiny globální geodézie (Global Geodesy Working GroupTopisc; Satellite Altimetry Applicatins) při Geografickém výboru NATO, řešící problematiku testování modelů a vytvoření globálního systému výšek – s ohledem na praktické potřeby navigace v podmínkách existence GPS. Od roku 1995 je také vědeckým pracovníkem Topografické služby Armády České republiky ve VTOPÚ Dobruška. Jeho vědecké a praktické přínosy jsou, díky jeho invenci a pracovitosti, rozsáhlému encyklopedickému a jazykovému vzdělání, velmi významné. Zahrnují také příspěvky k řešení problematiky tvaru a tíhového pole Měsíce a dalších planet; dále je to teorie rotace Země a studium vlivů slapů na vývoj sluneční soustavy. Zabýval se z toho plynoucími základními problémy geodynamiky – je autorem teorie vlivu rotačních deformací tělesa Země na poruchy drah umělých družic Země a připravil IAG doporučované parametry trojosého elipsoidu. Problematika zpřesňování parametrů modelu geopotencionálu má v současné době velký význam pro teorii geodézie a její důsledky v navigaci. Práce, věnované této integrální problematice, byly ve druhé polovině 90. let rozvíjeny v rámci GGWG (Geodézy and Geophysic Working Group) s využitím globálně rozmístěných dat (souřadnic) GPS a dat existujících kontinentálních či regionálních výškových systémů. Byl členem redakčních rad významných časopisů – Ediční rady ČSAV, od r. 1976 až do současné doby je vedoucím redaktorem časopisu Studia geophysica et geodetika Earth, Moon and Planets a Acta geodetica et geophysica Hungarica a také předsedou komise pro obhajoby doktorských dizertačních prací z oboru geodézie. Přednášel na ČVUT v Praze a na VA v Brně, působil jako externí profesor kosmické geodézie. Významná je jeho publikační činnost; je autorem téměř 382 původních prací, autorem a spoluautorem několika knih, které byly přeloženy do angličtiny a ruštiny. Je dokumentováno na tisíc citací jeho prací ve vědecké literatuře.
Aktualizováno: 20. 2. 2006