Spor o územní plány - ČKAIT varuje před chaosem, architekti a MMR mluví o kroku vpřed

Plánovaná novela vyhlášky o územním plánování rozděluje odbornou veřejnost na dva tábory. Zatímco Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) bije na poplach, Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a Česká komora architektů (ČKA) změnu hájí jako logický krok k efektivnější digitalizaci. Jádrem sporu je zrušení povinného jednotného grafického standardu – tedy sjednocených barev a značek v územních plánech.

Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo do připomínkového řízení novelu vyhlášky č. 157/2024 Sb., která má zrušit povinnost používat jednotný grafický standard pro tisíce územních plánů. Tento krok, který ministerstvo označuje za přechod od „prázdných kulis“ k funkční datové standardizaci, vyvolal ostrou reakci ze strany ČKAIT.

Personální inzerce na webu Zeměměřiče

Je to regres a bezprecedentní chaos

Podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě je návrh ministerstva krokem zpět, který popírá samotný smysl digitalizace. Jednotný grafický standard, platný teprve rok, měl být podle nich základním kamenem pro zjednodušení a zpřehlednění práce projektantů, úředníků i veřejnosti.

“Nemáme ve zvyku komentovat a medializovat absurdity v návrzích zákonů a vyhlášek […]. Ale v tomto případě již nelze mlčet. Kolegové projektanti se mne ptají: ´Proboha! Proč?´ Připomínkovaný návrh má zřejmě doložit řízený rozklad celého procesu návrhu a povolování staveb. Za poslední roky se náš obor ocitl v bezprecedentním chaosu, což bude mít na celé odvětví citelné dopady i v dalších letech,” uvádí předseda ČKAIT Robert Špalek a dodává, že návrh působí jako „řízený rozklad celého procesu návrhu a povolování staveb.“

ČKAIT argumentuje, že bez standardu bude každý z více než šesti tisíc územních plánů v republice vypadat jinak. Projektant navrhující například dálnici přes území desítek obcí bude muset luštit odlišné barvy, šrafy a značky pro identické funkční využití. „Je to podobné, jako kdyby si v každé obci mohli navrhnout vlastní podobu dopravních značek,“ varuje místopředseda komory Michal Drahorád.

ČKAIT dále kritizuje navrhované zrušení možnosti používat pro územní plány software typu CAD, který je v praxi nejrozšířenější. Novela připouští pouze formáty pro geografické informační systémy (GIS), což by podle komory znamenalo pro projektanty značné finanční a časové náklady. Celou situaci přirovnávají k fungování katastru nemovitostí – kdyby neměl jasně definovaná data a grafické výstupy, zavládl by chaos.

Architekti a MMR: Jednotné omalovánky nejsou řešením

Na opačné straně stojí Česká komora architektů (ČKA) a samotné ministerstvo pro místní rozvoj. Podle nich je povinný grafický standard zavádějící a neefektivní. Označují ho za “jednotné omalovánky”, které vytvářejí pouze iluzi jednotnosti.

“Stejná barva na mapě totiž vůbec neznamená stejné regulativy,” vysvětluje ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek. „Tři různá města mohou mít pro plochy pro hromadné bydlení vyobrazeny totožnou barvu, ale podmínky pro výstavbu se v nich mohou zásadně lišit.“ Projektant tak podle něj musí stejně vždy studovat textovou část plánu.

S tím souhlasí i předseda ČKA Jan Kasl. “Je nemožné myslet si, že grafickým značením dosáhneme unifikovaného obsahu pro více než 6000 značně rozdílných sídel v ČR,” říká. Architekti tvrdí, že pod stejnou barvou se mohou skrývat naprosto odlišné požadavky na výstavbu, což může vést k chybné interpretaci a zmařeným investicím.

Klíčem k modernizaci má být podle MMR a ČKA nikoliv vizuální, ale datová standardizace. Cílem je, aby data o území byla strukturovaná, digitálně dostupná a strojově čitelná v rámci Národního geoportálu územního plánování (NGÚP). „Digitalizace přece vyžaduje především datovou standardizaci, a ne vizuální jednotnost,“ zdůrazňuje ministr Kulhánek.

MMR i ČKA rovněž obhajují přechod na systémy GIS, které jsou podle nich pro práci s prostorovými daty v měřítku obcí a krajiny vhodnější než CAD. Navíc poukazují na to, že nucené “přebarvování” stávajících plánů do jednotného standardu stálo obce zbytečně statisíce až miliony korun.

Spor o liniové stavby i dialog s odborníky

Obě komory se neshodnou ani v dopadu na velké infrastrukturní projekty. Zatímco ČKAIT varuje před komplikacemi při projektování dálnic, architekti sdružení v ČKA oponují, že tyto stavby se řídí nadřazenou dokumentací (Politikou územního rozvoje a Zásadami územního rozvoje krajů) a lokální grafická podoba obecních plánů na ně nemá zásadní vliv.

Rozcházejí se i v hodnocení přístupu ministerstva. ČKAIT si dlouhodobě stěžuje, že její zásadní připomínky jsou ignorovány a odborníci jsou přizváni k diskuzi příliš pozdě. Ministerstvo toto tvrzení odmítá s tím, že zástupci ČKAIT jsou pravidelně zváni k jednáním. Naopak ČKA kvituje, že pod současným vedením resortu dochází k posunům, které by mohly „české územní plánování posunout do 21. století.“

Novela je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení a výsledek tohoto zásadního odborného střetu určí, zda budou projektanti v budoucnu pracovat s jednotnou mapou barev, nebo se spolehnou na jednotnou strukturu digitálních dat.

Stanovisko ČKA k novele vyhlášky č. 157/2024 Sb.

Přestože ne každý z vás hlouběji sleduje vývoj v oblasti územního plánování, mohli jste zaznamenat reakce na v mezirezortním připomínkovém řízení (MPŘ) aktuálně projednávanou novelu vyhlášky č. 157/2024 Sb. (vyhláška je dostupná zde), nahrazující vyhlášku 500/2006 Sb. Novela mimo jiné usiluje o zjednodušení tzv. Jednotného standardu územních plánů, prosazeného bývalým vedením Odboru územního plánování MMR již v roce 2022. Jde o odborné téma, které se však týká všech územních plánů v Česku, a tedy i podmínek pro práci členů ČKA, nejen urbanistů a expertů na územní plánování. Námitky, které zaznívají například i od kolegů z ČKAIT, svědčí o tom, že se mnozí z kritiků v problematice dostatečně neorientují (TZ ČKAIT je dostupná zde).

V rámci MPŘ jsme podpořili novelu vyhlášky a připojili několik připomínek. Tisková zpráva ČKA k tomu vyšla 25. srpna 2025 a je dostupná zde .

Od počátku snah o rekodifikaci stavebního řízení v Česku upozorňujeme na nutnost řešit současně nejen rychlost a komplikovaný proces povolování staveb, ale především plánování sídel. V září 2021 přijala ČKA „Teze k územnímu plánování“, v nichž formulovala východiska nezbytné reformy plánování v ČR (teze jsou k dispozici zde). Sedmá teze ČKA se přitom věnuje právě tématu digitalizace a standardizace procesů územního plánování.

Bohužel v žádné fázi přípravy a schvalování nového stavebního zákona (č. 283/2021 Sb. ve znění již osmé novely) nebyly názory ČKA brány gesčním ministerstvem v potaz. Pod tlakem odborníků z ČKA a akademické obce byla alespoň zřízena a posléze nadvakrát obnovena činnost pracovní skupiny MMR „Územní plánování 2030“, s cílem dosáhnout reformy nejpozději do roku 2030. Teprve pod vedením ministra Petra Kulhánka, a především díky změnám v personálním obsazení příslušné sekce a odboru MMR, došlo na ministerstvu v poslední době k zásadním impulsům, které by měly posunout české územní plánování do 21. století.

Standardizace obsahu a grafického vyjádření směřující k vzniku unifikované územně plánovací dokumentace pro více než 6000 značně rozdílných sídel v ČR – tedy stejný plán pro Prahu, Brno, Ústí nad Labem a obce s několika stovkami či tisíci obyvatel – nijak nepřispívá k jejich udržitelnému a úspěšnému rozvoji. Problém spočívá v tom, že plocha vyznačená graficky (určeným odstínem barvy, šrafou apod.) má textovou částí vymezený regulační obsah, který se u jednotlivých obcí a měst často velmi liší. Jednotný standard tak sice standardizuje grafické vyjádření, ovšem zcela pomíjí různorodost regulačního obsahu. Výsledkem je, že stejně zobrazené, resp. stejně vypadající a pojmenované plochy, mají odlišný regulační obsah, což může vést k chybné interpretaci územních plánů – zdánlivě stejné plochy tak mohou skrývat fakticky rozdílné požadavky na výstavbu.

Digitalizace informací o území – tedy dat týkajících se jeho využití – je naopak žádoucí. Shromažďování těchto dat v digitální podobě v Národním geoportálu územního plánování (NGÚP) umožní lepší přehled o využití území, plánovaném rozvoji a potřebných investicích. Vyhláška k NGÚP se připravuje a jeho plná funkce by měla být spuštěna od 1. července 2026.

Zcela neoprávněné jsou obavy projektantů liniových staveb, jako jsou dálnice, vysokorychlostní tratě, produktovody či energetické páteřní stavby. Tyto stavby se neprojektují podle územních plánů jednotlivých obcí, ale na základě jednotného celostátního „územního rozvojového plánu“ a krajských zásad územního rozvoje, které mají přednost před obsahem územních plánů sídel.

Ke kritizovanému přechodu územních plánů z dřívějšího CAD formátu na geografické informační systémy (GIS) lze za ČKA uvést, že obce potřebují v územním plánování pracovat především s prostorovými daty, což systémy GIS umožňují nejefektivněji. Syntéza prostorových dat z výstupů CAD je pro obce i stát složitá a nákladná. Projektantům, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí přejít na GIS, je poskytováno přechodné období.

Uvádíme faktické argumenty na podporu novely vyhlášky – jednak pro vysvětlení procesu členům, kteří se územním plánováním nezabývají, a jednak pro případnou argumentaci vůči těm, kteří podporují zdánlivě logickou standardizaci a unifikaci územních plánů pro celou republiku.

Současná vyhláška č. 157/2024 Sb. (a původně již novela vyhlášky č. 500/2006 Sb.) stanovuje jednotný, velmi podrobný a absolutně závazný katalog barevných ploch pro územní plány a další dokumentace, ovšem nestanovuje pro tyto plochy jednotný regulativní obsah. To znamená, že např. ploše označené jako „bydlení hromadné“ s barevným kódem RGB 255-50-0 (tmavě červená sepraná) umožňuje vyhláška přiřadit jiný regulativní obsah ve Slaném, jiný v Třebíči a jiný v Klatovech.
Zásadní redukce závazných podrobných požadavků na grafickou reprezentaci zlepší faktickou čitelnost jednotlivých územních plánů, protože umožní jasněji zobrazit odlišnosti v regulativních požadavcích, které jednotné nejsou a ani být nemohou. Odlišné zvyklosti, přístupy a znění regulací jednotlivých obcí a měst mají svou kontinuitu a nelze je jednoduše unifikovat, ani z hlediska právní kontinuity, ani z hlediska práva obcí na samosprávu. Snaha zjednodušit čtení územních plánů prostřednictvím zavedení závazné jednotné grafické reprezentace jen části jevů, bez souvislosti s jejich regulativním obsahem a při ignorování dalších nestandardizovaných vrstev a regulací, se ukazuje jako lichá a v rámci digitalizace chybná. Snaha akcentovat a prosazovat jednotný vzhled územních plánů, tedy zdánlivou jednotnost, vychází z mylné představy, že tím bude možné plánu porozumět rychleji. Ve skutečnosti odlišné požadavky a regulace obcí nezmizí, jen se skryjí pod jednotným vizuálem. Skryté rozdíly v požadavcích na výstavbu vyvstanou ve formě rozporů s projektovou dokumentací až při povolování záměru, což může vést k významnému zmaření času a prostředků vynaložených na zpracování návrhu a dokumentace.
Novela přinese úspory veřejných rozpočtů díky zásadnímu zjednodušení požadavků na grafickou reprezentaci jednotného standardu. Sníží se tím nároky a náklady na pořízení standardizačních změn, přičemž hlavní přínosy digitální transformace a datový standard zůstanou zachovány. Nově nebude nutné přebarvovat či reorganizovat grafickou prezentaci územně plánovací dokumentace a projednávat složité grafické úpravy. Nelze opominout ani zlepšení v tom, že současně s datovou standardizací lze provádět i věcné změny územně plánovací dokumentace, a to díky větší přehlednosti a srozumitelnosti, kterou poskytuje kontinuální grafická reprezentace regulativů. Současně tato změna nijak neovlivní probíhající přípravu a projednání dokumentací zpracovávaných podle podrobného standardu, a to ani v budoucnu.
Redukce podrobných požadavků na grafickou prezentaci standardizovaných jevů nebude mít žádný negativní dopad na plánování a povolování strategické a veřejné infrastruktury, protože se tato infrastruktura neplánuje prostřednictvím územních plánů obcí.Dálnice, vysokorychlostní tratě či produktovody a energetické páteřní stavby se plánují na zcela jiné úrovni, resp. v rámci jednotného celostátního „územního rozvojového plánu“, a případné odlišnosti mezi jednotlivými územními plány je nijak podstatně neovlivňují.
Stát a obce potřebují v územním plánování pracovat především s prostorovými daty, což nejefektivněji umožňují systémy GIS. Syntéza prostorových dat z výstupů CAD je pro obce i stát složitá a nákladná a představuje časově i finančně náročnou, technologicky slepou cestu. Projektantům, kteří z různých důvodů nejsou schopni nebo ochotni přejít na GIS software, je poskytováno přechodné období.

Novela přinese úspory veřejných rozpočtů díky zásadnímu zjednodušení požadavků na grafickou reprezentaci jednotného standardu, aniž by bylo nutné vynakládat statisíce až miliony korun na pořízení standardizační změny územního plánu (například město Kolín stála změna plánu do jednotného standardu cca 0,6 milionu korun). Zůstanou přitom zachovány všechny přínosy digitální transformace, neboť datový standard je plně zachován. Obcím i krajům se tak sníží objem prostředků a času zaměstnanců vynakládaných na změny územně plánovací dokumentace.

Změna vyhlášky zároveň nijak neovlivní současně probíhající přípravu a projednání dokumentací zpracovávaných podle podrobného standardu, a to ani do budoucna.

Za autory připomínek
Jan Kasl, předseda ČKA