Jiří Čtyroký z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) představil na semináři sdružení Nemoforum koncept pražského Digitálního modelu vystavěného prostředí.
Nejedná se pouze o 3D vizualizaci, ale o komplexní systém směřující k vytvoření tzv. digitálního dvojčete města. Model integruje geometrická data s informacemi o vlastnostech, identifikaci a chování objektů.
Obsah a standardy
Technickým základem je standard CityGML 3.0. Zatímco základní model obsahuje budovy v detailu LoD 2, mosty a stromy, pražská nadstavba jde do větší hloubky. Zahrnuje budovy v detailu LoD 3, tunely, dopravní infrastrukturu, vodní plochy, městský mobiliář a inženýrské sítě. Cílem je propojit data o stavbách (BIM/IFC) s daty o širším prostředí (GIS).
Princip fungování
Systém stojí na třech pilířích: Digitální technická mapa (DTM), Pasporty majetku a samotný 3D model. Tyto složky jsou navzájem propojené. Model přechází od pouhé formy (objemy a tvary) přes identifikaci (půdorysy, ID) a vlastnosti (správa, vlastnictví) až k dynamickému chování (procesy, simulace), čímž vzniká digitální dvojče.
Aktualizace dat
Zdrojem dat jsou kombinované metody. Pro celoměstský model a DTM se využívají letecké snímky a další data (aktualizace LoD 2). Pro detailní správu majetku města se využívá podrobné 3D měření, které slouží k aktualizaci modelu na úroveň LoD 3 a zpřesňování pasportů majetku a DTM.
Souvislosti
Projekt je realizován na území hlavního města Prahy, ale je plně integrován do národního ekosystému digitalizace stavebního řízení. Model bude sloužit jako podklad pro Portál stavebníka a další informační systémy veřejné správy, přičemž respektuje klasifikační systémy a ontologie definované novým stavebním zákonem.
Cílem je poskytnout nástroje nejen pro vizualizaci, ale především pro pokročilé simulace (mikroklima, energie, doprava) a efektivní správu městského majetku. Systém má sloužit jak odborníkům (projektování, povolování), tak veřejnosti (participace, osvěta).
Možnosti využití modelu (Use Cases)
Můžeme identifikovat pět klíčových oblastí, kde by mohl být model v praxi využíván.
Územní plánování a projektování (City-wide planning)
Kontextová analýza: Architekti a urbanisté mohou vkládat své návrhy do reálného 3D kontextu města, což umožňuje posoudit vliv nové zástavby na okolí (výškové poměry, dálkové pohledy).
Regulace: Model umožňuje ověřovat soulad záměrů s územně plánovací dokumentací a prostorovými regulativy (rozlišování monofunkčních a polyfunkčních území).
Povolování staveb a administrativa
Digitální řízení: Model slouží jako referenční podklad pro stavební úřady v rámci digitalizace stavebního řízení. Umožňuje jednoznačnou identifikaci stavebních objektů a jejich propojení s registry.
Ověřování norem: Automatizovaná kontrola dodržování odstupových vzdáleností a dalších technických parametrů definovaných v databázi norem.
Správa městského majetku (Facility Management)
Pasportizace: Detailní evidence městského mobiliáře (lavičky, zastávky), dopravních staveb a technické infrastruktury. Díky propojení s pasporty má město přehled nejen o tom, kde co stojí, ale v jakém je to stavu a kdo to spravuje.
Údržba: Plánování oprav a údržby na základě přesných prostorových dat (např. plochy zeleně pro údržbu, povrchy komunikací).
Simulační modelování a analýzy (Environmental & Energy)
Mikroklima: Modelování tepelných ostrovů, proudění větru a oslunění veřejných prostranství. K tomu jsou využívána data o stromech a vegetačních prvcích.
Energetika: Modelování energetické náročnosti čtvrtí (District Energy model), potenciál pro solární panely na střechách budov.
Doprava: Dopravní modely a simulace pohybu ve městě.
Vizualizace, participace a osvěta
Komunikace s veřejností: Fotorealistické vizualizace a VR prohlížeče umožňují občanům lépe si představit plánované změny.
Participace: Nástroje pro zapojení veřejnosti (Participation UI), kde mohou lidé komentovat záměry přímo ve 3D prostředí.
Snímky pocházejí z prezentace Jiřího Čtyrokého dne 19. 11. 2025 na semináři sdružení Nemoforum, který byl věnovaný Základnímu modelu vystavěného prostředí.
