Narodil se 24.8.1862 v Praze, vynikající představitel české vědy, organizátor a reformátor. Absolvent matematiky a astronomie na pražské německé univerzitě, mimořádný posluchač přednášek vyšší geodézie prof. Kořistky.
Roku 1890 byl jmenován na české technice asistentem prof. Seydlera na astronomické observatoři na Letné. Na této vysoké škole se na podzim téhož roku habilitoval pro obor vyšší geodézie. Přednášel kartografii, fotogrammetrii a z vyšší geodézie astronomické pasáže a teorii a výpočty trigonometrických sítí. Roku 1895 byl jmenován mimořádným členem České společnosti nauk a přijal místo mimořádného (od r. 1898 řádného) profesora astronomie a vyšší geodézie na technické vysoké škole v haličském (dnes ukrajinském) Lvově (Lembergu); zároveň se stal i soukromým docentem astronomie na tamější universitě. Seznam služebních povinností rozšířil r. 1899 o funkci ředitele astronomické a seismologické observatoře lvovské techniky. V té době se stal členem redakční rady časopisu Österreichische Zeitschrift für Vermessungswesen (ÖFZV) a v souvislosti s těžbou nafty v Haliči se začal zabývat geologií.
Již jako známý a respektovaný vědec si prof. V. Láska roku 1911 vybral z nabídek university ve švýcarském Freiburgu a Karlovy university místo profesora na nově zřízené stolici (katedře) aplikované matematiky pražské university, na které setrval až do odchodu do výslužby v r. 1932; vedl i stolice pro statistiku a pojistnou matematiku a pro zemský magnetismus. Po vzniku Československa apolupracoval na organizaci statistických, geodetických a kartografických a geofyzikálních ústavů nového státu. S prof. B. Šalounem organizoval geofyzikální a seismologickou službu, r. 1920 založil Geofyzikální ústav a stejně jako v Čs. národním komitétu geodetickém a geofyzikálním se stal jeho prvním předsedou. S prof. J. Pantoflíčkem se spolupodílel na koncepci a vedení prací na prestižním, zeměpisně statistickém Atlase Republiky československé, připravovaném od r. 1920 a vydávaném mezi r. 1930 až 1935. Rozsah vědeckých zájmů prof. V. Lásky, podložený průběžným studiem nejnovější světové literatury a nesmírnou pílí, byl neobvykle široký. Pouhý výčet oborů, v nichž aktivně – zpravidla na špičkové úrovni – pracoval, je impozantní. Citované literární prameny uvádějí astronomii (kosmickou fyziku), balneologii, filosofii matematiky, fotogrammetrii, geodézii (vyšší i nižší), geofyziku, geografii, geologii, hydrologii, kartografii, klimatologii, matematickou statistiku (včetně počtu pravděpodobnosti a pojišťovnictví), meteorologii, počtářství (včetně tehdy významného graficko-mechanického počtu a nomografie), seismologii a vyrovnávací počet (včetně prací v MNČ), dějiny zeměměřictví.
Napsal celkem asi 250 původních vědeckých publikovaných prací, z nichž mnohé jsou považovány za průkopnické; přibližně 50 z nich se týká geodézie. Pro zběžnou informaci lze z nejznámějších jmenovat čtyřdílnou knihu Sammlung von Formeln der reinen und angewandten Mathematik (Braunschweig 1889-1893), Aufgabensammlung zur algebraischen Analysis (1889), ve Stuttgartu vydávané učebnice Lehrbuch der sphärischen und theoretischen Astronomie und der mathematischen Geographie (1889), Lehrbuch der sphärischen Trigonometrie (1890), Einleitung in die Functionstheorie (1893), Lehrbuch der Vermessungskunde (1894), dále známé práce Ziele und Resultate der modernen Erdforschung (1904), Die Erdbeben im Lichte neuster Forschungen (1908), polsky psané Astronomia sferyczna i geodézya vyzsza (Lwov 1899), Miernictwo (1903), Wyklady nomografii (1905), české práce Theorie nivellování na geoidu, O transformaci orthogonálních geodetických souřadnic na ellipsoidu, Vyšetřování měn světlosti hvězd proměnných (1894), příručky Počtářství geodetické (Praha 1894), Vyšší geodézie (1896), Počet pravděpodobností (1921), Počet graficko-mechanický (1923), Úvod do kosmické fysiky a matematické geografie (1926), Úvod do geofysiky (1927).
Poslední vydanou prací, kterou V. Láska uzavřel svou pětapadesátiletou vědeckou a publikační činnost, jsou Základy filosofie (Prometheus Praha 1939).Zemřel 27.7.1943 v Řevnicích u Prahy.
Aktualizováno: 25. 5. 2007