Ing. Miroslav Roule, CSc., nepřímý potomek dávného francouzského rodu ze 17. století, se narodil dne 20. ledna 1936 v Brně. V roce 1951 se stal žákem Průmyslové školy zeměměřické v Praze. Zúčastnil se i zakládání a potom správcovství sbírek učebních pomůcek školy. V průběhu všech školních prázdnin pracoval v nejrůznějších oborech geodetické provozní praxe. Po absolvování průmyslovky v roce 1955 se stal řádným posluchačem fakulty inženýrského stavitelství – obor zeměměřického inženýrství ČVUT v Praze. V průběhu 9. a 10. semestru pracoval u podniku Agroprojekt při geodetických pracech na zkrácenou pracovní dobu. Diplomní práci a státní závěrečné zkoušky v roce 1960 absolvoval s červeným diplomem. Na umístěnku nastoupil do Oblastního ústavu geodézie a kartografie v Českých Budějovicích, kde pracoval jako vedoucí měřické čety, potom ve fotogrammetrickém oddílu a od r. 1962 v oddělení technického rozvoje. Zpracoval sborník podnikových technologií “Vzory měřických prací”. Natočil krátkometrážní film o prvním stereofotogrammetrickém vyhodnocovacím stroji Stereometrograph. Své rozvojové, výzkumné i provozní práce od počátku a dále v celém průběhu své odborné praxe zasvětil problematice obnovy sáhových map katastru nemovitostí (dříve evidence nemovitostí) s jejich převodem do státního souřadnicového systému a zobrazovací soustavy.
Po obhájení konkursu na externí vědeckou aspiranturu na fakultě stavební – směr geodézie a kartografie ČVUT Praha v roce 1963 se stal zaměstnancem Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického v Praze (VÚGTK). Od r. 1967 jako výzkumný pracovník zastával funkci vedoucího fotogrammetrické laboratoře ústavu. V týmu s Dr. Válkou a Ing. Pichlíkem řešil výzkumné úkoly spojené s využitím velkoměřítkové letecké fotogrammetrie pro údržbu a obnovu map evidence nemovitostí. Kandidátskou disertační práci na téma “Studie využití fotogrammetrie pro mapování místních tratí z hlediska přesnosti” odevzdal v r. 1969 a obhájil v r. 1972. Smyslem práce bylo ukázat možnosti využití velkoměřítkové letecké fotogrammetrie pro účely evidence nemovitostí v místních tratích, především pro plošné vyhledávání, ověřování a určování identických bodů v mapách 1:2880 a sítě PBPP ve státním souřadnicovém systému S-JTSK s cílem vytvořit podmínky pro zkvalitnění a optimalizaci dalšího vedení těchto map běžnými geodetickými metodami v tomto systému.
V letech 1969 až 1970 ve VÚGTK ve spolupráci s tehdejšími řediteli Oblastních ústavů GK v Opavě a Č. Budějovicích vypracoval a v katastrálním území Rudná u Mladé Vožice provozně ověřil technologii údržby a obnovy pozemkových map a map evidence nemovitostí 1:2880 fotogrammetrickou metodou s převodem těchto map do S-JTSK a dekadického měřítka. (Technologie „FÚO“ byla vydána pod č.j. 3400/1971-4, ČÚGK Praha.) Smyslem technologického postupu bylo využít velkoměřítkové fotogrammetrie pro vytvoření podmínek k postupné obnově map evidence nemovitostí ve státním souřadnicovém systému a zobrazovací soustavě v dekadickém měřítku. Cílem bylo především s využitím dosavadních ZPMZ plošně ověřit a v S-JTSK určit síť PBPP a identických bodů mapy 1:2880 pro následné vedení těchto map běžnými terestrickými metodami, event. pro pozdější lokální domapování. Postup současně umožnil graficko-numerické vyhodnocení jednoznačně identifikovatelných hranic užívání, především v polních tratích a event. s transformací digitalizovaných nevyhodnocených nebo existujícími ZPMZ neurčených hranic na vyhodnocené identické prvky, a to s redukovanou přesností (zelená kresba – dnes koeficient kvality 8). Postup byl prokazatelně méně finančně i časově náročný než jiné postupy obnovy těchto map. V tehdejší SRN byl obdobný fotogrammetrický postup (Videomap) vyvinut a využíván až o cca 10 let později. Bohužel při realizaci technologie v ČR nebyl její princip v podmínkách vedení užívacích vztahů k nemovitostem pochopen a dodržován a mnohde byl zaměněn za topografické mapování bez jakékoliv přednáletové signalizace (např. G Liberec). Zejména po živelném využívání leteckých snímků menších měřítek pořízených např. pro topografické mapování v měřítku 1:10 000 přestal postup pro katastrální účely vyhovovat. Teprve po 40 letech byly v ČR principy technologie FÚO pro KN uznány a využity, bohužel tentokrát již bez přispění fotogrammetrie – viz katastrální vyhláška č. 164/2009 Sb.
Od r. 1971 byl Ing. Roule přeřazen na Český úřad geodetický a kartografický (ČÚGK). Nejprve dva roky formou vynucené stáže působil jako vedoucí geodetického oddělení. Zabýval se zejména problematikou velkoměřítkového mapování, údržby a obnovy map evidence nemovitostí. Vypracoval návrh projektu vybudování katastru nemovitostí na Kubě. Od r. 1982 působil jako vedoucí oddělení rozvoje vědy a techniky a dlouhodobých koncepcí. Zpracoval řadu resortních rozvojových programů – např. Aplikace fotogrammetrie, Základní mapa ČSSR velkého měřítka (ZMVM), Automatizace geodetických a kartografických prací. Zasazoval se zejména o uplatnění počítačové výpočetní a zobrazovací techniky, automatizace a elektronizace geodetických a kartografických prací. Spolupracoval na řadě koncepcí rozvoje oboru včetně materiálů pro vládu ČSR, např. “Programu elektronizace resortu na léta 1985 – 1995”. Za jeho podíl na prosazování automatizace v oboru zeměměřictví a katastru mu bylo v roce 1986 propůjčeno státní vyznamenání “Za vynikající práci”. V roce 1989 zpracoval ve spolupráci i se zástupci Topografické služby naší armády “Návrh jednotné technické politiky v oblasti využití technických a programových prostředků interaktivní grafiky pro Městský informační systém a Automatizovaný informační systém geodézie a kartografie” (AISGK). Na uvedených úsecích spolupracoval při plnění úkolů vyplývajících z vědeckotechnické spolupráce geodetických služeb států východního bloku, kde v letech 1988 a 1989 působil jako koordinátor mezinárodního programu “Automatizace tvorby map velkých měřítek”.
Na základě výsledku konkursního řízení v r. 1990 byl předsedou ČÚGK jmenován do funkce ředitele Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK). Po svém nástupu do funkce změnil systém vnitřního řízení VÚGTK podle modelu “Inovačních parků” s relativní ekonomickou samostatností jednotlivých odborných útvarů, jejichž skladba byla striktně přizpůsobena úkolům, které ústav řešil. V roce 1991 zahájil transformaci VÚGTK do podmínek tržního mechanismu. Proces byl provázen potížemi vnějšími i vnitřními. Ústav se však díky kvalitě svého personálního obsazení s většinou negací dokázal postupně vyrovnat a úkoly státních programů výzkumu a vývoje i úkoly hospodářské činnosti splnil. Transformace ústavu se zdařila, a to při sníženém počtu pracovníků o cca 50 %. Objem realizovaných výkonů se ve VÚGTK za jeho působení zvýšil ze 4 milionů Kč (1990) na 35 milionů Kč (1996) ročně.
V oblasti výzkumných a vývojových úkolů ústavu navrhnul, na ministerské úrovni obhájil a finančně zabezpečil významný rozvojový projekt resortu sledující vytvoření podmínek pro postupnou výstavbu a vedení Informačního systému zeměměřictví a katastru (ISZK – do roku 1995 AISGK). Na jeho řešení se potom devět let významnou měrou podílel. Především se jednalo o řešení úkolů souvisejících s obnovou a digitalizací katastru nemovitosti (KN) a jeho aktualizací již v podmínkách vedení vlastnických vztahů v ČR. Ve formě pozdějšího samostatného „Informačního systému katastru nemovitostí (ISKN)“ byly zpracovány nové technologie a vyvinut a na katastrálních úřadech zaveden základní software „Informace KN“ pro zprostředkování údajů souboru popisných informací (SPI) i technologie a grafický software „MicroGEOS“ pro převod analogových katastrálních map do digitální formy, pro novou tvorbu digitálních katastrálních map (DKM) a pro jejich vedení ve formě souboru geodetických informací (SGI). Byly vyřešeny technologie a softwarový aparát subsystému základního bodového pole (ZBP), které byly zavedeny v Zeměměřickém úřadu v Praze a přispěly k založení a vedení báze dat bodů základní polohové, výškové a tíhové sítě na území ČR. Významnou měrou se podílel rovněž na vývojovém projektu „Automatizace odvětvové knihovny“, v rámci kterého byla v době jeho působení zahájena digitalizace záznamů knihovního katalogu a bibliografických záznamů a získávaná datová báze začala být celé odborné veřejnosti zpřístupňována spolu s dalšími údaji knihovny v síti Internet.
V rámci svého působení přispěl k dalšímu vývoji, realizaci, zavedení a oživení systému „HYNI, INVA VÚGTK“ na Jaderné elektrárně Temelín. Jedná se o zcela unikátní automatizovaný informačně-měřický systém pro kontinuální sledování stability turbogenerátoru, základů energobloku a vlastního jaderného reaktoru při běžném provozu elektrárny. Svůj významný podíl měl i na zabezpečení aktivit mezinárodní spolupráce v rámci tzv. „Středoevropské iniciativy“.
Práce v oblasti základního výzkumu orientoval především na zavedení Evropského referenčního systému ETRS-89 v ČR. Bylo provedeno vyrovnání prostorových sítí GPS a do evropského systému byly převedeny body trigonometrické sítě na celém území státu. Podílel se na založení a budování Geodynamické sítě ČR. Geodetická observatoř Pecný se stala součástí „Mezinárodní služby GPS pro geodynamiku“ a lokálním analytickým centrem pro program EU – EUREF. Byly zahájeny práce na zpřesnění modelu podrobného kvazigeoidu ČR. Ústav se ujal funkce mezinárodního koordinátora působení „Středoevropské iniciativy“ v sekci zabývající se spojením geodetických sítí v regionu střední Evropy v rámci programů EU.
V průběhu let 1968 až 1983 pracoval jako předseda odborné skupiny fotogrammetrie při Městském výboru Společnosti geodézie a kartografie ČSVTS v Praze, od roku 1983 byl členem Čs. národního komitétu pro fotogrammetrii a DPZ při ISPRS. V roce 1975 mu bylo uděleno čestné uznání Ústředního výboru Společnosti geodézie a kartografie ČSVTS a v roce 1977 Městské rady ČSVTS Praha. V letech 1967 až 1989 se každoročně zúčastňoval mezinárodních soutěží zeměměřičů „Geodesia Rallye“, několikrát zvítězil v Čechách, v Polsku, v Maďarsku i v bývalé NDR.
Od roku 1987 do roku 1998 byl členem vědecké rady VÚGTK. Každoročně do roku 2002 pracoval v komisi pro státní závěrečné zkoušky na ČVUT Praha. Do roku 1998 byl členem kolegia předsedy ČÚZK a místopředsedou České společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum, kde jako člen působí dodnes. V roce 1994 byl zvolen do předsednictva Asociace výzkumných organizací ČR (AVO) a v letech 1998 až 2003 do Rady Českého svazu geodetů a kartografů (ČSGK). V předsednictvu AVO pracuje dodnes, v roce 2010 byl zvolen za předsedu Správní rady aktivity AVO, o.p.s. a v ČSGK je od roku 2007 členem Odborné komise katastru nemovitostí. Aktivní působení ve VÚGTK ukončil v roce 1998 odchodem do starobního důchodu.
Od roku 1998 pracoval v soukromé sféře, založil poradenskou firmu v oblasti geodézie, fotogrammetrie a katastru nemovitostí. V průběhu svých podnikatelských aktivit do roku 2009 se v souladu se svými celoživotními snahami o prosazení postupné obnovy sáhových katastrálních map do formy DKM zaměřil při zpracovávání značného množství ZPMZ a GP výhradně na katastrálních územích s katastrálními mapami v měřítku 1:2880, popřípadě s katastrálními mapami digitalizovanými (KM-D), a to v působnosti různých katastrálních úřadů (7).
Ve všech případech vyhotovil vždy výslednou dokumentaci v S-JTSK. Všechny dosažené výsledky této provozní praxe potvrdily výsledky jeho výzkumné a vývojové činnosti v průběhu uplynulých více než 40 let. Prokázal, že prostřednictvím ověřených a v S-JTSK určených identických bodů a PBPP spolu s využitelnými dřívějšími ZPMZ je možné opravovat a vést jednak obrázek původních sáhových (grafických) katastrálních map a současně na vyšší kvalitativní úrovni zakládat, vést a využívat novou databázi SGI v S-JTSK jako potenciální podklad pro postupné vytváření DKM bez enormních nároků na centrální finanční zdroje (dosavadní RES nestačí).
Prokázal rovněž, že teorie přetváření původních grafických katastrálních map pouhou digitalizací do formy „katastrálních map – digitalizovaných KM-D“, dále využívaných pro vedení upravených SPI i SGI na katastrálních úřadech, je ve svém důsledku omylem vedoucím v některých případech až k devastaci těchto souborů, způsobenou legalizací a zakonzervováním existujících někde až neuvěřitelných chyb a nepřesností. Databáze KM-D by bylo možné s výhodou využívat do doby vytvoření DKM v tom kterém území snad jen pro orientaci jako počítačově ovládaný obrázek. Možná že než masivní investice do tvorby těchto obrázků, by bylo výhodnější po vzoru Rakouska bezúplatně na celém území státu poskytovat všem potenciálním tvůrcům postupného vzniku DKM veškeré podklady pro její tvorbu, tj. od bodů bodového pole, PBPP i identických bodů až po celostátně jednotně vedenou databázi dřívějších využitelných ZPMZ výhradně v S-JTSK v tom kterém katastrálním území. Eliminace dosavadních excesů by mohla navíc vyústit i ve zlepšení systému řízení prací v KN včetně toho, že formální požadavky na výstupy dosavadních prací by se nelišily úřad od úřadu a byla nastolena rovnoprávnost vzájemné spolupráce zeměměřičů státní a soukromé sféry, kdy práva první sféry dosud vysoce dominují. Naděje na zlepšení v uvedeném duchu poskytuje až katastrální vyhláška č. 164/2009 Sb.
Ing. Roule je autorem více než 90 uveřejněných odborných prací a řady přednášek doma i v zahraničí. Je autorem národních expozic na akcích FIG (Melbourne, Berlín, Praha) a národních výstav na kongresech ISPRS (XIII. Helsinky 1976, XIV. Hamburg 1980, XVI. Kyoto 1988, XVII. Washington 1992, XVIII. Vídeň 1996, XIX. Amsterodam 2000). V roce 2008 oficiálně svou podnikatelskou činnost ukončil. Má dceru (1965) a syna (1969) z prvního manželství. Oba pracují jako počítačoví experti.
Publikace
viz
www.zememeric.cz/osobnosti/osobnost.php?ido=905
Aktualizováno: 25. 1. 2016