Známý geodet a geofyzik plk. Dr. phil. h.c. Robert Daublebsky von Sterneck se narodil 7. 2. 1839 v Praze. (Českobudějovičtí měšťané Doudlebští byly do šlechtického stavu povýšeni roku 1620 dekretem, v němž bylo jméno zkomoleno, ale příslušníci rodu je z úcty používali. Přesto je v mnohých literárních pramenech jméno uváděno v podobě R. Doudlebsky v. S., případně též v české variantě Šternek.) Jeho životní dráha a významná odborná činnost je spojena s Vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni. Byl vedoucím hvězdárny i celého geodeticko-astronomického oddělení (1894), triangulačním ředitelem a zplnomocněným delegátem Mezinárodní komise pro evropská stupňová měření, později též dopisujícím členem Císařské akademie věd ve Vídni (1895) a Královské české společnosti nauk v Praze. Účastnil se rakouských stupňových a triangulačních měření a zasloužil se o budování nivelační sítě Rakousko-Uherska, zahájeného roku 1871, vedeného podle ustanovení Komise z roku 1864 (Komise byla založena z iniciativy pruského generála Dr. Josepha Jakoba von Baeyer roku 1863 ). Roku 1899 byl jmenován čestným doktorem filosofie na věhlasné univerzitě v Göttingenu.
Sterneck často působil v Čechách a udržoval úzké kontakty s mnoha českými vědci. Ve spolupráci s prof. K. Kořistkou prováděl četná výškopisná měření, rezultující v práci s názvem: Seznam výšek v Čechách, jež v l. 1877-1879 … trigonometricky stanoveny byly. Výsledky však prezentoval zejména ve věstníku Mittheilungen des k. k. militär-geographischen Institutes (Mitth. MGI, zal. 1881). Roku 1887 zveřejnil výsledky trigonometrického určení polohy a výšky některých bodů města Prahy, roku 1889 studii o vlivu tíhových poruch na nivelační měření. Právě studie zemské tíže patří k jeho nejvýznamnějším vědeckým pracím. Z oblasti geofyzikálních bádání publikoval v letech 1883-1901 celkem 18 příspěvků se zhruba 1.000 stránek.
První měření pod zemským povrchem uskutečnil greenwichský astronom, geofyzik a meteorolog George Biddell Airy v hloubce 383 m v dole v Hartonu. První pokus v roce 1827 byl neúspěšný, úspěch se dostavil až roku 1854. Roku 1875 dosáhla jáma Adalbert, otevřená roku 1779 v příbramském stříbronosném revíru, hloubky 1000 m. Při oslavě této události prof. K. Kořistka projevil přání, aby technický úspěch, umožněný vědou, vědě i posloužil. Účinnou spoluprací zainteresovaných osobností a organizací, zejména s pomocí známého geologa horního rady Pošepného, zahájil Robert von Sterneck už roku 1882 tíhová měření kyvadlovým přístrojem vlastní konstrukce s koencidenčním sledováním. Přístroj s kyvadlem délky asi 24 cm, tj. s dobou kyvu zhruba poloviny sekundy, vyrobil mechanik E. Schneider ve Währingu. Kromě stanoviska v nejhlubším místě šachty byla zřízena další dvě – na povrchu a zhruba v polovině hloubky na 20. horizontu. Mezi stanicemi bylo telegrafické spojení. Pro vyloučení vlivu chodu hodin na pozorování byly používány dva stejné přístroje, jeden na povrchu, druhý v šachtě. Cílem bylo určit změny tíže v závislosti na hloubce. Práce byly velmi úspěšné, Sterneck roku 1883 oznámil empirické stanovení vzorce pro výpočet zemské tíže a hustoty, předcházející zatím neúplnou teorii problematiky.
Na jaře a na podzim 1883 znovu měřil v Čechách, tentokráte v síti o 7 bodech a v 1000 m hluboké jámě Františkovy dědičné štoly železorudného revíru Krušná Hora u Berouna. O výsledcích referoval opět ve Sděleních VZÚ Vídeň. V létě 1883 konal astronomická měření v rámci stupňových měření v Sedmihradsku, v okolí Kronstadtu v podhůří Transsylvánských Alp. Mimo jejich rámec provedl též tíhová měření na 3 stanoviscích s nadmořskými výškami 620 m, 573 m a 958 m. Ve výsledcích byl nalezen nesouhlas, vedoucí k úpravě dosud používaných vzorců redukcí. Roku 1884 Sterneck konstruoval přístroj pro měření zemské tíže, nepracující na principu kyvadla, tzv. barymetr. V dalších letech prováděl tíhová měření v jámě Abraham u saského Freibergu. Dospěl k závěru, že nárůst teploty v podzemí je i důsledkem tlaku nadloží. V letech 1885-87 postavil mechanik Schneider podle návrhu R. Daublebského, podporovaného Rakouskou komisí stupňových měření, nový kyvadlový, snadno transportovatelný přístroj. Kyvadlo délky asi 0,25 m je umístěno ve vakuu, doba kyvu se měřila koencidenčním zařízením. Byl určen pro měření rozdílu tíže na dvou stanoviscích s použitím pouze jediných hodin.
Ve svých pracích se zabýval vlivem rozložení hmot na astronomická určení polohy (1888) a na nivelační výsledky (1888, 1889). Bohaté zkušenosti využil v letech 1889-1895, kdy prováděl se svými spolupracovníky (zejména npor. Křifkou a svým synem) na území Čech první velkoplošná tíhová měření v monarchii. Síť zahrnula 26 astronomických stanic a triangulační body Ďáblice, Sněžka, Sněžník. Naše země se tak stala první, kde byla tíhová měření prováděna systematicky. Celkově časem dosáhla síť počtu 107 bodů v českých zemích a 35 na Slovensku. Následovaly observace v Alpách a v Itálii (1891, kde se Sterneck zabýval též tížnicovými odchylkami a zpřesněním průběhu geoidu), v Berlíně, Postupimi a Hamburgu (1892). V té době námořní poručík A. Gratzl prováděl kyvadlová měření na moři v rámci francouzské expedice na Špilberky. (Výsledky publikoval Sterneck 1892.) Roku 1893 působil v Paříži při stanovení francouzského základního bodu, v Greenwichi (na pozvání gen. J. T. Walkera, náčelníka indické měřické služby) a ve Strasburgu. Roku 1893 publikoval ve Sděleních VZÚ výsledky měření na 309 stanicích a Instrukci pro provádění kyvadlových měření. Roku 1901 stoupl počet jím určených bodů na 544.
Sterneckovo úsilí bylo oceněno řadou vojenských i vědeckých vyznamenání. Do výslužby odešel roku 1905. Zemřel 2. 11. 1910.
Převzato z: Čeští zeměměřiči 20. století – Český svaz geodetů a kartografů Praha 2004.
Aktualizováno: 22. 8. 2007