Narodil se 24. 7.1919 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu (1938) se zapsal na VŠSN ČVUT v Praze, na níž zeměměřické studium dokončil po válečném přerušení v roce 1947.
Stal se asistentem akademika J. Ryšavého v předmětech nižší geodézie, vyrovnávací počet a měření podzemních prostor. Přednášel konstrukce geodetických přístrojů a r. 1951 obhájil doktorskou práci z této oblasti. V roce 1962 přešel s nově budovanou geodetickou laboratoří na katedru vyšší geodézie (prof. J. Böhm) a habilitoval se. Roku 1966 získal hodnost kandidáta věd a byl jmenován profesorem. V letech 1971 – 1983 byl vedoucím katedry vyšší geodézie, do důchodu odešel o rok později, i když nadále s katedrou spolupracoval. Jeho pedagogická činnost byla oceněna titulem Zasloužilého učitele a medailemi ČVUT.
V odborné veřejnosti byl znám jako odborník na novou přístrojovou techniku a metody, autor řady skript, přednášek a publikací, vedoucí autorského kolektivu technického průvodce „Geodézie“, člen redakční rady GaKO a národního komitétu 5. skupiny Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG). Je nutno zmínit i celoživotní působení prof. Haufa v tělovýchově. Zemřel 15.2.1999.
Aktualizováno: 24. 5. 2007