GeoMax Zenith60

Kartografie

10 starých plánů a map Prahy, které jsou použity na geoportálu

V některých aplikacích na geoportálu hlavního města Prahy se objevují různé staré mapy a plány. Podkladové archiválie byly naskenovány a transformovány do souřadnicového systému JTSK, tyto rastrové podklady nedosahují vysoké polohové přesnosti, a to především kvůli kvalitě papírových podkladů znehodnocených věkem.

Pro ujasnění uvádějí Jiří Roun a Ondřej Míček, kteří mají správu dat na starosti, základní informace o naskenovaných starých plánech Prahy.

Personální inzerce na webu Zeměměřiče

Jüttnerův plán Prahy 1816

Josef Jüttner (1775 – 1848) byl důstojníkem dělostřelectva rakouské armády a tvůrcem prvního plánu Prahy vytvořeného na geodetickém základu. V roce 1803 byl účastníkem astronomického určení souřadnic hvězdárny na Hradčanech a měření základny na Letné. Tu využil v roce 1811 při tvorbě trigonometrické sítě Prahy. V únoru 1812 přikázal císař František I. nejvyššímu purkrabímu Kolovratovi vytvořit plán Prahy. Následně jej Jüttner vyhotovil v letech 1812-1815 v měřítku 1 : 4 320, který pod názvem „Grundriß der königlichen Hauptstadt Prag“ zveřejnilo Národní muzeum ve formě velkoarchové mědirytiny v roce 1816. Výškopis je zobrazen šrafurou. V plánu byly provedeny úmyslné změny zobrazení městských opevnění: obecně bylo opevnění vykresleno zjednodušeně, místy vynecháno, někde přímo zobrazeno chybně. S dílem související vědecký materiál vydal v roce 1823 ve spisech Královské české společnosti nauk (III., svazek 8) pod názvem Trigonometrische Vermessungen der königlichen Hauptstaat Prag und ihrer Umgebungen von Jahr 1804 bis 1812. Jüttnerův plán používal v letech 1826 – 1837 Antonín Langweil při tvorbě svého modelu Prahy.

Plán vyšel roku 1950 v publikaci Berní rula sv. 3, upravený PhDr. Václavem Hlavsou včetně překladu do češtiny ve spolupráci s PhDr. Václavem Lívou.

Mapy stabilního katastru 1 : 2 880 (1 : 1 440)

Mapování stabilního katastru se provádělo ve 20. až 50. letech 19. století jako první celorakouské mapování velkého měřítka provedené na geodetickém základě. Výsledkem byla podrobná mapa v měřítku 1 : 2 880 (1 : 1 440 v hustší zástavbě).

Stabilní katastr měl představovat stálý a dokonalý seznam všech pozemků podléhajících dani. S jeho mapováním se začalo na základě patentu císaře Františka I. ve 20. letech 19. století. Provádění měřických prací a metoda tvorby katastrální mapy byla pevně stanovena měřickou instrukcí. Geodetickým základem pro mapování ve stabilním katastru byla trigonometrická síť budovaná současně i pro vojenská mapování. Délkovou jednotkou při měření a výpočtech byl vídeňský sáh a z něho vyplývající měřítko katastrálních map 1 : 2 880 (1 : 1 440). Jeden kolorovaný otisk zvaný „císařský otisk“ byl patentem určen k uložení ve vídeňském archivu. Území dnešní prahy bylo zaměřeno v letech 1840 – 1843.

Mapy jsou uloženy v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru.

Mapy stabilního katastru 1 : 720

V husté pražské zástavbě ale ani měřítko 1 : 1 440 nedovolovalo dostatečně vyjádřit podrobnosti, které městská správa potřebovala. Proto si magistrát pro své potřeby nechal pořídit podrobný plán 1 : 720. Zpracování v roce 1856 provedly pravděpodobně složky, které prováděly předchozí mapování stabilního katastru. Plán obsahuje zákres stavebních parcel (včetně staveb) a pozemkových parcel označených parcelními čísly, dále pak typy využití půdy (zahrady, pole, vinice, pastviny, vodní plochy a veřejná prostranství), typy porostů (parky, remízky, lesy včetně typů jednotlivých dřevin), objektů (např. lomů či hlinišť, studní, kašen a napajedel), komunikací (ulice, náměstí, nábřeží, mosty, cesty a silnice včetně alejí a příkopů).

Polohopisný plán královského města Prahy se Smíchovem a Karlínem 1869

Josef Mayr (zemský inženýr) vytvořil v roce 1869 „Polohopisný plán královského města Prahy se Smíchovem a Karlínem s udáním starých a nových čísel domů a nového pojmenování ulic a náměstí“ v měřítku 1 : 4 400. Vlastním nákladem jej vydal Spolek notářů v Čechách na 8 listech (barevná litografie) o rozměrech 430 x 595 mm.

V roce 1940 vydal V. Neubert plán upravený Františkem Skramovským v měřítku 1 : 7 400 v příloze publikace „Polohopisný plán královského hlavního města Prahy kolem roku 1870“.

Plán je uložen v Archivu hl. m. Prahy.

Polohopisný plán královského hlavního města Prahy 1884

„V roce 1884 stavební rada zeměměřič Alfred Hurtig sestavil „Polohopisný plán královského hlavního města Prahy“, tehdy zahrnující prostor Prahy I. až VI., dále části okolních obcí Smíchova, Karlína, Král. Vinohradů, Žižkova a Nuslí. Plán se skládal z devíti listů v měřítku 1 : 4 000 o rozměrech 380 x 540 mm (1 list) a vyšel u knihkupce F. Kytky.

Plán polohy a výšek královského hlavního města Prahy 1889

Podle stavebního řádu pro král. hlav. město Prahu a pro města a obce kolem Prahy ležící, náležející pod obec Pražskou ze dne 10. dubna 1866 měl být nejdéle do května 1887 vytvořen plán polohy stávajících i budoucích budov. Plán měl obsahovat všechna náměstí, ulice, stoky a potrubí s výškou. Dále pak všechny parcely pozemkové i stavební včetně budov s čísly domovními i čísla parcelní. V plánu měly být i důležité výšky různými barvami rozlišené.

Z uvedeného důvodu a současně i pro soutěž na řešení pražské kanalizace byl městským úřadem stavebním (kanceláří kanalizační) vyhotoven plán Prahy s okolím v měřítku 1 : 2 880.

Orientační plán královského hlavního města Prahy a obcí sousedních 1909-1914

Orientační plán vydaný nákladem obce Pražské v letech 1909-1914 zpracoval stavební úřad král. hl. města Prahy (odbor III. B) v měřítku 1 : 5 000. Reprodukce vyhotovila tiskárna „Unie“ v Praze. Mapové listy měly rozměr 615 x 500, 600 x 500 mm (celé listy) s orientací na výšku. V roce 1914 existoval samostatný stavební úřad odbor III – B, který se dělil na oddělení geometrické a oddělení pro nové měření města.

Naše vydání je doplněno kolorovaným vyznačením veřejné či soukromé zeleně a žlutě jsou vybarveny pískovny nebo lomy.

Výškopisný plán hlavního města Prahy s okolím 1920 – 1924

Pro generální regulační a zastavovací plán rozhodl sbor obecních starších, aby měřický úřad vypracoval mapový podklad v měřítku 1 : 5 000, a později v měř. 1 : 2 880. Plán měl být vypracován pro 111 obcí a to pro území skoro 500 km2. Obec pražská nemohla zvládnout tuto nákladnou práci úplně sama a požádala tehdejší ministerstvo národní obrany a ministerstvo financí a veřejných prací o společnou účast. Bylo dohodnuto provést tyto práce ve spolupráci s bývalým vojenským zeměpisným ústavem, ministerstvem financí a obcí pražskou. Práce byly zahájeny na jaře 1920 a pokračovaly po 4 měřická období. Největší díl zpracoval personál vojenského zeměpisného ústavu. Výškopisný plán Velké Prahy zůstal základem pro pozdější „Orientační plán hl. m. Prahy“ (1938).

Orientační plán hlavního města Prahy s okolím 1938

Orientační plán vydaný nákladem obce pražské zpracoval stavební úřad hl. m. Prahy, odbor 1 (měřický) v měřítku 1 : 5 000. Základem byl Výškopisný plán Prahy z let 1920 – 1924.

V prosinci roku 1937 byly v měřickém úřadě zahájeny přípravné práce. Vedením prací spojených s kresbou a tiskem byl pověřen měřický rada Ing. Pudr. Tisk provedl zeměpisný ústav ministerstva vnitra. Plán byl vyhotoven v osvědčeném měřítku 1 : 5 000 a území Velké Prahy rozděleno na 42 listů včetně kladu listů. Práce na tvorbě trvaly jeden a půl roku.

Plán Prahy 1944

Po odtržení Slovenska v březnu 1939, okupaci českých zemí a zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava byla bývalá čs. armáda a s ní i vojenská topografická služba demobilizována. V dubnu 1939 byly složky topografické služby převzaty ministerstvem vnitra a v r. 1942 zřízen Zeměměřický úřad Čechy a Morava v Praze.

Zeměměřický úřad Čechy a Morava dle německého vzoru zpracoval a vytiskl plán Prahy v měřítku 1 : 15 000. Jednalo se o dva listy (15 000 x 20 570 m). Odpovídal stavu v roce 1944. Pro tvorbu byl použit souřadnicový systém Gusterberg.